11 Tdo 770/2025-5012
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 dovolání obviněné M. E., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. 3 To 76/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně pod sp. zn. 68 T 1/2024, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné M. E. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 68 T 1/2024, byla obviněná M. E. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (bod III. rozsudku), jehož se podle skutkových zjištění prvého soudu dopustila tak, že: „Nejméně od 17. 8. 2021 do 15. 11. 2021 koupila v XY, okres XY, za účelem další distribuce od M. V., v některých případech prostřednictvím F. V., nejméně ve 13 případech, nejméně 120 g pervitinu, který následně prodala dalším osobám, a to nejméně:
- dne 4. 9. 2021 prodala v XY přesně neustanovené osobě přesně nezjištěné množství pervitinu za přesně nezjištěnou částku, - dne 17. 9. 2021, 26. 9. 2021, 1. 11. 2021 prodala v XY J. B., přesně nezjištěné množství pervitinu za přesně nezjištěnou částku,
přičemž pervitin je droga chemicky definovaná jako metamfetamin, který je podle zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách, zařazen na seznamu číslo 5 přílohy číslo 5 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka, a obžalovaná tak jednala s vědomím toho, že se jedná o látku, která je regulována zákonem a s vědomím toho, že nemá povolení s touto zacházet,
a uvedeného jednání se obžalovaná dopustila přesto, že byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2019, spisové značky 7 T 168/2018, který nabyl právní moci dne 9. 5. 2019, odsouzena za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody mimo jiné v trvání 40 měsíců, přičemž tento trest byl zrušen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2. 7. 2019, spisové značky 13 T 246/2018, který nabyl právní moci dne 21. 11. 2019 a kterým byla odsouzena pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což jí byl uložen, mimo jiné, nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 24 měsíců, z jehož výkonu byla rozhodnutím Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 18. 1. 2021, spisové značky 1PP 236/2020, podmíněně propuštěna se zkušební dobou do 18. 7. 2023.“
2. Za tento trestný čin prvý soud uložil obviněné trest odnětí svobody v trvání 2 let a 6 měsíců, pro jehož výkon obviněnou zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil pak obviněné trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Huawei Honor 10, IMEI 868289033298860, 868289033303660. Stejným rozsudkem byli odsouzeni i M. V. a F. V., kteří dovolání nepodávají.
3. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) usnesením sp. zn. 3 To 76/2024 ze dne 22. 1. 2025 odvolání obviněné podle § 256 tr. řádu zamítl.
II. Dovolání obviněné a vyjádření k němu
4. Obviněná (dále i jako „dovolatelka“) dovoláním za ni podaným obhájcem JUDr. Jiřím Půčkem napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu. Důvody dovolání formuluje tak, že podle § 265b odst. l písm. g) tr. řádu rozhodnutí soudu spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání jako řádného opravného prostředku, když důvody odvolání byly v předcházejícím řízení dány. Obviněná jednání, pro něž byla uznána vinnou, popírala již před soudem prvního stupně.
Namítá, že absentují konkrétní skutková zjištění, která by naplňovala objektivní a subjektivní stránku skutkové podstaty užité trestně právní kvalifikace a v konečném důsledku takto popsané její jednání nelze právně hodnotit jako zločin ve smyslu ustanovení § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že u ní nebyl pervitin nalezen, poukazuje na nepřesné ohraničení ukončení skutku a namítá pochybnosti o množství pervitinu, který měla nabýt od odsouzeného M.
V. Obviněná byla uznána vinnou toliko na základě videozáznamů, které měly usvědčovat odsouzeného M. V., ona sama nebyla sledována operativní technikou a není ani zřejmé, zda se s odsouzeným M. V. na nákupu pervitinu domlouvala. Soud prvního stupně se musel nutně vypořádat se zcela zásadní otázkou, a to reálností prodeje – distribuce obviněnou pervitinu v tvrzeném množství (nejprve 140 g a posléze 120 g). Majetková situace obviněné v rozhodné době zcela jistě nebyla taková, aby mohla platit při dodávce pervitinu a nebylo prokázáno, že by zaplatila při dodávce nějakou částku zálohově a nebylo ani prokázáno, že by k 15.
11. 2021 disponovala určitou částkou peněz jako ziskem z prodeje zcela určitého množství ze 120 g. Naprostou a jedinou výjimku by měl tvořit odběratel J. B., kterého soud postavil do role nevěrohodného svědka, a to jen a pouze na základě toho, že jeho setkání s obviněnou byla podezřelá a byl lživě krytý tím, že šlo o vrácení půjčky či o domlouvání se na opravě střechy. U hlavního líčení konaného dne 16. 4. 2024 se proto obhajoba zaměřila na, pro soud zjevně klíčové, období od 3. 11. do 11. 11. 2021 a byl tak proveden důkaz přehráním několika sekvencí audiozáznamů, na jejichž základě mělo dojít k upřesnění jednání odsouzeného M.
V., jak dávkováním a balením připravuje bílý prášek před jeho předáním odsouzenému V.. Tyto sekvence videozáznamu jsou dovolatelkou podrobně rozebírány a je z nich dovozováno, že soudy postavily své závěry na vnitřním přesvědčení, jež neodpovídá rozebraným videozáznamům ani odposlechům telekomunikačního provozu. Obviněná zmiňuje obhajobou vyhodnocené důkazy jen proto, že odvolací soud nevyhověl jejímu návrhu, aby sám provedl jí navržené důkazy ve veřejném zasedání a mohl tak posoudit, zda rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou či nejsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
V tomto smyslu je pak dán dovolací důvod podle ustanovení § 265b odstavec 1 písm. l) tr. řádu. Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně a přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s přihlédnutím k zásadě „in dubio pro reo“.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se k dovolání obviněné vyjádřil. Nejprve upozorňuje na skutečnost, že slovně dovolatelka vymezila oba dovolací důvody tak, že odpovídají znění § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. řádu po novele zákonem č. 220/2021 Sb., tedy znění aktuálnímu, vadně je však označila ustanoveními § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Byť slovně vymezuje dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, týkající se hmotněprávního posouzení, její námitky směřují proti zjevnému rozporu v rozhodných skutkových zjištěních a jsou neseny prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů a zejména s hodnocením provedených důkazů, když obviněná především zpochybňuje množství psychotropní látky, s nímž nakládala. Z takto formulovaných námitek však nelze dovodit, že by soudy učiněná skutková zjištění z provedených důkazů vůbec nevyplývala. Uplatňovala-li obviněná námitku neprovedení některých navrhovaných důkazů, nespecifikovala konkrétně, jaké skutečnosti měly být takovými důkazními návrhy prokázány. Státní zástupce považuje ve shodě se závěry soudů důkazní návrhy obviněné za nadbytečné. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který obviněná dle užité slovní formulace rovněž patrně zamýšlela uplatnit, lze považovat za obsahově odpovídající její spíše obecně formulované námitky, že popis skutku nevyjadřuje všechny znaky přisouzeného zločinu. V tomto směru se však státní zástupce s dovoláním obviněné neztotožňuje a za nepřiléhavé považuje odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2018 sp. zn. 11 Tdo 1271/2018 a Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tdo 705/2016. Státní zástupce navrhuje, aby bylo dovolání obviněné odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť nebyl naplněn žádný z uplatněných dovolacích důvodů ani dovolací důvod jiný. III. Přípustnost a důvodnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je přípustné, bylo podáno obviněnou prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu, nutno však předeslat, že námitky uplatněné dovolatelkou nespadají pod žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. řádu, byť jsou v dovolání formálně označeny.
8. Poněvadž dovolání lze podat právě jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněná dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, na které je odkazováno označením ustanovení tr. řádu, popřípadě pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. řádu, na něž dovolatelka odkazuje slovním vyjádřením, případně pod jiný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu).
9. Dovolatelka formálně podřadila své námitky pod dva dovolací důvody vyjádřené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, avšak slovní popis důvodů, který připojila, těmto označeným dovolacím důvodům obsahově neodpovídá. Jestliže dovolatelka tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, pak tato věta odpovídá dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu v aktuálním znění a pokud namítá, že bylo zamítnuto její odvolání, aniž by byly splněny podmínky pro takový postup, tak toto je obsahem současného ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu. Dovolání, pokud jde o paragrafové označení dovolacích důvodů, vychází z již neúčinné verze trestního řádu, k jehož změně došlo novelou provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. účinnou od 1. 1. 2022, kdy došlo ke změně ve formulaci dovolacích důvodů a zařazení nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který se nepřímo dotýká skutkových zjištění soudu, když nový dovolací důvod byl vymezen tak, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Důsledkem zařazení tohoto nového zákonného ustanovení do § 265b odst. 1 tr. řádu bylo, že dovolací důvody do té doby označené písmeny g) a l), jsou nyní označeny písmeny h) a m). Slovní popis dovolacích námitek obviněné tak správně odpovídá důvodům podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) platného a účinného tr. řádu, nikoliv těm, které dovolatelka formálně označila.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jak již bylo řečeno, pokud rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Pod tento dovolací důvod spadají výhradně námitky hmotněprávního charakteru, například, že skutek byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
11. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl v řízení předcházejícím dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Jde tedy o nynější případ, kdy bylo zamítnuto obviněnou podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem musí Nejvyšší soud konstatovat, že v předmětné trestní věci odvolací soud po věcné stránce rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal, tudíž je v nynější věci formálně správně uplatněna druhá varianta předmětného dovolacího důvodu.
12. Obviněná, jak již též bylo uvedeno, vznáší v dovolání především námitky skutkového charakteru týkající se zjevného rozporu mezi provedenými důkazy a soudem prvního stupně zjištěným skutkovým stavem. Dovolatelka rovněž tvrdí, že odvolací soud nedůvodně zamítl její návrh na opakování důkazů, proto sám nemohl rozsudek soudu prvního stupně řádně přezkoumat. Tyto námitky směřují spíše k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, jež jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tvrzení obviněné tak formálně odkazují na první a třetí alternativu tohoto dovolacího důvodu.
13. Obviněná prostřednictvím svého obhájce navrhla odvolacímu soudu opakovat důkazy, které již byly provedeny soudem prvního stupně, konkrétně dovolatelka uvádí, že jde o audiozáznamy z 3. 11. 2021, 8. 11. 2021, 11. 11. 2021, policejní protokol z 18. 11. 2021, další protokol nacházející se ve spise na č. l. 3055 a přepis záznamu zájmových telefonních hovorů získaných odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu. Odvolací soud návrhy na doplnění dokazování zamítl a v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že je považoval za nadbytečné, vzhledem k tomu, že věc je možno úplně a správně posoudit na základě důkazů, které již provedl soud prvního stupně. Dovolací soud připomíná, že pokud o důkazních návrzích odvolací soud řádně rozhodl a vysvětlil svůj postup ve svém rozhodnutí, není možno považovat takové důkazy za opomenuté. Na druhé straně je třeba plně souhlasit s odvolacím soudem, že jde o důkazy nadbytečné. Především jde o důkazy, které již řádně provedl soud prvního stupně a obviněná je navrhla před odvolacím soudem zopakovat. Pokud odvolací soud nepovažoval za potřebné zasahovat do skutkových zjištění soudu prvního stupně, nebyl důvod k tomu, aby byly důkazy ve stadiu řízení před odvolacím soudem opakovány, tím spíše, že s tím, co dovolatelka namítá ohledně skutkových zjištění, se oba soudy ve svých rozhodnutích zcela a úplně vypořádaly.
14. Obviněná zpochybňuje, že předávala pervitin dalším osobám a zpochybňuje množství drogy, s níž měla nakládat, i v tomto jde jen o opakování její obhajoby z řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem a polemiku se skutkovými závěry soudů, jíž se dostatečně oba soudy zabývaly a vypořádaly se s námitkami dovolatelky, která se nedomáhá jiného právního hodnocení skutku, domáhá se změny skutkových zjištění. Nejvyšší soud však není obecnou třetí skutkovou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
15. Dovolatelka pak nemá v trestním řízení zákonný nárok na to, aby dosáhla v trestním řízení výsledku, který si představuje, bez toho, aby reálně existovaly vady, jež prezentuje ve svém mimořádném opravném prostředku, v tomto případě zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními nižších soudů a jejich právními závěry. [Srovnej s rozhodnutím Ústavního soudu II. ÚS 4201/16: „Právo na spravedlivý (řádný) proces není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je totiž zajišťováno "toliko" právo na spravedlivé (řádné) soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Okolnost, že stěžovatel se závěry soudů nesouhlasí, tedy nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit.“].
16. Odvolací soud v odstavci 27. odůvodnění svého usnesení a zejména soud prvního stupně v odstavcích 100. až 105. odůvodnění rozsudku přehledně a logicky vysvětlují, proč není výpověď obviněné věrohodná, proč nelze uvěřit ani důkazům, jež ji podporují. Zrovna tak je podrobně popsáno, z jakých důkazů vycházel soud prvního stupně při zjištění skutkového stavu, s jeho argumenty odvolací soud zcela souhlasil. Ani soud dovolací neshledává rozpor, natož zjevný rozpor, mezi obsahem důkazů, na něž je soudy odkazováno a skutkovými zjištěními popsanými v rozsudku soudu prvního stupně. Pokud měl soud prvního stupně pochybnosti o množství pervitinu, s nímž obviněná nakládala, odrazil své závěry do skutkových zjištění, tedy postupoval přesně tak, jak se toho dovolatelka domáhá, v duchu zásady in dubio pro reo. Tato zásada se totiž může uplatnit jen za situace, kdy soud nemá dostatek procesně použitelných důkazů, aby dospěl ke spolehlivým skutkovým zjištěním (za spolehlivá skutková zjištění je přitom třeba považovat i situaci, kdy soud ve prospěch obviněné vychází v pochybnostech z nejnižšího množství návykové látky, které z provedených důkazů plyne) nebo za situace, kdy dospěje k závěru, že ve věci existují dvě nebo více skutkových verzí a on se nemůže k žádné s jistotou přiklonit (zde nutno připomenout, že soud prvního stupně právem považoval verzi uváděnou obviněnou za vyvrácenou provedenými důkazy a s tím souhlasil i odvolací soud). Nejistotu soudu o skutkových zjištěních nemohou objektivně založit subjektivní představy dovolatelky o tom, jak by měly být provedené důkazy zhodnoceny a jaké závěry by z nich měly být vyvozeny. Nejvyšší soud již opakovaně zdůraznil, že odvolací soud i soud prvního stupně vycházely z procesně použitelných důkazů, žádné důkazy neopomenuly, provedené důkazy řádně zhodnotily, vypořádaly se s rozpory mezi nimi.
17. Dovolací soud pak nad rámec dosud uvedeného zdůrazňuje, že obviněná byla odsouzena soudem prvního stupně za prodej pervitinu svědku B. za situace, kdy byla za takový trestný čin v předchozích třech letech odsouzena. Odsouzení obviněné v předchozích třech letech je patrno z rozsudku, na který je přiléhavě soudem prvního stupně odkázáno v jeho skutkových zjištěních. Prodej pervitinu svědku B. pak je doložen spolehlivými důkazy, s nimiž se oba soudy vypořádaly, zejména odposlechy a záznamy o uskutečněném telefonickém provozu. Nejvyšší soud připomíná, že celkové množství pervitinu, které obviněná získala od již odsouzeného V., hraje ve věci vedlejší roli, není podstatné ani to, jaké množství pervitinu dovolatelka sama užila pro svoji potřebu. Námitky obviněné, jež nemohou zpochybnit závěry soudů o úplatné distribuci drogy a předchozím pravomocném odsouzení obviněné pro stejnou trestnou činnost, nemohou zpochybnit ani právní kvalifikaci, kterou soud prvního stupně ke zjištěnému skutkovému stavu přiřadil. Ostatně dovolatelka nemá žádnou konkrétní výhradu proti právní kvalifikaci skutku v rozsudku, má výhrady proti zjištěnému skutkovému stavu samotnému, shora však již bylo vysvětleno, proč nemohou mít její námitky v dovolacím řízení úspěch.
IV. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
18. Dovolací soud uzavřel, že se podstatná část argumentace dovolatelky míjí s hmotněprávním dovolacím důvodem dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, který byl formálně uplatněn, ani při zvážení dovolacího důvodu směřujícího ke skutkovým závěrům podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu však dovolání obviněné nenaplňuje tento dovolací důvod ani dovolací důvod jiný.
19. Nejvyšší soud musí konstatovat, že tím pádem nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé variantě.
20. Jelikož bylo dovolání obviněné podáno z jiných důvodů než jsou taxativně vymezeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a obviněnou podané dovolání odmítl.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Petr Škvain Ph.D. předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka Ph.D. soudce