11 Tdo 749/2025

11 Tdo 749/2025-537

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 dovolání obviněné J. K. H., podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, č. j. 44 To 84/2025-504, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 31/2024, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. K. H. odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2025, č. j. 5 T 31/2024-473, byla obviněná J. K. H. (dále též jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou pod bodem I) přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem II) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Za jejich spáchání byla podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtrnácti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Současně jí obvodní soud podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvanácti měsíců. Vyjma toho jí podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil také trest propadnutí věci a podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci, když podrobný výčet věcí propadnutých i zabraných je obsažen ve výrokové části citovaného rozsudku soudu prvního stupně.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 podala obviněná odvolání směřující do výroku o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 4. 2025, č. j. 44 To 84/2025-504, a to tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněné zamítl, neboť jej shledal nedůvodným.

3. Pro úplnost je vhodné doplnit, že výše uvedená rozhodnutí nejsou ve věci jediná. Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci rozhodl již rozsudkem ze dne 29. 7. 2024, č. j. 5 T 31/2024-433, kterým obviněnou shledal vinnou v rozsahu týkajícím se řízení motorového vozidla pod vlivem návykových látek (které ve svém rozsudku popsal pod body 1., 2., původně v obžalobě Obvodního státního zastupitelství v Praze 8 ze dne 25. 3. 2024, sp. zn. ZT 252/2023, pod body 4. a 5.), za což byla odsouzena jednak k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců a dále k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel rovněž v trvání dvanácti měsíců. Naproti tomu stran jednání popsaného pod body 1. až 3. obžaloby Obvodní soud pro Prahu 8 obviněnou podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil podané obžaloby s tím, že nebylo prokázáno, že projednávané skutky obviněná skutečně spáchala. Současně obvodní soud v bodě 4. obžaloby vypustil ze skutkové věty popis nálezu konkrétních omamných látek ve vozidle, načež dané jednání posoudil toliko jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku.

4. Předmětný rozsudek obvodního soudu ze dne 29. 7. 2024 byl následně napaden odvoláním podaným ze strany státní zástupkyně, načež Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 18. 12. 2024, č. j. 44 To 390/2024-460, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Svým rozhodnutím odvolací soud zavázal obvodní soud, aby znovu zhodnotil všechny provedené důkazy za účelem vyvození přesvědčivého závěru o tom, zda jednání obviněné lze alespoň zčásti kvalifikovat odlišně od podané obžaloby. Dále soudu prvního stupně uložil, aby rozhodl o zajištěných věcech. V návaznosti na to Obvodní soud pro Prahu 8 ve věci znovu rozhodl, a to výše citovaným rozsudkem ze dne 10. 2. 2025.

5. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 se obviněná shora uvedené trestné činnosti dopustila tím, že:

I. 1. dne 25. 4. 2023 okolo 19:35 hod. v XY, ul. XY, kde byla zadržena Policií ČR, po předchozím užití návykových látek, řídila motorové vozidlo tov. zn. Citroën, reg. zn. XY, ačkoliv její krev obsahovala 549,0 ng/ml metamfetaminu a 133,0 ng/ml amfetaminu, v důsledku čehož nebyla schopna bezpečně ovládat motorové vozidlo, 2. dne 26. 4. 2023 okolo 15:30 hod. v XY, ul. XY, kde byla zadržena Policií ČR, po předchozím užití návykových látek, řídila motorové vozidlo tov. zn. Citroën, reg. zn. XY, ačkoliv její krev obsahovala 166,6 ng/ml metamfetaminu a 68,8 ng/ml amfetaminu, v důsledku čehož nebyla schopna bezpečně ovládat motorové vozidlo,

II. dne 25. 4. 2023 okolo 19:35 hod. v XY, ul. XY, kde byla zadržena Policií ČR, po předchozím užití návykových látek, u sebe přechovávala za účelem další distribuce ve vozidle pod sedadlem řidiče plastovou misku s krystalickou látkou o hmotnosti 134,7174 gramů netto s obsahem pseudoefedrinu, dále v zavazadlovém prostoru vozidla v modré kosmetické taštičce plastový sáček s 5,5197 gramů netto pervitinu s koncentrací 74,01 % base, což činí 4,01 gramů metamfetaminu base, plastový sáček s 0,6993 gramů netto ketaminu a plastový sáček s 0,0775 gramů netto pervitinu, dále v batohu v plastové namodralé dóze 0,9015 gramů netto pervitinu, plastový sáček s 0,3477 gramů netto ketaminu, ve skleněné dóze celofánový sáček s 0,4781 gramů netto ketaminu a plastový sáček s 0,1487 gramů netto pervitinu s ketaminem, skleněnou dózu s 0,4477 gramů netto pervitinu, 2 ks lahviček s označením Calypsol 50 mg/ml obsahujících ketamin.

II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu

6. Obviněná J. K. H. podala proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, č. j. 44 To 84/2025-504, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2025, č. j. 5 T 31/2024-473, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřila proti výroku o vině vztahujícímu se výlučně k jednání popsanému pod bodem II). V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první variantě, neboť podle mínění dovolatelky rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byla uznána vinnou, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů.

7. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku obviněná namítla, že soudy nižších stupňů svá rozhodnutí opřely toliko o vlastní domněnky a úvahy, aniž by její vinu skutečně prokázaly. Tím vyjádřila svůj nesouhlas s tím, že byla uznána vinnou přechováváním omamných a psychotropních látek ve svém vozidle za účelem jejich další distribuce. Podle dovolatelky o tomto jednání nebylo v původním rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 7. 2024, č. j. 5 T 31/2024-433, rozhodnuto, neboť soud jej z výroku o vině zcela vypustil. Ani po vrácení věci odvolacím soudem nedošlo ke změně důkazní situace, pročež její vina prokázána nebyla. Ostatně i z odvolání státní zástupkyně proti původnímu (zrušenému) rozsudku obvodního soudu je zřejmé, že její vina má být prokázána pouze z důvodu „pestrosti nalezených omamných látek a jejich umístění ve vozidle“. Avšak takový závěr nemůže podle dovolatelky obstát s ohledem na to, že na zajištěných drogách nebyly nalezeny žádné genetické či biologické či daktyloskopické stopy. Rovněž svědek R. S. jasně uvedl, že klíče od vozidla byly umístěny v kanceláři obviněné na zcela dostupném místě, přičemž předmětné vozidlo tov. zn. Citroën bylo jednotlivým zaměstnancům (či brigádníkům) volně k dispozici k pracovním jízdám. Podle mínění obviněné tedy nelze vycházet z výpovědi svědka P. K., který byl pouze jednou z mnoha osob, které předmětné vozidlo užívaly.

8. Sama dovolatelka již během policejní kontroly na místě činu jasně uvedla, že neměla tušení, že se ve vozidle nacházejí omamné látky, z čehož je zřejmé, že s nimi nemanipulovala, tím méně za účelem následné distribuce. Skutečnost, že na nalezených látkách byl identifikován profil DNA, který se shodoval s profilem DNA zajištěným v souvislosti s distribucí omamných látek do Věznice XY, což by mělo vést k jejímu usvědčení, dovolatelka odmítá, neboť dlouhodobě tvrdí, že s tímto jednáním nemá nic společného a ani předmětná DNA nenáleží její osobě.

9. Za zásadní dovolatelka označila tvrzení svědka R. S., který potvrdil její výpovědní verzi stran toho, že vozidlo často zapůjčovala jednotlivým zaměstnancům, kteří do něj mohly ukládat své osobní věci. Ostatně nejen tento svědek, ale i obviněná tvrdí, že velká část zaměstnanců či brigádníků měla zkušenosti s užíváním omamných a psychotropních látek, pročež nelze prokázat, že by nalezené omamné látky (dále též jen „OPL“) patřily právě její osobě. Byť u soudu připustila, že si do své modré kosmetické tašky nějaké věci ukládala, tak tím pouze přiznala, že se předmětů zde uložených dotýkala, nikoli to, že by byla obeznámena o obsahu této tašky. Zásadní nesouhlas obviněná vyjádřila s tvrzením obvodního soudu, že „nelze připustit, že by si věci v autě uschovávaly jiné osoby, aniž by je potom hledaly“. Podle jejího názoru jde o zcela nepodloženou úvahu (kterou nesprávně aproboval i odvolací soud), neboť z provedených důkazů nikterak nevyplynulo, zda OPL přítomné v její osobou zapůjčovaném vozidle někdo postrádal (ostatně ani tato argumentace nezohledňuje, že o obsahu „šuplíku“ pod sedadlem řidiče vůbec nevěděla).

10. Podle mínění dovolatelky soudy nižších stupňů postupovaly zcela v rozporu s provedeným dokazováním, pročež dospěly k nesprávným skutkovým závěrům. Samotné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 dovolatelka označila za nepřezkoumatelné, neboť bylo vyhotoveno v rozporu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. a navíc po vrácení věci obvodní soud nikterak nedoplnil dokazování, aby projednávaný skutek bylo možné právně kvalifikovat jako trestný čin podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Na to nereagoval ani odvolací soud, který v odůvodnění svého usnesení sice zmínil, že napadený rozsudek trpí řadou vad, avšak přesto rozhodl o odmítnutí řádného opravného prostředku.

11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265l tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2025, č. j. 44 To 84/2025-504, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2025, č. j. 5 T 31/2024-473, zrušil a věc vrátil soudům nižších stupňů k novému projednání.

12. K dovolání obviněné se ve svém písemném stanovisku ze dne 22. 7. 2025, sp. zn. 1 NZO 525/2025-11, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem svého stanoviska konstatoval, že námitky obviněné směřující proti odůvodnění rozhodnutí Městského soudu v Praze (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8) se s deklarovanými dovolacími důvody zcela míjejí. Byť některé námitky uplatněné obviněnou mohly být ze strany odvolacího soudu vypořádány důkladněji, při posouzení jejich obsahu a odůvodnění dovoláním napadeného usnesení státní zástupce dospěl k závěru, že v projednávané věci nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces. Městský soud v Praze se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil a jeho postupu nelze vytknout zásadní pochybení, zvláště pokud obhajoba obviněné v podstatě spočívala v opakování tvrzení uplatněných již v předchozích fázích trestního řízení.

13. Jádro dovolací argumentace obviněné podle státního zástupce nepřesahuje rámec běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Ostatně obviněná v důkazním řízení ani neidentifikovala žádné závažné pochybení, které by mohlo odůvodnit výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění [kterak to předpokládá první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř]. Svou argumentací vyjádřila pouze svůj nesouhlas s množstvím a povahou usvědčujících důkazů, čemuž odpovídá i její snaha o reinterpretaci vybraných částí výpovědí svědků R. S. a P. K.

14. Ani odkaz obviněné na vyjádření státního zástupce učiněné v předcházející fázi řízení, které vedlo ke kasačnímu zásahu Městského soudu v Praze vůči zprvu zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně státní zástupce neoznačil za přiléhavý. V té době se státní zástupce částečně ztotožnil se závěrem, že nebylo prokázáno jednání popsané pod body 1. až 3. obžaloby, neboť svědci výslovně popřeli, že by obviněné prodali omamné a psychotropní látky, a to za situace, kdy se v jejím bytě dlouhodobě zdržovalo více osob. V důsledku toho nebylo možné dovodit, že by se nalezené látky nacházely v bytě obviněné za účelem jejich další distribuce. Avšak zcela odlišný názor státní zástupce zaujal ve vztahu k omamným a psychotropním látkám nalezeným v motorovém vozidle, které obviněná řídila, neboť možnost, že by tyto látky ve vozidle zanechala jiná osoba, je prakticky vyloučena. Ostatně skutkový základ vztahu obviněné k omamným a psychotropním látkám v projednávané věci vychází především z jejího pravidelného užívání motorového vozidla, v němž byly tyto látky nalezeny, nehledě na to, že v okamžiku policejní kontroly vozidlo řídila výlučně obviněná.

15. Závěr o tom, že obviněná přechovávala OPL za účelem jejich další distribuce, je podle státního zástupce i ve stávající stručné podobě podložen relevantními skutkovými zjištěními, která zahrnují nejen množství a druh zajištěných látek ve vozidle, ale také jejich kombinaci, způsob ukrytí, včetně přítomnosti digitálních vah a obalového materiálu. S touto skutkovou verzí plně konvenuje také větší nález pseudoefedrinu, tedy prekurzoru, který je využíván k výrobě metamfetaminu.

16. Závěrem tak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.

17. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněnou bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněné k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.

III. Přípustnost dovolání

18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

19. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněná výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a formálně vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvody dovolání

20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

21. Obviněná ve svém dovolání předně odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu přitom platí, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.

ř. Předmětný dovolací důvod však umožňuje nápravu jen v těch případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod tedy nelze v žádném případě vykládat extenzivně tak, že by jím došlo k obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.

22. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětný dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).

23. Obviněná ve svém dovolání odkázala rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, který je dán tehdy, pokud byl v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

24. Obecně lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle § 256 tr. ř., je možné dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Osobě obviněného tedy v takovém případě nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.

25. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K projednávané věci

26. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněné J. K. H. splňuje kritéria její osobou uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněnou vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jí uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř.

27. Obviněná ve vztahu ke zpochybňovanému jednání popsanému ve výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2025, č. j. 5 T 31/2024-473, pod bodem II. usiluje o prosazení vlastní obhajoby, ve které v podstatě tvrdí, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož došlo k porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Svou argumentaci ještě prohloubila tvrzením, že obě ve věci učiněná rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, v důsledku čehož na jejich základě nelze dovodit závěr o její vině.

28. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pokud rozhodná a pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty obviněnému přisouzeného trestného činu určující skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

29. Nejvyšší soud přitom z přiloženého spisového materiálu ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 8 odvodil své skutkové závěry z řady provedených důkazů, mezi nimiž dominují (vyjma vyjádření obviněné a svědeckých výpovědí osob z okruhu jejích spolupracovníků a známých) listinné důkazy, mezi nimiž se jeví jako zásadní protokol o prohlídce motorového vozidla tov. zn. Citroën (které obviněná řídila prokazatelně pod vlivem OPL), protokoly o vydání věcí v tomto vozidle zajištěných, úřední záznam o kontrole obviněné policejní hlídkou, protokol o jejím lékařském a toxikologickém vyšetření, včetně odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, odvětví daktyloskopie a odvětví toxikologie.

30. Všechna skutková zjištění obvodní soud učinil na základě těchto řádně provedených důkazů, které vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté ke svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku byly ze strany obviněné bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po stránce objektivní, tak subjektivní, s čímž se plně ztotožnil i Městský soud v Praze, který odvolání obviněné, jež směřovalo i proti výroku o vině tímto jednáním, jako nedůvodné zamítl.

31. Dovolatelka přesto ve věci opětovně vznesla celou řadu skutkových námitek, když tvrdí, že předmětné vozidlo bylo často zapůjčováno zaměstnancům či brigádníkům (kteří měli zkušenosti s OPL, čímž naznačila, že do vozidla si je mohli uložit a následně na ně zapomenout), na zajištěných sáčcích s omamnými látkami nebyly zajištěny žádné genetické, biologické či daktyloskopické stopy. O modré kosmetické taštičce pak tvrdí, že o jejím obsahu nevěděla, byť připustila, že do ní některé své osobní věci ukládala.

32. Nejvyšší soud však ověřil, že dne 25. 4. 2023 byla obviněná zadržena hlídkou Policie České republiky, když řídila své osobní motorové vozidlo po předchozím užití metamfetaminu (přičemž její jízda a následná kontrola policejní hlídkou je zachycena na kamerovém záznamu). Z protokolu o prohlídce tohoto vozidla i protokolů o vydání věci vyplývá, že obviněná u sebe měla celkem ve třech peněženkách rozdělenou částku v celkové hodnotě 12.200 Kč a dále měla na různých místech vozidla uschovaných celkem jedenáct různých balení (plastová miska, plastové či celofánové sáčky, skleněné dózy a dvě lékové lahvičky) obsahující psychotropní látky pseudoefedrin, metamfetamin a ketamin v množstvích podrobně uvedených ve výrokové části rozsudku obvodního soudu. Vyjma zajištěných omamných látek byly ve vozidle nalezeny i další věci typické pro uživatele či distributory omamných a psychotropních látek, např. nerezová čajová lžička, 4 čisté injekční stříkačky a jedna použitá, čisté plastové sáčky různých velikostí s přítlačnou lištou, řada sáčků se zbytky metamfetaminu (viz protokoly o vydání věci).

33. Základ skutkových zjištění ve vztahu k zajištěným psychotropním látkám soudy nižších stupňů postavily na skutečnosti pravidelného využívání dotčeného osobního motorového vozidla obviněnou. V této souvislosti se oba soudy pečlivě zabývaly tvrzením obviněné, že ve vozidle přechovávané psychotropní látky nepatřily její osobě (viz bod 29. odůvodnění rozsudku obvodního soudu a bod 15. odůvodnění usnesení městského soudu), přičemž oba tuto námitku oprávněně odmítly jako ryze účelovou.

34. Obvodní soud výstižně konstatoval, že ačkoli obviněná zapůjčovala vozidlo dalším osobám, tak o věcech umístěných v kabině svého vozidla musela mít dostatečný přehled, neboť se jedná o velmi malý prostor, kde není mnoho možností, kam uschovat sáčky či jiná balení obsahující OPL. Přitom je krajně nepravděpodobné, aby osoby, které si vozidlo zapůjčily, v něm ledabyle zanechaly tak velké množství „po různu“ uschovaných psychotropních látek, aniž by je vzápětí nepostrádaly. Za zcela absurdní je nutné označit tvrzení obviněné, že údajně nevěděla, co obsahuje její modrá kosmetická taštička, respektive že nebyla obeznámena se skutečností, že jsou v ní obsažena balení obsahující psychotropní látky, zvláště když se u hlavního líčení nikterak netajila skutečností, že je dlouhodobou uživatelkou omamných látek (již od svých čtrnácti let) a když sama připustila, že předmětnou kosmetickou tašku musela před svou jízdou otevřít a uložit do ní své osobní věci. Městský soud v Praze se s výše uvedenými závěry obvodního soudu plně ztotožnil, neboť vinu obviněné odvodil na základě uceleného řetězce skutkových zjištění a své závěry přesvědčivě odůvodnil, takže o nich již nejsou žádné pochybnosti.

35. Pokud dovolatelka namítla, že její vina byla prokázána toliko na základě výpovědi svědka P. K. (neboť měl být pouze jednou z mnoha osob, které předmětné vozidlo užívaly), anebo že byla usvědčena pouze na základě „pestrosti nalezených omamných látek a jejich umístění ve vozidle“, eventuálně že v její prospěch svědčí výpověď svědka R. S., který potvrdil, že sama předmětné vozidlo zapůjčovala jiným zaměstnancům či brigádníkům, je nutné uvést, že tyto dílčí námitky nemají procesní sílu zvrátit skutkový stav v její prospěch, tím méně ji z projednávaného přečinu vyvinit. Ostatně je zřejmé, že i za této situace obviněná měla nad vozidlem faktickou dispozici, neboť jako jeho majitelka vykonávala kontrolu jeho přístupných částí. Navíc v době policejní kontroly vozidlo řídila pouze obviněná, takže je vysoce nepravděpodobné, aby se ve vozidle nacházelo tolik balení s obsahem metamfetaminu, aniž by o tom neměla žádné povědomí.

36. Pravdivé není ani tvrzení dovolatelky, že na zajištěných baleních obsahujících psychotropní látky nebyly nalezeny žádné genetické stopy, neboť jak vyplynulo z vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví genetika, tak na jednom ze zajištěných sáčků v kosmetické taštičce (stopa č. 4 – igelitový sáček s bílou krystalickou látkou o hmotnosti 0,93 g) byla zjištěna genetická stopa, u které byla nalezena shoda se znaky profilu DNA odebraného v případu distribuce OPL do věznice XY (DNA profil uložený pod identifikátorem PP16-05074-FM06, viz č. l. 238). Toto zjištění mělo významný podpůrný charakter pro závěr o přechovávání omamných a psychotropních látek obviněnou za účelem jejich další distribuce.

37. Souhlasit nelze ani s tvrzením obviněné, že napadený rozsudek obvodního soudu ze dne 10. 2. 2025, č. j. 5 T 31/2024-473, je nepřezkoumatelný, neboť nevyhovuje požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. ř. V projednávaném případě Nejvyšší soud ověřil, že oba soudy nižších stupňů naplnily účel trestního řízení, neboť zjistily skutkový stav postupem podle ustanovení § 2 odst. 5 a § 2 odst. 6 tr. ř., která upravují postup při získávání i hodnocení provedených důkazů, přičemž z odůvodnění napadených rozhodnutí je řádnost takového postupu veskrze seznatelná (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2006, sp. zn. IV.ÚS 767/05). Jinými slovy – za nepřezkoumatelné je v trestním řízení možné vyhodnotit pouze takové rozhodnutí, které je vnitřně nesrozumitelné, rozporné či obsahuje zcela nedostatečné odůvodnění, pro které mu v podstatě nelze porozumět. To však není případ obviněné J. K. H., neboť Obvodní soud pro Prahu 8 v odůvodnění svého rozsudku jasně uvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, včetně toho, jakým způsobem se vypořádal s obhajobou obviněné.

38. Naproti tomu popis skutkového děje ze strany obviněné zůstal po provedeném dokazování i nadále nelogický, vnitřně rozporný a celkové nepřesvědčivý. Ostatně obviněná svým argumentačním “kličkováním” byla dohnána až k výše uvedeným spekulacím, které v kontextu soudy učiněných skutkových zjištění vyznívají zcela absurdně (viz úvahy o zapomenutých OPL ve vozidle zaměstnanci či tvrzení o nevědomé přítomnosti OPL v modré kosmetické taštičce). V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že k jednotlivým skutkovým zjištěním nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se nemůže setkat s úspěchem – zvláště, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. V tomto směru Nejvyšší soud připomíná, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).

39. Pokud obviněná namítala, že v pořadí první rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 7. 2024, č. j. 5 T 31/2024-433, vykazoval pochybení, pro která jej Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 18. 12. 2024, č. j. 44 To 390/2024-460, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, je vhodné doplnit, že tentýž odvolací soud ve svém usnesení ze dne 2. 4. 2025, č. j. 44 To 84/2025-504, jasně uvedl, že obvodní soud jeho závaznému názoru z předchozího zrušovacího usnesení vyhověl (viz body 10. až 14 odůvodnění usnesení městského soudu), a to přesto, že následně v rámci hlavního líčení dne 10. 2. 2025 žádné nové důkazy nedoplňoval, neboť obviněná ani stání zástupce již žádné návrhy na provedení dalších důkazů nevznesli, díky čemuž mohlo být dokazování prohlášeno za ukončené. Byť některé námitky uplatněné obviněnou mohly být ze strany odvolacího soudu vypořádány důsledněji, resp. doprovozeny podrobnější argumentací, lze odůvodnění jeho usnesení i přes jeho relativní strohost a stručnost považovat za dostatečné a souladné s příslušnými ustanoveními trestního řádu kladoucími přesné nároky na jeho písemné vyhotovení.

40. Lze tedy shrnout, že všechny návykové látky, které byly policií v dotčeném vozidle řízeném obviněnou nalezeny, patřily právě její osobě, přičemž jejich množství, způsob balení i přepravy, za současné přítomnosti tří peněženek s hotovostí, většího množství obalového materiálu, digitálních vah, jakož i většího množství pseudoefedrinu (který je využíván jako prekurzor při výrobě metamfetaminu) jednoznačně svědčí o tom, že obviněná předmětné psychotropní látky přechovávala nikoli toliko pro svoji vlastní potřebu, ale i za účelem jejich další distribuce. Vina obviněné tak byla ve vztahu k trestné činnosti popsané pod bodem II. výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2025, č. j. 5 T 31/2024-473, přesvědčivě prokázána, a to na základě koherentního řetězce přímých i nepřímých důkazů.

41. Dovolatelce se tedy nepodařilo s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první variantě) prokázat, že by se soudy nižších stupňů dopustily, a to v její neprospěch, svévolného hodnocení důkazů, respektive že by v projednávané věci byla rozhodná skutková zjištění (která jsou určující pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty projednávaného přečinu) ve zjevném (či extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítl, že by postupem soudů prvního a druhého stupně bylo porušeno ústavním pořádkem garantované právo obviněné na spravedlivý proces.

42. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že obviněná ve svém dovolání výslovně odkázala též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu stran jí podaného řádného opravného prostředku, byl – alespoň podle jejího mínění – dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud zjistil, že v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů nedošlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu předmětného dovolacího důvodu [tj. podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], nemohl být naplněn ani obviněnou namítaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

VI. Závěr

43. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 8 se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. S jeho skutkovými i hmotněprávními závěry se následně bez výhrad ztotožnil rovněž Městský soud v Praze jako soud odvolací.

44. Nejvyšší soud po svém přezkumu neshledal, že by mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé existoval jakýkoli nesoulad, tím méně rozpor zjevný. Obviněná svými skutkovými námitkami nejenže materiálně nenaplnila žádný z dovolacích důvodů, na který ve svém podání výslovně odkázala, ale navíc mají její výhrady charakter prosté polemiky, ve které zdůrazňuje pouze skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v její prospěch, zatímco zcela ignoruje závažná skutková zjištění, která ji z předmětné trestné činnosti jednoznačně usvědčují.

45. V nyní posuzované věci Nejvyšší soud nezjistil ani jakýkoli nepřípustný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněné. Soudy nižších instancí se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněné mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. Projednávaný skutek (popsaný pod bodem II. výroku o vině rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8) byl rovněž přiléhavě právně kvalifikován, neboť ze strany obviněné byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku.

46. Po provedeném přezkumu napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2005, č. j. 44 To 84/2024-504, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 2. 2025, č. j. 5 T 31/2024-473, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku tak Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněné J. K. H. nedošlo ve smyslu jí uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. m) tr. ř. k porušení zákona, pročež jí podané dovolání bylo v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

47. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 9. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu