11 Tdo 779/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 4. 11. 2009
dovolání nejvyšší státní zástupkyně ve věci obviněného M. S. proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 23 To 133/2007 ze dne 24. 8.
2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 5 T 161/2004 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích sp. zn. 23 To 133/2007 ze dne 24. 8. 2007 z r u š u j e ve
zprošťujícím výroku v bodě III. č. 2 týkajícím se obviněného M. S., a ve výroku
o náhradě škody ve vztahu k poškozené obchodní společnosti P.-Z., spol. s. r.
o.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na
zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích p ř i k
a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 5 T 161/2004 ze dne
27. 4. 2006 byl obviněný M. S. uznán vinným
- trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.,
kterého se dopustil dílem samostatně a dílem ve formě spolupachatelství podle §
9 odst. 2 tr. zák. a který byl dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr.
zák. (body 1. až 11. a bod 15. výroku o vině),
- trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr.
zák. ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (bod 13. výroku o
vině),
- trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve
formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. dílem ve stádiu pokusu podle
§ 8 odst. 1 tr. zák. (body 16. a 17. výroku o vině),
- pomocí k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) a § 250 odst. 1,
odst. 3 písm. b) tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. (bod 24.
výroku o vině).
Za tyto trestné činy mu byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst.
1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roky nepodmíněně.
Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Současně okresní soud rozhodl tímto rozsudkem o nárocích na náhradu škody.
Pro úplnost je třeba dodat, že spolu s obviněným S. byli v tomto řízení pro
rozmanitou majetkovou trestnou činnost dílem spáchanou společně s obviněným S.
odsouzeni také další obvinění, celkem dalších 6 osob.
Proti výše uvedenému rozsudku podali obvinění M. S. a D. D. odvolání, přičemž
rozsudek napadla odvoláním i státní zástupkyně Okresního státního
zastupitelství v Českých Budějovicích, která podala odvolání v neprospěch
obviněných M. S., D. D. a F. R. Z podnětu těchto odvolání věc následně
projednal Krajský soud v Českých Budějovicích a rozsudkem ze dne 24. 8. 2007,
sp. zn. 23 To 133/2007, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c),
d), e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to u obviněného M. S. v bodech 1.
až 6. výroku o vině, u obviněného D. D. ve výrocích o vině, trestu a náhradě
škody, u obviněného F. R. v bodech 16. a 17. výroku o vině, přičemž u
obviněných S. a R. zrušil rozsudek v celém výroku o trestu a ve výroku o
náhradě škody ohledně poškozené fa F. M. P. – K., se sídlem v B.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl u obviněného M. S. tak, že mu
za trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., dílem
dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., krádeže podle §
247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., úvěrového podvodu podle § 250b
odst. 1, odst. 3 tr. zák., dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 8
odst. 1 tr. zák., a pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c)
a § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1
tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek nedotčen, podle § 250 odst. 3
tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v
trvání 3 roky a 6 měsíců.
Podle § 39a odst. 3 tr. zák. obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s
dozorem.
Pod bodem III. č. 1 byl obviněný M. S. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn
obžaloby pro skutek popsaný pod bodem 1. výroku o vině rozsudku soudu prvního
stupně, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal.
Výrokem pod bodem III. č. 2 byl obviněný podle § 226 písm. e) tr. ř. zproštěn
obžaloby pro skutek spočívající v tom, že po vzájemné společné dohodě v
podvodném úmyslu obv. S. jako jednatel společnosti I.-1 s. r. o. a obv. D. D.
vystupující jako osoba jednající za tutéž společnost, dne 14. 11. 2003 uzavřeli
se společností P.-Z., spol. s. r. o., na pobočce v Č. B. smlouvu o operativním
pronájmu stavebního zařízení na předmět pronájmu zemní stroj CAT 424 D v
hodnotě 1.167.200,- Kč, a další smlouvu na předmět pronájmu kladivo k zemnímu
stroji zn. CAT H70 v hodnotě 212.700,-Kč, když při převzetí zařízení jednali
již s úmyslem toto nevrátit a prodat třetí osobě, což se jim však nepodařilo, a
proto dne 24. 11. 2004 zařízení vrátili zpět do místa zapůjčení, přičemž z
dlužného nájemného ve výši 51.278,- Kč neuhradili nic a svým jednáním se
pokusili společnosti P.-Z., spol. s. r. o., způsobit škodu ve výši nejméně
1.379.900,- Kč, jímž měl spolu s dalšími skutky spáchat trestný čin podvodu
podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stádiu
pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., protože trestnost činu zanikla.
Dalšími výroky odvolací soud rozhodl o některých nárocích na náhradu škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala nejvyšší státní
zástupkyně v zákonné lhůtě dovolání v neprospěch obviněného M. S. Dovoláním
napadá zprošťující výrok v bodě III. č. 2, výrok o trestu a výrok o náhradě
škody ohledně poškozené obchodní společnosti P.-Z., spol. s. r. o., z důvodu
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku. V dovolání uvádí, že krajský soud
odůvodnil zprošťující výrok ohledně tohoto skutku tak, že v daném případě došlo
k zániku trestnosti pokusu trestného činu podle § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Z
toho plyne, že podle názoru krajského soudu, pokud byly zapůjčené stroje
nakonec vráceny, zůstal trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. jen ve stádiu
pokusu, u něhož navíc vrácením těchto strojů došlo k dobrovolnému upuštění od
dokonání trestného činu a tím k zániku trestnosti.
Nejvyšší státní zástupkyně s tímto právním názorem nesouhlasí. Poukazuje na
právní teorii i dlouholetou soudní praxi, podle které je trestný čin podvodu
podle § 250 tr. zák. dokonán již v okamžiku, kdy věc, která je předmětem útoku,
přejde z dispozice poškozeného do dispozice osoby, k jejímuž obohacení je
trestný čin zaměřen. Tomu odpovídá i požadavek, aby u trestného činu podvodu
bylo prokázáno, že pachatel od počátku jednal v úmyslu obohatit sebe nebo jinou
osobu uvedením druhé osoby v omyl a způsobit tak na cizím majetku škodu. Orgány
činné v trestním řízení včetně soudů obou stupňů neměly o podvodném úmyslu
obviněných nejmenší pochybnosti. Jestliže tedy obvinění předmětné věci od
poškozené organizace převzali a 10 dní je měli ve své moci s cílem prodat je
třetí osobě, vykazuje toto jednání podle názoru dovolatelky všechny zákonné
znaky skutkové podstaty dokonaného trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák.
Dále dovolatelka uvádí, že z rozsudku nalézacího soudu nelze zjistit, které
dílčí skutky ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst.
3 písm. b) tr. zák. popsané pod body 1. až 11. a 15. soud kvalifikoval jako
dokonané a které považoval za ukončené ve stádiu pokusu. Avšak i kdyby jednání
obviněného skutečně nepřekročilo stádium pokusu trestného činu podvodu, i tak
nelze považoval rozhodnutí odvolacího soudu za akceptovatelné. Ustanovení § 8
odst. 3 tr. zák. předpokládá, že pachatel upustí od dalšího jednání a odstraní
nebezpečí vzniklé zájmu chráněnému trestním zákonem z uskutečněného pokusu
dobrovolně. O dobrovolném upuštění od dokonání však nelze mluvit v případech,
kdy pachateli brání v dokonání překážka, kterou není schopen překonat. Ve
skutečnosti byly oba stroje vrácené poškozené organizaci právě pro překážku,
kterou pachatelé nebyli schopni překonat, protože nebyli sto v potřebné době
najít osobu, která by je koupila.
Na závěr dovolatelka rekapituluje, že podle jejího názoru skutek, který je
předmětem dovolání, vykazuje všechny znaky dokonaného trestného činu a
nesprávně bylo aplikováno ustanovení § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák. Podmínky pro
zánik trestnosti dobrovolným upuštěním od dokonání trestného činu nebyly dány a
zproštění obviněného S. obžaloby pro tento skutek z důvodu uvedeného v § 226
písm. e) tr. ř. je nesprávné.
Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1,
odst. 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil ohledně
obviněného M. S. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8.
2007, sp. zn. 23 To 133/2007, ve zprošťujícím výroku v bodě III. č. 2, ve
výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené obchodní
společnosti P.-Z., spol. s. r. o., a zrušil i další rozhodnutí na toto
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal
Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
K dovolání nejvyšší státní zástupkyně se prostřednictvím svého obhájce stručně
vyjádřil i obviněný M. S. Uvedl, že setrvává na svých vyjádřeních a plně se
ztotožňuje se zprošťujícím výrokem Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ve
svém vyjádření rovněž vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném
zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
nejprve zkoumal, zda je předmětné dovolání přípustné, zda je podáno osobou
oprávněnou v předepsané zákonné lhůtě a na místě, kde lze dovolání učinit.
Zabýval se i otázkou, zda má podané dovolání obligatorní obsahové náležitosti,
tak jak je upravuje ustanovení § 265f tr. ř. Dospěl k závěru, že nejvyšší
státní zástupkyně podala dovolání v zákonné lhůtě u věcně a místně příslušného
soudu, označila za rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, rozsudek
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2007, sp. zn. 23 To
133/2007, a uvedla konkrétní výroky tohoto rozsudku, které dovoláním napadá. V
dovolání rovněž výslovně uvedla, že je podává v neprospěch obviněného a důvod
dovolání vymezila ustanovením § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že
předmětné rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Lze tedy
konstatovat, že splnila všechny zákonné podmínky pro podání právně účinného
dovolání a Nejvyšší soud proto považuje dovolání za přípustné a v důsledku toho
umožňující přezkum napadeného rozhodnutí v dovoláním vymezené šíři.
Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, pokud
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat nesprávnou právní
kvalifikaci skutku a dále vadu jiného hmotně právního posouzení, která spočívá
v nesprávném posouzení některé další otázky s právní kvalifikací skutku přímo
nesouvisející, nicméně významnou v posuzování jiné skutkové okolnosti, např. z
hlediska hmotného práva trestního, popř. i jiného právního odvětví. Tento
dovolací důvod neumožňuje napadnout postup dle procesních předpisů, ale je
zaměřen výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení. Dovolací důvod
musí být v dovolání deklarován nejen formálně, ale musí být odůvodněn rovněž
relevantními konkrétními vadami. Za naplnění tohoto dovolacího důvodu nelze
považovat výhrady ke správnosti skutkových zjištění ani výhrady k hodnocení
provedených důkazů. Povinností Nejvyššího soudu je vycházet ze skutkových
zjištění nalézacího soudu, které mohou být modifikovány na základě doplněného
dokazování v odvolacím řízení soudem odvolacím a v návaznosti na takto zjištěný
skutkový stav zhodnotit správnost hmotně právního posouzení.
Dovolání nejvyšší státní zástupkyně v projednávané věci tyto principy
dovolacího řízení respektuje, když namítá výlučně nesprávné právní posouzení
skutku uvedeného pod III. č. 2 rozhodnutí krajského soudu a z něho plynoucí
závěr o zproštění obžaloby. Dovolatelka v podstatě uvádí, že skutek, tak jak
byl zjištěn soudy obou stupňů, nelze z právního hlediska považovat za pokus
trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.
zák., nýbrž že jednání, kterého se obviněný dopustil, je nutno považovat za
dokonaný trestný čin. Dále, a jaksi navíc, namítá, že i pokud by toto jednání
bylo možno z právního hlediska klasifikovat jako pokus trestného činu, nebyla
splněna zákonná podmínka zániku trestnosti pokusu plynoucí z § 8 odst. 3 tr.
zák., t. j. podmínka dobrovolnosti při upuštění od dokonání trestného činu.
Nejvyšší soud k tomu uvádí, že pokus trestného činu podvodu se od dokonaného
trestného činu liší především nedostatkem následku (účinku), v důsledku čehož
se plně nerozvine ani příčinná souvislost mezi jednáním a zamýšleným následkem.
Podvodné jednání cíleně směřuje k obohacení pachatele (nebo jiné osoby),
přičemž prostředkem k tomuto účinku je uvedení poškozeného (nebo jiné osoby) v
omyl, prostřednictvím kterého pachatel svého cíle dosahuje. Jinými slovy,
pachatel poškozeného (nebo jinou osobu) úmyslně uvede v omyl, čímž předstírá
okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Podvodné jednání je
dokonáno obohacením pachatele (nebo jiné osoby). Jako pokus je možné posoudit
pouze jednání, kterým pachatel po uvedení jiného v omyl své obohacení nedokonal
nebo jednání, kterým se pachatel pokusil uvést někoho v omyl. Trestný čin
podvodu je tedy dokonán obohacením pachatele nebo jiné osoby, k obohacení které
směřoval. Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo
jiné osoby. Jestliže pachatel trestným činem podvodu získá věc a takovou věc
dále převede na jinou osobu, je toto další jednání pachatele další součástí
původního podvodného jednání, jímž již došlo k obohacení pachatele. Tímto
dalším prodejem už pachatel podvodu sám sebe nebo jinou osobu dále neobohacuje,
ale získává pouze ekvivalent toho, o co se již předtím podvodně neoprávněně
obohatil.
V souvislosti s projednávaným případem lze odkázat např. na rozhodnutí
publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47/2002. Toto
rozhodnutí řeší sice otázku naplnění subjektivní stránky trestného činu podvodu
podle § 250 odst. 1 tr. zák. v případě uzavírání tzv. leasingových smluv, ale
jeho závěr, podle kterého čin je v těchto případech dokonán převzetím předmětu
leasingu (nájmu) pachatelem, jenž se tímto způsobem obohatí na úkor leasingové
společnosti, platí v plném rozsahu i na projednávaný případ (obdobně ve vztahu
k vypůjčené věci viz i R 106/1953).
Jak vyplývá ze samotné formulace skutku, obvinění již při převzetí strojních
zařízení jednali s úmyslem tyto nevrátit a prodat třetí osobě. O podvodném
úmyslu obviněných neměly soudy pochybnosti. Ze skutku rovněž plyne, že oba
stroje obvinění od poškozené organizace převzali a měli je v držení cca 10 dnů.
Vrátili je až poté, když nebyli sto tyto stroje prodat třetí osobě. Je tedy
zřejmé, že jejich jednání vykazuje všechny znaky skutkové podstaty dokonaného
trestného činu podvodu. Za tohoto stavu dobrovolné upuštění od pokusu trestného
činu tedy v úvahu nepřichází a zprošťující výrok krajského soudu je evidentně
vadný.
S ohledem na výše uvedené se jeví nadbytečným zabývat se další námitkou
dovolatelky, podle které i v případě, že by jednání obviněných bylo možné
posoudit jako pokus trestného činu, nepřipadá v úvahu zánik trestnosti pokusu
aplikací § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák., protože by nebyla splněna podmínka
dobrovolnosti při upuštění od dalšího jednání potřebného k dokonání činu. Pouze
pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že se s názorem dovolatelky i na tuto otázku
plně ztotožňuje a rovněž je přesvědčen, že obviněný trestný čin nedokončil, tak
jak původně zamýšlel, pro těžko překonatelnou překážku spočívající v nemožnosti
najít pro tato strojní zařízení v krátké době kupce.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je
důvodné, rozsudek krajského soudu trpí vytýkanou vadou a v důsledku toho je
zprošťující výrok v rozporu se zákonem. Proto napadený rozsudek Krajského soudu
v Českých Budějovicích ve zprošťujícím výroku v bodě III. č. 2 týkajícím se
obviněného M. S. zrušil. Protože ve zprošťujícím výroku má svůj podklad i výrok
o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti P. Z., spol. s. r. o., zrušil
i tento výrok o náhradě škody. Současně zrušil také všechna rozhodnutí na
zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž
došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém dovolání výslovně uvedla, že napadá i výrok
o trestu z předmětného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Důvody,
které je k tomu vedou, nijak blíže nespecifikovala, neargumentovala ani
dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani žádnou jinou
skutečností. Zřejmě však vycházela z ustanovení § 265k odst. 2 tr. ř., podle
kterého, zruší-li v dovolacím řízení Nejvyšší soud byť jen zčásti výrok o vině,
zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve
výroku o vině svůj podklad. Toto ustanovení však nelze podle názoru Nejvyššího
soudu v projednávaném případě aplikovat. A to z toho důvodu, že výrok o trestu
má svůj podklad ve výroku rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným ze spáchání
trestných činů, nemá však svůj podklad ve zprošťujícím výroku. Odsuzující část
rozsudku však tímto rozhodnutím o dovolání dotčena nebyla. Není tedy ani důvod
ke zrušení výroku o trestu. Protože skutek uvedený pod III. č. 2 napadeného
rozsudku krajského soudu je vlastně dílčím skutkem pokračujícího trestného
činu, v případě, že dojde k odsouzení obviněného pro tento skutek, lze otázku
trestu řešit aplikací ustanovení o společném trestu za pokračování.
Nejvyšší soud Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Věc se tím vrací do stádia řízení
před soudem druhého stupně. V novém řízení je povinností krajského soudu
odstranit vytýkané vady rozhodnutí, přičemž je vázán právním názorem Nejvyššího
soudu vysloveným v tomto rozhodnutí.
O podaném dovolání Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 4. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman