USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2025 o dovolání obviněné J. B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 8 To 84/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 3/2025, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. B. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 1 T 3/2025, byla obviněná J. B. (dále jen „dovolatelka“ nebo „obviněná“) uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, za což byla odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 100 000 Kč.
2. Stalo se tak na podkladě skutkových zjištění spočívajících zkráceně v tom, že v období od 13. 1. 2023 do 29. 3. 2023, prostřednictvím internetové sítě v Praze XY, ulice XY, v Hotelu XY, přes internetový portál Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, s úmyslem se obohatit, opakovaně podávala žádosti o vyplacení příspěvku pro solidární domácnost podle § 8 zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaný invazí vojsk Ruské federace, přestože si musela být od počátku vědoma toho, že příspěvek je explicitně podmíněn tím, že se nesmí jednat o ubytovávání v ubytovacím zařízení, a do žádostí úmyslně neuvedla, že ubytování uvedených ukrajinských občanů probíhalo v ubytovacím zařízení Hotel XY na adrese XY, Praha XY, a zároveň od 24. 1. 2023 již ani neměla žádný právní titul k užívání této budovy, neboť jejím nájemcem se stala společnost TABJ, s.r.o., IČO: 108 24 791, přičemž na základě shora uvedených žádostí byly obviněné vyplaceny příspěvky v celkové výši 120.000 Kč, čímž způsobila škodu poškozené České republice, zastoupené Úřadem práce České republiky, Krajskou pobočkou pro hl. m. Prahu, se sídlem Praha 3, Domažlická 1139/11, ve výši 120.000 Kč, kterou v plné výši nahradila po zahájení trestního stíhání, konkrétně dne 2. 12. 2024.
3. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 6. 5. 2025, sp. zn. 8 To 84/2025, o odvolání obviněné tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Dovolatelka konkrétně namítala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení otázky aplikace principu ultima ratio, neboť za situace, kdy je zde právní spor o tom, zda se jednalo o byty či o pokoje ubytovacího zařízení, nemá a nemůže mít věc trestněprávní rozměr. Ze skutečnosti, že u ní byli ubytováni ukrajinští uprchlíci, není možné dovodit, že by jednala v podvodném úmyslu. Podvodný úmysl je vyloučen i z okolností případu, kdy v řízení byl proveden důkaz dokumentem vydaným Městskou částí Praha 10, Odbor stavební, pod sp. zn. OST 012764/2021/Mel, Bo, č. j. P10-039922/2021, přičemž obviněná tuto skutečnost sdělila Úřadu práce. V tomto dokumentu je zjevně uvedeno, že ve 2., 3. a 4. nadzemním podlaží se nachází byty, tedy že tato část budovy je užívaná jako byt. Pan M. D. až dne 27. 11. 2023 požádal o dodatečné povolení stavby za účelem změny užívání nemovitosti. Záležitosti, které jsou dané mezi vlastníkem nemovitosti M. D. a státní správou na úseku výstavby jsou záležitosti, které nelze přičítat k její tíži. Pokud obviněná vycházela z dobré víry v úřední dokument, tedy že 2. a 3. a 4. nadzemní podlaží jsou kolaudačně byty, pak umístění uprchlíků v tomto prostoru je umožnění jejich bydlení v bytě. S ohledem na výše uvedené měl být na obviněnou aplikován princip subsidiarity trestního práva.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
7. Opis dovolání obviněné byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že pokud se jedná o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná v dovolání neuplatnila konkrétní námitky vztažené ke konkrétním skutkovým zjištěním soudů, aby těmito doložila existenci rozporu mezi určitými soudy přijatými skutkovými závěry a přesně označenými důkazy, na jejichž podkladě by měly být takové (blíže nespecifikované) skutkové závěry snad chybně přijaty. Rovněž tak v dovolání není uveden ani jeden důkaz, který by měl být z nějakého důvodu procesně nepoužitelným, a ani byť náznakem zmíněn jakýkoliv důkazní návrh obviněné, který měl být soudem bez odpovídajícího odůvodnění odmítnut. Obviněná v dovolání k důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy neuvedla žádné takové výhrady, jež by pod tento dovolací důvod bylo možno podřadit.
8. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě lze podřadit námitky obviněné, v nichž odmítá naplnění znaku subjektivní stránky jednání v podobě jejího počátečního podvodného úmyslu, jakož i námitku týkající se zásady ultima ratio. Tyto uplatněné námitky jsou pouhým opakováním části argumentace obviněné předestřené z její strany na její obhajobu z řízení před soudem prvního stupně a jde i o tytéž výhrady, které obviněná uplatnila ve svém řádném opravném prostředku. S uvedenými argumenty se přitom oba soudy a speciálně k odvolacím námitkám soud odvolací v napadeném rozhodnutí vypořádaly. Taková situace by měla vést zásadně k tomu, že dovolání obviněné povede k rozhodnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. při konstatování zjevné neopodstatněnosti dovolání.
9. V posuzovaném případě je zřejmé, že v případě, pokud by obviněná nezamlčela skutečnou povahu ubytovacího zařízení, na požadované příspěvky by nedosáhla a tyto by ze strany Úřadu práce České republiky nebyly vyplaceny. Prvoinstanční soud na straně obviněné shledal jednání v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to jak z hlediska vědomostní, tak z hlediska volní stránky zavinění. S tímto posouzením se identifikoval i soud odvolací, přičemž podstatné okolnosti, z nichž jednání obviněné v přímém úmyslu jednoznačně vyplývají, dále rozvedl. S těmito závěry nezbývá než souhlasit, přičemž současně je namístě poznamenat, že obviněná v dovolání tyto podstatné okolnosti (především skutečný stav a povahu poskytnutého ubytování, a její podrobnou znalost o něm) pomíjí a opakovaně předkládá pouze sdělení Úřadu městské části Praha 10 o potvrzení existence stavby, v níž byla dotčená budova, v níž obviněná poskytovala ubytování, označena za bytový dům, nutno ovšem zdůraznit že podle archivní dokumentace a téměř dva roky předtím, než se obviněná uchýlila k páchání podvodné trestné činnosti. Z odůvodnění obou soudních rozhodnutí a skutečného obsahu všech provedených důkazů při jejich posouzení ve vzájemných souvislostech bez jakýchkoliv pochybností vyplývá, že u obviněné byl dán úmysl v jeho přímé formě podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
10. Oba soudy se zcela adekvátně vypořádaly i s námitkou porušení zásady ultima ratio. S těmito závěry je taktéž namístě se identifikovat. Při úvahách o společenské škodlivosti je nutno vzít v potaz několik faktorů. Konání dovolatelky bylo soustavné, trvající po určitou dobu, do jisté míry promyšlené a využívající značně anonymního internetového přístupu k poskytovateli příspěvku, který se i z kapacitních důvodů a snahy o odbourání byrokracie spoléhal na čestný postup žadatelů o příspěvek. Doba páchání trestného činu činila bez mála tři měsíce. V průběhu této doby obviněná využila zatajení rozhodných skutečností a zinkasovala sumu 120 000 Kč. Již to samo o sobě svědčí o odpovídající společenské škodlivosti, která je příznačná pro podvodné jednání tohoto typu. S přihlédnutím ke všem skutečnostem nelze k závěru o nedostatečné společenské škodlivosti posuzovaného jednání dospět ani s maximální možnou mírou tolerance.
11. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněné, tak, že je odmítne podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.
12. Obviněná zaslala k vyjádření státního zástupce repliku, v níž uvedla, že jeho formální náhled na nedostatečnost odůvodnění důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je založena jen a pouze na jiném způsobu interpretace textu dovolání, ale nikoliv na nedostatku důvodů tam uvedených. Celá argumentace vadného právního posouzení věci je založena na neprovedení jakéhokoliv důkazu týkajícího se ubytování běženců (nebyl vyslechnut v tomto ohledu žádný svědek). To, že soud prvního a soud druhého stupně nevyslyšely tuto argumentaci neznamená, že by obviněná neměla na své argumentaci, jako na správné trvat. Státní zástupce ignoruje naprosto zásadní skutečnost, kterou je veřejná listina Městské části Praha 10, Odbor stavební, pod sp. zn. OST 012764/2021/Mel, Bo, č. j. P10-039922/2021. Takováto veřejná listina vydaná veřejným orgánem je nadána presumpcí správnosti, pokud není vyvrácena. Pokud tedy obviněná vycházela z důvěry v tuto listinu a v řízení tato listina nebyla zpochybněna, potom je vyloučen podvodný úmysl obviněné. III. Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněné je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu lze za právně relevantní dovolací námitku považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
16. Tento dovolací důvod umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
17. Obviněná ve svém dovolání nevznesla žádnou konkrétní výhradu týkající se použití procesně nepoužitelných důkazů (druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.), ani tzv. opomenutého důkazu (třetí alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.). Nejvyšší soud neshledal po prostudování napadených rozhodnutí ani první alternativu označovaného dovolacího důvodu, neboť mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé neexistuje žádný, natož zjevný či extrémní nesoulad.
18. Soud prvního stupně provedl řadu důkazů, zejména vyslechl obviněnou a svědka M. D., dále provedl listinné důkazy, a to záznam o šetření v místě hotelu včetně fotografií, záznam online nabídek hotelu a zprávu Úřadu městské části Praha XY, odboru stavebního, k budově č. p. XY, XY ze dne 7. 11. 2024, z nichž vyplývá, že celá budova č. p. XY, XY, Praha XY je provozována v rozporu s povoleným a zkolaudovaným stavem, a to jako hotel s 22 pokoji.
19. V návaznosti na tyto provedené důkazy soud prvního stupně učinil závěry ohledně viny obviněné spočívající v tom, že úmyslně zamlčela Úřadu práce skutečnost, že se jedná o ubytování uprchlíků v ubytovacím zařízení. Soud prvního stupně rovněž zdůraznil, že podstatný je faktický stav užívání nemovitosti, nikoliv stav právní, a proto na příspěvek na solidární domácnost obviněná neměla nárok, přičemž Úřadu práce opakovaně uváděla nepravdivé údaje (srov. bod 18 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Obviněná po objektivní i subjektivní stránce naplnila všechny znaky skutkové podstaty přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť tím, že poškozené ČR, resp. Úřadu práce zamlčela, že se jedná o ubytovací zařízení, tak sebe na jeho úkor obohatila a způsobila větší škodu ve výši 120 000 Kč (srov. bod 19 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud následně potvrdil správnost postupu a úvah soudu prvního stupně (srov. zejména bod 12 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
20. Dovolatelka tedy neuvedla žádnou námitku, kterou by založila naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Obviněná rovněž uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
22. Pod tento dovolací důvod v jeho první alternativě lze subsumovat námitky obviněné, v nichž popírá naplnění znaku subjektivní stránky jednání, které je jí kladeno za vinu, jakož i námitku týkající se zásady ultima ratio. Ovšem i tyto námitky vyhodnotil Nejvyšší soud jako zcela neopodstatněné, jak bude uvedeno níže.
23. Nejvyšší soud po prostudování napadených rozhodnutí předně shledal, že v dovolání deklarované námitky obviněná uplatnila již v předchozích stádiích trestního řízení. Jde tak v podstatě pouze o opakování obhajoby, se kterou se již dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí.
24. Trestný čin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku je možné spáchat po subjektivní stránce výlučně ve formě úmyslného zavinění.
25. Pro posouzení naplnění subjektivní stránky není rozhodné osobní hledisko pachatele, ale závěr soudu učiněný na podkladě výsledků provedeného dokazování, tedy to, za jakých okolností a jakou formou byl posuzovaný projev vůle pachatele realizován. Nutné je zmínit i to, že závěr o tom, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákoníku a v jaké formě (§ 15 a 16 tr. zákoníku), je závěrem právním, jenž se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny další okolnosti naplňující znaky trestného činu. Na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. Jen ze skutečnosti, že obviněný trestnou činnost popírá, nelze vyvodit, že na podkladě jiných důkazů, vztahujících se k objektivní stránce posuzovaného činu, nepřichází v úvahu zjištění úmyslné formy jeho zavinění (srov. rozhodnutí pod č. 60/1972-IV. Sb. rozh. tr.).
26. Na základě provedených důkazů učinil soud prvního stupně skutková zjištění svědčící o přímém úmyslu dovolatelky ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť záměrně uvedla nepravdivé údaje v rozporu s realitou jak v žádostech o přiznání příspěvku, tak i v e-mailové komunikaci s pracovnicí Úřadu práce, aby jí příspěvky byly vyplaceny. Tímto způsobem zcela vědomě s cílem podvodně získat vyplacení uvedených příspěvků uváděla nepravdivé informace, čímž Úřad práce uváděla v omyl, aby sama sebe obohatila a jemu způsobila škodu (viz bod 20 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
27. Odvolací soud v bodech 11 a násl. odůvodnění svého rozhodnutí rovněž dospěl k závěru, že není sporu o tom, že obviněná věděla, že faktický stav vnitřního uspořádání nemovité věci neodpovídá stavu uvedenému ve stavebním povolení čili že se nejedná o bytový dům s turistickou ubytovnou, ale že se jedná o ubytovací zařízení – hotel, který provozovala a jehož služby inzerovala, a přesto opakovaně žádala o příspěvky pro solidární domácnost (srov. též bod 15 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
28. Ačkoliv tedy dovolatelka opakovaně poukazuje na dokument vydaný Městskou částí Praha 10, Odbor stavební pod sp. zn. OST 012764/2021/Mel, Bo, č. j. P10-039922/2021, soudy nižších stupňů bylo bez jakýchkoliv pochybností prokázáno, že předmětná nemovitost byla fakticky využívána v rozporu s povolením stavebního úřadu, tedy jednalo se o klasický hotel s číslovanými pokoji, o čemž obviněná jako nájemce tohoto objektu věděla, když jej i takto inzerovala na internetu.
29. Nelze také pominout, že obviněná jako nájemce uzavřela nájemní smlouvy (viz č. l. 48, 91) na předmětný objekt (Hotel XY) s tím, že účelem nájmu je provozování podnikatelské činnosti (ubytovací služby, pohostinská činnost). Rovněž tyto služby veřejnosti komerčně nabízela. I s ohledem na tyto okolnosti má Nejvyšší soud za to, že obviněná se stíhaného trestného činu dopustila ve formě přímého úmyslu.
30. Dovolatelka, jak již bylo shora konstatováno, v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. taktéž uplatnila námitku porušení zásady subsidiarity trestní represe.
31. Obecně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý. Opačný závěr v podobě konstatování nedostatečné společenské škodlivosti činu je možné učinit jen zcela výjimečně v případech, v nichž ze závažných důvodů není vhodné uplatňovat trestní represi, přičemž posuzovaný čin svojí závažností neodpovídá ani těm nejlehčím, běžně se vyskytujícím trestným činům dané právní kvalifikace (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, včetně výkladu pojmu společenská škodlivost činu a výkladu aplikace principu „ultima ratio“ ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
32. V případě obviněné však nebylo zjištěno nic výjimečného, co by vylučovalo možnost uplatnění trestní represe vůči její osobě. Nadto touto námitkou se již velmi podrobně zabývaly soudy nižších stupňů a je možné plně odkázat na příslušné pasáže rozhodnutí soudů nižších stupňů, a to body 24–25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 17–18 odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
33. Nejvyšší soud rovněž v projednávané věci obviněné neshledal takové okolnosti, které by snižovaly společenskou škodlivost činu. Ve shodě se soudy nižších stupňů pro úplnost rovněž konstatuje, že ani náhrada škody obviněnou není okolností, která by odůvodňovala uplatnění zásady subsidiarity trestní represe, navíc k ní obviněná přistoupila až po zahájení trestního stíhání, a nejedná se tak o žádný projev sebereflexe dovolatelky.
34. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněná ve svém dovolání brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto uplatnila shora uvedené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť jí podané odvolání bylo Městským soudem v Praze podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani obviněnou výslovně neuplatněný, nicméně v jí podaném dovolání implicitně vyjádřený, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
35. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněné J. B. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jde o dovolání zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu