11 Tdo 756/2023

11 Tdo 756/2023-2575

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2024 o dovoláních obviněných 1. M. Č., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, a 2. V. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, č. j. 11 To 92/2022-2395, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 4/2022, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. Č. odmítá.

II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. H. odmítá.

1. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2022, č. j. 9 T 4/2022-2200 (pod bodem I.), uznal obviněného M. Č. vinným ze spáchání (zčásti společně s obviněným V. H.) pokusu zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Současně soud prvního stupně citovaným rozsudkem (pod bodem I.) uznal obviněného V. H. vinným ze spáchání (zčásti společně s obviněným M. Č.) zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.

2. Soud prvního stupně obviněnému M. Č. za shora uvedený zločin uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému V. H. za shora uvedený zločin pak soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Současně soud prvního stupně podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil trest (pozn. správně ochranné opatření) zabrání věci, resp. věcí podrobně konkretizovaných ve výroku svého rozsudku.

3. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byl uznán vinným také obviněný L. S. a byl mu uložen trest, jak je v tomto rozsudku blíže uvedeno.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění M. Č. a V. H. (a též obviněný L. S.) odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 1. 2. 2023, č. j. 11 To 92/2022-2395, tak, že: z podnětu odvolání obviněných M. Č., V. H. a L. S. se podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek při nezměněném výroku o vině obviněného L. S. pod bodem I., II., dále výměře uloženého trestu odnětí svobody a způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody, zrušuje ohledně obviněných M. Č. a V. H. ve výroku o vině pod bodem I., v celém výroku o trestu, dále způsobu výkonu uloženého trestu odnětí svobody a zabrání věci, a napadený rozsudek se zrušuje ohledně obžalovaného L. S. jen ve výroku o zabrání věci a podle § 259 odst. 3 tr. řádu se znovu rozhoduje tak, že obvinění M. Č. a V. H. jsou vinni, že

I. obviněný M. Č. - v době nejméně od května 2021 do 21. 9. 2021 na zahradě u domu na adrese Lužec nad Cidlinou čp. 102, okres Hradec Králové, za účasti dalších osob, zorganizoval pronájem a přípravu pozemku pro výsadbu rostlin konopí, obstaral jejich řízky v počtu asi 300 - 400 kusů, které zde zasadil do 3 fóliovníků rozměrů 30 x 7 metrů, a poté se o rostliny sám a prostřednictvím dalších instruovaných osob staral tak, že je zaléval, hnojil a kontroloval, přičemž dne 27. 9. 2021 bylo policejním orgánem zajištěno prostřednictvím majitelky tohoto objektu J. J., nar. XY celkem 145 kusů vzrostlých rostlin konopí ve fázi květenství s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC, z nichž bylo možno v případě sklizení a zpracování vyrobit nejméně 37 822 g upotřebitelné hmoty - drogy marihuany s obsahem psychotropní látky delta-9-THC 8,3 až 19,8 % hmotnostních, tj. 6 146 g,

- v období nejméně od 1. 7. 2021 do zadržení policejním orgánem dne 21. 9. 2021 v prostorech víceúčelového objektu na adrese XY čp. XY, okres XY, zřídil pěstírnu konopí, v níž skrytým vnitřním způsobem za využití botanických a technických prostředků, zejména předřadníků, svítidel a ventilátorů, za takto uměle vytvořených podmínek pěstoval celkem 1 027 rostlin konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC v různých velikostech a fázích růstu v úmyslu dalšího zpracování a výroby drogy marihuany za účelem její distribuce, přičemž z těchto rostlin mohl vyrobit celkem nejméně 20 236 g tzv. upotřebitelné hmoty - drogy marihuany s obsahem psychotropní látky delta-9-THC nejméně 2,9 až 13,5 % hmotnostních, tj. 1 903,24 g, a dále v uvedených prostorách přechovával za účelem distribuce dalších 1 550,98 g drogy marihuany s obsahem psychotropní látky delta-9-THC nejméně 3,4 a 5,3 % hmotnostních, tj. 53,34 g,

obvinění M. Č. a V. H. - v červnu 2021 v rodinném domě čp. XY ve XY – XY, okres XY, za účelem prodeje dalším osobám nejméně ve 2 případech vyrobili chemickou cestou nejméně 3 litry extraktu z konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC - tzv. "Fénixovy slzy", přičemž při domovní prohlídce konané ve dnech 21. 9. - 22. 9. 2021 v uvedených prostorách byla nalezena sklenice s obsahem 376 g extraktu konopí s koncentrací čistého delta-9-THC 53,6 % hmotnostních, tj. 201,54 g, a destilační nádoba na výrobu extraktu s obsahem 154 g extraktu s koncentrací čistého delta-9-THC 33,6 % hmotnostních, tj. 51,74 g,

obviněný V. H. - v období od blíže nezjištěného dne roku 2021 do 21. 9. 2021 v místě svého bydliště v bytě č. XY panelového domu na adrese XY čp. XY, XY, okres XY, přechovával za účelem distribuce dalším osobám 3 154 g sušiny konopí – drogy marihuany s obsahem psychotropní látky delta-9-THC 1,5 až 26 % hmotnostních, tj. 196,75 g,

- v období od blíže nezjištěného dne roku 2021 do 21. 9. 2021 v rodinném domě na adrese XY - XY čp. XY, okres XY, přechovával za účelem distribuce dalším osobám 11 087,12 g sušiny konopí-drogy marihuany s obsahem psychotropní látky delta-9-THC 4,2 až 23,2 % hmotnostních, tj. 2 512,78 g psychotropní látky delta-9-THC,

- v období nejméně od 10. 3. 2015 do 21. 9. 2021 na různých místech, zejména okresu XY, prodal, daroval a poskytl výměnou za různé protislužby celkem 965 g sušiny konopí s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-THC – drogy marihuany nejméně těmto osobám:

- M. P., nar. XY v období od 10. 3. 2015 do července 2021 ve XY zčásti prodal, daroval a zčásti poskytl za protislužby v blíže nezjištěném počtu předávek a jednotlivých množství celkem nejméně 200 g marihuany,

- F. B., nar. XY v období nejméně od počátku roku 2019 do září 2021 ve XY prodával pravidelně 1x měsíčně vždy 15 g marihuany, a takto mu nejméně ve 20 případech prodal celkem nejméně 300 g marihuany,

- J. J., nar. XY v období nejméně od roku 2017 do roku 2021 ve XY prodával 1x za 2 až 3 měsíce za cenu 100 Kč za 1 g nebo daroval marihuanu v různých množstvích a celkem mu tak poskytl nejméně 100 g marihuany,

- V. Z., nar. XY v období od jara 2019 do května 2021 ve XY celkem v 6 případech zčásti prodal za částku 300-500 Kč a zčásti poskytl za protislužby marihuanu vždy v množství asi 30 g a celkem mu tak poskytl nejméně 180 g,

- M. Š., nar. XY v období od března 2021 do srpna 2021 nabídl a daroval ve 3 případech celkem nejméně 10 g marihuany,

- O. Č., v období od jara 2021 do září 2021 ve XY daroval ve 3 případech celkem nejméně 5 g marihuany,

- J. P., nar. XY v období od 10. 3. 2015 do přelomu roku 2020/2021 ve XY prodal v blíže nezjištěném počtu případů celkem 60 g marihuany za cenu 1.000 Kč za 5 g drogy,

- J. P., nar. XY v období od října 2020 do května 2021 poskytl jako protihodnotu za práci v domě a ve venkovních prostorech na adrese XY čp. XY ve více případech v množství po 2 g, celkem pak nejméně 10 g marihuany,

- M. V., nar. XY v období od června 2021 do 21. 9. 2021 ve XY v blíže nezjištěném počtu případů prodal celkem nejméně 100 g marihuany za cenu 50 až 100 Kč za 1 g drogy,

a tohoto jednání se obvinění M. Č. a V. H. dopustili přesto, že konopí je podle § 44c zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako látka omamná zařazena v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a rovněž je zařazena do seznamu č. IV. Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení dle ustanovení § 4 a ustanovení § 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, čehož si byli vědomi,

a delta-9-tetrahydrocanabinol (delta-9-THC), je látkou psychotropní uvedenou v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a je rovněž zařazena do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení dle ustanovení § 4 a ustanovení § 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, čehož si byli vědomi,

a extrakt z konopí je omamnou látkou zařazenou do Seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, který je přílohou č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, přičemž k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení dle ustanovení § 4 a ustanovení § 8 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, kterým obžalovaní nedisponovali, čehož si byli vědomi,

a obviněný M. Č. se jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 7. 2020, č. j. 2 T 128/2019-701, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mimo jiné za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku mimo jiné k souhrnnému podmíněnému odsouzení k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků se zkušební dobou v trvání 4 roky.

5. Odvolací soud při stejné právní kvalifikaci skutků jako v rozsudku soudu prvního stupně uložil obviněnému M. Č. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 9 (devíti) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci týkající se věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně vymezil. Obviněnému V. H. podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Také tomuto obviněnému uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci týkající se věcí, které ve výroku svého rozsudku podrobně specifikoval. Současně odvolací soud podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření – zabrání věci, resp. věcí podrobně konkretizovaných ve výroku svého rozsudku.

II. Dovolání a vyjádření k nim

6. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní obvinění M. Č. a V. H. prostřednictvím svých obhájců dovolání, přičemž obviněný M. Č. tak činí prostřednictvím obhájce JUDr. Miloše Holuba, Ph.D., advokáta, z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu a obviněný V. H. prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Šantrocha, advokáta, taktéž z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu.

7. Obviněný M. Č. (dále také jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) předně

namítá nesprávné hmotněprávní posouzení podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že tento zákon (na rozdíl od nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek) stanovuje výrazně volnější režim pro tzv. technické konopí, jímž je nejen to, které obsahuje nejvýše 1 % delta-9-THC (dále jen „THC“), ale i to, které pochází z osiva odrůd uvedených ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin. Zdůrazňuje, že v některých vzorcích byla zjištěna nižší koncentrace THC než 1 %, navíc za technické konopí by bylo nutno považovat i rostliny konopí, které pocházely z osiva odrůd uvedených ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin, byť by obsahovaly více než 1 % THC.

Vytýká pak odvolacímu soudu, že nerozlišil zásadní okolnost, zda se jednalo o technické konopí nebo jiné konopí, „nedodržel zákon o návykových látkách“, a jeho závěr, že „k zacházení s touto látkou je třeba zvláštního povolení …“ tak není správný, a jeho rozhodnutí tudíž spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení, resp. je v extrémním rozporu s obsahem spisu, když provedené důkazy nejsou dostačující k závěru o tom, že se jednalo o omamné látky. Dále obviněný vyjadřuje pochybnosti o vývojovém stadiu předmětného trestného činu s tím, že se nemohlo jednat o jeho pokus, ale nanejvýš o jeho přípravu, neboť nedošlo ke sklizni rostlin, natož i k jejich následnému zpracování.

Následně namítá porušení zásady dvojinstančnosti řízení. Argumentaci odvolacího soudu, že hodnocení důkazů je výsostným právem soudu prvního stupně a že vzhledem k tomu, že neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, nemůže zasáhnout do skutkových zjištění, považuje za rozpornou s koncepcí odvolacího řízení a má za to (byť si je přitom vědom, že jde o procesní námitku), že tento soud rezignoval na svou přezkumnou funkci.

8. V dalším textu dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudů stran množství omamných a psychotropních látek, přičemž poukazuje na nedostatečné podklady v tomto směru a rozporuje úplnost a správnost závěrů dvou odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie (založených na č. l. 1050 a násl. a 1055 a násl. spisu), bez nichž by výrok o vině nebyl představitelný. Nevěrohodnost daných vyjádření spatřuje v tom, že v odborném vyjádření na č. l. 1050 (a násl.) je uvedeno, že policejní laboratoř vrátila téměř čtyřnásobek tzv. upotřebitelné hmoty, která jí byla předána ke zkoumání, má tedy za to, že nejde o hodnoty empiricky zjištěné, ale převzaté (přepsané, zkopírované) z jiných zdrojů; zdůrazňuje, že z tohoto důvodu a také proto, že odborné vyjádření se soustředilo na zkoumání pouhého fragmentu zajištěné hmoty – 1 g (aniž by zpracovatel nadto popsal postup, jak selektoval právě onen jím zkoumaný 1 g) a výsledek byl převzat pro mechanické dopočtení obsahu OPL v celém zajištěném množství rostlinné hmoty, požadoval znalecké zkoumání zajištěného materiálu, takže nesouhlasí s tím, že by navrhovaný důkaz znaleckým posudkem byl nadbytečný.

Uvedené faktické vady odborných vyjádření dále podle názoru obviněného snižují důvěryhodnost zpracovatele i z hlediska nepodjatosti; konstatuje, že vzhledem k tomu, že jde o odborné vyjádření, však nemá k dispozici námitky podle § 105 odst. 3 tr. řádu (tj. námitky proti osobě znalce z důvodu podjatosti), což je v případě klíčového důkazu neakceptovatelné, a označuje proto neprovedení důkazu znaleckým posudkem (který by řádně prozkoumal zajištěnou rostlinnou hmotu z hlediska obsahu OPL) za opomenutý důkaz.

Vytýká dále i nezákonně opatřený důkaz, což mají být rostliny konopí z XY získané Policií České republiky bez splnění podmínek § 83a tr. řádu, když má za to, že šlo o prohlídku jiných prostor a pozemků provedenou bez příkazu. Námitky vznáší rovněž ohledně vlastnictví rostlin, kdy uvádí, že pokud soudy dospěly k závěru, že rostliny v Lužci nad Cidlinou byly jeho vlastnictvím, je problematické, jak je mohla vydat Jarmila Jánská, která nebyla jejich vlastníkem; dále vytýká, že není jasné, na základě čeho dospěly orgány činné v trestním řízení k závěru, že dané rostliny byly v jeho vlastnictví, když nebyl ani vlastníkem, ani nájemcem předmětného pozemku a ani rostliny nesklidil.

Co se týče skutku spočívajícího ve výrobě tzv. Fénixových slz společně s obviněným V. H., namítá jednak, že závěr soudu je v extrémním rozporu s obsahem spisu, a dále, že jednání tak, jak je popsáno ve skutkové větě, nenaplňuje znaky pokusu trestného činu uvedeného v právní větě.

Má za to, že tvrzení, že extrakt z konopí, který vyrobil v červnu 2021, obsahoval jakékoliv zvýšené množství THC, je spekulací soudu prvního stupně, která je v příkrém rozporu s obsahem provedených důkazů, neboť mezi výrobou extraktu v červnu 2021 (popsanou v první části skutkové věty) a nálezem sklenice v září 2021 (popsaným v druhé části skutkové věty) není jakákoli provazba, když žádný důkaz neprokazuje, že obsah nalezené sklenice má být výsledkem jeho společné aktivity s výše jmenovaným spoluobviněným o tři měsíce dříve. V této souvislosti rovněž vytýká, že ani jeden ze soudů neuvádí, co mělo být oním „vysokým obsahem THC“. Dále namítá, že pokud je ve skutkové větě uvedeno, že měl jednat „za účelem prodeje dalším osobám“, on nikdy žádnou látku s nadlimitním obsahem THC nikomu neprodal, a tedy není zřejmé, a z odůvodnění rozsudku to rovněž nevyplývá, z čeho tento závěr soudy obou stupňů dovodily.

9. V závěru dovolání obviněný poukazuje na další opomenuté důkazy, přičemž vytýká odvolacímu soudu, že (kromě shora zmíněného znaleckého posudku) opomenul výslech svědků mjr. Ing. Martina Halamka, Ph.D. a případně kpt. Ing. Benedikta Poláka, zpracovatelů odborných vyjádření, aniž by svůj postup jakkoli odůvodnil, a dále provedení důkazu usnesením Policie České republiky, kterého se domáhal pod bodem 19. svého odvolání. Namítá rovněž to, že ačkoliv odvolací soud provedl listinné důkazy vztahující se k „Fénixovým slzám“ založené s jeho odvoláním, vůbec je nehodnotil, přestože podporovaly jeho obhajobu. Konečně obviněný namítá nedodržení zásady zákazu reformace in peius. Uvedenou vadu spatřuje v tom, že „uložený trest zůstal shodný co do délky s trestem dle rozsudku soudu prvního stupně, ačkoliv odvolací soud vypustil z obžaloby část skutku, podle kterého měl údajně poskytnout S. P. nejméně 50 g marihuany“; dovozuje přitom že „jestliže mu odvolací soud uložil za zbylé jednání trest v téže délce, potom je zřejmé, že se jedná v konečném důsledku o přísnější posouzení onoho zbylého jednání“.

10. Z výše uvedených důvodů tento dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí spolu s rozsudkem soudu prvního stupně (nejméně ve vztahu k němu) a podle § 265l odst. 1, 3 tr. řádu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.

11. Obviněný V. H. (dále také jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) v dovolání uplatňuje rovněž dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu s tím, že jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jednak nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

12. Tento dovolatel opětovně zdůrazňuje, že byl spoluobviněným M. Č. utvrzován v tom, že jím dodané rostliny na výrobu tzv. Fénixových slz, které poté byly u něj zajištěny, obsahovaly pouze CBD a v nepatrném množství THC maximálně do 1 %, tj. že se jednalo se o legální konopí. Vytýká odvolacímu soudu, že tuto okolnost, tedy, že nevěděl o tom, že rostliny obsahovaly THC nad uvedenou hodnotu, kdy konkrétně se jedná o naplnění subjektivní stránky, nevzal do úvahy, což mělo zásadní dopad na právní posouzení skutku a výši trestu. V návaznosti na to pak požaduje přezkoumat skutková zjištění, neboť ani jeden ze soudů se nezabýval podrobně jeho tvrzeními a jím předloženými listinnými důkazy, které prokazují, že rostliny nalezené u něho při domovních prohlídkách byly krátce předtím dodány výše jmenovaným spoluobviněným. Uvádí, že nebylo nikdy a žádným důkazem prokázáno, že přechovával rostliny pro distribuci dalším osobám, a dále, že výpočet váhy zajištěných rostlin je v rozporu s ustálenou praxí. Poukazuje i na to, že u něj zajištěné rostliny byly u něho, navíc po velmi krátkou dobu, uloženy jen a pouze pro potřeby spoluobviněného.

13. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu dále obviněný označuje za chybný postup obou soudů při určení rozsahu trestné činnosti. Namítá, že soudy vycházely z množství omamné nebo psychotropní látky, avšak nepřihlédly k dalším okolnostem, za nichž byl čin spáchán a které je třeba podpůrně respektovat, a jimiž jsou zejména způsob, jakým pachatel nakládal s takovými látkami (v daném případě nechal pouze konopí sušit na půdě), doba, po kterou tak činil (v posuzovaném případě od cca 4. 9. do 21. 9. 2021), dále počet osob, jimž tyto látky opatřil, prodal nebo je pro ně přechovával (v tomto případě přechovával sušinu konopí pouze pro jednu osobu – spoluobviněného M. Č.), a též výše peněžní částky, kterou za prodej drogy získal (v jeho případě 0 Kč). Je přesvědčen, že pokud by soudy k uvedeným podpůrným skutečnostem přihlédly, mohlo to mít pro něj příznivější dopad na skutkové vyhodnocení jeho jednání a následně na celkovou výši trestu.

14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tento dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodl, že jím podané dovolání je důvodné, a v návaznosti na to, aby zrušil část napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 11 To 92/2022, týkající se jeho osoby (zde cituje příslušnou část skutkové věty, ovšem z rozsudku soudu prvního stupně), a dále, aby trestní věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí.

15. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Mgr. Martin Prokeš (dále jen „státní zástupce“). Předně konstatuje, že obě dovolání jsou doslovným, resp. v případě obviněného M. Č. takřka doslovným, opakováním obhajoby uplatňované obviněnými v předchozích stadiích trestního řízení, s níž se oba soudy beze zbytku a též správně vypořádaly. Považuje tak za nadbytečné podrobně rozvádět a opakovat argumenty uvedené v jejich rozhodnutích s tím, že pokud obvinění požadují skutečně pádné odpovědi na většinu svých výhrad, nepochybně je naleznou právě v přiléhavé argumentaci soustředěné v odůvodnění rozhodnutí obou soudů.

Současně úvodem upozorňuje i na jistou nepřesnost obsaženou v dovolání obviněného V. H., který v něm opakovaně zmiňuje také tu část jednání, jež spočívala v jím prováděné výrobě nejméně 0,5 litru extraktu z konopí (tzv. Fénixových slz) v měsíci srpnu 2021 a kterou Vrchní soud v Praze ze skutkové věty vypustil. Dále se zaměřuje na oběma obviněnými uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a uvádí, že tito primárně jednak zpochybňují, že by vědomě nakládali s konopím s obsahem THC nad 1 %, a tvrdí, že se jednalo pouze o konopí technické, resp. s obsahem CBD, současně nesouhlasí se soudy stanoveným rozsahem trestné činnosti, tedy zejména množstvím účinné látky v rostlinách, a rozporují také vlastnictví rostlin konopí.

Má za to, že ačkoli tyto námitky lze pod zmíněný dovolací důvod podřadit, postrádají opodstatnění. Z tohoto pohledu zdůrazňuje, že soud prvního stupně provedl v zásadě komplexní a bezvadné dokazování, jehož drobné nedostatky napravil odvolací soud; klíčovou pozornost přitom oba soudy věnovaly jak objasnění povahy rostlin konopí, tak i vymezení rozsahu obviněnými páchané trestné činnosti. Na základě řádného hodnocení provedených důkazů pak byl vystavěn přesvědčivý a logicky odůvodněný závěr, že oba obvinění jednoznačně vědomě nakládali s konopím o obsahu THC nad 1 %, přičemž významně přesáhli (a to zejména obviněný M.

Č.) hranici značného rozsahu. Pokud tedy obvinění do jisté míry dovozovali absenci obsahové vazby učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě zjevného (extrémního) nesouladu mezi nimi, není možné jim přisvědčit, neboť tato zjištění soudů z provedených důkazů nepochybně vyplývají. Stejně tak podle názoru státního zástupce nejsou rozhodnutí soudů zatížena ani žádnou z dalších vad, jimiž by mohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve vztahu k vadě údajně nezákonného získání rostlin konopí z objektu v Lužci nad Cidlinou, vytýkané obviněným M.

Č., uvádí, že s touto se vypořádal již odvolací soud v bodu 29. odůvodnění svého rozhodnutí, a pokud jde o tímto obviněným vytýkané neprovedení některých navržených důkazů, resp. řádné nevypořádání se s jeho důkazními návrhy, jde o námitku neopodstatněnou (v této souvislosti poukazuje na to, že pokud posledně uvedenou vadu zmínil v dovolání také obviněný V. H., žádný konkrétní, údajně bezdůvodně neprovedený a opomenutý důkaz však nezmínil, a proto na danou výtku nelze reagovat).

V tomto směru konstatuje, že soudy se důkazními návrhy řádně zabývaly, hodnotily je z hlediska důležitosti a faktické nezbytnosti pro objasnění skutkového stavu věci, přičemž jejich případné neprovedení také odůvodnily. K oběma obviněnými uplatněnému druhému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu pak státní zástupce zdůrazňuje, že meritum jejich dovolací argumentace je vystavěno na zpochybnění skutkových závěrů soudů, což je takový druh námitek, který se s citovaným dovolacím důvodem věcně rozchází.

16. Státní zástupce vyslovuje názor, že v případě dovolání obviněného V. H. lze pod právě zmíněný dovolací důvod s velkou dávkou tolerance podřadit jen tu námitku, že soudy při stanovení rozsahu trestné činnosti vycházely primárně z množství látky, zcela však opomenuly další kritéria, za nichž byl čin spáchán, zejména způsob, jakým se na trestné činnosti podílel, dobu, po kterou tak činil, počet osob, jimž rostlinnou hmotu opatřil, prodal či ji pro ně přechovával, nebo výši peněžní částky, kterou takto získal.

Současně však uvádí, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. S odkazem na příslušnou judikaturu Nejvyššího soudu a jednotlivá kritéria pro určení toho kterého rozsahu poukazuje na to, že u hodnot, jež jsou hraniční, lze pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý kvalifikační znak spočívající v „rozsahu“, přistoupit i k posouzení dalších, tzv. vedlejších (terciárních) kritérií, jako jsou především výše peněžní částky, kterou pachatel za distribuci drogy utržil, okruh osob, kterým byla droga určena, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u konzumentů drogy, doba páchání trestného činu a další.

Zdůrazňuje, že v dané trestní věci obvinění přesáhli hranici značného rozsahu vcelku výrazně (obviněný M. Č. dokonce velmi výrazně), u žádného z nich se nejednalo o hraniční množství či pouze nepatrné překročení uvedené hranice, a proto soudy při stanovení rozsahu páchané trestné činnosti naprosto důvodně vycházely z primárního a sekundárního kritéria a nikoli z posledního, vedlejšího (podpůrného) kritéria.

17. Pokud pak jde o dovolání obviněného M. Č., lze pod tento dovolací důvod podřadit pouze jeho námitku, v jejímž rámci nesouhlasí se stadiem dokonání trestného činu a tvrdí, že se nejednalo o pokus, ale šlo spíše o přípravu. Rovněž ta je však podle jeho názoru zjevně neopodstatněná. Odkazuje přitom předně na bod 59. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a dále konstatuje, že se rozhodně nemohlo jednat o pouhou přípravu; touto by totiž bylo jen poněkud vzdálenější vytváření podmínek k výrobě marihuany (například zajišťování nemovitosti, pořizování vybavení tzv. pěstírny konopí, opatření technických prostředků, zeminy), což však rozhodně není případ aktuálně řešené trestní věci, ve které již došlo k vypěstování konkrétních rostlin konopí obsahujících THC, jejichž sklizení a zpracování obviněnými zabránil včasný zásah Policie ČR. Co se týče výtky tohoto obviněného směrované odvolacímu soudu o porušení zásady dvojinstančnosti řízení, označuje ji za naprosto lichou; odvolací soud provedl řádný přezkum odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, v dílčích částech do tohoto ve prospěch obviněných zasáhl a k jejich námitkám se vyjádřil, přičemž pokud se s nimi neztotožnil a v reakci na to odkázal na správné úvahy soudu prvního stupně, nelze mu nic vytknout. Jestliže pak tento dovolatel vytkl i údajné porušení zákazu reformationis in peius odvolacím soudem při ukládání trestu, státní zástupce především uvádí, že jde o námitku primárně procesního charakteru; nad rámec tohoto konstatování však považuje za podstatné, že odvolací soud se daného pochybení nedopustil. V posuzované trestní věci k faktickému porušení zmíněného zákazu nedošlo, neboť odvolací soud postavení obviněného nezhoršil. Jestliže totiž v dílčí části vyhověl odvolání (výlučně) podanému obviněným, tato změna neměla žádný vliv na právní kvalifikaci jeho jednání – ta zůstala shodná jako v původním odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud obviněnému přitom uložil trest odnětí svobody v totožné výměře, pro jehož výkon jej zařadil do věznice mírnějšího typu; fakticky tedy nejen že dovolatelovo postavení nezhoršil, ale dokonce ho ještě zlepšil.

18. Státní zástupce s ohledem na výše uvedené skutečnosti uzavírá, že soudy učinily správná skutková zjištění a těm přisoudily také odpovídající právní kvalifikaci. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněných odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná, přičemž souhlasí s tím, aby o nich bylo rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání.

19. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám, od žádného z nich ale repliku do dne vydání tohoto usnesení neobdržel.

III. Přípustnost dovolání

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných M. Č. a V. H. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných splňují shora uvedené zákonné náležitosti.

21. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

22. Jak již bylo uvedeno, obviněný M. Č. dovolání výslovně opírá o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, přičemž však nekonkretizuje, které z jejich variant považuje za naplněné, a nepodřazuje své námitky pod jeden či druhý z těchto důvodů. Obviněný V. H. v dovolání deklaruje tytéž dovolací důvody, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uplatňuje v jeho první a třetí variantě a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v obou jeho alternativách. Již zde je však vhodné uvést, že pokud tento obviněný odkazuje na třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, činí tak toliko formálně, neboť v dovolací argumentaci neuvádí žádný nedůvodně neprovedený navrhovaný důkaz, natož podstatný. S ohledem na tuto skutečnost se Nejvyšší soud nemůže danou, obviněným toliko (v rámci úvodního vymezení dovolacích důvodů) zmíněnou, vadou jakkoli zabývat a vyjádřit se k ní.

23. První z obviněnými tvrzených dovolacích důvodů je důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jenž je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

24. Smyslem tohoto dovolacího důvodu, který byl do trestního řádu začleněn jeho novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, s účinností od 1. 1. 2022, je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

25. Dalším dovolacím důvodem, jenž obvinění uplatňují, je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí.

26. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

IV. Důvodnost dovolání

27. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že ty dovolací námitky obviněného M. Č., jejichž prostřednictvím vytýká odvolacímu soudu porušení zásady dvojinstančnosti řízení a zásady zákazu reformationis in peius, jsou primárně námitkami procesního charakteru a stojí mimo rámec uplatněných dovolacích důvodů. Další námitky jmenovaného dovolatele, jejichž podstatou je zpochybnění správnosti skutkových zjištění učiněných soudy na podkladě provedených důkazů ohledně vědomého nakládání s konopím s obsahem THC nad 1 %, množství účinné látky v rostlinách konopí a vlastnictví některých rostlin sice v zásadě lze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, jsou však nedůvodné. Stejný závěr Nejvyšší soud učinil i v případě námitek tohoto obviněného stran nezákonně opatřeného důkazu – rostlin konopí z pozemku v Lužci nad Cidlinou a tzv. opomenutých důkazů, jež v zásadě odpovídají druhé a třetí variantě citovaného důvodu dovolání. Pokud jde o zbývající dovolací argumentaci daného obviněného týkající se nesprávného závěru o vývojovém stadiu předmětného trestného činu, Nejvyšší soud shledal, že ačkoli tuto lze podřadit pod obviněným tvrzený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě, je zjevně neopodstatněná.

28. Co se týče dovolání obviněného V. H., Nejvyšší soud konstatuje, že jeho námitky, jejichž prostřednictvím zpochybňuje, že vědomě nakládal s „nelegálním“ konopím, a rozporuje způsob výpočtu „váhy“ zajištěných rostlin, jejich vlastnictví a přechovávání pro další distribuci, je možné v zásadě podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, jsou ovšem nedůvodné. Obdobně Nejvyšší soud shledal, že byť lze považovat za relevantně uplatněnou z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu námitku tohoto obviněného, jíž vytýká soudům chybné stanovení rozsahu jeho trestné činnosti, když vedle množství omamné nebo psychotropní látky nepřihlédly k dalším podpůrným skutečnostem, jedná se o námitku zjevně neopodstatněnou. K dovoláním obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.

IV. A K dovolání obviněného M. Č.

29. Obviněný M. Č. předně namítá porušení zásady dvojinstančnosti řízení s tím, že vytýká odvolacímu soudu, že rezignoval na svou přezkumnou funkci vůči rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť dospěl k příliš zobecňujícímu a paušálnímu závěru o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně na podkladě řádně provedeného dokazování a hodnocení provedených důkazů. Nad rámec konstatování, že jde o námitku procesní, Nejvyšší soud uvádí, že jde o námitku nedůvodnou. Odvolací soud řádně přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, provedl, resp. doplnil dokazování (viz body 9. až 14. odůvodnění jeho rozsudku), přičemž pokud nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví chemie, řádně jeho zamítnutí odůvodnil (viz bod 15. odůvodnění jeho rozsudku). Současně podrobně reagoval na odvolací námitky obviněných, tyto zčásti shledal i důvodnými a zasáhl do rozsudku soudu prvního stupně ve prospěch obviněných, v opačném případě, tj. pokud se s nimi neztotožnil, své závěry přesvědčivě odůvodnil (viz body 26. až 52. odůvodnění jeho rozsudku). Co se týče obviněným namítaného dalšího procesního pochybení odvolacího soudu spočívajícího v porušení zákazu reformationis in peius, Nejvyšší soud shledal, že jde rovněž nejen o námitku stojící mimo rámec dovolacích důvodů, ale i o námitku nedůvodnou. Jestliže totiž odvolací soud částečně vyhověl odvolání obviněného a vypustil z popisu skutku jeho jednání spočívající v poskytování marihuany S. P. (v množství celkem nejméně 50 g), neměla tato změna žádný vliv na právní kvalifikaci skutku. Ta zůstala shodná s právní kvalifikací učiněnou soudem prvního stupně, totiž že obviněný svým protiprávním jednáním naplnil znak velkého rozsahu co do množství účinné látky, resp. tento překročil více než osmkrát (množství účinné látky THC činilo 8 102,58 g). Odvolací soud uložil obviněnému i trest odnětí svobody v totožné výměře jako soud prvního stupně a pro jeho výkon jej zařadil do věznice mírnějšího typu, jeho postavení tudíž nikoli zhoršil, ale naopak zlepšil.

30. Převážná část dovolací argumentace tohoto obviněného směřuje proti způsobu hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem (a částečně i předtím soudem prvního stupně) a správnosti učiněných skutkových zjištění na jejich podkladě. Namítá přitom nesprávné posouzení zajištěných a zkoumaných rostlin konopí s tím, že nebylo rozlišeno, zda se jednalo o technické nebo jiné konopí, rozporuje množství účinné látky v zajištěných a zkoumaných rostlinách, vlastnictví rostlin z pozemku v Lužci nad Cidlinou a rovněž výrobu tzv. Fénixových slz s vysokým obsahem THC společně se spoluobviněným V. H. za účelem prodeje dalším osobám.

31. K takovým námitkám obviněného Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci nesouladu, natož pak zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, resp. že by daná skutková zjištění byla důkazně nepodložena. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (a rovněž soudu prvního stupně) vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé.

Oba soudy v odůvodnění svých rozsudků věnovaly náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložily, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinily, přičemž pokud jde o objasnění povahy rostlin konopí, lze odkázat na bod 39. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že není zpochybňováno, že obviněný pěstoval i konopí s obsahem CBD, ovšem výpočet jednotlivých stop v odborných vyjádřeních z oboru kriminalistika, odvětví chemie, se vždy týkal těch s množstvím převyšujícím hodnotu 1 % THC; současně je vhodné dodat, že pokud obviněný pěstoval i konopí s CBD, měla tato jeho aktivita, jak vyplývá z provedených důkazů (zejména odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu), zastřít pěstování konopí s THC.

Co se týče soudy stanoveného množství účinné látky v zajištěných a zkoumaných rostlinách, je možné odkázat na bod 31. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž se tento soud vyjádřil k námitkám obviněného proti správnosti, resp. dostatečnosti a věrohodnosti odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Nejvyšší soud v tomto směru považuje za potřebné zdůraznit, že jestliže obviněný poukazuje na rozpor obsažený ve vyjádření na č. l. 1050 a násl. spisu, který má spočívat v tom, že laboratoř vrátila 37 821 g tzv. upotřebitelné hmoty a 21 710 g tzv. neupotřebitelné hmoty, i když přijala ke zkoumání (jen) celkem 15 240 g hmoty, posledně uvedené množství odpovídá pouze zkoumaným 40 kusům rostlin (vždy 10 kusů z každé ze stop 1-4) z celkového počtu 145 kusů; celková hmotnost tzv. upotřebitelné hmoty zjištěné na místě činu, tj. ze všech 145 rostlin činila 37 822 g a tzv. neupotřebitelná hmota činila 21 710 g.

Obviněnému nelze přisvědčit ani pokud vytýká, že odborné vyjádření se soustředilo na zkoumání pouhého 1 g zajištěné rostlinné hmoty, což zřejmě vyvozuje z „Poznámky“ v předmětném odborném vyjádření na č. l. 1051 spisu, kde je uvedeno, že „zkoumáním spotřebováno: celkem 1 g upotřebitelné hmoty (zpět vracíme 37 821 g tzv. upotřebitelné hmoty a 21 710 g tzv. neupotřebitelné hmoty)“, neboť zaměňuje pojmy „zkoumání“ a „spotřebování“; jak vyplývá z tabulky č. 1 na č. l. 1051 spisu, zkoumána byla hmota o hmotnosti 15 240 g (stopy 1-4 – 40 kusů ze 145 kusů rostlin), nikoli 1 gram.

K otázce vlastnictví rostlin konopí z pozemku v Lužci nad Cidlinou lze odkázat na bod 48.

odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž tento soud dostatečně vyložil, z jakých důvodů dospěl k jednoznačnému závěru, že rostliny na předmětné místo dodal obviněný, a proč neuvěřil jeho obhajobě o výměně rostlin v jeho nepřítomnosti. Pokud jde o obviněným zpochybňovaná skutková zjištění týkající se výroby tzv. Fénixových slz s vysokým obsahem THC společně se spoluobviněným V. H. za účelem prodeje dalším osobám, konkrétně ve vztahu k jeho tvrzení, že je pouhou spekulací soudu prvního stupně a v příkrém rozporu s obsahem provedených důkazů, že vyrobený extrakt obsahoval (jakékoliv) zvýšené množství THC, je možné odkázat na přesvědčivé odůvodnění soudu prvního stupně v bodu 50.

jeho rozsudku a dále na body 14. a 51. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Jestliže pak obviněný vytýká, že ani jeden ze soudů neuvádí, co mělo být oním vysokým obsahem THC, lze poukázat jednak na příslušnou část skutkové věty výroku o vině rozsudku odvolacího soudu a na již zmíněný bod 50. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, z nichž je zřejmé, že se jednalo o extrakt konopí s koncentrací 53,6 %, resp. 33,6 % THC. Ve vztahu ke skutkovému zjištění soudů, že obviněný (společně s výše jmenovaným spoluobviněným) vyráběl tzv. Fénixovy slzy za účelem prodeje dalším osobám, jenž obviněný též rozporuje, Nejvyšší soud odkazuje na bod 51.

odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a rekapituluje, že daná skutečnost byla prokázána zejména výpovědí svědkyně Š. M., e-mailovou zprávou mezi spoluobviněným V. H. a M. K. (z XY) a telekomunikační zprávou jmenovaného spoluobviněného, v níž informuje obviněného o převzetí „slz“ paní z XY.

32. Nezbývá proto než uzavřít, že (v rozporu s odlišným náhledem obviněného) podle Nejvyššího soudu soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. řádu.

33. K otázce zjevného rozporu (dříve tzv. extrémního nesouladu) při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ zjevného rozporu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).

34. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněného, že rostliny konopí získané z XY je třeba považovat za nezákonně opatřený, a tedy ve smyslu druhé varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu procesně nepoužitelný důkaz. S touto námitkou se vypořádal dostatečně již odvolací soud v bodu 29. odůvodnění svého rozsudku a Nejvyšší soud proto na jeho odůvodnění odkazuje a jen opětovně zdůrazňuje, že předmětný rostlinný materiál dobrovolně vydala majitelka dané nemovitosti.

35. Zjevně neopodstatněnou je obdobně dovolací argumentace obviněného, jejímž prostřednictvím namítá vadu tzv. opomenutých důkazů ve smyslu třetí varianty výše uvedeného dovolacího důvodu. Jestliže obviněný za takový opomenutý důkaz považuje zejména znalecký posudek, jenž navrhl zpracovat proto, že k „posouzení charakteru rostlin zajištěných policejním orgánem, tj. zda se jednalo o technické konopí (a v jakém rozsahu), resp. o jiné konopí a jakých odrůd nepostačí odborné vyjádření“, je vhodné nejprve připomenout, že tak učinil v odvolání, přičemž návrh zopakoval ve veřejném zasedání konaném dne 1.

2. 2023 (zde navrhl doplnit dokazování o „znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví chemie, k prozkoumání veškeré zajištěné rostlinné hmoty a obsahu případných OPL v ní“). Odvolací soud usnesením podle § 216 odst. 1 tr. řádu předmětný návrh zamítl a v bodu 15. odůvodnění svého rozsudku uvedl, že „se jevil jako zcela nadbytečný, zbytečně by prodlužoval skupinovou trestní věc, která je navíc vedena vůči obviněnému Č. vazebně, soud prvního stupně provedl dostatečné množství důkazů, doplněné ještě odvolacím soudem, přičemž navrhovaný důkaz by nemohl nic změnit na rozhodnutí o vině a trestu obviněného, naopak jeho provedením by se soud provinil proti zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení“.

Je tedy zjevné, že odvolací soud se tímto důkazním návrhem obviněného řádně zabýval a jeho neprovedení též řádně odůvodnil, takže o tzv. opomenutý důkaz se v žádném případě nejedná. Stejný závěr je třeba učinit i ve vztahu k obviněným tvrzeným dalším tzv. opomenutým důkazům, jimiž mají být výslech svědků mjr. Ing. Martina Halamka, Ph.D. a eventuelně kpt. Ing. Benedikta Poláka a dále přečtení usnesení Policie České republiky, kterého se domáhal pod bodem 19. odvolání. K těmto Nejvyšší soud uvádí, že z obsahu spisu se podává, že výslech zpracovatele odborného vyjádření (na č. l.

1050 a násl. spisu) mjr. Ing. Halamka a kpt. Ing. Poláka (jenž se na zpracování vyjádření podílel) obviněný navrhl v bodu 7. podání „Doplnění odvolací argumentace, důkazní návrhy“ ze dne 3. 1. 2023 (na č. l. 2308-2309 spisu); v bodu 10. tohoto podání navrhl též vyslechnout jako svědka D. CH., jehož čestné prohlášení přiložil. Usnesení Policie České republiky obviněný navrhl vyžádat k důkazu v bodu 18. (nikoli 19., jak uvádí) odvolání. Následně ve veřejném zasedání konaném dne 1. 2. 2023 navrhl doplnit dokazování pouze o znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví chemie, dále netrval na výslechu svědka D.

CH, poté, co soud četl jeho čestné prohlášení, a žádné další návrhy na doplnění dokazování neměl (viz č. l. 2385 verte spisu). Konečně pokud obviněný vytýká i to, že odvolací soud sice provedl listinné důkazy vztahující se k tzv. Fénixovým slzám založené s jeho odvoláním, ale vůbec je nehodnotil, Nejvyšší soud poukazuje na to, že jde jen o výtisk z internetových stránek „Zpovědnice“ (na č. l. 2250 spisu) s tím, že se jedná o konverzaci neidentifikovatelných osob vyjadřujících se k pojmu „skunk“ a „skéro“ (nikoli k tzv.

Fénixovým slzám), přičemž tuto není možné jakkoli hodnotit a nemůže být považována za důkaz cokoli prokazující. Jen na okraj Nejvyšší soud doplňuje, že slovo „skéro“ používali obvinění v telekomunikačním provozu (k tomuto pojmu viz bod 58. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, dále bod 45. tamtéž, přičemž obvinění ho vysvětlovali odlišně – viz body 8. a 15. tamtéž).

36. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Nejvyšší soud uzavírá, že v posuzované trestní věci neshledal vadu tzv. opomenutých důkazů, neboť důkazy, jež obviněný za opomenuté považuje, byly odvolacím zamítnuty s řádným odůvodněním.

37. K problematice tzv. opomenutých důkazů je možné pro úplnost dodat, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve své třetí alternativě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. V posuzovaném případě soudy obou stupňů opřely své skutkové závěry o procesně použitelné důkazy a zjistily skutkový stav věci v rozsahu, o němž nejsou důvodné pochybnosti (s výjimkou dílčího jednání spočívajícího v poskytování marihuany S. P. v případě soudu prvního stupně, který odvolací soud z popisu skutku vypustil), a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí.

38. Konečně zbývající dovolací argumentací obviněný brojí proti závěru odvolacího soudu o vývojovém stadiu trestného činu, jímž byl uznán vinným, s tím, že předmětný skutek, vzhledem k tomu, že nedošlo ke sklizni rostlin konopí (natož k jejich následnému zpracování), nelze posoudit jako pokus trestného činu, ale nanejvýš jako jeho přípravu, přičemž odkazuje na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr. Jak již bylo uvedeno výše, přestože Nejvyšší soud zkonstatoval, že takovou námitku obviněného lze považovat za relevantně uplatněnou z hlediska jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v jeho první alternativě, současně shledal, že je zjevně neopodstatněná.

39. V této souvislosti je vhodné předně podrobněji připomenout obviněným zmíněné stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá, že neoprávněným vypěstováním rostliny konopí [§ 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů], která je sama o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr.

zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku. Samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC).

To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 21 odst. 1 a § 283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku.

40. Podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3 tr. zákoníku), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Příprava nevykazuje ještě povahu jednání, které charakterizuje skutkovou podstatu konkrétního zvlášť závažného zločinu, jen vytváří úmyslně podmínky pro jeho spáchání. Příprava vyvolává zatím jen vzdálené nebezpečí, že nastane následek, který je znakem skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu. Tím se liší na jedné straně od projevu úmyslu takový zločin spáchat, který uvedenou povahu ještě nemá, a na druhé straně od pokusu zvlášť závažného zločinu, při němž pachatelovo jednání pokročilo dále než příprava a již bezprostředně směřuje k jeho dokonání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 449). V případě trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku by jen prozatím vzdálenějším vytvářením podmínek k výrobě marihuany v tzv. pěstírně bylo například zajišťování nemovitosti, pořizování vybavení k pěstování rostlin konopí, tedy zejména technických prostředků k osvětlení, vytápění, zavlažování a větrání, zeminy a podobně.

41. Podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku pokusem trestného činu je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Pokus tedy vyžaduje jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu čili ke způsobení následku, jenž je znakem skutkové podstaty trestného činu. To je základní kritérium pro odlišení pokusu od přípravy. Takové jednání může mít v podstatě buď podobu, že pachatel již začal svým jednáním naplňovat znaky skutkové podstaty předsevzatého trestného činu, ale ještě je všechny nenaplnil (nejčastěji nebude naplněn následek, resp. účinek), anebo podobu, že sice ještě nezačal naplňovat tyto znaky skutkové podstaty, ale jeho jednání má takovou povahu, že má bezprostřední význam pro dokonání předsevzatého trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 482).

42. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Podle odst. 2 písm. b) bude potrestán ten, kdo spáchá takový čin, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Podle odst. 3 písm. c) bude potrestán ten, kdo spáchá takový čin ve velkém rozsahu.

43. Při aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na daný případ Nejvyšší soud shledal, že nelze přisvědčit námitce obviněného, že v případě jeho protiprávního jednání se nemohlo jednat o pokus předmětného trestného činu, nýbrž nanejvýš o jeho přípravu. Jestliže totiž v dané trestní věci obviněný neoprávněně pěstoval, resp. již vypěstoval rostliny konopí jednak ve fázi květenství v počtu 145 kusů (na pozemku XY) s vysokým obsahem psychotropní látky THC, jednak v různých fázích růstu v počtu 1 027 ks (v pěstírně v XY) s vysokým obsahem psychotropní látky THC, jednoznačně se z hlediska vývojového stadia daného trestného činu jednalo o jeho pokus, a to ve vztahu ke znaku „vyrobí“ jeho skutkové podstaty. Současně je třeba přisvědčit závěru odvolacího soudu v bodu 59. odůvodnění jeho rozsudku, že ve vztahu ke znaku „pro jiného přechovává“ skutkové podstaty předmětného trestného činu je třeba jednání obviněného právně posoudit jako (dokonce již) dokonaný [předmětný] trestný čin, a to vzhledem k množství pěstovaných rostlin konopí (obsahujících psychotropní látku THC v množství 8 049,24 g) a způsobu jejich pěstování a dále s ohledem na to, že též přechovával 1 550,98 g drogy marihuany s obsahem 53,34 g THC. Obviněný totiž sice (jak zdůrazňuje) rostliny ani zčásti dosud nesklidil, natož aby započal s jejich dalším zpracováním, takže nedokonal tento trestný čin naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ drogy marihuany, avšak právě s ohledem na množství pěstovaných rostlin, resp. již vypěstovaných rostlin a množství účinné látky, jej dokonal naplněním zákonného znaku spočívajícího v tom, že „pro jiného přechovává“ omamnou látku. Lze jen dodat, že sklizení a zpracování rostlin obviněným zabránil zásah Policie České republiky.

IV. B K dovolání obviněného V. H.

44. Pokud jde o dovolací argumentaci obviněného V. H., je vhodné nejprve (ve shodě se státním zástupcem) upozornit na to, že tento v dovolání (opakovaně) nesprávně uvádí, že byl uznán vinným i jednáním spočívajícím ve výrobě nejméně 0,5 l extraktu z konopí, tzv. Fénixových slz v srpnu roku 2021; tuto část jednání obviněného však odvolací soud z tzv. skutkové věty výroku o vině vypustil (viz bod 51. odůvodnění jeho rozsudku). Ve vztahu k jeho námitkám, jejichž prostřednictvím zpochybňuje, že vědomě nakládal s „nelegálním“ konopím, Nejvyšší soud konstatuje, že jde o vlastní skutkovou verzi obviněného, jež byla vyvrácena provedenými důkazy, přičemž v tomto směru lze odkázat na bod 53.

odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 34. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu; odvolací soud se přitom ztotožnil se úvahami a závěry soudu prvního stupně, jenž přesvědčivě vyložil, proč dospěl k závěru, že obviněný jednoznačně vědomě nakládal s konopím o obsahu THC nad 1 %. Z těchto důvodů neobstojí pak ani námitka obviněného o absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu ve formě úmyslného zavinění, neboť toliko navazuje na jím rozporované vědomé nakládání s takovým konopím, tedy vychází z jeho skutkových tvrzení odlišných od skutkových zjištění soudů učiněných na podkladě provedených důkazů.

Jestliže obviněný dále zpochybňuje způsob výpočtu „váhy“ zajištěných rostlin, s tím, že má být v rozporu s ustálenou praxí, Nejvyšší soud konstatuje, že jde o nekonkrétní námitku, jíž se nemohl zabývat; obviněný na rozpor s ustálenou praxí jen poukazuje (s odkazem na „tabulky, které jsou součástí spisu“), aniž by však jakkoli blíže konkretizoval, v čem má spočívat. Co se pak týče jeho argumentace stran vlastnictví zajištěných rostlin, kdy zdůrazňuje, že tyto byly u něho, a to po velmi krátkou dobu, uloženy jen a pouze pro potřeby obviněného M.

Č. a nebylo prokázáno, že by je vypěstoval, Nejvyšší soud připomíná, že tomuto obviněnému není kladeno za vinu vypěstování rostlin konopí, nýbrž výroba tzv. Fénixových slz společně s obviněným M. Č. a dále prodej a jiné opatření jinému (nejméně 9 osobám) a pro jiného přechovávání sušiny konopí – drogy marihuany. K výše uvedeným námitkám obviněného a k námitce, že mu nebylo nikdy prokázáno přechovávání pro distribuci dalším osobám, je možné odkázat na přesvědčivé a logické závěry soudu prvního stupně v bodech 52.

a 53. odůvodnění jeho rozsudku a odvolacího soudu v bodech 36. až 41. odůvodnění jeho rozsudku. Nejvyšší soud tak uzavírá, že rovněž v trestní věci tohoto dovolatele neshledává žádné vady, jež by založily existenci nesouladu, natož pak zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů, resp. že by daná skutková zjištění byla důkazně nepodložena ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě.

45. Konečně tento obviněný v dovolání namítá, že soudy chybně určily rozsah jeho trestného jednání, neboť vycházely primárně z množství omamné nebo psychotropní látky, avšak nepřihlédly k dalším okolnostem, za nichž byl trestný čin spáchán, které je třeba podpůrně respektovat, a jimiž jsou zejména způsob, jakým pachatel nakládal s danými látkami (zdůrazňuje, že nechal pouze konopí sušit na půdě), dobu, po kterou tak činil (poukazuje na období od cca 4. 9. do 21. 9. 2021), počet osob, jimž opatřil, prodal nebo pro ně přechovával (učinil tak pouze pro jednu osobu – spoluobviněného M. Č.) a výše peněžní částky, kterou za prodej získal (tvrdí, že nezískal jakoukoli finanční částku). Nejvyšší soud shledal, že byť uvedenou námitku lze považovat za relevantně uplatněnou z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jedná se o námitku zjevně neopodstatněnou. Vzhledem k tomu, že se v tomto směru současně ztotožnil s přiléhavou argumentací státního zástupce, považuje za potřebné jen zdůraznit následující skutečnosti.

46. Předně je vhodné připomenout, že tento dovolatel byl odvolacím soudem uznán vinným ze spáchání (zčásti společně s obviněným M. Č.) zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se přitom obviněný podle skutkových zjištění odvolacího soudu dopustil jednáním spočívajícím jednak v přechovávání celkem 2 709,53 g účinné látky THC, jednak v distribuci (prodeji, darování, poskytnutí výměnou za protislužby) sušiny konopí (marihuany) v množství celkem 965 g s vysokým obsahem účinné látky THC, a dále ve výrobě tzv. Fénixových slz společně s obviněným M. Č. (byla nalezena sklenice s extraktem konopí obsahujícím 201,54 g účinné látky THC a destilační nádoba s extraktem konopí obsahujícím 51,74 g účinné látky THC).

47. Pro závěr o naplnění znaků spočívajících ve spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy „ve větším rozsahu“, „ve značném rozsahu“ a „ve velkém rozsahu“ je východiskem určitý násobek takového množství omamné látky, psychotropní látky nebo přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, které je podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, publikovaného pod č. 15/2014 Sb. rozh.

tr., označeno jako „množství větší než malé“ (viz třetí a pátý sloupec přílohy k citovanému stanovisku). „Značným rozsahem“ je desetinásobek takto určeného většího rozsahu a „velkým rozsahem“ je desetinásobek takto určeného značného rozsahu. Podle usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013, sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, publikovaného pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., platí, že základem pro toto určení by měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu výše uvedeného stanoviska.

Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebovaná jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze citovaného stanoviska), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě. Určitý rozsah (větší, značný, velký) spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ovšem nelze redukovat jen na množství příslušné drogy, kterou pachatel nelegálně vyrobil nebo s níž jinak nakládal ve smyslu § 283 odst. 1 tr.

zákoníku, ale při jeho stanovení se uplatní i další okolnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005, publikované pod č. 1/2006 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 463/2010, publikované pod č. 12/2011 Sb. rozh. tr.). Proto v konkrétním případě, pokud to odůvodňují i tyto další okolnosti činu, není vyloučeno, aby byl příslušný zákonný (kvantifikační) znak, který podmiňuje použití přísnější právní kvalifikace a vyjadřuje rozsah spáchání trestného činu, naplněn i tehdy, jestliže pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s takovým množstvím drogy, které sice neodpovídalo celému desetinásobku požadovaného množství, ale již se mu dostatečně přiblížilo, anebo naopak nemusí být tento zákonný znak naplněn, jestliže množství drogy jen nevýrazně přesáhlo stanovený desetinásobek rozhodný pro daný rozsah.

Shora zmíněnými dalšími okolnostmi činu přitom jsou zejména výše peněžní částky, kterou za vyráběnou či distribuovanou látku pachatel buď utržil anebo utržit chtěl či mohl, délka doby, po niž s látkami neoprávněně nakládal, okruh osob, pro jaký byly látky určeny, způsob, jakým pachatel s látkami nakládal, intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala u poškozených osob.

48. Z citované judikatury jednoznačně vyplývá, že primárním kritériem pro určení příslušného rozsahu je právě množství účinné látky; nelze-li přesné množství účinné látky zjistit, lze vycházet z celkového množství drogy, se kterou pachatel neoprávněně nakládal (sekundární kritérium). U hodnot, jež jsou z hlediska rozsahu hraniční, lze potom pro určení, zda byl či nebyl naplněn určitý rozsah přistoupit i k posouzení dalších okolností (terciární kritérium). To však rozhodně není případ obviněného, neboť tento svým protiprávním jednáním spočívajícím v přechovávání účinné látky THC (v množství celkem 2 709,53 g) hranici velkého rozsahu (jenž činí v případě účinné látky THC 1 000 g – primární kritérium) nejenže naplnil, ale překročil téměř trojnásobně, přičemž dále distribuoval sušinu konopí (marihuanu) v množství celkem 965 g s vysokým obsahem účinné látky THC. Odvolací soud (a předtím již i soud prvního stupně) tudíž zcela důvodně stanovil rozsah obviněným spáchané trestné činnosti na základě primárního a sekundárního kritéria a nikoli podpůrného kritéria terciárního.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

49. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného M. Č. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Dále Nejvyšší soud shrnuje, že v trestní věci obviněného V. H. rovněž nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 26. 3. 2024

JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu