11 Tdo 689/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7.
října 2002 dovolání podané obviněným R. T., proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 8 To 38/2002, jako soudu odvolacího v trestní
věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 202/2001, a rozhodl t a k
t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 1 T 202/2001, byl
obviněný R. T. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b)
tr. zák. Za tento trestný čin byl podle § 53 odst. 1, 3, § 54 odst. 1, 3 tr.
zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výši 15 000 Kč, přičemž pro případ, že by
peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest
odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle § 229 odst. 1, 3 tr. ř. byla
poškozená firma E., s. r. o., se sídlem v B., Ú. 5, odkázána se svým nárokem na
náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění městského soudu se obviněný R. T. shora uvedeného
trestného činu dopustil společně se spoluodsouzeným L. R. tím, že dne 13. 7.
2001 v době kolem 01.45 hod. v B., na Ú. ulici před domem č. 5, odcizili ze zde
zaparkovaného vozidla tov. zn. Hyundai Lantra, modré barvy, SPZ BZA 91-20,
autobaterii, přičemž při vloupání do vozidla poškodili dveře spolujezdce, čímž
způsobili poškozené firmě E., s. r. o., se sídlem v B., Ú. 5, škodu na
odcizených věcech ve výši 11 Tdo 689/2002 580 Kč a poškozením vozidla škodu ve
výši 12 960 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. T. (dále jen obviněný) odvolání, které
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 8 To 38/2002, jako
nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Opis tohoto usnesení byl doručen Městskému
státnímu zastupitelství v Brně dne 2. 5. 2002, obviněnému dne 7. 5. 2002 a jeho
obhájci dne 6. 5. 2002.
Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím
obhájce dne 3. 7. 2002 dovolání, a to proti jeho výroku v celém rozsahu a jeho
prostřednictvím pak proti výroku o vině a výroku o trestu v rozhodnutí
prvostupňového soudu. Jako dovolací důvod uvedl, že jak napadené rozhodnutí,
tak rozhodnutí soudu nalézacího spočívají na nesprávném právním posouzení
skutku, přičemž odkázal na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesprávné
právní posouzení skutku spočívá ve skutečnosti, že jednání popsaného v
odsuzujícím rozsudku se nedopustil vloupáním. Zjištěné skutečnosti totiž
prokázaly, že vozidlo bylo po celou dobu řádně uzamčeno. Je přitom nemožné, aby
došlo k otevření uzavřené přední kapoty vozidla bez vniknutí do vnitřní části
vozidla. Mechanismus otevírání kapoty má dvě pojistky a obě nezávisle na sobě
zabraňují otevření kapoty, přičemž odjištění druhé pojistky je přístupné pouze
zevnitř vozidla. Městský soud si podle dovolatele vysvětlil nedostatek
existence důkazu prokazujícího vloupání do přední kapoty tím, že je
nepravděpodobné, že by svědek S. (jako uživatel vozidla) nechal vůz s otevřenou
kapotou. Odvolací soud pak vytvořil fikci překonání západkového zámku s
použitím síly, přičemž tato skutečnost objektivně zjištěna nebyla.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i jemu předcházející rozsudek
Městského soudu v Brně, zrušil a sám podle § 265m tr. ř. rozhodl tak, že podle
§ 222 odst. 2 tr. ř. věc postoupí příslušnému orgánu k projednání jako
přestupek, příp. aby Městskému soudu v Brně podle § 265l odst. 1 tr. ř.
přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství. Konstatoval, že dovolání je sice formálně podáno z důvodů
uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však
namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů a napadá tak soudem učiněná
skutková zjištění. Dovolací důvod podle citovaného ustanovení je přitom dán
toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nesprávná skutková
zjištění však důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. být nemohou. Z
uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm.
b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení
§ 265b tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal ve věci učinit jiné
rozhodnutí, vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s
projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této
trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a
oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1,
odst. 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde
lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou
osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný
dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části
ustanovení § 265b tr. ř., a to k odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání uvádí jako důvod skutečnosti uvedené v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení
§ 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí
bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových
vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a
násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve
skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z vyslovených námitek, podstata
dovolání spočívá v nesouhlasu obviněného s nedostatečností provedeného
dokazování, s hodnocením důkazů soudy obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů
ohledně vymezení průběhu skutku (ohledně okolností významných pro posouzení
znaků objektivní stránky trestného činu). Takový závěr soudů je však závěrem
skutkovým, který teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z
hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu
přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo
uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a
dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení
jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2002
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch