11 Tdo 655/2025

11 Tdo 655/2025-8175

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 dovolání obviněného D. R. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 15 To 13/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 7/2023, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu se ruší rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 15 To 13/2024 ohledně obviněného D. R. K., a to v celém rozsahu a současně i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v rozsahu zrušené části znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 10 T 7/2023, byl obviněný D. R. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod body I. 1, 2) rozsudku zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a, c) tr. zákoníku. Trestné činnosti se obviněný D. R. K. dopustil jednak společně s dalšími osmi obviněnými (bod I. 1 rozsudku) a jednak sám (bod I. 2 rozsudku) tak, že jednak v rámci činnosti organizované skupiny obviněných v rozmezí od poloviny roku 2021 do 7.

6. 2022 v blíže nezjištěné době, minimálně však od počátku roku 2022, poskytoval obviněnému B. Ch. v nepravidelných intervalech prostory průmyslové haly p. č. XY na adrese XY, XY, které měl v pronájmu, a v těchto prostorách obviněný Ch. vyráběl nebo zajišťoval část procesu výroby metamfetaminu, a na základě předchozí dohody obviněný K. přebíral pro obviněného Ch. zásilky obsahující věci potřebné pro výrobu metamfetaminu, kdy zásilky byly objednány obviněnou K. a dalšími osobami, přičemž činnosti zadané obviněným Ch.

nebo obviněnou K. vykonával převážně na adrese v XY (bod I. 1 rozsudku) a jednak sám, v době nejméně od listopadu 2021 do června 2022, v XY, XY, v prostorách průmyslové haly, kterou v té době užíval, v blíže nezjištěném počtu případů a množství sám vyráběl psychotropní látku metamfetamin nebo se na výrobě této látky podílel v případech, kdy látku ve stejných prostorách vyráběl obv. B. Ch., a tuto psychotropní látku metamfetamin, a dále omamnou látku kokain, kterou obstaral v blíže nezjištěném množství od dosud neustanovené osoby či osob za účelem distribuce dalším osobám z důvodu získání finančních prostředků, poskytl dalším osobám, kdy psychotropní látku metamfetamin poskytl nejméně ve třech případech v blíže nezjištěném množství osobě V.

M., a to za peníze nebo za mobilní telefony, a dále uvedené látky pro jiného přechovával v prostorách uvedené průmyslové haly, kdy v době jeho zadržení, dne 7. 6. 2023, u něho bylo zajištěno celkem 181,166 gramu metamfetaminu, dále 100,256 gramu kokainu a 133,778 gramu směsi metamfetaminu s kokainem, u těchto látek pak byla zjištěna jejich účinná látka v množství 153,561 gramu metamfetaminu base a 68,477 gramu kokainu base, přičemž při prohlídce nebytových prostor dne 7. 6. 2022 v XY, užívaných D.

R.

K., byla mimo jiné zajištěna transparentní kulatá plastová dóza s plastovým víkem s obsahem 181,166 gramu metamfetaminu a 145,295 gramu metamfetaminu base, bílý keramický talíř, plastové zelené brčko a transparentní plastový sáček s přítlačným lištovým uzávěrem obsahující 1 gram metamfetaminu, pět transparentních plastových sáčků s přítlačným lištovým uzávěrem různých rozměrů se stopami metamfetaminu a efedrinu, transparentní plastový sáček s přítlačným lištovým uzávěrem obsahující 0,517 gramu metamfetaminu, kamenný hmoždíř šedočerné barvy obsahující 100,256 gramu kokainu a 64,464 gramu kokainu base se stopovým množstvím metamfetaminu, transparentní kulatá plastová dóza obsahující stopy metamfetaminu, kokainu a kofeinu, umělá práškovitá látka, která byla identifikována jako 133,778 gramu směsi kokainu a metamfetaminu a 4,013 gramu kokainu base, transparentní plastová dóza o rozměrech 19 x 12,5 x 7 cm obsahující stopy metamfetaminu, kokainu a efedrinu (bod I. 2 rozsudku).

2. Obviněný D. R. K. prohlásil vinu ve vztahu k tomu jednání, jež se ho týkalo a které, jednak tvořilo součást rozsáhlého skutku (bod I. 1 rozsudku), jednak stálo samostatně (bod I. 2 rozsudku), obviněný vyjádřil souhlas i s použitou právní kvalifikací skutku a soud prvního stupně prohlášení viny ve smyslu § 206c odst. 4 tr.řádu přijal. Obviněného D. R. K. pak soud prvního stupně odsoudil za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců nepodmíněně a pro výkon trestu ho zařadil do věznice s ostrahou. Uložil mu i trest propadnutí věcí jako nástrojů použitých k páchání trestné činnosti ve vztahu k plastové kulaté dóze, plastové škrabce a plastové misce.

3. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) dne 21. 3. 2024 sp. zn. 15 To 13/2024 z podnětu odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze rozsudek soudu prvního stupně zrušil ohledně obviněného D. R. K. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a sám pak obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků se zařazením k výkonu do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finanční částky 128 700 Kč a podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu uložil trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) roků. II. Dovolání obviněného a vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství

4. Obviněný podává proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání a ohraničuje je důvody uvedenými v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. Podle dovolatele rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně. Dovolatel nejprve namítá, že byla snaha ze strany poškozeného, v průběhu celého trestního řízení, kriminalizovat jeho jednání a následně zpochybňuje výpověď poškozeného ve vztahu k jiným důkazům.

Obviněný namítá porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. řádu, práva na spravedlivý proces, principu in dubio pro reo a zásady presumpce neviny. Obviněný tvrdí, že existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, když důvod dovolání podle § 265 odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze vykládat restriktivně a že v rámci jeho interpretace je třeba mít vždy na zřeteli především ústavně zaručená základní práva a svobody, tedy i právo na spravedlivý proces, tj. přihlížet i k závažným vadám řízení, které zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí.

Obviněný zdůrazňuje, že napadený rozsudek zcela postrádá odůvodnění, z jakého důvodu mu byl ukládán trest vyhoštění. Tento druh trestu je v rozporu se zákonem, a to ve smyslu ustanovení § 80 tr. zákoníku. Obviněný je osobou, která má dlouhodobé a pevné vazby na území České republiky, je otcem nezletilého dítěte, které je v současné době povinno školní docházkou, kterou vykonává ve škole na území České republiky. V době probíhajícího řízení byl dokonce založen do spisového materiálu rozsudek z opatrovnického řízení ve vztahu k nezletilému synovi obviněného.

Odvolací soud se žádným způsobem nevypořádal s touto skutečností a rovněž se nijak nevypořádal se skutečnostmi obsaženými i ve výslechu obviněného, kdy bylo zcela zjevně prokázáno, že má pevné a trvalé zázemí na území České republiky. Dovolatel pak cituje znění § 80 tr. zákoníku a dovozuje, že je občanem členského státu Evropské unie, má nezletilého syna na území České republiky, ten zde trvale žije v domácnosti se svou matkou, kdy dále absolvuje povinnou školní docházku, obviněný není pachatelem trestného činu, pro nějž by bylo možno učinit rozhodnutí o uložení trestu vyhoštění.

Pachatel, který je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, neshledá-li soud naléhavé důvody ohrožení bezpečnosti státu, není

osobou, jíž by měl být ukládán trest vyhoštění. Dovolatel napadá i výrok o vině, s tím, že soudy dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním stran jeho podílu na předmětné trestné činnosti. Namítá i opomenutý důkaz - neprovedení vyšetřovacího pokusu na místě činu, kdy by došlo ke zjištění, zda vůbec v prostoru toalet mohlo k takovému činu dojít. Závěrem obviněný navrhuje, aby byl napadený rozsudek zrušen, byla zrušena i navazující rozhodnutí a Vrchnímu soudu v Praze bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl a kromě toho činí podnět k odkladu výkonu trestu vyhoštění podle § 265h odst. 3 tr. řádu. ,5. Nejvyšší státní zastupitelství se vyjádřilo k dovolání obviněného. Nejprve vyslovuje názor, že obviněný pravděpodobně nezaznamenal novelu trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tou došlo s účinností od 1. 1. 2022, mimo jiné, ke změně ve formulaci dovolacích důvodů, neboť ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se nyní týká jiných dovolacích důvodů, než jsou ty, na něž dovolatel poukazuje. Současně došlo k přečíslování zbývajících dovolacích důvodů. Dovolatel označil výslovně dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ty však doplnil naprosto jednoznačným slovním vyjádřením, které v současnosti odpovídá dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. řádu. Státní zástupce pak poukazuje na ty části dovolání, které považuje za nepříliš jasné obecné námitky proti rozhodnutí o vině, které se pravděpodobně týkají jiné trestné činnosti. Připomíná, že soud prvního stupně ve věci přijal prohlášení viny učiněné obviněným. Státní zástupce intervenující ve věci pak podal odvolání v neprospěch obviněného toliko proti výroku o trestu, dovolání proti výroku o vině je proto nepřípustné. Za přípustné je však třeba označit dovolání proti výroku o trestu, v jehož rámci obviněný v podstatě dovodil nesplnění zákonných podmínek pro uložení trestu vyhoštění, které navíc Vrchní soud v Praze, jenž o něm rozhodoval, žádným způsobem neodůvodnil, soud prvního stupně tento druh trestu přitom neukládal. Tuto námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265 odst. 1 písm. i) tr. řádu, přičemž státní zástupce ji shledává také důvodnou. Uložení trestu vyhoštění je přitom vázáno na splnění zákonných podmínek uvedených v § 80 tr. zákoníku. Trest vyhoštění je možno uložit obviněnému, který není občanem České republiky, dále musí uložení tohoto trestu vyžadovat bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem, a konečně nesmí být dána některá z překážek vyjmenovaných v § 80 odst. 3 tr. zákoníku. Obviněný je občanem cizího státu, není vyloučeno ani to, že je uložení trestu vyhoštění vyžadováno okolnostmi, na něž trestní zákoník odkazuje, nicméně z odůvodnění napadeného rozsudku neplyne, že by se tímto odvolací soud zabýval, tím spíše se nezabýval překážkami pro uložení trestu vyhoštění uvedených v § 80 odst. 3 tr. zákoníku. Z hlediska dovolatelovy argumentace je třeba zaměřit se především na tu podmínku, která je vymezena v ustanovení § 80 odst. 3 písm. f) tr. zákoníku. Podle něho totiž nelze uložit trest vyhoštění pachateli, který je občanem Evropské unie a v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území České republiky, a to s jedinou výjimkou, kterou je dovození vážných důvodů ohrožení bezpečnosti státu. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je přitom prosto jakýchkoli úvah stran toho, zda zde skutečně neexistovala některá z podmínek vylučujících uložení trestu vyhoštění vymezených v ustanovení § 80 odst. 3 tr. zákoníku. Zcela vyloučit to přitom nelze, a to již s ohledem na obecný poznatek v tom smyslu, že obviněný je otcem syna AAAAA (pseudonym),, který na území České republiky vykonává povinnou školní docházku. Státní zástupce je tedy přesvědčen, že ačkoli uložení trestu vyhoštění dovolateli předem vyloučit nelze, absence jakýchkoli konkrétních závěrů a poznatků ze strany Vrchního soudu v Praze činí výrok o jeho uložení přinejmenším předčasným, a aktuálně tedy vadným. S přihlédnutím k uvedenému proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek ve výrocích týkajících se trestů uložených dovolateli a ve výrocích na výroky o trestech navazujících zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby v rozsahu zrušené části věc znovu projednal a rozhodl.

III. Přípustnost dovolání

6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.

7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.

IV. Důvodnost dovolání

8. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g, h) tr. řádu, na které je odkazováno, případně pod jiný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).

9. Dovolatel formálně podřadil své námitky pod dva dovolací důvody vyjádřené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, avšak slovní popis důvodů, který připojil, těmto označeným dovolacím důvodům obsahově neodpovídá. Jestliže dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pak tato věta odpovídá dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v aktuálním znění a pokud namítá, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, tak toto je obsahem současného ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Státní zástupce, který podal za Nejvyšší státní zastupitelství vyjádření k dovolání, správně postřehl, že dovolání pracuje s již neaktuální a neúčinnou verzí trestního řádu, k jehož změně došlo novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. účinnou od 1. 1. 2022, kdy rovněž došlo k přeformulaci dovolacích důvodů a zařazení nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který se nepřímo dotýká skutkových zjištění soudu, když nový dovolací důvod byl vymezen tak, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Důsledkem zařazení tohoto nového zákonného ustanovení do § 265b odst. 1 tr. řádu bylo, že dovolací důvody do té doby označené písmeny g) a h), jsou nyní označeny písmeny h) a i). Slovní popis dovolacích námitek obviněného tak správně odpovídá důvodům podle § 265b písm. h) a i) platného a účinného tr. řádu, nikoliv těm, které dovolatel formálně označil. V. K meritu věci

10. Nepochybné je pak i to, že dovolatel prohlásil ve věci vinu ve smyslu § 206c odst. 1 tr. řádu, tedy prohlásil, že je vinen spácháním skutku uvedeného v obžalobě a že souhlasí s právní kvalifikací takového skutku uvedenou v obžalobě. Soud prvního stupně následně dovolatelovo prohlášení viny přijal podle § 206c odst. 4 tr. řádu a prohlášení viny zohlednil i použitím § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody, když uložil trest tohoto druhu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin, za který byl obviněný odsouzen.

Odvolání proti rozsudku podal v neprospěch obviněného toliko státní zástupce a pouze proti výroku o trestu, dovolatel nikoliv. Nejvyšší soud se k institutu prohlášení viny vyjádřil v rozhodnutí sp. zn 8 Tdo 722/2022 tak, že: „Prohlášení viny podle § 206c tr. řádu je dobrovolným vyjádřením obviněného, které činí po řádném poučení soudem na základě své vůle o skutku kladeném mu za vinu, jímž souhlasí, že ho spáchal, i s tím, jak je v obžalobě právně posouzen. Jde o svobodný projev vůle, jenž není vázán na další konkrétní postup či rozhodnutí soudu (např. na rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 tr.

řádu). Právní důsledky spojené s prohlášením viny nenastávají okamžikem učinění prohlášení obviněným, ale až rozhodnutím soudu o tom, zda ho přijímá nebo nepřijímá (§ 206c odst. 4 tr. řádu). Soudem přijaté prohlášení viny obviněného podle § 206c odst. 7 tr. řádu nelze odvolat, a to ani v dalším řízení v téže věci bez ohledu na to, zda došlo ke zrušení meritorního rozhodnutí, které na prohlášení viny navazovalo.“ Obviněný v této věci prohlásil vinu, soud prohlášení viny přijal, odvoláním pak dovolatel nenamítal, že by v jeho věci nebyly splněny podmínky pro přijetí prohlášení viny.

Jestliže dovolatel nyní směřuje dovolání částečně proti výroku o vině, je jeho podání v této části nepřípustné. V tomto kontextu již nezáleží na tom, jestli se jeho písemně vyjádřené námitky vztahují k této trestní věci a on skutečně považuje neprovedení konkrétně neupřesněného vyšetřovacího pokusu za opomenutý důkaz a obecně zpochybňuje výpověď konkrétně neoznačeného poškozeného nebo zda tato argumentace s touto trestní věcí nesouvisí, jak rovněž naznačuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření.

11. Dovolatel, ač formálně podřadil své námitky pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, nevznáší jedinou námitku směřující proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení a prostřednictvím dvou svých námitek polemizuje s hodnocením provedených důkazů, i když sám prohlásil vinu ohledně skutku, z něhož byl obviněn. Za stávající právní úpravy by se jeho námitka opomenutého důkazu, kdy se domáhá vyšetřovacího pokusu spočívajícího ve zkoumání prostoru toalet, zda v nich mohlo k trestné činnosti dojít, dala podřadit do kategorie tzv. opomenutých důkazů ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by takový důkazní návrh dovolatel před soudem vznesl, proto o něm nemohly ani soud prvního stupně ani odvolací soud rozhodnout a nemohly jej tím pádem ani zanést do odůvodnění svých rozhodnutí, proto se o opomenutý důkaz ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu jednat nemůže. Do kategorie opomenutých důkazů totiž Ústavní soud řadí toliko ty důkazy, jež byly účastníky řízení konkrétně navrženy, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (II. ÚS 262/04). Nadto je pravděpodobné, že námitka, jíž se obviněný domáhá vyšetřovacího pokusu, s projednávanou trestní věcí nesouvisí a byla uvedena omylem, neboť z popisu skutku vztahujícího se k trestnému činu, pro který byl dovolatel odsouzen, není zřejmé, že by prostory nějakých toalet v něm hrály roli. Ta část dovolání, v níž dovolatel zpochybňuje výpověď nejmenovaného poškozeného, může v obecné rovině naplňovat svým obsahem ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, protože je fakticky namítán extrémní rozpor mezi obsahem důkazu a jeho hodnocením a promítnutím do skutkových závěrů soudu (nicméně dovolací soud není povolán k tomu, aby argumentaci dovolání od základu tvořil nebo za obviněného domýšlel). Je však zřejmé, že žádný poškozený, na jehož výpovědi by byl postaven skutkový stav rozsudku soudu prvního stupně v této věci nefiguruje, tudíž i v tomto případě jde nejspíš o argumentaci vztahující se k jiné trestní věci, v každém případě však ve vztahu k trestní věci stávající, z výše uvedených důvodů nepřípustnou.

12. Těžiště dovolání obviněného tvoří argumentace, jež směřuje proti uložení trestu vyhoštění. Byť dovolatel formálně užívá nesprávného označení tohoto dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, je zřejmé, že jeho námitky svým obsahem naplňují důvod dovolání dle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, neboť ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) dovolací soud konstatuje, že obviněný ve svém dovolání fakticky brojí proti závěrům učiněným odvolacím soudem ohledně trestu vyhoštění.

13. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného, interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Podle rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04 se dovolací řízení v žádném svém stádiu nenachází mimo ústavní rámec pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou a rozhodovací praxe nesmí narušovat ústavní zásadu rovnosti účastníků řízení. Stejně tak musí rozhodovací praxe obecných soudů interpretovat domácí právo konformně se závazky vyplývajícími pro ČR z relevantních mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 2 Ústavy). Ústavní soud připomíná, že čl. 6 odst. 1 Úmluvy obsahuje procesní ustanovení, s nimiž musí být ustanovení jednoduchého procesního práva interpretována souladně, a to včetně těch ustanovení trestního řádu, která vymezují dovolací důvody uvedené v ust. § 265b tr. řádu. Neobstojí tedy ani námitka nedostatku kompetence dovolacího soudu zabývat se dovoláními podanými z jiných důvodů, než jsou důvody vyplývající z Nejvyšším soudem ČR aplikovaného výkladu tr. řádu.

14. Dovolatel přiléhavě rozsudku odvolacího soudu vytkl, že výrok o uložení trestu vyhoštění není odůvodněn; což platí i o výroku ohledně trestu propadnutí částky 128 700 Kč jako nástroje trestné činnosti, na tento výrok však dovolatel své dovolací námitky nezaměřil, proto se jeho zákonností a důvodností ve vztahu k jeho chybějícímu odůvodnění dovolací soud a priori nezabýval. Odvolací soud trest vyhoštění uložený obviněnému jako první skutečně v napadeném rozsudku neodůvodnil, přitom to byl právě odvolací soud, kdo tento druh trestu uložil. Tímto postupem bylo porušeno výrazným způsobem právo dovolatele na spravedlivý proces. Mezi principy řádného a spravedlivého procesu, vylučující libovůli při rozhodování, patří povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, a to v trestním řízení (v případě rozsudku) způsobem zakotveným v ustanovení § 125 tř. řádu; pokud z odůvodnění nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, pak odůvodnění nevyhovuje zákonným hlediskům a je v podstatě nepřezkoumatelné (IV. ÚS 564/02).

15. Dovolatel přitom vznášel během řízení celou řadu námitek proti uložení trestu vyhoštění a rekapituloval je i nyní ve svém dovolání. Dovozuje, že tento druh trestu je v rozporu se zákonem, a to ve smyslu ustanovení § 80 tr. zákoníku. Tvrdí, že je osobou, která má dlouhodobé a pevné vazby na území České republiky, je otcem nezletilého dítěte, které je v současné době povinno školní docházkou, kterou vykonává ve škole na území České republiky. Ze spisu skutečně vyplývá, že obviněný se zdržuje na území České republiky delší dobu, je občanem země náležející do Evropské unie, má syna, který je žákem Základní školy XY, tento syn bydlí se svou matkou v Praze. Z důvodu absence odůvodnění výroku o trestu vyhoštění není zřejmé, zda se odvolací soud těmito skutečnostmi zabýval, zda je vzal v úvahu a jak se s nimi při ukládání tohoto druhu trestu vypořádal. Zejména není možno z rozsudku zjistit a přezkoumat, zda odvolací soud disponoval všemi potřebnými důkazy a zda vyhodnotil všechny důkazy, jež měl k dispozici ve spise, ohledně nepřetržité délky pobytu obviněného na území České republiky, ohledně jeho rodinných poměrů, zejména jde-li o vztah k nezletilému synovi, k tomu, jak se obviněný o něj zajímá a zda se s ním stýká a jak pomáhá zabezpečovat jeho výchovu a výživu. Zrovna tak odvolací soud nehodnotil závažnost a charakter trestné činnosti, jíž se obviněný dopustil a dosavadní způsob jeho života, v kontextu s tím, zda jeho další pobyt na území České republiky může představovat ohrožení státu. Jinými slovy, nelze přezkoumat, jestli odvolací soud zvážil, zda uložení trestu vyhoštění v nyní posuzované věci nebrání některý z důvodů uvedených v § 80 odst. 3 tr. zákoníku, když přichází nejspíš v úvahu důvody uvedené v písm. c), e), f) citovaného ustanovení. Odvolací soud, aniž by se relevantně vypořádal s námitkami obviněného, posoudil a řádně odůvodnil uložení tohoto druhu trestu, uložil dovolateli trest vyhoštění. Z důvodu absence odůvodnění tohoto trestu však nelze předjímat, zda byly splněny podmínky k jeho uložení či nikoliv. Dovolací soud pak nemůže nahrazovat činnost odvolacího soudu tím, že doplní chybějící podklady k osobě a rodinným poměrům dovolatele, sám rozhodne o trestu v jeho věci a výrok o trestu sám odůvodní. Tímto postupem by se Nejvyšší soud de facto stal v pořadí prvním soudem, který by o trestu obviněného rozhodl, s tím, že by musel posoudit a odůvodnit i výroky o těch trestech (pokud bude důvod k jejich uložení), jež soud prvního stupně neuložil a odvolací soud neodůvodnil a nevypořádal se tak s tím, zda jsou naplněny zákonné podmínky k jejich uložení.

VI. Závěr

16. Byť dovolatel formálně vadně vymezil dovolací důvody, když podřadil svoji argumentaci pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, i když fakticky uplatňoval důvody § 265b odst. 1 písm. h) a i) tr. řádu, a přestože je nepřípustné jeho dovolání proti výroku o vině, protože před soudem prvního stupně řádně prohlásil vinu a tento soud jeho prohlášení viny přijal, tak jím podaný opravný prostředek obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu a v této části je mimořádný opravný prostředek naprosto důvodný.

17. Odvolací soud neodůvodnil výrok o uložení trestu vyhoštění, čímž zatížil své rozhodnutí podstatnou vadou, když porušil právo obviněného na spravedlivý proces, neboť se nevypořádal z jeho námitkami proti uložení tohoto druhu trestu. V tuto chvíli nelze uzavřít, jestli uložení trestu vyhoštění je ve vztahu k obviněnému namístě nebo ne, a proto je třeba konstatovat, že v tuto chvíli nebyl tento druh trestu uložen zákonným způsobem za dodržení všech záruk spravedlivého procesu, mezi něž patří i právo obviněného znát důvody, na jakých zákonných základech mu byl uložen určitý druh trestu. Obdobné závěry přitom platí i pro vrchním soudem nově uložený trest propadnutí věci – finanční částky ve výši 128 000 Kč, který rovněž nebyl v dovolání napadeném rozsudku žádným způsobem odůvodněn.

18. Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 3. 2024 sp. zn. 15 To 13/2024 v té části, ve které uvedený soud po zrušení výroku o trestu odnětí svobody z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 10 T 7/2023, ohledně obviněného D. R. K. sám rozhodl a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, dále k trestu propadnutí věci, konkrétně finanční hotovosti 128 000 Kč, a dále k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 5 let, a zrušil ho i v té části, v níž zůstal ve vztahu k obviněnému D. R. K. rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Jinými slovy, zrušil rozsudek odvolacího soudu ve vztahu k tomuto obviněnému v celém rozsahu; pokud by nezrušil i část, v níž byl rozsudek ve vztahu k němu nedotčen, zůstal by výrok o uložení trestu propadnutí věci ohledně věcí použitých k výrobě drogy v právní moci, tudíž by obviněnému nebylo možno již uložit trest další pro překážku věci rozhodnuté.

19. Nejvyšší soud pak zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. řádu Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v rozsahu zrušené části znovu projednal a rozhodl, a to v duchu výše uvedených závěrů, ke kterým dovolací soud při projednání dovolání obviněného dospěl.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 13. 8. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu

Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce