11 Tdo 673/2024-461
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o dovolání obviněné T. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2024, sp. zn. 15 To 22/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 12/2023, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné T. F. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2024, č. j. 5 T 12/2023-328, byla obviněná T. F. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Za to byla podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou.
2. Stejným rozsudkem byl uznán vinným rovněž spoluobviněný L. V., nar. XY, a to spácháním téhož trestného činu, tedy zločinu právně kvalifikovaného podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, za který byl podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku rovněž odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
3. U obou obviněných krajský soud postupem podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 17. 5. 2023, č. j. 6 T 21/2023-105, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vyjma toho oběma obviněným krajský soud uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit společně a nerozdílně poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem Plzeň, Sady 5. května 59 na náhradě škody částku 15.801 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 %, splatným od 6. 12. 2023 do zaplacení.
4. Proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni podali oba obvinění odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2024, č. j. 15 To 22/2024-373, tak, že obě odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná.
5. Podle skutkových zjištění krajského soudu se oba obvinění shora uvedené trestné činnosti dopustili tím, že:
v době od 30. 11. 2022, 23.00 hod., do 01. 12. 2022, 04.45 hod., v Plzni, u XY poblíž XY ul., u sloupu označeného XY z transdermálních fentanylových náplastí o blíže nezjištěném počtu a obsahu účinné látky, společně za použití otevřeného ohně a části plechovky vyvařením extrahovali fentanyl a ten posléze nejprve na tomto místě a poté znovu v prostoru za čerpací stanicí MOL, v XY ul., vždy v množství okolo 30 jednotek injekční stříkačky “U- 00 Insulin“ zdarma poskytli k aplikaci poškozenému L. C., nar. XY, jež si ji sám v obou případech nitrožilně aplikoval, přičemž po druhé aplikaci L. C. upadl do bezvědomí, přestal dýchat, musel být hospitalizován ve Fakultní nemocnici Plzeň-Bory, neboť v důsledku přímého toxického působení fentanylu došlo u něj k zástavě dechu a srdce, což by bez rychlé lékařské pomoci na místě a následné vysoce specializované nemocniční péče vedlo k jeho smrti, přičemž obvinění mu fentanyl poskytli, přestože mohli důvodně předpokládat vážné poškození jeho zdraví po požití této látky a přestože neměli zvláštní povolení k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle § 4 a § 8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, když fentanyl je omamná látka zařazená do seznamu I podle Úmluvy o omamných látkách a uvedená v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu
6. Obviněná T. F. podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2024, č. j. 15 To 22/2024-373, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2024, č. j. 5 T 12/2023-328, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřila proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť má za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. Dovolatelka označila za nesporné, že oba obvinění poskytli poškozenému L. C. extrahovaný fentanyl, vyjádřila však zásadní nesouhlas s tím, že by společně se spoluobviněným L. V. poškozenému podali omamnou látku s vědomím, že mu tato látka může způsobit těžkou újmu na zdraví. Zároveň obviněná sporuje, že by jejich společným jednáním byla poškozenému skutečně způsobena těžká újma na zdraví. Z těchto důvodů označila za nesprávnou aplikovanou právní kvalifikaci dotčeného jednání podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
8. Následně obviněná konkretizovala, že z provedeného dokazování bez důvodných pochybností vyplynulo, že oba obvinění se poškozeného dotazovali, zda je uživatelem fentanylu, přičemž poškozený opakovaně uvedl, že fentanyl užívá a nepředstavuje pro něj riziko. Zároveň ani jeho aktuální zdravotní stav nesvědčil o opaku, pročež obviněná neměla o jeho ujištěních žádných pochybností. Z těchto důvodů označila poškozeného za plně odpovědného, neboť předmětnou látku si aplikoval výhradně na základě vlastního svobodného rozhodnutí. Následek, který u poškozeného nastal, obviněná společně se spoluobviněným nemohli nikterak předpokládat, pročež náhlý kolaps poškozeného nelze žádným způsobem dávat do příčinné souvislosti s jejím jednáním. V souvislosti s aplikovanou právní kvalifikací podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku dovolatelka namítla, že stran projednávaného skutku absentuje znak zavinění, pročež nebyla naplněna subjektivní stránka přisouzeného zločinu.
9. Zásadní nesouhlas dovolatelka vyjádřila rovněž v souvislosti s tvrzením soudu, že poškozenému byla jednáním obou obviněných způsobena těžká újma na zdraví. Rovněž odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu (na který oba soudy nižších stupňů ve svých odůvodněních poukázaly) označila je nepřiléhavý. Stran zdravotního postižení poškozeného dovolatelka dodala, že poškozený po svém transportu strávil v nemocnici pouze několik hodin, po jejichž uplynutí ji byl schopen opustit. Za podstatnou rovněž označila skutečnost, že oba obvinění bezprostředně po kolapsu poškozeného přivolali záchrannou službu a lékařům oznámili důvod, pro který upadl do bezvědomí, což vedlo k okamžitému a cílenému zásahu, díky kterému poškozenému nevznikla žádná újma na zdraví, tím méně těžká. Podle mínění obviněné tedy pro aplikaci použité právní kvalifikace chybí podstatný znak, kterým je vznik těžké újmy na zdraví ve smyslu § 122 tr. zákoníku, který u poškozeného vůbec nenastal.
10. Následně dovolatelka shrnula, že v projednávaném případě fakticky nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, připustila však, že její jednání je možno kvalifikovat podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je tak podle mínění dovolatelky z výše uvedených důvodů v rozporu s jejím ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jakož i se základními zásadami trestního řádu. Z těchto důvodů závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2024, č. j. 15 To 22/2024-373, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2024, č. j. 5 T 12/2023-328, dále podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle 2651 odst. l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Plzni, aby danou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. K dovolání obviněné T. F. se ve svém písemném stanovisku ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 1 NZO 556/2024-13, vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta úvodem svého stanoviska předeslala, že dovolací námitky obviněné vyhodnotila jako zjevně neopodstatněné. Státní zástupkyně vyjádřila plný souhlas s názorem odvolacího soudu, který prohlásil, že oba obvinění si jako dlouholetí uživatelé drog se zkušenostmi s rozličnými omamnými a psychotropními látkami nebezpečí fentanylu velmi dobře uvědomovali. O této skutečnosti svědčí mimo jiné i antidotum proti předávkování opiáty, které měli při sobě. Pokud tedy poškozený po aplikaci fentanylu (tedy v příčinné souvislosti s aplikací této omamné látky, kterou mu obvinění opatřili) utrpěl akutní zástavu srdce a dechu, byl v důsledku jeho požití bezprostředně ohrožen na životě. Nebýt duchapřítomné reakce obou obviněných, kteří (přesto, že sami fentanyl užili) byli schopni poškozenému poskytnout první pomoc a zavolat mu zdravotnickou záchrannou službu, tak by zemřel. Nicméně ani tak nebylo možné ignorovat skutečnost, že jinému neoprávněně opatřili omamnou látku a v přímé příčinné souvislosti s jejím užitím poškozenému způsobili celkové selhání základních životních funkcí.
12. Státní zástupkyně vyjádřila rovněž souhlas s odkazem Vrchního soudu v Praze na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, podle které je akutní arytmie srdečních komor spojená se zástavou srdečního oběhu kvalifikována jako těžká újma na zdraví ve smyslu § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Provedenými důkazy bylo jednání obou obviněných plně prokázáno s tím, že aplikovanou právní kvalifikaci státní zástupkyně označila za plně přiléhavou. Vzhledem k tomu nejsou rozhodnutí v této věci zatížena vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplněn nebyl.
13. Závěrem tak státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhla toto rozhodnutí učinit v rámci neveřejného zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., nicméně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřila souhlas i s tím, aby dovolací soud učinil v neveřejném zasedání i jiné než jí navrhované rozhodnutí.
14. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněnou bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněné k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.
III. Přípustnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.
16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněná výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV. Důvodnost dovolání
17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jeho existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
18. Obviněná odkázala na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat toliko vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
19. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V. Vlastní rozbor věci
20. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněné T. F. splňuje kritéria její osobou uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že zásadní dovolací námitky obviněné jsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné, nicméně jsou zjevně neopodstatněné.
21. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Krajský soud v Plzni odvodil své skutkové závěry z řady provedených důkazů, mezi nimiž dominují zejména doznání obou obviněných, výpověď poškozeného (z přípravného řízení, kterou u hlavního líčení potvrdil jako pravdivou) a řada dalších důkazů, včetně listinných – zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (který vyložil průběh otravy fentanylem a jeho vliv na zdravotní stav poškozeného z krátkodobého i dlouhodobého hlediska), protokol o ohledání místa činu (ze kterého vyplynulo zajištění několika stop, zejména použitých injekčních stříkaček), znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví genetika [který doložil, že na použitých injekčních stříkačkách byly nalezeny DNA profily shodující se s DNA profily L. V. (stopa č. 2), T. F. (stopa č. 4) i poškozeného L. C. (stopa č. 5)], odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví fyzikální chemie (které prokázalo fentanyl v náplastech vydaných obviněnými V. a F.), včetně dalších méně podstatných důkazů.
22. Všechny tyto důkazy Krajský soud v Plzni vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku byly ze strany obviněné (respektive obou spoluobviněných obviněných) bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak i subjektivní stránce. S výroky o vině i trestu soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Vrchní soud v Praze, který svým usnesením ze dne 12. 4. 2024, č. j. 15 To 22/2024-373, zamítl odvolání obviněné jako nedůvodné, neboť jednotlivá skutková zjištění vyplynula z výše uvedených, řádně provedených důkazů, které v konečném důsledku vytvořily uzavřený důkazní řetězec, na jehož podkladě bylo možné popsat trestní jednání obviněné F. i spoluobviněného V. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly s přednesenými námitkami obviněné (Krajský soud v Plzni v bodech 12. a násl. odůvodnění svého rozsudku, Vrchní soud v Praze v bodech 13. až 18. odůvodnění svého usnesení).
23. I přes tyto skutečnosti podala dovolatelka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zříká své odpovědnosti za spáchaný trestný čin, neboť je i nadále přesvědčena, že svým jednáním nenaplnila zákonné znaky skutkové podstaty předmětného zločinu. Navíc je toho názoru, že postupem soudů nižších stupňů došlo k zásadním, výše popsaným pochybením. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k pochybením (navíc tak zásadním), která by vedla k porušení základních procesních zásad, zejména ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces.
V. 1. Teoretická východiska
24. V návaznosti na shora uvedené výhrady Nejvyšší soud nejprve rekapituluje, že zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně jakkoli manipuluje (tzn. vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá či jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává) omamnou nebo psychotropní látku nebo přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se pachatel takového činu dopustí tehdy, pokud jím způsobí těžkou újmu na zdraví.
25. Jde-li o objektivní stránku, jedná se o ohrožovací trestný čin, a proto je dokonán již samotnou výrobou, dovozem, vývozem, průvozem, nabídkou, zprostředkováním, prodejem nebo jiným opatřením jinému anebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, přičemž k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu postačí i úmysl eventuální (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník III. § 272 až 421. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3704, s. 3713).
26. Těžkou újmou na zdraví ve smyslu § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku se rozumí vážná porucha zdraví nebo jiné vážné onemocnění. Taxativní výčet takových zdravotních postižení obsahuje § 122 odst. 2 písm. a) až i) tr. zákoníku, který pod písm. e) uvádí také „poškození důležitého orgánu“, za které lze považovat zásadní poruchu některého z tělesných orgánů, při kterém bezprostředně vzniká akutní nebezpečí úmrtí nebo jiný závažný, déletrvající eventuálně trvalý následek. Příkladem poškození důležitého orgánu se rozumí např. zhmoždění nebo stlačení mozku kostními úlomky (či krevním výronem), otřes mozku (pokud bezvědomí trvalo alespoň jednu hodinu), a také zástava srdeční činnosti (respektive srdečního oběhu), která bezprostředně souvisí se zástavou dýchání (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. Obecná část (§ 1-139), 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1708).
27. Těžkou újmu na zdraví může pachatel způsobit úmyslně, ale i z nedbalosti ve smyslu § 16 tr. zákoníku, včetně nedbalosti nevědomé ve smyslu § 16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku (k tomu viz dosavadní judikatura Nejvyššího soudu, např. rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 53/2021, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012, aj.).
V. 2. K jednotlivým dovolacím námitkám
28. V rámci své dovolací argumentace obviněná s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tvrdí, že nenese odpovědnost za kolaps poškozeného, neboť podle její interpretace je to výhradně on, kdo si na základě svého svobodného rozhodnutí vyžádal a následně podvakrát (v přítomnosti obou obviněných) vpravil do žíly vývar z fentanylových náplastí. Proto také náhlé zablokování (útlum) jeho dýchacího centra a s ním související fibrilace srdečních komor zjevně nenastala v přímé příčinné souvislosti s jejím jednáním. Tímto tvrzením se dovolatelka pokouší o „přerušení“ příčinné souvislosti mezi zprostředkováním fentanylu poškozenému a jeho bezprostřední aplikací, která jej bezprostředně ohrozila na životě. Nicméně takové námitce nelze z níže rozvedených důvodů přiznat jakoukoli opodstatněnost.
29. Obecně platí, že objektivní stránka trestného činu je dána obligatorními znaky, kterými jsou jednání, následek a příčinný vztah mezi nimi. Příčinný vztah (neboli kauzální souvislost, resp. kauzální nexus) tedy vždy propojuje jednání s následkem. Příčinou je přitom každý jev, bez něhož by určitý následek buď nenastal vůbec, nebo by nastal jiným způsobem. Jednání pachatele přitom musí být pro vznik následku příčinou dostatečně významnou.
30. O přerušení kauzálního vztahu je možno hovořit toliko v případě, kdy do něj vstoupí (jako výlučná a samostatná) další příčina, která způsobí následek bez ohledu na jednání pachatele. V případě způsobení následku z nedbalosti je nutné, aby si pachatel alespoň mohl představit, že se příčinný vztah může takto rozvinout. Příčinný vztah se však nikdy nepřeruší, pokud k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, která sice při vzniku následku spolupůsobí, nicméně i za této situace zůstává jednání pachatele podstatné – to znamená, že bez jeho jednání by k předmětnému následku nikterak nedošlo (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1361/14, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 7 Tdo 1276/2013, apod.). Taková situace přitom nastala i v nyní projednávané věci.
31. Obviněná F. v rámci své výpovědi u hlavního líčení (mimo jiné) připustila, že o možnosti předávkování fentanylem byla poučena v K-centru, kam si chodila měnit injekční stříkačky. Právě zde spolu se spoluobviněným V. obdrželi pro případ předávkování opiáty (které oba konzumovali) léčivo Naloxon (resp. Naloxone WZF Polfa, v usnesení odvolacího soudu nesprávně uvedené jako „Naxolon“). Oba obvinění tedy byli poučeni o možnosti předávkování fentanylem, jakož i o tom, že v případě akutní intoxikace toto léčivo eliminuje účinky opioidních látek v těle (jako takový je totiž Naloxon při předávkování opioidy určen k odblokování zablokovaného dechového centra v mozku a k obnovení životních funkcí). Z tohoto důvodu byli oba poté, co poškozený následkem nitrožilní aplikace fentanylu „odpadl“, dostatečně obeznámeni s tím, jak se v takové situaci zachovat. Proto také spoluobviněný V. poškozenému poskytl první pomoc kardiopulmonální resuscitací a současně mu do nosu vstříkl předmětné antidotum (které měl u sebe), zatímco obviněná šla požádat někoho o přivolání zdravotnické záchranné služby, neboť sama u sebe neměla mobilní telefon (č. l. 299 verte - 300 verte).
32. Pokud obviněná tvrdí, že jí poškozený opakovaně ujistil, že má s fentanylem zkušenosti (že jej užívá i dvakrát za týden) a ona mu uvěřila a jen proto mu tuto omamnou látku zprostředkovala, je nutné zdůraznit, že tato skutečnost není pro posouzení její viny nikterak určující. Jak správně uvedl vrchní soud, obvinění neměli fentanyl poškozenému vůbec nabízet už jenom proto, že nemohli být obeznámeni s jeho zdravotním stavem, a to jak s dlouhodobým, tak s aktuálním. Ostatně sama obviněná o poškozeném výslovně uvedla, že ho ten den viděla poprvé (č. l. 300 verte).
33. Navíc z výpovědí obou obviněných vyplynulo, že oba si jako mnohaletí uživatelé různých omamných látek (mezi které patřil i opiát fentanyl) dobře uvědomovali jeho nebezpečí, zvláště když jej získávali vyvařováním použitých náplastí proti bolesti (které získávali z popelnice), takže nemohli znát koncentraci získaného vývaru a jeho sílu mohli pouze odhadovat např. podle velikosti ústřižků. Pokud však byli oba dostatečně obeznámeni s hrozícími riziky zneužívání opiátů (a pro tento případ byli proškoleni o poskytnutí první pomoci i vybaveni Naloxonem), museli si být vědomi toho, že každá dávka této omamné látky může vést k náhlému selhání dechového centra a následné zástavě srdeční činnosti, i že tento stav bezprostředně ohrožuje život konzumenta, neboť v případě, že mu nebude ihned poskytnuta cílená odborná pomoc, tak u něj cca do pěti minut nastává poškození mozku a posléze smrt.
34. Jestliže tedy obviněná byla informována o riziku náhlého úmrtí v důsledku aplikace fentanylu, musela si být dostatečně vědoma i toho, že jeho užití může vést k těžké újmě na zdraví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012). Tím, že oba obvinění poškozenému fentanyl zprostředkovali, a to v inkriminovanou dobu dokonce dvakrát, vědomě podstoupili riziko jeho předávkování.
35. Z výše uvedených důvodů tedy Nejvyšší soud kategoricky odmítá námitku obviněné, že poškozenému nepodala fentanyl s vědomím, že mu může způsobit těžkou újmu na zdraví. Toto nebezpečí naopak zjevně podstoupila, a to nejen v případě poškozeného C., ale i v případě spoluobviněného V. a své
vlastní osoby. Lze tedy shrnout, že obviněná věděla, že může ohrozit zdraví i život poškozeného, ale bez přiměřených důvodů spoléhala na to, že k takovému následku nedojde, pročež znak kvalifikované skutkové podstaty předmětného zločinu ve smyslu § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku naplnila nikoli úmyslně, ale z vědomé nedbalosti podle § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani tvrzení obviněné, že poškozený jí tvrdil, že má s fentanylem zkušenosti, neboť následek byl s ohledem na znalosti rizik obou obviněných dostatečně předvídatelný. Navíc příčinná souvislost mezi jednáním obou obviněných a vznikem škodlivého následku na straně poškozeného byla striktně prokázána znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství (zejména jeho závěry na č. l. 176 a násl.).
36. Jak bylo uvedeno shora, vztah příčiny a následku může být „přerušen“ toliko v případě, kdy do tohoto vztahu vstoupí další příčina, která je v projednávané věci natolik zásadní, že způsobí následek bez ohledu na jednání obviněné. Taková příčina však v rozhodnou dobu nenastala. Naopak, vztah příčiny (tj. zprostředkování fentanylu obviněnou) a následku (spočívajícího v kolapsu osoby poškozeného v důsledku nitrožilní aplikace obviněnými poskytnutého fentanylu) je přímý, bezprostřední a zjevně nebyl narušen žádnou jinou událostí. Pro úplnost lze uvést, že takovou událostí by mohla být např. skutečnost, kdyby poškozený v inkriminovanou dobu zakoupil ještě jinou omamnou látku od zcela jiného dealera a následně si ji aplikoval a v důsledku toho by zkolaboval. Jedině v takovém případě by jeho bezvědomí nastalo bez ohledu na jednání obviněných V. a F., přestože by poškozenému fentanyl zprostředkovali.
37. Druhá podstatná námitka dovolatelky, kterou podřadila pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., spočívá v tvrzení, že poškozený fakticky neutrpěl těžkou újmu na zdraví ve smyslu § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Tuto skutečnost obviněná tvrdí z důvodu, že poškozený (po příjezdu zdravotnické záchranné služby, provedené resuscitaci, odborném podání antidota a následném převozu do Akutní zóny urgentního příjmu a Emergency Fakultní nemocnice Plzeň, kde byl následně monitorován dne 1. 12. 2022 od 05:28 hod. do 11:50 hod.) ještě téhož dne nemocnici opustil. Je zřejmé, že dovolatelka vychází z předpokladu, že za těžkou újmu na zdraví je považována toliko porucha zdraví trvající po delší dobu ve smyslu § 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku. V nyní posuzovaném případě však nastala těžká újma na zdraví v důsledku „poškození důležitého orgánu“, tedy ve smyslu § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, v jejímž důsledku vznikl buď stav, při kterém došlo k bezprostřednímu nebezpečí života nebo jiný závažný déletrvající eventuálně trvalý následek (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1708). V projednávaném případě došlo v důsledku působení fentanylu na mozek a nervovou soustavu poškozeného k jeho otravě, která se projevila zástavou dýchání a následným selháním srdečního oběhu [předávkování fentanylem totiž vede k utlumení dýchacího centra (v mozku) až k zástavě dýchání a k následnému nedostatku kyslíku, který bezprostředně vede k fibrilaci (míhání) srdečních komor a v důsledku toho k zástavě krevního oběhu a k smrti]. V důsledku toho byly coby „důležitý orgán“ ve smyslu § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku zasaženy mozek (resp. centrální nervová soustava) a srdce, tedy v obou případech nepochybně životně důležité orgány poškozeného.
38. Soudy nižších stupňů proto nikterak nepochybily, pokud v této věci odkázaly na starší judikát, v rámci kterého Nejvyšší soud konstatoval, že: „míhání (neboli fibrilace) srdečních komor se zástavou srdečního oběhu, která bezprostředně ohrožovala život poškozeného, je těžkou újmou na zdraví podle § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku“ [viz rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 22. 2. 1988, sp. zn. 6 Tz 3/88, publikovaný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR, rok 1989, 2. díl (trestní část), pod č. 8, s. 21, zkráceně B 2/1989]. Jelikož se poškozený vlivem působení fentanylu dostal do bezprostředního ohrožení života, byl zákonný znak „způsobení těžké újmy na zdraví“ ve smyslu § 283 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku s odkazem na § 122 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku bez důvodných pochybností naplněn. Samotná doba, po kterou byl poškozený ve stavu ohrožujícím jeho život, stejně jako „rychlost“ jeho zotavení nemohla mít pro právní posouzení povahy a závažnosti jednání obviněné zásadní význam, tím méně nemohla zvrátit výše uvedený stav v její prospěch.
39. Soudy nižších stupňů přitom v dostatečné míře přihlédly k tomu, že oba obvinění na jistě nečekaný kolaps poškozeného reagovaly v podstatě okamžitě, poskytli mu první pomoc i přivolali záchrannou službu, jíž pravdivě sdělili bezprostřední příčinu jeho bezvědomí, pročež mu mohla být poskytnuta adekvátní pomoc, v důsledku které došlo k obnovení základních životních funkcí v řádu minut (respektive v řádu hodin, kdy byl ještě kontrolně monitorován na urgentním příjmu Fakultní nemocnice Plzeň). Není tedy pochyb o tom, že svou reakcí oba obvinění zabránili tomu, aby poškozený zemřel, v důsledku čehož by s největší pravděpodobností byli odsouzeni za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, se kterou je spojena zákonná trestní sazba trestu odnětí svobody v rozmezí od deseti do osmnácti let. Nicméně výše uvedené okolnosti krajský soud v případě obou obviněných dostatečně zohlednil, a to v rámci výměry uloženého trestu odnětí svobody.
40. V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka ještě namítla, že rozhodnutí soudů nižších stupňů považuje za rozporné s jejím ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jakož i se základními zásadami trestního řádu (které však nikterak neupřesnila).Tímto tvrzením však dovolatelka zcela zjevně cílí do oblasti skutkových zjištění, která byla soudy nižších stupňů na podkladě provedeného dokazování učiněna, to za účelem prosazení své obhajoby, v rámci které tvrdí, že se nedopustila těžké újmy na zdraví poškozeného, že jí nebyl dostatečně prokázán úmysl ve vztahu ke zjištěnému následku, respektive že k takovému škodlivému následku v podobě těžké újmy na zdraví na straně poškozeného vůbec nedošlo. V této souvislosti však neodkázala na odpovídající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který jako jediný umožňuje dovolateli ve výjimečných případech relevantně napadnout skutková zjištění soudů nižších stupňů, respektive namítnout extrémní (zjevný) nesoulad mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která byla na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů), či případy použití procesně nepoužitelných důkazů anebo vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo věcně adekvátně odůvodněno).
41. K tak zásadním vadám však v nyní projednávaném případě nedošlo, nehledě na to, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nikdy nelze vykládat tak, že v podstatě zaručuje právo obviněného na rozhodnutí, jež odpovídá jeho deklarovaným představám. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04), jež byly v nyní posuzované věci řádně dodrženy.
V. 3. Shrnutí
42. Nejvyšší soud tedy po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Krajský soud v Plzni se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Se skutkovými i hmotněprávními závěry soudu prvního stupně se následně plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé přitom Nejvyšší soud neshledal žádný, natož zjevný či extrémní nesoulad. V nyní posuzované věci nebyl dovolacím soudem zjištěn ani jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces. Současně se oba soudy nižších instancí v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněné mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. Projednávaný skutek byl rovněž přiléhavě právně kvalifikován, neboť ze strany obviněné byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
43. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněná ve svém dovolání brojí proti právním závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto uplatnila shora uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť jí podané odvolání bylo Vrchním soudem v Praze podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněného dovolacího důvodu, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněnou výslovně neuplatněný (nicméně v jí podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
VI. Závěr
44. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2024, č. j. 15 To 22/2024-373, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2024, č. j. 5 T 12/2023-328, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněné T. F. nedošlo ve smyslu jí uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. k porušení zákona, pročež bylo jí podané dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, neboť je zjevně neopodstatněné. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 8. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu