11 Tdo 782/2024

11 Tdo 782/2024-863

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovolání obviněné A. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2024, č. j. 5 To 33/2024-812, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 4/2023,

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné A. K. odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 7. 3. 2024, č. j. 45 T 4/2023–786, byla obviněná A. K. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, kterého se – podle skutkových zjištění soudu prvního stupně – dopustila následovně: v době nejméně od měsíce září roku 2020 do 10. 2. 2022, v XY-XY, ale též na jiných místech města XY, jakož i Moravskoslezského kraje, se záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, vědoma si jejího negativního účinku na lidský organismus, si od různých osob, zejména pak od I. K., narozeného XY, neoprávněně průběžně obstarávala psychotropní látku pervitin, chemicky definovanou jako metamfetamin, a to v celkovém množství dosahujícím celkem nejméně 1 580 gramů, kterou následně prodávala, nebo zdarma poskytovala jiným osobám, mimo jiné také:

• M. B., narozenému XY jemuž v období od měsíce října 2021 do 10. 2. 2022 opakovaně prodala blíže nezjištěné množství pervitinu, • R. D., narozenému XY, jemuž v období od měsíce září 2020 do února roku 2022, přinejmenším ve 20 případech, prodala, ale též zdarma poskytla celkem minimálně 10 gramů pervitinu,

• R. D., narozenému XY, jemuž v období od března 2021 do 10. 2. 2022, opakovaně, ve více než stovce případů, prodala celkem minimálně 500 gramů pervitinu,

• N. H., narozené XY, jíž v období od června 2021 do 10. 2. 2022, ve více než 60 případech, prodala celkem minimálně 12,5 gramů pervitinu, • M. J., narozenému XY, jemuž v období od prosince 2020 do října 2021, ve více než 50 případech, opakovaně prodala celkem minimálně 50 gramů pervitinu, • D. S., narozenému XY, jemuž v období od června 2021 do ledna 2022 opakovaně prodala celkem minimálně 1,6 gramu pervitinu, s tím, že dne 10. 2. 2022, během domovní prohlídky uskutečněné v bytě v XY-XY, který v inkriminovanou dobu užívala se svým tehdejším přítelem J.

P., narozeným XY, bylo ve čtyřech plastových krabičkách nalezeno 29,6 gramů krystalické látky - směsi, obsahující 79%, tj. 23,38 gramů metamfetaminu báze, 20,31 gramů krystalické látky - směsi, obsahující 78%, tj. 15,84 gramů metamfetaminu báze, 8,16 gramů krystalické látky - směsi, obsahující 58%, tj. 4,74 gramů metamfetaminu báze, 10,76 gramů krystalické látky, obsahující 79%, tj. 8,50 gramů metamfetaminu báze, a v dalších zajištěných věcech sloužících k uskladnění, distribuci a konzumaci drogy celkem 2,8 gramů krystalické látky, obsahující 77%, tj. 2,16 gramů metamfetaminu báze, ve svém souhrnu tedy 71,63 gramů pervitinu, obsahujícího 54,62 gramů účinné látky, kteroužto drogu, společně s výše jmenovaným přítelem, hodlala postupně rozprodat či zdarma poskytnout dalším osobám zneužívajícím psychotropní látky, a tímto svým jednáním, bez příslušného povolení k nakládání s návykovými látkami a bez úmyslu splnit zákonné podmínky legálního nakládání s takovými látkami, protiprávně nakládala s pervitinem obsahujícím účinnou látku metamfetamin, který je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č.

2. Za uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně obviněné uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání pěti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Tento soud jí též podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti v celkové výši 49 600 Kč, zajištěné v rámci blíže specifikované domovní prohlídky a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněné uložil trest propadnutí věci, konkrétně 70,72 gramů krystalické látky s obsahem metamfetaminu, zajištěné v rámci téže domovní prohlídky a osobního motorového vozidla, blíže vymezeného ve výroku daného rozsudku, které bylo vydáno na počátku trestního řízení obviněnou.

3. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání do výroků o vině i trestu, které Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Václava Sobaly, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

5. Po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a uplatněných dovolacích důvodů obviněná uvádí, že soud prvního stupně, s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil, neučinil z provedených důkazů správná skutková zjištění a v návaznosti na chybná skutková zjištění učinil nesprávné rozhodnutí o vině a trestu. Domnívá se, že oba soudy nižších stupňů z provedených důkazů, zejména z výpovědi svědka I. K., nesprávně dovodily množství pervitinu (1 580 g), které měla zobchodovat.

6. Obviněná je přesvědčena, že její odsouzení nelze postavit toliko na výpovědi svědka K., který byl (mimo jiné) odsouzen jako spolupracující obviněný v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 1/2023, pro totožnou trestnou činnost k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, jenž mu byl uložen pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, když jeho „spolupráce“ obnášela v podstatě udavačství na veškeré jeho známé z ostravské drogové scény, aniž by jeho „informace“ byly jakkoliv ověřeny. Tento svědek přitom mohl v rámci své udavačské anabáze záměrně zkreslit množství pervitinu ve vztahu ke všem či jen některým osobám, které označil.

7. Soud prvního stupně předmětné množství pervitinu, které měla obviněná zobchodovat, dovodil výlučně z výpovědi jmenovaného svědka, kterou však značně modifikoval. Obviněná připomíná závěry soudu prvního stupně v posledním odstavci na str. 13, v němž tento soud podotýká, že svědek K. nebyl schopen se jednoznačně vyjádřit kolik pervitinu prodal obviněné a kolik svědku J. K. Na přímý dotaz státní zástupkyně u hlavního líčení dne 22. 11. 2023 svědek K. nebyl schopen říct, jaké minimální množství pervitinu obviněné za celou dobu poskytl. Tento svědek vypovídal v průběhu trestního řízení celkem třikrát, z toho dvakrát v přípravném řízení. První protokol o výslechu svědka odpovídal realitě, v něm svědek uvedl jednoznačně, že obviněné dodal cca 500 až 700 g pervitinu. Při svém druhém výslechu v přípravném řízení však vypovídal svědek úplně jinak, s odůvodněním, že výpověď změnil proto, že začal být spolupracující obviněný a státní zástupce mu v jeho trestní věci důrazně doporučil, aby nelhal a vypověděl všechno popravdě.

8. Obviněná je přesvědčena, že soudy v její prospěch nevyhodnotily výpověď svědka P. R., který u hlavního líčení vypověděl, že množství pervitinu, které měl svědkovi K. v předmětném období vyrobit, bylo bezpochyby menší, než pro které byl odsouzen v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 1/2023, když po zvážení všech pro a proti raději prohlásil vinu ve vztahu k vyššímu množství pervitinu. Jako svědek v trestním řízení obviněné však jednoznačně konstatoval, že výpověď svědka K. ohledně jím vyrobeného pervitinu není pravdivá a vyrobil jej daleko méně. Vypověděl také, co si myslí o důvěryhodnosti tohoto svědka a odkázal na svou výpověď z přípravného řízení v jeho trestní věci, kde opětovně hovoří o úplně jiných číslech, než tvrdí svědek K. Obviněná zdůrazňuje rozpor v závěrech o množství pervitinu získaného z jednoho varu. Svědek R. uvedl, že na jeden var navařil cca 130 g pervitinu. Svědek K. tvrdil, že jeden var čítal cca 220 g, někdy 200 g pervitinu. Tento rozpor vnímá jako významný a měl by být interpretován v její prospěch. Pokud k výpovědi svědka R. odvolací soud alibisticky dodal, že je nelogické, aby tento svědek ve své trestní kauze prohlásil vinu s vidinou přísné právní kvalifikace neodpovídající realitě (ve smyslu množství vyrobeného pervitinu) a v řízení, kde vystupuje jako svědek pak hovořil jinak, tak k tomu obviněná konstatuje, že po zavedení institutu „prohlášení viny“ obžalovaní, nikoliv zřídka, prohlašují vinu (výměnou za podstatně nižší trest), i když proti skutkové větě a právní kvalifikaci uvedené v obžalobě mají zásadní námitky.

9. Z odůvodnění předcházejících rozhodnutí podle obviněné nevyplývá, ze kterých konkrétních hovorů vzaly soudy za prokázané, že skutečně došlo k prodeji pervitinu. V bodě 7. rozsudku soudu prvního stupně se sice píše o hovorech týkajících se potencionálního prodeje pervitinu, nelze zde ovšem vyčíst informaci, že by konkrétní hovor jednoznačně prokazoval uskutečněný obchod s konkrétním množstvím pervitinu.

10. Vzhledem ke shora uvedenému má obviněná za to, že množství pervitinu, které měla zobchodovat, jak k němu dospěl soud prvního stupně, kdy jeho postup aproboval i odvolací soud, tedy 1 580 g, nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, a ve smyslu zásady in dubio pro reo měly soudy pracovat toliko se skutečně prokázaným množstvím. Zde se nabízí obviněnou přiznané množství zobchodovaného pervitinu, které činilo 700 g, jak uvedla v rámci svého výslechu v přípravném řízení i v řízení před soudem. Obviněná konstatuje, že kdy jindy než v tomto případě by měly soudy striktně dodržovat zásadu in dubio pro reo, kterou silně akcentuje i Ústavní soud (což doplňuje citací nálezu Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16). Obviněná si je vědoma, že i s takto sníženým množstvím vyrobeného pervitinu bude její jednání kvalifikováno jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropnímu látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a bude se tak pohybovat v trestní sazbě od 2 do 10 let. Pokud však soudy po případném zásahu Nejvyššího soudu dospějí k závěru, že je možno obviněné prokázat toliko menší množství zobchodovaného pervitinu, je namístě jí při změně právní kvalifikace také snížit uložený trest odnětí svobody.

11. Závěrem obviněná podotýká, že jestliže se odvolací soud v odůvodnění svého usnesení zabýval námitkou, že byla sama uživatelkou pervitinu, přičemž podle jejího odhadu mohla za celé předmětné období ze získaného pervitinu užít pro svou potřebu minimálně 100 gramů drogy, a „pomáhal“ jí v tom i její tehdejší partner (původně spoluobviněný P.), a to tak, že takové množství určitě nespotřebovala a že argument týkající se jejího tehdejšího přítele nebyl nikterak podložen, pak k tomuto dodává, že z pozice obviněné není povinna prokazovat svou nevinu.

12. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje obviněná, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil v záhlaví označené usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu a podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal odvolacímu soudu, popřípadě soudu prvního stupně, k novému projednání a rozhodnutí.

13. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Lumír Crha, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“), který, po shrnutí dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněné, konstatuje, že tato opakuje svou předchozí obhajobu a podstatná část jejího dovolání je doslovně shodná s textem odvolání, přičemž s jejími námitkami se vypořádaly již soudy nižších stupňů (bod 9. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 19. až 25. usnesení odvolacího soud). S argumentací soudů se státní zástupce ztotožňuje a v podrobnostech na ni pro stručnost odkazuje.

14. Státní zástupce dále připomíná podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu včetně judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dodává, že obviněná konkrétní rozpory neoznačila a označit ani nemohla, když se textem svého dovolání zcela přidržela textu předchozího odvolání, pro které zákonodárce takové konkrétní důvody nestanovil. Celkový obsah jejích námitek tak nadále podle něj směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo. Což nakonec obviněná výslovně uvádí. Státní zástupce následně připomíná závěry rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k možnosti uplatnění této zásady v rámci dovolacího řízení a dodává, že pokud obviněná poukazuje na zásadu in dubio pro reo, její dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Nic současně nenasvědčuje ani tomu, že by snad byla tato zásada porušena, když soudy pochybnosti neměly, což je jasně patrno ze shora zmíněných částí odůvodnění jejich rozhodnutí.

15. Státní zástupce tak shrnuje, že námitky obviněné proti soudy učiněným skutkovým zjištěním žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu, dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.

16. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněné k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněné přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje shora uvedené zákonné náležitosti.

18. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. řádu).

19. Obviněná své dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. řádu (druhá alternativa).

20. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. řádu odvolání obviněné zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněnou uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.

21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta).

22. V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.

23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). IV. Důvodnost dovolání

24. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněné neodpovídají jí uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. řádu, neboť směřují výlučně proti způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti skutkových zjištění, jež soudy na jejich podkladě učinily. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, se obviněná primárně snaží zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění ohledně jí odebraného množství pervitinu od svědka K. Takovým způsobem však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu účinně uplatnit nelze, neboť je to soud, který hodnotí provedené důkazy a zjišťuje skutkový stav věci v souladu se zásadami zakotvenými v § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu, nikoliv obviněná. V souladu s § 265i odst. 2 tr. řádu uvádí Nejvyšší soud – stručně – k jednotlivým dovolacím námitkám obviněné následující.

25. Především je vhodné předeslat, že výše uvedená dovolací argumentace obviněné je opakováním jejích námitek vznesených již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. č. l. 797 až 798). Jak Nejvyšší soud zjistil z obsahu spisu, odvolací soud se danými námitkami obviněné řádně zabýval a vypořádal se s nimi, přičemž ve svém usnesení dostatečně vyložil, proč je neshledal důvodnými (body 19. až 25. odůvodnění jeho usnesení).

26. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů, řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil, a (vědom si změn ve výpovědi svědka K. v neprospěch obviněné v hlavním líčení oproti jeho první výpovědi učiněné v přípravném řízení) se tohoto svědka na změnu dotázal, přičemž přesvědčivě odůvodnil, jak tuto změnu hodnotil a z jakých důvodů posoudil jako věrohodnou výpověď svědka učiněnou u hlavního líčení včetně vysvětlení, proč svědek v přípravném řízení nevypovídal pravdivě. Současně soud prvního stupně dostatečně vyložil, z jakých důvodů neuvěřil obhajobě obviněné, která množství odebraného pervitinu bagatelizovala (srov. bod 9. rozsudku soudu prvního stupně).

27. S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně v tomto směru se plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se v odůvodnění svého usnesení opětovně řádně zabýval námitkami obviněné a uvedl, proč těmto nepřisvědčil. Odvolací soud ke způsobu hodnocení výpovědi svědka K. konstatoval, že soud prvního stupně výpovědi tohoto svědka věnoval zvýšenou pozornost, přičemž nepřehlédl rozpory v jeho výpovědi, na tyto se jej dotázal a jeho vysvětlení považoval za logické a věrohodné. Odvolací soud doplnil, že s výjimkou výpovědi svědka R., nic ve spisovém materiálu výpověď svědka K. zásadně nezpochybňovalo (srov. bod 19. jeho usnesení). Pokud jde o skutečnost, že svědek K. ve své výpovědi nebyl schopen uvést minimální množství pervitinu, které obviněné poskytnul, pak k této odvolací soud konstatoval, že je z části vytržená z kontextu, neboť zmiňovaný svědek v rámci své výpovědi nejprve podrobně popsal množství drogy, které od něj obviněná odebírala v jednotlivých měsících roku 2021 a 2022 a potvrdil své předchozí výpovědi z přípravného řízení. V části výpovědi učiněné v hlavním líčení, na níž obviněná odkazuje, svědek K. pouze potvrdil, že si nevedl evidenci nákupů a prodeje pervitinu a není proto schopen říct naprosto přesně, jaké minimální množství pervitinu za celou dobu poskytl, když nemůže již přesně spočítat vary jednotlivých vařičů. Dále doplnil, že vyjma své první výpovědi, uváděl vždy průměr. Odvolací soud dospěl k závěru, že tato část výpovědi nijak nezpochybňuje jím opakovaně uváděné údaje o množství pervitinu, které pro něj vyrobili jednotliví vařiči, z něhož pak následně určitou část prodával obviněné K., případně J. K. (srov. bod 21. usnesení odvolacího soudu).

28. Pokud jde o argumentaci obviněné ohledně nevyhodnocení výpovědi svědka R. v její prospěch, pak ani tato neunikla pozornosti odvolacího soudu, který považoval tvrzení svědka R. o nevěrohodnosti svědka K. za nelogické. Svědek R. totiž své tvrzení postavil na tom, že svědek K. je lhář, který si za úplatu snížení trestu ve své trestní věci navymýšlel věci, které nejsou pravda. Odvolací soud poukázal na to, že ve své věci byl svědek R. ve stejné situaci, když v rámci trestního řízení využil institut prohlášení viny a tímto pro sebe, stejně jako svědek K., získal příznivější trest. V souvislosti se změnou výpovědi svědka R. ve prospěch obviněné odvolací soud uvedl, že tato je v rozporu s důkazy shromážděnými ve věci sp. zn. 45 T 1/2023, a je též nelogická, neboť tento svědek prohlásil vinu ve své trestní věci ohledně takového množství, jenž přesáhlo hranici velkého rozsahu, čímž se ocitl v nejpřísnější trestní sazbě trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. Svědek R. navíc nebyl schopen uvést počet varů, které pro svědka K. uskutečnil. Odvolací soud tedy uzavřel, že soud prvního stupně postupoval logicky, pokud změně výpovědi svědka R. neuvěřil (srov. bod 19. usnesení odvolacího soudu).

29. Ani argumentaci ohledně odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které podle obviněné neprokazují skutečný prodej pervitinu, nemohl Nejvyšší soud dopřát sluchu. Obviněná v této souvislosti namítala, že soudy neoznačily konkrétní odposlechy, z nichž vzaly za prokázané, že došlo k prodeji pervitinu. Z hovorů, které označil odvolací soud podle obviněné, jednoznačně nevyplývá, že by skutečně došlo k prodeji pervitinu. I těmito námitkami se zabýval odvolací soud, který v souvislosti s odposlechy dospěl k závěru, že soud prvního stupně tento důkaz vyhodnotil řádně a ve všech souvislostech s dalšími provedenými důkazy. Zachycené telefonické hovory pak potvrzují, že obviněná získávala pervitin od svědka K. a od další osoby vystupují pod jménem M., přičemž takto činila zejména v posledních dvou měsících roku 2021. Obviněná tedy měla i jiného dodavatele, a to zejména v době, kdy byl svědek K. v zahraničí, což potvrzuje i výpověď tohoto svědka. Z odposlechu navíc vyplývá, že obviněná často skrytě komunikovala se svými dodavateli i odběrateli. Charakter a rozsah této komunikace však svědčí o tom, že trestná činnost obviněné byla větší, než sama ve svých výpovědích připouští (srov. bod 24. usnesení odvolacího soudu).

30. Pokud jde o námitku obviněné ohledně množství jí spotřebovaného pervitinu, pak ani tato neodpovídá jí uplatněným ani žádným jiným zákonným dovolacím důvodům. Odvolací soud k námitce obviněné ohledně její spotřeby konstatoval, že obviněná toto tvrzení ničím nepodkládá a označil jej za holou spekulaci, stejně jako tvrzení, že pervitin užíval i tehdejší partner obviněné, neboť i toto zůstalo nepodložené a podle soudu je i ryze účelové (srov. bod 23. jeho usnesení). Pokud obviněná v návaznosti na argumentaci odvolacího soudu uvedla, že není povinna prokazovat svou nevinu, pak Nejvyšší soud konstatuje, že ani takové námitky neodpovídají jí uplatněným dovolacím důvodům, když touto argumentací pouze popírá závěry odvolacího soudu. V tomto ohledu považuje Nejvyšší soud za podstatné uvést, že shodnou argumentaci obviněná uplatnila poprvé až v odvolacím řízení. Odvolací soud však o její trestné činnosti neměl pochyb, když závěry soudu prvního stupně shledal správnými (srov. bod 25. jeho usnesení). Lze jen doplnit, že obviněné lze přisvědčit v tom směru, že není povinna prokazovat svou nevinu a to v souvislosti se zásadou presumpce neviny, nicméně za situace, kdy soud o její vině nemá pochyb, nemůže jeho rozhodnutí zvrátit ničím nepodložené tvrzení, které navíc neodpovídá dosud zjištěnému skutkovému stavu.

31. Nejvyšší soud tedy shledal, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména § 2 odst. 5, 6 tr. řádu a § 89 tr. řádu) a své hodnotící úvahy a závěry zcela logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. řádu. V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

32. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněné A. K. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když její dovolací argumentace neodpovídala jí uplatněným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.

Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).

V Brně dne 31. 10. 2024

JUDr. Petr Škvain Ph.D. předseda senátu