11 Tdo 661/2017-36
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2017 o dovolání,
které podal obv. J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
26. 10. 2016, sp. zn. 4 To 388/2016 v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Teplicích pod sp. zn. 4 T 122/2016, takto :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obv. J. K. o d m í t
á .
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 4
T 122/2016, byl obv. J. K. uznán vinným pod body 1) a 2) zvlášť závažným
zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními
látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a pod
bodem 3) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284
odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za
použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v
trvání 7 (sedmi) roků a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Současně podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest
propadnutí věci – a to 17,41 g metamfetaminu (bez obalu), a podle § 70 odst. 1
tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci – konkrétně finanční částky 6.500 Kč.
2. Proti tomuto rozhodnutí obv. J. K. podal odvolání, o kterém rozhodl
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 4 To
388/2016, a to tak, že:
· podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek
zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu propadnutí věci,
a to finanční částky 6.500 Kč, a
· podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný se odsuzuje
podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu
odnětí svobody ve výměře 5 (pěti) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej
zařadil do věznice s ostrahou.
3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Teplicích obv. J. K.:
a) nejpozději v září roku 2014, v T., u hotelu D. S., v ulici M. t., v jednom
případě prodal M. L., drogu pervitin běžné kvality o hmotnosti nejméně 0,3 g za
částku 300,- Kč, kterou zabalil do tzv. gripu,
b) od 1. 3. 2015 do 31. 3. 2015, v B., u prodejny Penny Market, v ulici
P., ve třech případech prodal M. Š., drogu pervitin běžné kvality, a to vždy v
množství 0,2 g za částku 200,- Kč, tedy celkem takto prodal 0,6 g pervitinu
běžné kvality,
přičemž droga známá jako pervitin obsahuje (+)-1-fenyl-2-methylaminopropan,
který je psychotropní látkou zařazenou do seznamu II podle Úmluvy o
psychotropních látkách a do přílohy č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o
seznamech návykových látek, ve znění pozdějších právních předpisů, a obviněný
neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s touto látkou,
ačkoliv byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem v trestní věci sp. zn.
49 T 22/2010 ze dne 24. 2. 2011, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2011, uznán
vinným ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm.
b), c) tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř roků,
kdy následně dne 15. 11. 2012 byl Okresním soudem v Karlových Varech ve věci
sp. zn. 40 PP 726/2012 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody s
podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání čtyř roků,
c) dne 29. 3. 2016 v 17.25 hod., v B., okres T., u prodejny Penny
Market, v ulici P., měl u sebe drogu pervitin o hmotnosti 17,6 g bez obalu,
který obsahoval 13,27 g čistého (+)-1-fenyl-2-methylaminopropanu, a to za
účelem zneužívání postupnou konzumací.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Obv. J. K. podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 26. 10. 2016, sp. zn. 4 To 388/2016, ve spojení s rozsudkem Okresního
soudu v Teplicích ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 4 T 122/2016, dovolání, a to
proti výroku o vině i o trestu. Své dovolání opřel o dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají
na nesprávném právním posouzení skutku a na nesprávném hmotněprávním posouzení.
Konkrétně je dovolatel přesvědčen o tom, že byl uznán vinným ze tří skutků, z
nichž v prvních dvou na základě rozporných výpovědí (z přípravného řízení a z
hlavního líčení) navíc vždy jen jediného svědka, a ve třetím skutku byl uznán
vinným, aniž by byl skutek objektivně prokázán.
5. Podle tvrzení obviněného okresní soud vycházel u skutku ad 1) pouze z
výpovědi svědka M. L., který v přípravném řízení uvedl, že obv. K. mu v jednom
případě prodal pervitin, ale během hlavního líčení to popřel. Dovolatel namítl,
že vztah mezi ním a tímto svědkem je vyhrocený, protože M. L. žil po dobu
výkonu jeho posledního trestu odnětí svobody s jeho družkou, se kterou má
(obviněný) dvě nezletilé děti. Z tohoto důvodu se domnívá, že soud I. stupně se
dostatečně nevypořádal s věrohodností tohoto svědka – také odůvodnění k tomuto
skutku považuje za ledabylé a nepřezkoumatelné.
6. Ze skutku ad 2) byl okresním soudem obv. K. usvědčen na základě
výpovědi z přípravného řízení svědka M. Š., a to i přesto, že během hlavního
líčení Š. naopak vypověděl, že dovolatele vidí poprvé a vyloučil, že by od něj
drogy koupil. Dovolatel zdůrazňuje, že rozdíly mezi oběma výpověďmi nemusí být
rozporné a dodává, že v domě mohl bydlet např. synovec dovolatele, který se
jmenuje stejně. Okresní soud však nezvažoval jiné možné logické varianty a
nezabýval se skutečnostmi, které by svědčily ve prospěch obviněného. Proto má
dovolatel za to, že soud nectil zásadu in dubio pro reo, zásadu volného
hodnocení důkazů i princip spravedlivého procesu.
7. Ze skutku ad 3) má být obviněný usvědčen výpověďmi svědků D. P. a L.
B., kteří jsou drogově závislí a trestně stíhaní za drogové trestné činy.
Současně soud nevyslechl jím navrhované svědky M. P. a O. Š., (kteří byli při
zatýkání na místě), majitele zastavárny (bazaru), a R. G. (nebo G. – ve spise
jsou uváděny obě varianty), který užíval vozidlo, ve kterém byla nalezena
krabička s pervitinem.
8. Dovolatel shrnul, že Okresní soud v Teplicích pochybil, když při
posuzování jeho věrohodnosti významně zohledňoval jeho trestní minulost a touto
optikou v rozporu se zásadou nezávislosti a objektivity posoudil i věrohodnost
jeho obrany. Proto proti tomuto rozhodnutí podal odvolání. Krajský soud v Ústí
nad Labem zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu odnětí svobody a ve
výroku o trestu propadnutí věci a odsoudil jej k úhrnnému trestu odnětí svobody
ve výměře 5 roků a 6 měsíců. Z věcného hlediska však konstatoval, že dosavadní
řízení není zatíženo žádnou procesní vadou, s čímž dovolatel nesouhlasí.
9. Krajský soud se, pokud jde o skutky ad 1) a ad 2), přiklonil k názoru
okresního soudu, že výpovědi svědků z přípravného řízení jsou pravdivé. U
obviněného naopak konstatoval nevěrohodnost – svědkové L. a Š. se navzájem
neznali, a proto jsou jejich svědectví na sobě nezávislá. Toto hodnocení
odvolacího soudu považuje dovolatel za „zcela svévolné“, protože „postrádá
logiku“. Oba svědky totiž spojovalo stejné prostředí, stejný způsob uvažování,
což významně zvyšuje motivaci k fabulacím a lžím.
10. Pokud jde o skutek ad 3), zde se dovolatel pozastavil nad tím, že
odvolací soud vyhodnotil za stěžejní důkaz protokol o vydání věci z 29. 3.
2016, který má prokazovat, že dovolatel měl u sebe krabičku s pervitinem – a to
přesto, že na krabičce nebyly jeho otisky, a automobil byl v zastavárně a
předtím ho užíval R. G. Mimo to se dovolatel ohradil proti tomu, že paní H. „je
aktivní uživatelka návykových látek“, jak tvrdí odvolací soud. Obviněný
zdůraznil, že poslední její testy dokazují opak. Jak on, tak družka H., vedli
řádný život a vychovávali děti a od drogové minulosti se oprostili.
11. Jelikož byl obv. K.:
· u skutků ad 1) a ad 2) – uznán vinným pouze na základě rozporných
svědectví vždy jediného svědka a rozpory v těchto výpovědích nebyly odstraněny,
a
· u skutku ad 3) – měl být usvědčen přesto, že Policie ČR nezajistila
otisky prstů na krabičce s pervitinem a nebyli slyšeni svědkové R. G., M. P.,
O. Š., a také majitel zastavárny,
má dovolatel za to, že byla založena vada tzv. opomenutého důkazu, a i nadále
má o skutkovém stavu stále důvodné pochybnosti, v důsledku čehož bylo porušeno
jeho právo na spravedlivý proces – čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Proto dovolatel Nejvyššímu soudu navrhl, aby ten s ohledem na ust. §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem,
č. j. 4 To 388/2016-210 ze dne 26. 10. 2016, stejně jako rozsudek Okresního
soudu v Teplicích, č. j. 4 T 122/2016 ze dne 19. 9. 2016 a věc vrátil soudu I.
stupně k novému projednání a rozhodnutí.
13. K výše uvedenému dovolání se vyjádřil státní zástupce, který je
činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1
NZO 452/2017-10 ze dne 5. 5. 2017.
14. Státní zástupce nejprve předeslal, že dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. primárně neumožňuje domáhat se opravy skutkových
zjištění. Naopak má za to, že rozpory ve výpovědích svědků u skutků pod body ad
1) a ad 2) byly soudy přesvědčivě odstraněny. Také doplnění dokazování důkazy
navrhovanými obviněným by výsledek dokazování nezvrátilo. Dle státního zástupce
je zjištěný skutkový stav správný, úplný a je také logickým způsobem
vyhodnocen.
15. U skutku pod bodem ad 3) je dle jeho náhledu zásadním usvědčujícím
důkazem protokol o vydání věci. Věci zde specifikované obviněný vydal
dobrovolně a po poučení uvedl k pouzdru oranžové barvy, že ho našel ve vozidle
a že uvnitř v papírových psaníčkách je pervitin, a také červený prášek, který
odhadl na červený fosfor. Jelikož obviněný předmětné pouzdro ve vozidle našel a
otevřel ho, nebyl důvod, aby policejní orgán z daného předmětu zajišťoval
daktyloskopické stopy. Mimo to je dle jeho názoru nerozhodné, zda obviněný
přechovával pervitin vlastní či cizí, a proto shrnul, že závěr o vině
obviněného je i v tomto skutku jednoznačný a logický.
16. I když obviněný formálně citoval dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., věcně tento dovolací důvod nenaplnil, a proto státní zástupce
Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obv. K. v souladu s § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. odmítl, neboť jej podal z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr.
ř. Současně vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ
odlišného stanoviska Nejvyššího soudu vyjádřil souhlas s tím, aby bylo učiněno
v neveřejném zasedání i jiné rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval,
zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního
řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. § 265a odst. 1, 2 písm. a),
h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně
příslušného soudu) v souladu s ust. § 265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou
osobou v souladu s ust. § 265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší
soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti, upravené v
§ 265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená
ustanovení trestního řádu respektoval. Protože dovolání lze podat jen z důvodů
uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda
dovolatelovy konkrétní argumenty naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze
reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu
napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
18. Obecně platí, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon
vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska
procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze
z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně
právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod už nelze znovu
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či
prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004,
sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu
justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27.
5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
19. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na
spravedlivý proces lze pouze v případech, kdy objektivně existuje extrémní
rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů (za podmínky, že
dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v
čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán
pouze tehdy, když skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou
obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z
logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou
dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod.
V. K meritu věci
20. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., v podstatě však zopakoval svoji obhajobu, a to přesto,
že s jejími argumenty se podrobně ve svém rozsudku vypořádal již Okresní soud v
Teplicích, a s jeho skutkovými i právními závěry vyjádřil souhlas i Krajský
soud v Ústí nad Labem (který pouze snížil výši nepodmíněného trestu odnětí
svobody a zrušil výrok o trestu propadnutí věci).
21. Obv. K. ve svém dovolání usiloval zpochybnit skutková zjištění. U
skutků popsaných pod body ad 1) a ad 2) vznesl námitku, že byl uznán vinným
pouze na základě rozporných svědectví vždy jediného svědka, přičemž rozpory v
těchto výpovědích nebyly odstraněny. U skutku popsaného pod bodem ad 3)
protestuje proti tomu, že byl usvědčen z jeho spáchání přesto, že Policie ČR
nezajistila otisky prstů na krabičce s pervitinem a nebyli slyšeni svědkové,
které navrhoval (R. G., M. P., O. Š. a nejmenovaný majitel zastavárny). V
důsledku toho je přesvědčen o tom, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý
proces.
22. Nejvyšší soud nejprve dovolatele odkazuje na stanovisko Pléna
Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS-st 38/14. V části VI., která se bezprostředně
zabývá rozhodovací činností Nejvyššího soudu, konkrétně v čl. 23 Plénum jasně
uvádí: „Názor Ústavního soudu o tom, že nesprávné zjištění skutkového stavu
nelze striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace skutku (…) neznamená,
že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve
vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. Když dovolatel namítá porušení
práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování [dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., popř. jiný dovolací důvod] je na základě čl. 4, 90 a
95 Ústavy ČR vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda
dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. Je totiž jediným
oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění
konkrétního dovolacího důvodu (viz. § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská
práva ve věci Janyr a ostatní proti ČR ze dne 13. 10. 2011, č. stížností
12579/06, 19007/10, 34812/10), a toto posouzení je závažnou podmínkou pro
případné podání ústavní stížnosti (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).“
23. Jak bylo již zmíněno výše, o výjimečné naplnění dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se jedná pouze tehdy, pokud skutečně
objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními soudů, které se zásadním způsobem odrazily v hmotněprávním posouzení
projednávaného případu. K tomu by došlo:
· při zásadních logických rozporech ve skutkových zjištěních (a z nich
plynoucích právních závěrech)
· při objektivně zjištěné a zcela zjevné absenci srozumitelného
odůvodnění rozsudku, nebo
· když zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k
absenci příslušných důkazů (popř. jsou založena na důkazech, které zjevně
nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou
dokonce pravým opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování), atp.
24. Tak zásadní pochybení však nelze shledat v pouhé nespokojenosti
obviněného s důkazní situací a s jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když
mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé
je nezpochybnitelná logická návaznost. Pokud tedy obviněný pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil pouze námitky skutkového
charakteru, postavil celé své dovolání na zcela chybných základech, a díky tomu
nemohl dosáhnout procesního úspěchu. Dovolání obv. K. je však neoprávněné nejen
z hledisek ústavněprávního a procesněprávního, ale také z hlediska věcného.
25. Dovolatelova obhajoba spočívá v tom, že jemu přisuzovaná trestná
činnost – dle jeho názoru – nevyplynula z provedených důkazů. Pokud má však
obviněný a jeho obhajoba pochybnosti o skutkových závěrech soudu I. stupně,
které beze zbytku potvrdil i soud II. stupně, tak se jedná o pochybnosti ryze
subjektivní. Trestná činnost (zahrnující tři dílčí skutky) byla totiž
bezezbytku prokázána z výpovědí svědků M. L., M. Š., D. P. a L. B. a dále z
listinných důkazů, mezi kterými dominuje protokol o zadržení a protokol o
vydání věci z 29. 3. 2016, týkající se oranžového pouzdra s psaníčky, ve
kterých dle odborného posouzení OKTE bylo zjištěno 13,27 g čistého
(+)-1-fenyl-2-methylaminopropanu a neupřesněné množství červeného fosforu.
Navíc z důkazu leteckými pohledy bylo ověřeno, že místo bydliště obviněného na
adrese B., P. ..., se nachází naproti místními Penny marketu, kde docházelo k
prodeji drogy.
26. U skutku ad 1) dovolatel interpretoval rozpor ve výpovědích svědka
M. L. ve svůj prospěch, když poukázal na jejich vyhrocený vztah, neboť tento
svědek žil po dobu výkonu trestu odnětí svobody dovolatele v období od 12. 5.
2010 do 15. 11. 2012 s jeho družkou. Nejvyšší soud však ve spisovém materiálu
ověřil, že není pravdou, že by se soud I. stupně nevypořádal s věrohodností
tohoto svědka. Svědek L. sice vypovídal během hlavního líčení odlišně jak v
přípravném řízení, Okresní soud v Teplicích ho však vyzval k logickému
objasnění tohoto rozporu. Na to svědek uvedl, že jeho výpověď z přípravného
řízení (č. l. 71-72) je pravdivá, a pokud se od této výpovědi během své
výpovědi při hlavním líčení odchýlil, tak se k tomu nechce vyjadřovat (č. l.
172-173). V důsledku toho vzal rozpor v obou výpovědích svědka L. za objasněný
a i přesto, že dovolatel pokládá takové odůvodnění za ledabylé či dokonce
nepřezkoumatelné, Nejvyšší soud hodnotí takto zjištěný skutkový stav za
dostatečně průkazný, logický a zcela dostačující.
27. Skutek popsaný pod bodem ad 2) svědecky doložil pouze svědek M. Š.,
který v přípravném řízení vypověděl, že J. K. zná rok nebo dva a „když chtěl
sehnat pervitin, tak on mu ho prodal“. Postup prodeje popsal tak, že zašel k
domu, kde bydlel, dole na něj zazvonil a „do zvonku“ řekl, že shání K. Dále
doslova uvedl: „vylezl K., řekl, že má počkat před Penny, tam čekal 15 nebo 20
minut, on potom přišel a dal mu za 200 Kč 0,2 gr pervitinu“(č. l. 88). Během
hlavního líčení dne 19. 9. 2016 však tuto výpověď zásadně popřel, když uvedl,
že „přítomného obžalovaného nepoznává, vidí ho poprvé v životě“ (a po chvíli k
dotazu přísedící) dodal, že: „pokaždé mu prodal tu drogu někdo jiný, takže
nemůže přesně popsat toho pana K.“ (č. l. 169-170). Obviněný v dovolání namítl,
že rozdíly mezi oběma výpověďmi nemusí být rozporné, protože v domě mohl bydlet
např. synovec dovolatele, který se jmenuje stejně. Okresní soud však nezvažoval
jiné možné logické varianty, čímž se provinil proti zásadě in dubio pro reo.
28. Nejvyšší soud obecně zdůrazňuje, že je velmi častým jevem, že
narkoman, který má u hlavního líčení svědčit v neprospěch svého bývalého
dealera, svou výpověď z přípravného řízení popírá. Když je poté vyzván
předsedou senátu, aby soudu objasnil zásadní rozpor mezi oběma výpověďmi,
zpravidla ji zdůvodňuje výmluvami – nejčastěji špatnou pamětí, délkou času,
který uběhl, apod. Tento jev je poměrně logický, neboť bývalý zákazník se svým
dealerem často navázal nejen obchodní, ale také osobní vztah, a proto nechce,
aby se u soudu v jeho bezprostřední blízkosti ukázal jako „práskač“.
29. V projednávaném případě však svědčí pro tento častý jev především
provedené důkazy. Podstatné je to, že svědek Š. neměl v přípravném řízení o
identitě obviněného žádné pochybnosti. Proto před vyšetřovatelem poukázal na
to, že obviněný bydlí v panelovém domě na ul. P. ... v B., který je situovaný
před Penny marketem, a že před vchodem byl umístěn jen jediný zvonek se jménem
K. (což potvrdila i svědkyně B.). Je však zcela vyloučené, aby Š. fyzicky
neznal K. (o kterém v přípravném řízení tvrdil, že ho zná rok nebo dva), a že
by pokaždé po předchozí dohodě (u vchodu do domu) čekal na smluveném místě před
Penny marketem a oslovoval neznámé kolemjdoucí osoby za účelem koupě pervitinu.
30. Z tohoto důvodu Okresní soud v Teplicích zcela správně vyhodnotil
výpověď Š. z 19. 9. 2016 za nevěrohodnou a vycházel z jeho výpovědi z
přípravného řízení, kterou obv. K. z projednávané trestné činnosti usvědčil.
Nejvyšší soud odmítá i dovolatelovu výtku o tom, že soud I. stupně měl zvažovat
i „jiné možné logické varianty, které by svědčily v jeho prospěch“, neboť žádné
jiné varianty (vč. té o možné záměně obviněného s jeho synovcem téhož jména)
nepřicházejí v úvahu.
31. Skutek ad 3) byl prokázán jednak výpověďmi D. P. a L. B. (kteří jsou
drogově závislí a trestně stíhaní za drogové trestné činy), a také protokolem o
vydání věci ze dne 29. 3. 2016.
32. Především skutečnost, že svědkové P. a B. jsou narkomané pohybující
se v drogovém prostředí, a priori neznamená, že by jejich výpověď měla být
odmítnuta jako nevěrohodná, event. by měla bez dalšího vést k závěru o křivém
svědectví. Koneckonců sám obv. K. patří ke komunitě uživatelů drog, a soud I.
stupně rovněž jeho výpověď tímto způsobem „nesmetl ze stolu“, ale pečlivě se
zabýval věrohodností jeho výpovědi.
33. Svědek P. (v přípravném řízení, ale i u hlavního líčení) vyloučil,
že by ve vozidle zanechal cokoli, co by bylo trestného, tím méně drogy. Auto
Toyota Yaris přivezli s B. do zastavárny za účelem prodeje (č. l. 81, 171).
Svědkyně B. k tomu dodala, že byla osobně za obv. K. v místě jeho bydliště, kde
„měli řešit papíry k autu“, ale prohlídka auta jí už ze strany K. a jeho
přítelkyně H. nebyla umožněna (a to i přesto, že o to žádala, neboť se
domnívala, že v autě možná zanechala nějaké oblečení či jiné osobní věci, č. l.
65, 172). Mimo to – z protokolu o vydání věci vyplynulo, že pouzdro oranžové
barvy se nacházelo ve vozidle, kde byl K. zadržen, a že uvnitř byl v psaníčkách
pervitin (což K. věděl přesně, protože ho vyzkoušel) a také červený prášek,
který obviněný odhadl na červený fosfor (č. l. 44).
34. Soud I. stupně zcela správně vyhodnotil svědecké výpovědi jako
spolehlivé, neboť pozdní argumentace obv. K. z hlavního líčení, že v autě
zajištěný pervitin nepatřil jemu, ale prodejcům P. a B., je krajně nevěrohodná.
Především z obsahu předávacího protokolu vyplynulo, že obviněný obsah pouzdra
podrobně popsal, vč. obsahu zde umístěných psaníček. Také z logiky věci je
jasné, že zastavárna (bazar) při přebírání vozidla by předmětné pouzdro, event.
další zapomenuté věci, zcela jistě zaznamenala. Proto soudy I. a II. stupně
uzavřely, že pouzdro nemohlo v Toyotě Yaris zůstat bez vědomí dovolatele až do
jeho zadržení.
35. Obviněný ve svém dovolání také protestoval proti tomu, že byl
usvědčen ze spáchání tohoto skutku i přesto, že
· Policie ČR nezajistila otisky prstů na krabičce s pervitinem a rovněž,
že
· nebyli slyšeni svědkové, které navrhoval (konkrétně R. G., M. P., O.
Š. a nejmenovaný majitel zastavárny).
36. Z § 78 odst. 1 tr. ř. vyplývá, že kdo má u sebe věc důležitou pro
trestní stíhání, je povinen ji na vyzvání předložit soudu, státnímu zástupci
nebo policejnímu orgánu. Je-li ji nutno pro účely trestního řízení zajistit, je
povinen věc na vyzvání těmto orgánům vydat. Předmětné pouzdro obviněný našel ve
vozidle, měl ho u sebe a – jak sám přiznal – otevřel ho a prozkoumal. Z tohoto
důvodu bylo pořizování daktyloskopických stop zcela nadbytečné. Daktyloskopické
stopy policie zajišťuje pouze v případě, že by tento předmět ve vozidle našla
sama, a proto by zkoumala, kdo s pouzdrem naposledy nakládal. Celkovou důkazní
situaci dokreslil i fakt, že obviněný rozpoznal červený fosfor, což je látka,
která je pro spotřebitele narkotik nezajímavá. I tato skutečnost napovídá, že
pouzdro skutečně nepatří svědkům P. a B., kteří byli pouhými konzumenty
pervitinu, zatímco obv. K. byl nejen narkoman, ale i osobou znalou jeho výroby.
37. Také k námitce, že nebyli slyšeni svědkové, které dovolatel
navrhoval, zaujal Nejvyšší soud odmítavé stanovisko. Je to nejenom proto, že
námitky proti porušení procesních předpisů stojí mimo rámec dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale také proto, že zamítnutí návrhu na
provedení důkazu je výsostným právem každého soudu, projednávajícího daný
případ. Je sice pravdou, že každý obviněný má navrhovat u soudu na podporu
svých stanovisek další důkazy (viz § 2 odst. 5 tr. řádu). Ale soud, který daný
případ projednává, je povinen každý takový návrh obviněného vyhodnotit – resp.
posoudit věrohodnost nabízeného důkazu i nezbytnost jeho provedení s ohledem na
celkovou důkazní situaci ve věci. A pokud tento soud vyhodnotí navrhovaný důkaz
jako nadbytečný, je povinen provedení tohoto důkazu odmítnout. Proto soudy I. a
II. stupně, posuzující případ obv. K. nepochybily, pokud po logické úvaze
odmítly provést výslechy svědků, které by při stávající skutkové situaci
předmětnou trestnou činnost nepomohly nijak objasnit, a proto jejich provedení
soudy nižších instancí zcela správně vyhodnotily jako nadbytečné. Naopak
provedením takového důkazu by se provinily proti zásadě rychlosti řízení.
38. Lze tedy shrnout, že za daných okolností není možné relevantně
vznášet výhradu údajného nedodržení zásady spravedlivého procesu. Lze odkázat
na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, ve kterém
jasně uvedl, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS nelze
vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným
představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo
na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního
rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Rozhodnutí soudů I. a
II. stupně by bylo rozporné s tímto ústavou zaručeným právem pouze v případech,
kdyby právní závěry neměly žádnou obsahovou návaznost na učiněná skutková
zjištění. Takový nesoulad však nelze shledat v pouhé nespokojenosti obviněného
s důkazní situací a jejím vyhodnocením v jeho neprospěch, když mezi provedenými
důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je
nezpochybnitelná logická návaznost.
VI. Závěr
39. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §
2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro
svá rozhodnutí. Okresní soud v Teplicích provedl dokazování v nezbytném rozsahu
a provedené důkazy zjevně vedly k dostatečnému objasnění skutkového stavu.
Zároveň tento soud vyhodnotil všechny důkazy podle svého vnitřního přesvědčení,
založeného na odpovědném uvážení všech okolností případu – a to jednotlivě i ve
všech vzájemných souvislostech. S tím vyjádřil bezvýhradný souhlas krajský
soud, který výrok o vině ponechal beze změny a upravil pouze výrok o trestu.
40. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že první dva skutky vykazují všechny
znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného
nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1,
odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, a třetí skutek všechny znaky skutkové podstaty
přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2,
odst. 3 tr. zákoníku. Dále konstatuje, že mezi skutkovými zjištěními, které
vyplynuly z důkazů na straně jedné, a skutkovými závěry, popsanými v tzv.
skutkové větě na straně druhé, neexistuje žádný rozpor, tím méně rozpor
extrémní. Proto také právo obv. K. na spravedlivý proces zůstalo nedotčeno.
41. Protože v napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, tak Nejvyšší
soud dovolání obv. J. K. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť
bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Za podmínek
uvedených v ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto
rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 9. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu