11 Tdo 650/2025-474
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání obviněného P. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 44 To 115/2025–432, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 113/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. S. odmítá.
1. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 50 T 113/2024, uznal obviněného P. S. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a rozhodl o jeho trestech.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2025, č. j. 44 To 115/2025–432, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu nově uznal obviněného vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Odvolací soud obviněnému za uvedený přečin uložil podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb ve výši jedné denní sazby 500 Kč, tedy v celkové výši 100 000 Kč a rovněž mu uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně určených ve výroku o tomto trestu.
3. Přisouzeného přečinu se obviněný dopustil tím, že:
I. nejméně v čase domovní prohlídky konané dne 29. 1. 2024 v 9:21 hodin na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 k domovní prohlídce ze dne 28. 12. 2023, sp. zn. 20 Nt 4072/2023 přechovával na adrese XY v bytě č. 3, jehož je majitelem, celkem 5,093 gramů návykové látky metamfetamin, uložených v plastových sáčcích s přítlačnou lištou, v plastové zkumavce a v plastové krabičce, 363,97 gramů látky gamabutyrolakton (dále jen „GBL“), která po požití v lidském těle během několika minut metabolizuje v látku gama-hydroxybutyrát, 0,589 gramů blíže neurčeného izomeru chlormethkathinonu (CMC) a 0,557 gramů ketaminu se stopovým množstvím metamfetaminu a kokainu, určených k distribuci koncovým uživatelům, ačkoliv si byl povahy těchto látek vědom,
II. od přesně nezjištěné doby, nejméně však od 15. 12. 2022 do srpna 2023 ve svém bydlišti v XY a na dalších místech Prahy neoprávněně, ač si byl vědom charakteru poskytovaných látek, distribuoval po předchozí telefonické domluvě a domluvě přes SMS metamfetamin, látku gama-hydroxybutyrát (dále jen „GHB“) a látku GBL níže uvedeným osobám:
1. po domluvě prostřednictvím SMS prodal J. U., který komunikoval z telefonního čísla XY, dne 30. 5. 2023 psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti 3 gramů a lahvičku GHB, dne 23. 6. 2023 metamfetamin o hmotnosti 2 gramů, přičemž v obou případech ke schůzce došlo u stanice metra v Praze XY, XY, a dne 7. 8. 2023 metamfetamin o hmotnosti nejméně 2 gramů, který J. U. uhradil platbou ve výši 3 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na účet obžalovaného číslo XY, když celkem takto poskytl J. U. nejméně 7 gramů metamfetaminu, lahvičku GHB o nezjištěném objemu a dále nejméně 47 ml GBL, který dne 29. 8. 2023 J. U. vydal na protokol o vydání věci pro důkazní účely trestního řízení,
2. po domluvě prostřednictvím SMS či telefonátů poskytl či prodal J. P., který komunikoval z telefonního čísla XY, nejméně ve dnech 14. 6. 2023 a 26. 7. 2023 v Praze XY, XY psychotropní látku metamfetamin v nezjištěném množství,
3. po domluvě prostřednictvím SMS či telefonátů poskytl či prodal R. R., který komunikoval zejména z telefonního čísla XY, nejméně dne 26. 5. 2023 na blíže nezjištěném místě v Praze XY, XY nezjištěné množství metamfetaminu, dále v místě svého bydliště v ulici XY, Praha XY, XY nezjištěné množství metamfetaminu ve dnech 27. 5. 2023, 6. 6. 2023, 20. 6. 2023, 29. 6. 2023, 11. 7. 2023, 21. 7. 2023, 29. 8. 2023,
4. nejméně v období od 15. 12. 2022 do 22. 12. 2022 bezplatně poskytl psychotropní látku metamfetamin mladistvému J. P., a to minimálně ve 20 případech, když předání metamfetaminu bylo v některých případech po přibližně 0,1 - 0,2 gramech, přičemž mu tak ve svém bytě na adrese XY poskytl bezplatně nejméně 5 gramů metamfetaminu,
a uvedeného jednání pod body I. a II. se obžalovaný dopustil přesto, že nedisponoval oprávněním jakkoliv nakládat s omamnými a psychotropními látkami,
přičemž metamfetamin, též označovaný jako pervitin, je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka psychotropní zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
látka GHB je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka, a látka GBL je uvedena v příloze k nařízení vlády č. 458/2013 Sb., o seznamu výchozích a pomocných látek a je přímým prekurzorem GHB,
izomery 2,3,4-CMC jsou uvedeny v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka,
a ketamin je uveden v příloze č. 7 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek jako psychotropní látka,
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Slunečka, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Předně se vymezuje vůči „dealerské hantýrce“ z níž soud prvního stupně dovozoval skutková zjištění, aniž by ji blíže specifikoval. Soud uvedl, že pojmy „tři zákusky“ a „dvě cíga“ označují dávky pervitinu, což aproboval odvolací soud, který se však nevypořádal s námitkami obviněného, proč by si „dealeři“ zvolili označení „cígo“ pro pervitin, který nelze aplikovat inhalací kouře ani se neužívá orálně.
5. Obviněný též vytýká odvolacímu soudu, že souhlasil s postupem soudu prvního stupně, který s protokoly o vydání věcí fakticky pracoval jako s úředními záznamy o podaném vysvětlení/protokoly o svědeckých výpovědích. Je přesvědčen, že policejní orgán do nich zcela nezákonně zakomponoval podání vysvětlení dotčených osob, aniž by je řádně poučil o jejich právu nevypovídat. Tato vada činí uvedené protokoly procesně absolutně nepoužitelnými důkazy v této trestní věci, na což v průběhu trestního řízení upozorňoval. Uvedený postup soudů by totiž dával orgánům činným v trestním řízení značný prostor pro obcházení pravidel pro užití úředního záznamu o podaném vysvětlení a svědecké výpovědi. V projednávané věci to platí tím spíše, neboť dotčení svědci odepřeli výpověď. Napadený rozsudek odvolacího soudu pak představuje nebezpečný precedens, na jehož základě by mohlo ze strany orgánů činných v trestním řízení docházet k popírání práv subjektů trestního řízení.
6. Obviněný rovněž odmítá postup soudu prvního stupně, který v rozporu s obecným zákazem použití úředních záznamů o podaném vysvětlení jako důkazu s těmito fakticky pracoval. Soud přitom uvedené protokoly jednoznačně nepřímo užil, neboť uvádí skutečnosti, které z nich vyplývají. Takový postup je zcela zjevně nezákonný a domněnky soudu prvního stupně jsou nesprávné. Svědek Urbánek totiž popřel, že by mu obviněný poskytl jakoukoliv drogu. Obviněný rovněž nesouhlasí se způsobem vypořádání této námitky odvolacím soudem, odkazuje na komentářovou literaturu a označuje odůvodnění uvedeného soudu za nepřezkoumatelné.
7. Obviněný dále poukazuje na zcela zřejmou nevěrohodnost svědka J. P. a přibližuje jeho protichůdná vyjádření v rámci výpovědi z hlavního líčení a přípravného řízení. Jeho výpověď považuje za zcela zásadní pro naplnění subjektivní stránky přisouzeného jednání. K této výpovědi navíc nelze přihlížet, neboť je zcela nevěrohodná. Soud se měl zabývat dopadem rozdílných verzí uváděných svědkem na posouzení subjektivní stránky daného trestného činu, což však neučinil. Odvolací soud se nijak nevypořádal s konkrétními námitkami obviněného, když uvedl, že obhajoba v zásadě žádné okolnosti nasvědčující nevěrohodnost svědka P. neoznačila. Trvá na tom, že oba soudy měly připustit důkazní návrh na znalecké zkoumání tohoto svědka stran jeho schopnosti podat pravdivou svědeckou výpověď.
8. Obviněný shledává i naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Uvedená pochybení soudů totiž souvisí s nesprávným právním posouzením skutku, který nenaplňuje znaky trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Má za to, že objektivní stránka tohoto trestného činu nebyla naplněna, když ze skutkového stavu (i přes odlišné přesvědčení obou soudů) nevyplývá, že by se dopustil citovaného trestného činu. Skutek podle něj měl být kvalifikován nanejvýše jako trestný čin podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku.
9. S ohledem na vše výše uvedené obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2025, č. j. 44 To 115/2025-432, zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michal Basík (dále jen „státní zástupce“). Předně konstatuje, že obviněný opakuje obhajobu, kterou uplatnil již v průběhu trestního řízení, s níž se vypořádaly oba soudy. K námitkám stran první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvádí, že výhrady proti interpretaci odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a vyhodnocení věrohodnosti výpovědi svědka P. nemohou citovaný dovolací důvod naplnit. Jde totiž o prostou polemiku s hodnocením provedených důkazů. Závěr soudů o uskutečněné distribuci přitom má zjevné ukotvení v obsahu zaznamenaných telefonních hovorů a nejde tak o skutkové zjištění učiněné „ve zjevném rozporu“ s obsahem tohoto důkazu. Uvedenou alternativu dovolacího důvodu nenaplňuje ani tvrzení obviněného o nevěrohodnosti výpovědi svědka P. Takový závěr je věcí interpretace důkazu, nikoli jeho obsahu. Soudy se přitom věrohodností výpovědi tohoto svědka pečlivě zabývaly (srov. body 16 a 17 rozsudku soudu prvního stupně a body 10 a 11 rozsudku odvolacího soudu).
11. Státní zástupce ve vztahu k druhé variantě citovaného dovolacího důvodu nepovažuje za účelné opakovat věcně správnou argumentaci soudů, a to vzhledem k výše uvedenému obecnému vymezení neopodstatněnosti dovolacích námitek. Soudy přiléhavě vysvětlily, že vyjádření do protokolu o vydání věci nemá charakter podání vysvětlení či svědecké výpovědi a takovým způsobem s uvedenými listinami ani nenakládaly. S obsahem opatřených podání vysvětlení přitom soudy při tvorbě svých skutkových zjištění nepracovaly, jak již vysvětlil odvolací soud (srov. bod 11 jeho rozsudku). Námitky tohoto druhu tak sice obsahově odpovídají uvedené alternativě dovolacího důvodu, jsou však zjevně neopodstatněné.
12. Podle státního zástupce třetí variantě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídá ani námitka stran nevyhovění důkaznímu návrhu na znalecké zkoumání svědka P. Předně nejde o důkazní návrh podstatný, neboť jím obviněný sleduje pouze zpochybnění relevantní výpovědi svědka, jež mu obsahově nekonvenuje. Druhým důvodem je, že hodnocení specifické věrohodnosti svědka je doménou soudu a nelze ji bez dalšího přesouvat na jiný subjekt, tj. znalce. Soudy přitom o věrohodnosti uvedeného svědka pochybnosti neměly, což podrobně odůvodnily. I v případě, že by se jednalo o důkaz podstatný, bylo by zjevně namístě takový důkazní návrh zamítnout jako nadbytečný.
13. Ani dovolací argumentaci ve vztahu k § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu podle státního zástupce nelze pod uvedený dovolací důvod podřadit. Tyto námitky se totiž odvíjejí výhradně od vlastního skutkového závěru obviněného, že mu přisouzená trestná činnost nebyla prokázána. Jakýkoli relevantní hmotněprávní argument, k němuž by se mohl státní zástupce vymezit, tak s dále uvedenou výhradou v dovolání absentuje. Namítá-li obviněný, že jeho jednání mělo být právně posouzeno podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku, ani tu nelze podřadit pod citovaný dovolací důvod, neboť i ta se primárně opírá o jiný skutkový stav, než byl soudy zjištěn. Taková právní kvalifikace by navíc neměla ve skutkových zjištěních soudů oporu vůbec žádnou. Státní zástupce dodává, že
14. Státní zástupce shrnuje, že v dané věci nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Nedošlo ani k narušení práv obviněného vyplývajících z principů spravedlivého procesu. Řádně zjištěný skutkový stav následně oba soudy i odpovídajícím způsobem právně posoudily, což námitky obviněného nebyly způsobilé relevantně zpochybnit. Dovolání obviněného proto státní zástupce v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, hodnotí jako zjevně neopodstatněné. Proto navrhuje, aby dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.
15. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice, kterou však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.
17. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu). Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.
18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta). V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.
20. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV. Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozsudků obou soudů a s průběhem řízení jim předcházejícím, předně shledal, že námitky obviněného neodpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Je vhodné předeslat, že dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho námitek vznesených již v odvolání (srov. č. l. 1 417 až 1 419 spisu) a jde o argumentaci, kterou uplatnil již v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil, oba soudy se danými námitkami řádně zabývaly a ve svých rozsudcích dostatečně vysvětlily, proč je neshledaly důvodnými (srov. bod 17 rozsudku soudu prvního stupně a body 6, 7, 9 až 11 rozsudku odvolacího soudu). K jednotlivým dovolacím námitkám (v souladu s § 265i odst. 2 tr. řádu) uvádí Nejvyšší soud následující.
22. Obviněný nejprve brojí proti závěrům soudu prvního stupně ohledně „dealerské hantýrky“, kterou mezi sebou se svědkem U. užívali. K této námitce Nejvyšší soud uvádí, že obviněný především nesouhlasí se způsobem hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Nenamítá však vadu zjevného rozporu provedených důkazů se skutkovými zjištěními, pouze vyjadřuje svou nespokojenost se skutkovými závěry, které soud prvního stupně z provedených důkazů učinil. Taková námitka však dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě neodpovídá. Navíc tyto výhrady vypořádal již odvolací soud, na jehož přiléhavé závěry lze odkázat (srov bod 7 jeho rozsudku). Nejvyšší soud ve stručnosti dodává, že k hodnocení provedených důkazů je příslušný výhradně soud, a pouhá nespokojenost obviněného s jeho odůvodněnými závěry nemůže naplnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě. Nejvyšší soud pak nemá pochyb o správném a důkazně podloženém závěru obou soudů, že výrazy „cíga“ a „zákusky“ obviněný a svědek U. užili konspirativním způsobem, neboť zaplacená částka výši 3 000 Kč dostatečně vylučuje, že by se skutečně jednalo o cigarety či zákusky. Ke stejnému závěru dochází ostatně i soud prvního stupně (viz bod 17 jeho rozsudku).
23. Totožná je situace i v případě namítané nevěrohodnosti svědka P. Tato námitka rovněž vychází ze subjektivního hodnocení tohoto důkazu obviněným a prezentace jeho vlastního názoru o nevěrohodnosti svědka, nepředstavuje však zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Danou námitku nadto již vypořádal odvolací soud, když v bodech 10 a 11 svého rozsudku uvedl, že k posouzení věrohodnosti svědka je příslušný výhradně soud v rámci hodnocení důkazů. Současně konstatoval, že odlišné nahlížení na konkrétní důkaz ze strany obviněného neznamená vadu na straně hodnotících úvah soudu, přičemž neshledal, že by hodnotící úvahy soudu prvního stupně byly v rozporu s obsahem provedených důkazů nebo elementární logikou. Nejvyšší soud v tomto směru nemá, co by správným a především pak zákonným závěrům odvolacího soudu vytknul. Není navíc úlohou Nejvyššího soudu opětovně přezkoumávat provedené důkazy v situaci, kdy mezi nimi a skutkovými závěry neexistuje zjevný rozpor.
24. Obviněný ve svém dovolání vznáší i námitky vůči procesní nepoužitelnosti provedených důkazů, když vytýká soudu prvního stupně, že s protokoly o vydání věci fakticky pracoval jako s úředními záznamy o podaném vysvětlení. Do těchto měl navíc policejní orgán zakomponovat podání vysvětlení dotčených osob. Tyto důkazy jsou podle obviněného procesně absolutně nepoužitelné. Nejvyšší soud předně uvádí, že shodnou námitku vypořádal již odvolací soud (srov bod 11 jeho rozsudku). Nejvyšší soud pak ve shodě se soudem odvolacím ze spisového materiálu zjistil, že soud prvního stupně uvedené protokoly provedl v hlavním líčení dne 29. 9. 2024 tak, že je podle § 213 odst. 1 tr. řádu předložil k nahlédnutí (srov. protokol o hlavním líčení na č. l. 323). Lze tedy souhlasit s odvolacím soudem, že obviněný soudu prvního stupně podsouvá postup, jehož se nedopustil. Nejvyšší soud dále zjistil, že předmětné protokoly jsou založeny na č. l. 138 a násl. a 145 a násl. spisu a tyto obsahují rovněž popis předmětů, jak je popsaly osoby, jež je vydaly. Nejvyšší soud přitom obviněným vytýkané vady neshledal, když zmíněné protokoly byly pořízeny, byť s tímto obviněný rovněž nesouhlasí, zákonným způsobem a soud je provedl k důkazu rovněž v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu.
25. Obviněný dále vytýká soudu prvního stupně, že nepřímo použil úřední záznamy o podaném vysvětlení. Ani tato námitka však uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu, jakož i obsahu obou rozsudků, vytýkané pochybení nezjistil. Ostatně ke stejnému závěru dospěl i odvolací soud, když uvedl, že soud prvního stupně nepřičetl k tíži obviněného ničeho, co by nebylo provedeno v rámci dokazování jako důkaz zákonným způsobem, a pokud soud prvního stupně komparoval postoje svědků před zahájením trestního stíhání a po něm k jejich svědecké povinnosti, pak možná použil neobratnou formulaci, když v hodnocení provedených listin uvedl, že svědkové toto sdělili namísto výstižnějšího vyjádření, že vydané věci takto v protokolu označili, ale nikoli k tíži obviněného, když nelze pominout souvislost, kterou tyto úvahy měly (viz bod 11 jeho rozsudku). V tomto směru tak Nejvyšší soud konstatuje, že soudy se obviněným vytýkaného postupu nedopustily a svým povinnostem se nezpronevěřily. Proto nemohl Nejvyšší soud ani této námitce dopřát sluchu.
26. Obviněný rovněž brojí proti neprovedení jeho důkazního návrhu na znalecké zkoumání svědka P. V něm spatřuje vadu opomenutého důkazu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí variantě. Nejvyšší soud konstatuje, že ani tato námitka neodpovídá uvedenému dovolacímu důvodu, neboť tento důkazní návrh byl řádně vypořádán oběma soudy. Soud prvního stupně jej jako zjevně nadbytečný zamítl (srov. bod 16 jeho rozsudku). Obviněný totožný návrh uplatnil i v odvolacím řízení a odvolací soud jej jako nadbytečný rovněž zamítl s tím, že svůj postup podrobně zdůvodnil (viz bod 10 jeho rozsudku). Nejvyšší soud tedy konstatuje, že tento důkazní návrh nelze označit za důkaz opomenutý ve smyslu citovaného dovolacího důvodu.
27. Konečně Nejvyšší soud konstatuje, že ani námitky obviněného, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, citovaný důvod nenaplňují. Je tomu tak proto, že jeho výhrady, že nebyla naplněna objektivní stránka jemu přisouzeného trestného činu a jeho jednání mělo být právně posouzeno podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku, představují po stránce věcné námitky ryze skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se obviněný primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jaké učinily soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Navíc obviněný, s výjimkou prosté proklamace vlastního právního posouzení, nepřináší žádnou konkrétní argumentaci a uvedené pochybení vztahuje pouze k jím uplatněným a výše vypořádaným námitkám. Nejvyšší soud proto uzavírá, že neshledává pochybení ve správném a zákonném postupu odvolacího soudu, který navíc své právní posouzení věci řádně zdůvodnil (srov. bod 12 jeho rozsudku).
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
28. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného P. S. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům (a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání). Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu