11 Tdo 735/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. září 2009 dovolání podané obviněnými F. L., a L. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze, ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 7 To 8/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 4/2008, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněných F. L. a L. M. o d m í t a j í .
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 6 T 4/2008, byli obvinění F. L. a L. M. uznáni vinnými pokusem trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1, 2, písm. h) tr. zák. Obviněný F. L. byl za tento a za sbíhající trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 10. 2007, č. j. 1 T 112/2007-61, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2007, odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti let a šesti měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný L. M. byla za shora specifikovaný trestný čin a za sbíhající trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. d) tr. zák., jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 12. 10. 2007, č. j. 1 T 122/2007-80, který nabyl právní moci dne 6. 12. 2007, odsouzen podle § 219 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z citovaného trestního příkazu jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Hradci Králové se obvinění trestné činnosti dopustili tím, že v době od 19.00 hod. dne 6. 11. 2007 do 2.00 hod. dne 7. 11. 2007 v L., na náměstí J. M. M., v restauraci hotelu S., po předchozí dohodě a rozdělení úkolů, v úmyslu ho usmrtit a zmocnit se peněz v restauraci uložených napadli číšníka D. Q., tak že F. L. vstoupil do restaurace a bodl ho nožem s čepelí dlouhou 9,5 cm do krku, přičemž L. M., který měl poté, co se napadený zhroutí, vejít a pomoci L. najít peníze a odcizit je, čekal před restaurací a pozoroval činnost L. oknem, přičemž takto připravený čin nedokonali a z místa uprchli pouze proto, že napadený číšník se začal aktivně bránit, přičemž tímto útokem způsobil F. L. D. Q. bodnořeznou ránu pronikající do krku za kývačem vpravo do hloubky 10-12 cm, která mohla poškozeného ohrozit na životě a vyžádala si urgentní chirurgický zákrok.
Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali obvinění F. L. a L. M. odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Vrchní soudu v Praze jako soud odvolací, usnesením ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 7 To 8/2009, tak, že podle § 256 tr. ř. obě odvolání zamítl.
Proti citovanému usnesení Vrchní soudu v Praze podali dovolání obviněný F. L., a to prostřednictvím svého obhájce JUDr. V. B. a obviněný L. M. prostřednictvím obhájce Mgr. B. B.
Obviněný F. L. napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění citovaného dovolacího důvodu odůvodnil obviněný tím, že je skutečností, že měl v úmyslu odcizit D. Q. finanční prostředky, tento úmysl pojal pod vlivem nemírné konzumace alkoholických nápojů. Neměl však v žádném případě úmysl způsobit mu nějaké vážné zranění, chtěl mu pouze znemožnit, aby jej pronásledoval. Neuvažoval o tom, jaké důležité orgány se na kterém místě těla nacházejí, do krku jej bodl proto, že to bylo nejlépe přístupné místo bez oděvu. O jeho úmyslu nezpůsobit poškozenému vážné zranění svědčí fakt, že jej bodl pouze jednou. Způsobil mu přitom jen prosté ublížení na zdraví, nedošlo k ohrožení jeho života. Obviněný se proto domnívá, že jeho jednání mělo být posouzeno jako trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám ve věci rozhodl tak, že se obviněný uznává vinným výše popsaným skutkem kvalifikovaným jako trestný čin loupeže podle § 234 tr. zák.
Obviněný L. M. napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu stručného dovolání odkázal na své stanovisko zjevné z celého spisového materiálu s tím, že v jeho případě se mohlo jednat nanejvýš o pokus trestného činu loupeže ve smyslu § 234 tr. zák. Pokud se týká výroku o trestu, soud nepřihlédl k zásadám vyjádřeným v § 23, § 31 odst. 2 písm. a) a § 33 písm. b), e), a ch) tr. zák.
Navrhl Nejvyššímu soudu České republiky, aby zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i soudu nalézacího a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k dovolání obviněného F. L. po shrnutí obsahu jeho dovolání uvedl, že jeho námitky jsou zcela shodné s obhajobou uplatněnou v dřívějších stádiích řízení. Nalézací soud učinil skutková zjištění, že přepadení bylo předem naplánováno včetně usmrcení poškozeného, který obviněného L. znal a mohl by jej snadno identifikovat. Je notoricky známo, že poranění krční tepny vede k rychlému vykrvácení a smrti, nelze tedy akceptovat tvrzení obviněného, že o takovém následku vůbec neuvažoval. Námitky dovolatele jsou tak ve skutečnosti toliko jeho polemikou s hodnocením provedených důkazů a s použitou právní kvalifikací, která se však jeví jako zcela přiléhavá.
Závěrem však státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněného L. M. uvedl státní zástupce rovněž, že nalézací soud učinil skutková zjištění, že přepadení bylo předem naplánováno včetně usmrcení poškozeného. Dále konstatoval, že výrok o uložení trestu z hlediska jeho druhu, výše či způsobu výkonu lze dovoláním napadnout prakticky toliko z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto ustanovení uvedenými vadami však napadený výrok zjevně netrpí a tyto vady nejsou ani v dovolání namítány.
Závěrem pak státní zástupce rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou v této trestní věci dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Zjistil, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že byla podána v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.), a že byla podána oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř.
Oba obvinění označují jako dovolací důvod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v případě dovolání obou obviněných. Ti totiž neuvedli žádnou námitku, kterou by bylo možno deklarovanému nebo i jinému dovolacímu důvodu podřadit. Ačkoli se oba domáhají odlišné právní kvalifikace skutku, tedy posouzení jako pokusu trestného činu loupeže, ve skutečnosti obviněný F. L. staví svoje přesvědčení o neprávnosti právní kvalifikace na odlišných skutkových závěrech týkajících se jeho úmyslu, obviněný L. M. pak toto svoje tvrzení neodůvodnil nijak. V předchozím řízení se však jeho obhajoba vztahovala rovněž k dokazování, zejména údajně nevěřil, že se obviněný F. L. činu dopustí. Nalézací soud a potažmo i soud odvolací dospěly však k odlišným skutkovým závěrům výše citovaným, nad rámec dovolacího řízení je nadto možno podotknout, že tyto závěry jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování a rozhodnutí v tomto směru nevzbuzují žádnou pochybnost.
K obecné námitce obviněného L. M. vztahující se k výroku o trestu je pak třeba ještě uvést, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl–li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že obviněný se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád. Navíc je z odůvodnění obou rozhodnutí zřejmé, že soudy uvedená hlediska zvážily a své závěry řádně odůvodnily.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění F. L. a L. M. podali svá dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jejich dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jimi napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle § 265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání obviněných rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 10. září 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch