11 Tdo 747/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. června 2005 dovolání
obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2004,
sp. zn. 3 To 701/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod
sp. zn. 74 T 51/2004, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á .
Obviněný R. K. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. září 2004, sp. zn. 3 To 701/2004,
jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního
soudu v Ostravě ze dne 24. května 2004, sp. zn. 74 T 51/2004, kterým byl uznán
vinným (ve spolupachatelství s obviněným R. Š.) trestným činem loupeže podle §
234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro
jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí
věci - mobilního telefonu a 2 ks maket pistolí.
Dovolání opřel o dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) a
g) tr. ř. V textu tohoto mimořádného opravného prostředku k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v zásadě zopakoval námitky uplatněné
již v odvolacím řízení, když uvedl, že v řízení před oběma soudy došlo k
porušení ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., neboť nebyl náležitě zjištěn skutkový
stav věci. Má za to, že soudy se nedostatečně vypořádaly s výpovědí jeho matky
a sestry, když jejich svědectví vyhodnotily jako nevěrohodná. Naproti tomu byla
nesprávně pokládána za věrohodnou výpověď spoluobviněného R. Š.. Na základě
toho pak dovolatel dovozuje, že nebyla prokázána jeho vina trestným činem
loupeže, jehož se měl dopustit útoky uvedenými pod body 1) – 6) obžaloby. V
této souvislosti zdůrazňuje, že neměl žádný motiv k páchání trestné činnosti.
Vytýká, že závěry soudů jsou založeny toliko na výpovědi spoluobviněného R. Š.,
kterou považuje za účelovou a smyšlenou. Popírá svoji přítomnost na místě
spáchání trestné činnosti, a protože se trestné činnosti vůbec nedopustil, tak
ji ani nemohl organizovat. Uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný a
důvody pro jeho uložení za odporující právu.
K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, a
to i přes výzvu soudu prvního stupně, pouze to, že „složení senátu
odvolacího soudu neodpovídalo tomu, kterým jsem byl obeslán a který měl
rozhodovat ve veřejném zasedání o mém odvolání.“ Závěrem navrhl, aby Nejvyšší
soud zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2004, sp.
zn. 74 T 51/2004, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 9.
2004, sp. zn. 3 To 701/2004, a zprostil jej obžaloby.
K podanému dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že obviněný v
této části dovolání namítá toliko vadné hodnocení provedených důkazů, čímž
fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění, a dále nepřiměřenou přísnost
uloženého trestu odnětí svobody. Údajně nesprávná skutková zjištění důvodem
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. být nemohou, přičemž
podotýká, že přezkoumáním provedeného trestního řízení ve smyslu zásad formální
logiky žádné extrémní rozpory ve skutkových zjištěních shledány nebyly. Výrok o
uložení trestu lze napadnout výhradně prostřednictvím důvodů vymezených v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které však obviněný nenamítá. Z
uvedených důvodů by bylo na místě v této části dovolání odmítnout podle § 265i
odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v
ustanovení § 265b tr. ř. Námitku k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
a) tr. ř. považuje obecně za relevantní, avšak s ohledem na materiály, které má
k dispozici se k ní nemůže odpovědně vyjádřit. Navrhl proto alternativně, aby v
případě, že posledně uplatněná námitka bude dovolacím soudem shledána
nedůvodnou, bylo podané dovolání podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto
jako zjevně neopodstatněné, a naopak v případě, že posledně uplatněná námitka
bude dovolacím soudem shledána důvodnou, aby bylo usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 6. 9. 2004, sp. zn. 3 To 701/2004, zrušeno a přikázáno Krajskému
soudu v Ostravě, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této
trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a
oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2
písm. a), h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde
lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou
osobou /§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné
dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona,
jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného
rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 až 5 tr. ř.).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je dán v případě,
jestliže ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl
náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud
vyššího stupně.
To znamená, že citovaný dovolací důvod obsahuje dvě alternativy; vedle
rozhodnutí věcně nepříslušným soudem může jít také o vadu, která spočívá v tom,
že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s tou výjimkou, že tato
vada není založena tím, pokud místo samosoudce rozhodoval senát). Ve vztahu k
posuzované věci posledně uvedená alternativa bude dopadat na případy, kdy
obsazení soudu neodpovídá ustanovení § 31 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a
soudcích, ve znění pozdějších právních předpisů. Ve smyslu tohoto ustanovení
platí, že krajský soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a
dvou soudců (pokud procesní zákony výslovně nestanoví, že rozhoduje samosoudcem
a pokud nerozhoduje jako soud prvního stupně v trestních věcech).
Uplatněný dovolací důvod spočívající v námitce nenáležitého obsazení soudu
tak ve vztahu k posuzované věci bude dán zejména tehdy, rozhodne-li namísto
senátu samosoudce, anebo ačkoliv měl rozhodovat senát složený z předsedy senátu
a dvou soudců, rozhodl senát složený z předsedy senátu a dvou přísedících; dále
bylo-li rozhodnuto v neúplném složení senátu apod. Dané ustanovení tedy dopadá
na situace, kdy je třeba po procesní stránce posoudit, zda-li obsazení soudu
je správné a v souladu se zákonem.
Dovolatel sice formálně odkázal na dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. a) tr. ř., ovšem pod tento dovolací důvod podřadil námitky, které
jej obsahově nenaplňují.
Obviněný totiž skutečnost, že soud nebyl náležitě obsazen spatřuje v tom, že
složení senátu odvolacího soudu údajně neodpovídalo „…tomu, kterým jsem byl
obeslán,…“, čímž má zřejmě na mysli, že ve vyrozumění o veřejném zasedání byl
uveden jako předseda senátu jiný soudce, než ten, který posléze v rámci
vlastního veřejného zasedání působil jako předseda senátu. Obviněný tuto
námitku dále již nerozvádí a neuvádí žádné konkrétní vady v obsazení senátu ve
shora naznačeném smyslu. Pakliže měl obviněný svojí námitkou namysli jen to, že
senátu předsedal jiný soudce, než který byl případně podepsán na vyrozumění o
veřejném zasedání, pak se nejedná o nesprávné obsazení senátu, pokud senát věc
(tj. odvolání obviněného) projednal a rozhodl v takovém složení, jež odpovídá
požadavkům ustanovení § 31 výše citovaného zákona. Zaměřil-li obviněný námitku
na případnou změnu v osobě člena senátu oproti stavu, který byl dán v době, kdy
byl vyrozumíván o veřejném zasedání, je zřejmé, že dovolání formálně se
opírající o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. podal ve
skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v tomto ustanovení. Pro úplnost
Nejvyšší soud konstatuje, že ze spisového materiálu zjistil, že o odvolání
obviněného v odvolacím řízení rozhodoval Krajský soud v Ostravě ve veřejném
zasedání dne 6. září 2004 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy
Dvořákové a soudců Mgr. Miroslava Vrbaty a JUDr. Vladislava Topiarze. Soud tak
rozhodoval v náležitém obsazení ve smyslu ustanovení § 31 zákona č. 6/2002, o
soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť jako soud druhého
stupně rozhodoval senát složený z předsedy senátu a dvou soudců. Námitku,
že o veřejném zasedání byl případně vyrozuměn jiným soudcem, než tím, který
později předsedal odvolacímu senátu, nelze podřadit pod dovolací důvod uvedený
v § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný dále
uplatnil, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání
podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve
věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy
nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší
soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp.
druhého stupně učiněných na základě postupu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v
návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž
změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního, resp. druhého stupně
dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v § 265b
tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako
důvod dovolání uveden (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve
věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, IV. ÚS 449/03, IV. ÚS 73/03, II. ÚS 578/04). V
této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně
právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit
prostřednictvím dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro
porušení zákona podle ustanovení § 266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení
podle § 277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání
skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem
spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku rozhodnutí soudu
prvního a druhého stupně, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V
opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že námitky dovolatele, o které opíral
deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tomuto
dovolacímu důvodu ve skutečnosti neodpovídají, a tedy jej věcně nenaplňují.
Podstatou námitek obviněného jsou výhrady výlučně skutkové povahy, neboť
uplatnil pouze námitky, které především směřovaly proti způsobu jakým byly
hodnoceny provedené důkazy, a tedy proti správnosti skutkových zjištění
učiněných nalézacím soudem, se kterými se ztotožnil v napadeném rozhodnutí i
odvolací soud. Obviněný konkrétně vytýkal, že soud prvního stupně
nezjistil náležitě skutkový stav, neboť se nedostatečně vypořádal s výpověďmi
jeho matky a sestry, které nesprávně vyhodnotil jako nevěrohodné. Nedostatečně
prověřil výpověď spoluobviněného R. Š., kterou naopak nesprávně hodnotil jako
věrohodnou a postavil na ní závěr o vině dovolatele skutkem, jehož se vůbec
nedopustil. Pochybení v právním posouzení je tedy obviněným vyvozováno pouze z
nesprávnosti, či neúplnosti zjištění skutkového stavu věci. Vůči právnímu
posouzení soudy zjištěného skutku jako trestného činu loupeže dovolatel však
neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů
učiněné právní posouzení skutku, eventuálně která by vytýkala porušení jiných
ustanovení hmotného práva. Je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad
skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu
věci. Jak je vyloženo shora, námitky zpochybňující hodnocení důkazů a skutková
zjištění nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání
taxativně vymezených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. Co se týče výtky dovolatele
ohledně výroku o trestu („ …trest je nepřiměřeně přísný…“), pak ani tato
námitka není podřaditelná pod žádný dovolací důvod, neboť výrok o trestu
(pomine-li se možnost podat dovolání proti uložení doživotního trestu odnětí
svobody, popřípadě možnost namítnout nesprávnou aplikaci některých hmotně
právních ustanovení při ukládání např. souhrnného trestu) lze zásadně
napadnout z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tzn.
že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu
byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na
trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové vady však dovolatel nenamítl a
napadené rozhodnutí jimi ve skutečnosti ani netrpí.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný sice dovolání formálně opřel
o dovolací důvody předvídané ustanovením § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř.,
avšak své dovolání založil na námitkách, které obsahově tyto dovolací důvody
nenaplňují. Dovolání tak bylo podáno z jiných, než ze zákonem stanovených
důvodů.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích
Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl,
aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle
§ 265i odst. 3 až 5 tr. ř.
Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání
rozhodnuto v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2005
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík