11 Tdo 675/2024

11 Tdo 675/2024-267

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2024 o dovolání obviněné J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2024, č. j. 3 To 12/2024-209, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 7/2023,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné J. B. odmítá.

1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 11. 2023, č. j. 35 T 7/2023-136, uznal obviněnou J. B. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou ze spáchání přípravy zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 20 odst. 1 k § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného trestného činu se obviněná podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustila společně s již zesnulým M. K. (narozeným XY, jehož trestní stíhání bylo zastaveno) tím, že:

v období minimálně od měsíce března roku 2021 do doby svého zadržení dne 4. 1. 2022, na různých místech Moravskoslezského kraje, zejména na území města Ostravy, se záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, farmaceuticky zvanou pervitin, zneužívanou k navození psychotropních účinků na lidský organismus ani s prekursory a pomocnými látkami této drogy, vědomě neoprávněně nakládali s těmito látkami jednak tím, že se společně podíleli na procesu opakované nelegální výroby návykové látky metamfetamin z prekursoru pseudoefedrinu tzv. českou cestou v objemových řádech desítek gramů v jednotlivých případech a jednak na dalším neoprávněném nakládání s uvedenou látkou zejména ve smyslu jejího přechovávání pro jiného a následného prodeje či bezúplatné distribuce pro účely zneužití jinými osobami, zejména tím způsobem, že

na různých místech města Ostravy, jednak v prostorách, které společně užívali, konkrétně v bytě na adrese XY, v Ostravě-XY, v řadové garáži nacházející se na ulici XY v Ostravě XY, ale i na ul. XY č. XY v Ostravě-XY, v bytě M. Z., či na dalších dosud nezjištěných místech, pomocí společně opatřené a přechovávané laboratorní techniky tvořící provizorní zařízení určené k nedovolené výrobě, ze společně opatřených a přechovávaných chemikálií a medikamentů obsahujících prekursor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě opakovaně, v celkově blíže nezjištěném počtu případů vyrobili celkově nezjištěné množství metamfetaminu v řádovém množství desítek gramů, nejméně však ve čtyřech případech celkové minimální množství 80 gramů a nad rámec společné výroby zesnulý M. K. bez součinnosti J. B. vyrobil sám v období od léta do podzimu roku 2021 v garáži na ulici XY v Ostravě XY dalších 200 gramů metamfetaminu,

přičemž však měli v úmyslu metamfetamin společně nadále vyrábět a vyrobit v dalším minimálním množství 3 801 gramů neboť si za tímto účelem opatřili a v řadové garáži nacházející se na ulici XY v Ostravě XY společně přechovávali veškeré potřebné prostředky a chemikálie pro výrobu metamfetaminu tzv. českou cestou, mimo jiné 1 250,76 gramů červeného fosforu po opatření odpovídajícího množství prekursorů a dalších chemikálií postačujícího k výrobě uvedeného množství metamfetaminu, přičemž v uskutečnění tohoto záměru jim zabránil až zásah policie, při němž byli dne 4. 1. 2022 v 07.30 hodin zadrženi při poslední společné výrobě metamfetaminu v uvedené garáži, jejíž prohlídkou bylo kromě dalších věcí a chemikálií určených k výrobě metamfetaminu nalezeno vedle zmíněného množství červeného fosforu také 201,77 gramů jódu postačujícího k výrobě 148,58 g hydrochloridu metamfetaminu a dále plastové barely a další nádoby s různými formami meziproduktu zajištěného ve stopách č.13, 20, 22 a 27, z nichž by bez zásahu policie byli schopni vyrobit množství dalších 213,24 gramů metamfetaminu, přičemž J .B. byla s ohledem na charakter dlouhodobé spolupráce, svou roli při výrobě, při níž manipulovala s uvedenými chemikáliemi, a své zadržení při procesu výroby v garáži minimálně srozuměna s množstvím metamfetaminu, který by mohli společně ze zajištěných surovin v budoucnu vyrobit,

a takto společně vyrobený metamfetamin zčásti užili pro vlastní potřebu, zčásti s vědomím jeho psychotropního účinku na lidský organismus poskytli za úplatu nebo bezúplatně pro účely přímé spotřeby či další distribuce dalším osobám,

přičemž samotná obviněná J. B. prodala E. D., roč. XY, minimálně v jednom případě celkově nejméně 20 gramů psychotropní látky pervitin za celkovou částku 16 000 Kč.

2. Soud prvního stupně obviněné za shora uvedený trestný čin uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozhodl usnesením ze dne 28. 2. 2024, č. j. 3 To 12/2024-209, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím svého obhájce JUDr. Alfréda Šrámka, advokáta, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Namítá totiž, že jednak je v dané věci dán zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a jednak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Za další důvod dovolání označuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.

5. Z hlediska namítaného zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů obviněná v podrobnostech poukazuje na to, že odvolací soud prakticky ve všech svých závěrech stran skutkového stavu vycházel z výpovědí původně spoluobviněného M. K. (dále také jen “spoluobviněný“) a svědka M. Z., jež jsou prakticky jedinými a stěžejními důkazy. Zdůrazňuje, že opakovaně upozorňovala na rozpory v předmětných výpovědích i na motivaci obou jmenovaných k těmto změnám vedoucí. Vytýká odvolacímu soudu, že bez logického odůvodnění uvěřil tvrzením tohoto spoluobviněného a svědka, kteří v hlavním líčení zcela podstatným způsobem změnili své výpovědi, a má za to, že o jejich nezaujatosti lze přinejmenším důvodně pochybovat zejména s ohledem na slovní útoky vůči její osobě, jichž se oba v hlavním líčení dopouštěli a které naopak svědčí o jejich zaujatosti a motivech pomsty vůči ní; zmíněné slovní útoky a zjevně negativní a citově zabarvená vyjádření spoluobviněného a svědka stran její osoby však odvolací soud zcela přehlédl, přičemž tak podle jejího názoru učinil účelově pro potřeby podpoření výroku o vině ve vztahu k ní.

Má za to, že v tomto směru bylo namístě kriticky se zabývat věrohodností jmenovaných, resp. jejich motivy a vztahem k ní. Je přesvědčena, že vzhledem k rozporuplným prohlášením spoluobviněného K., jeho zjevné emocionální zainteresovanosti a špatnému psychickému stavu nelze jeho prohlášení o tom, že jeho změněná výpověď je pravdivá a je u něj vyloučen motiv msty, považovat za dostatečně důvěryhodné. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že tento spoluobviněný v jiné své výpovědi z 5. 1. 2023, tedy z doby, kdy nebyl ovlivněn jakýmikoli negativními emočními následky toho, že s ním přerušila styky, zcela spontánně vypověděl, že on byl jediný, kdo předmětný červený fosfor uschovával a měl k němu faktický přístup, klíče atd.

Vyslovuje názor, že zásadní rozdíly, resp. přímé rozpory v dřívějších výpovědích spoluobviněného a svědka oproti jejich výpovědím v hlavním líčení lze přičítat pouze jejich zhrzení v důsledku rozpadu jejich vztahů k ní, tedy zjevné zaujatosti, nikoli (jak tomu bývá) běžně pochopitelným jednotlivým odlišnostem způsobeným ve výpovědích svědků například v důsledku běhu času. Dodává, že tyto dvě výpovědi jsou naproti tomu v rozporu s její výpovědí, která zůstala po celou dobu trestního řízení zcela konzistentní, přičemž zčásti předmětnou trestnou činnost od počátku spontánně doznávala.

6. V návaznosti na uvedené skutečnosti dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že odvolací soud vyvodil z těchto výpovědí skutková zjištění, která z nich však jakkoli nevyplývají. Uvádí, že od počátku nepopírala svou účast na části dané trestné činnosti, neboť skutečně byla spoluobviněnému M. K. při varu v jednotlivých případech, konkrétně čtyřech, nápomocna, a to v rozsahu toho, jak se k uvedenému sama doznala, tj. vždy byla přítomna poslední fázi výroby pervitinu, kdy hlídala talo, aby se nepřipekl, avšak nad tento rámec nesvědčí spáchání předmětné trestné činnosti, a to ani ve fázi přípravy, žádný z provedených důkazů.

Má za to, že skutečnost, že byla spoluobviněnému v několika jednotkách případů toliko nápomocna, nesvědčí o tom, že by měla představu o celkovém množství červeného fosforu, který spoluobviněný skladoval, ani o tom, v jakém množství by bylo možné drogu z tohoto vyprodukovat, nebo dokonce jasný úmysl vedoucí k výrobě takového množství drogy. Naopak skutečnost, že svědek M. Z. vyhledal za účelem pomoci s varem drogy rady a pomoc spoluobviněného a neobrátil se na ni, ačkoli spolu sdíleli domácnost, prakticky vylučuje to, že takovými konkrétními vědomostmi disponovala; uvedené je ostatně prokazováno i výpovědí svědka E.

D. Dále poukazuje na to, že spoluobviněný v hlavním líčení uvedl, že sám nevěděl, kolik pervitinu bylo možné ze zásob, které měl, vyrobit, „tudíž to nevěděla ani B.“. Z žádného z provedených důkazů podle názoru obviněné rovněž nevyplývá, že skutečně manipulovala s předmětným červeným fosforem a především že s tímto manipulovala v celkovém rozsahu, jak byl uschován a nalezen policií v dané garáži, tedy konkrétně s nádobou, v níž byl uschován, a že tento a v tomto rozsahu byl určen k trestné činnosti, jež jí je přisuzována.

V této souvislosti zdůrazňuje, že červený fosfor byl navíc zvlášť uschován a uzamčen a klíče od této úschovy měl pouze spoluobviněný. Upřesňuje rovněž, že, jak vyplývá z prohlídky garáže a navazujících odborných vyjádření, červený fosfor byl uschován ve dvou nádobách – miskách, přičemž v jedné misce jej bylo uschováno pouze 45 g; v nádobě – misce, kde bylo nalezeno pro určení kvalifikace trestné činnosti rozhodné množství, nebyly zajištěny jakékoli její daktyloskopické nebo biologické stopy, a není tedy zjevné, z jakého konkrétního důkazu podle odvolacího soudu vyplynul závěr, že údajně musela vědět, jaké množství červeného fosforu se v garáži nachází; dodává, že výpověď spoluobviněného, a to i ohledně její manipulace s červeným fosforem, nelze považovat za důvěryhodnou.

Současně uvádí, že není pravdou, že v garáži měli se spoluobviněným přechovávat veškeré potřebné chemikálie k výrobě drogy, neboť zde nebyly všechny požadované látky, zejména nezbytné prekursory, a to v množství potřebném k výrobě 3 801 gramů pervitinu.

Shrnuje proto, že jednak nebylo prokázáno, že věděla nebo mohla vědět o celkovém množství červeného fosforu nalezeném na místě, přičemž není ani uvedeno, z jakého provedeného důkazu tento závěr soudu vyplynul, a dále nebylo prokázáno, že s tímto červeným fosforem jakkoli manipulovala s tím, že taktéž není ani uvedeno, z jakého provedeného důkazu tento závěr soudu vyplynul. Zdůrazňuje, že naopak bylo prokázáno, že toto množství červeného fosforu nebylo v průběhu trestné činnosti spotřebováno výhradně k jejich společné výrobě, když z provedených důkazů vyplývá, že spoluobviněný vyráběl pervitin v garáži i zcela sám, bez součinnosti s ní.

Obviněná tedy spatřuje extrémní nesoulad v tom, že ani spoluobviněný M. K., ani svědek M. Z. nepotvrdili, že měla vědomost o rozhodném množství červeného fosforu nacházejícím se v předmětné garáži, že s ním dokonce manipulovala, a že tedy věděla o rozsahu trestné činnosti a měla v úmyslu se na této v daném rozsahu podílet, když toto neplyne ani z jiných provedených důkazů, které svědčí o opaku.

7. V rámci argumentace týkající se nesprávného právního posouzení skutku obviněná namítá, že v důsledku nesprávného zjištění rozsahu její trestné činnosti vycházejícího ze skutečnosti, že musela vědět, jaké množství červeného fosforu se v garáži nachází a jaké množství je ho potřeba k výrobě pervitinu, z čehož musela mít minimálně obecnou představu, kolik celkového množství pervitinu je možno z něj vyrobit, došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku soudy obou stupňů.

8. Konečně dovolatelka vytýká napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, že je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud (stejně jako předtím soud prvního stupně) se logicky a v souvislostech nevypořádal s jejími námitkami ve vztahu ke skutkovým zjištěním, rozporným výpovědím, skutečnostem, které vyplynuly z odborných vyjádření, a to zejména ve vztahu k subjektivní stránce. Konkrétně namítá, že odvolací soud nijak nemodifikoval nepodložený závěr soudu prvního stupně, že měla zjevnou vědomost o celkovém rozsahu trestné činnosti, a nevypořádal se nijak ani s jí uplatněnou argumentací poukazující na dané pochybení.

9. Z výše uvedených důvodů obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 3 To 12/2024, v plném rozsahu a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

10. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“). Předně poukazuje na to, že dovolatelka opakuje obhajobu, kterou uplatnila již před soudem prvního stupně a kterou shrnula ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně s tím, že část dovolání je shodná s textem předchozího odvolání. Současně konstatuje, že obviněná opět brojí proti skutkovému zjištění soudů, že společně se zemřelým obviněným M. K. vědomě připravovala výrobu pervitinu v množství nejméně 3 801 gramů, přičemž namítá, že na shromáždění odpovídajícího množství prekursorů se nijak nepodílela, a pokud z toho byla usvědčována změněnými výpověďmi obviněného M. K. a svědka M. Z., jedná se o výpovědi nevěrohodné, neboť oba jmenovaní se jí mstí za ukončení vztahu. Uvádí, že s těmito námitkami se proto již vypořádaly oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, a s jejich argumentací se ztotožňuje. Z hlediska dovolání považuje státní zástupce za podstatné, že obviněná obsahově namítá nesprávnost učiněných skutkových zjištění, a to bez ohledu na formálně rovněž

tvrzené nesprávné právní posouzení skutku či nepřezkoumatelnost rozsudku. Vyslovuje názor, že přestože obviněná namítá první variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy zjevný rozpor mezi provedeným dokazováním a učiněnými skutkovými zjištěními, obsah její argumentace neodpovídá požadavkům na konkrétní vymezení takového rozporu, neboť její námitky směřují spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo; k tomu připomíná, že podle judikatury Ústavního soudu je k uplatnění této zásady důvod pouze pokud soud pochybnosti má, nikoliv pokud je nemá.

V tomto směru poukazuje jednak na bod 19. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento soud uvedl, že vina dovolatelky byla „dostatečně prokázána bez důvodných pochybností“, a dále na body 20. a 21. tamtéž, v nichž obsáhle a přesvědčivě vysvětlil, proč takové pochybnosti nemá. Státní zástupce navíc konstatuje, že Nejvyšší soud v zásadě ani nepřipouští, aby bylo dodržení dané procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení, přičemž také z judikatury Ústavního soudu plyne, že důvodem pro zrušení soudního rozhodnutí je toliko extrémní porušení předmětné zásady.

Dodává, že taková námitka nemůže založit žádný dovolací důvod ani za nového znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022; samotné porušení zásady in dubio pro reo dovolacím důvodem není a být ani nemůže, neboť také výběr mezi různými alternativami skutkových zjištění je výsledkem provádění důkazů podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, k nimž dovolací soud ani Ústavní soud v zásadě již přístup nemají, pokud nemají samy zopakovat celé dokazování.

11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce uzavírá, že pokud tedy obviněná poukazuje na zásadu in dubio pro reo, aniž by označila zjevný rozpor ve smyslu první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, její dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá; dodává navíc, že nic nenasvědčuje tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání.

12. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněné k případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněné přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

15. Jak již bylo uvedeno, obviněná své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, přičemž u obou odkazuje na jejich první varianty, když namítá jednak zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a jednak nesprávnost právního posouzení skutku. Dále uvádí, že důvodem dovolání je skutečnost, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. V dovolání lze současně vysledovat též dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Je tomu tak proto, že jí tvrzené a zde uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.

16. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

17. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněné zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.

18. Tímto dovolacím důvodem je pak jednak obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, jenž je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

19. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Citovaný dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

20. Druhým dovolacím důvodem, o který obviněná dovolání rovněž opírá, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

21. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně shledal, že námitky obviněné neodpovídají jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, jež soudy na jejich podkladě učinily. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, se obviněná primárně snaží zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění, že společně s již zemřelým M. K. vědomě připravovala výrobu pervitinu v množství nejméně 3 801 gramů (neboť si musela být vědoma, že v garáži na ulici XY v Ostravě XY se nachází mimo jiné červený fosfor a v jakém množství, na základě čehož si musela být vědoma, resp. musela mít minimálně obecnou představu o množství pervitinu, jaké je možné z tohoto množství červeného fosforu vyrobit, a sice, že jde o velké množství – v řádu kilogramů), a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) tvrdí, že rozhodnutí obou soudů nižších instancí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Současně Nejvyšší soud konstatuje, že takové námitky však nelze podřadit ani pod další obviněnou deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, přičemž v tomto směru – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.

23. Především je vhodné předeslat, že výše uvedená dovolací argumentace obviněné je opakováním jejích námitek vznesených již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. č. l. 195 až 198 spisu) a jedná se též o argumentaci, kterou uplatnila i v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, oba soudy nižších instancí se danými námitkami obviněné řádně zabývaly a vypořádaly se s nimi, přičemž ve svých rozhodnutích dostatečně vyložily, proč je neshledaly důvodnými (soud prvního stupně tak učinil v bodech 20. a 21. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 29. až 35. a 38. odůvodnění svého usnesení). Z tohoto důvodu tak neobstojí tvrzení obviněné týkající se nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudů obou stupňů, kterou spatřovala v tom, že soudy se nevypořádaly přezkoumatelně s jejími námitkami stran skutkových zjištění o její vědomosti o množství červeného fosforu a množství pervitinu, které z něj bylo možné vyrobit.

24. Obviněná přitom setrvale vytýká oběma soudům, že uvěřily tvrzením původně spoluobviněného M. K. a svědka M. Z., kteří v hlavním líčení změnili své výpovědi oproti přípravnému řízení v její neprospěch, přestože takové výpovědi jsou nevěrohodné, neboť změna ve výpovědích jmenovaných je důsledkem jejich zaujatosti a msty vůči ní z důvodu ukončení vztahu, tedy z důvodu jejich „zhrzení“. Současně předkládá svou verzi skutkového děje, podle níž toliko ve čtyřech případech byla M. K. jen nápomocna v poslední fázi při výrobě pervitinu, kdy „hlídala talo, aby se nepřipekl“, a tudíž neměla a ani nemohla mít představu o množství červeného fosforu přechovávaném v předmětné garáži ani o tom, jaké množství pervitinu z něj bylo možné vyrobit, a tedy ani nemohla mít v úmyslu vyrobit z něj pervitin v přisouzeném rozsahu, když zároveň zdůrazňuje, že nebylo prokázáno, že s tímto červeným fosforem manipulovala a tento nebyl v průběhu trestné činnosti spotřebován.

25. Takové dovolací námitky obviněné nemohou obstát, neboť obviněná jejich prostřednictvím vyjadřuje pouhou nespokojenost s vyhodnocením provedených důkazů – výše uvedených výpovědí – konkrétně s tím, jak soudy hodnotily změny ve výpovědích původně spoluobviněného M. K. a svědka M. Z., resp. s tím, že vyhodnotily jako věrohodné jejich výpovědi z hlavního líčení, a domáhá se tak změny skutkových zjištění v souladu s jejich výpověďmi v její prospěch z přípravného řízení (kdy její roli při výrobě pervitinu bagatelizovali). Na tomto základě považuje obviněná dané výpovědi za rozporné a má za to, že na jejich podkladě nebylo prokázáno, že měla vědomost o množství červeného fosforu v dané garáži a množství pervitinu, které z něj bylo možné vyrobit.

26. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů, řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil, a (vědom si změn ve výpovědích původně spoluobviněného M. K. a svědka M. Z. v neprospěch obviněné v hlavním líčení oproti přípravnému řízení) přesvědčivě odůvodnil, jak hodnotil změny ve výpovědích jmenovaných a z jakých důvodů posoudil jako věrohodné jejich výpovědi z hlavního líčení včetně jejich vysvětlení, proč v přípravném řízení nevypovídali pravdivě ve snaze krýt obviněnou. Současně soud prvního stupně dostatečně vyložil, z jakých důvodů neuvěřil obhajobě obviněné, pokud svou roli při výrobě pervitinu bagatelizovala a popírala úmysl vyrobit pervitin ve velkém rozsahu s tím, že nevěděla, jaké množství červeného fosforu se v dané garáži nacházelo a jaké množství pervitinu z tohoto bylo možné řádově vyrobit, když tuto považoval za vyvrácenou provedenými důkazy (výpověďmi původně spoluobviněného M. K. a svědka M. Z., jimž korespondovaly další provedené důkazy, zejména protokol o prohlídce předmětné garáže, před níž byla obviněná dne 4. 1. 2022 po uskutečnění posledního varu pervitinu zadržena, a odposlech a záznam telekomunikačního provozu ze dne 19. 12. 2021) [srov. v bodu 20. tohoto usnesení uvedené pasáže odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně]. S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně v tomto směru se plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se v odůvodnění svého rozhodnutí opětovně řádně zabýval obhajobou obviněné a jejími setrvalými námitkami a uvedl, proč těmto nepřisvědčil [srov. v bodu 20. tohoto usnesení uvedené pasáže odůvodnění usnesení odvolacího soudu].

27. Nejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry zcela logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. řádu.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

28. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněné J. B. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněné neodpovídala jí uplatněným dovolacím důvodům, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 28. 8. 2024

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu