11 Tdo 804/2025-692
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 dovolání obviněného M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 3. 2025, sp. zn. 4 To 212/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 171/2023, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. Ch. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 3 T 171/2023, byl obviněný M. Ch. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění prvého soudu dopustil společným jednáním s již odsouzenými J. P. a V. C. tak, že: „Dne 10. 3. 2023 v okrese XY v XY v ulici XY v autoservisu, když si zde nechával již odsouzený J. P. spravovat přehazovačku na svém kole, se domluvil již odsouzený P. s již odsouzeným V. C., že by vzal vozidlo zn. Audi Q7, které v té době bylo zde v opravě, na kterého by měl již odsouzený P. kupce za 60.000 Kč, že mu již odsouzený V. C. nechá nedostatečně zajištěnou dílnu opravny vozidel, kdy mu již odsouzený V. C. ještě ukázal, kde jsou k uvedenému vozidlu klíče a za co již odsouzený V. C. počítal, že dostane 30.000 Kč, již odsouzený V. C. nechal poté dveře skutečně nezajištěné, a ještě poradil již odsouzenému P., jak nejlépe vypáčit dveře do autodílny, a kdy již odsouzený J. P. dne 12. 3. 2023 v době kolem 03:00 hodin vešel přes otevřené nezajištěné vstupní vrata do dvora dílny opravny vozidel vedené jako Vladimír Cita, IČO: 74222091, na adrese v XY, ulice XY, vnikl vypáčením zámku na dveřích do dílny, kde vzal zde pověšené klíče od osobního motorového vozidla zn. Audi Q7 černé barvy s rz XY, VIN XY, rok výroby 2011, v hodnotě nejméně 280.000 Kč, patřící osobě T. T. N., a prostřednictvím klíčů si toto vozidlo odemkl a odjel s ním z dílny, kdy v dílně dále vzal elektrokoloběžku zn. Xiaomi černé barvy s nabíječkou, v ceně 2.000 Kč patřící osobě V. C., kdy poté již odsouzený J. P. s vozidlem zn. Audi odjel do XY, okres XY, kde toto vozidlo nabízel již odsouzenému M. Ch., kterému sdělil, že „ta audinka je levá“, kdy již odsouzený P. chtěl za uvedené vozidlo 50.000 Kč, ale již odsouzený Ch. mu říkal, že tolik peněz nemá, a dal mu jen 20.000 Kč v hotovosti a jako zbytek mu dal nějaké oblečení, a ještě mu řekl, že mu 10.000 Kč doplatí večer, kdy již odsouzený Ch. ještě od již odsouzeného P. dostal dokument psaný v italštině z roku 2011 o tom, že vozidlo je technicky v pořádku, ale k vozidlu nebyly žádné další dokumenty jako malý technický průkaz, velký technický průkaz či smlouva o koupi vozidla, načež již odsouzený P. z místa odjel a již odsouzený M. Ch. vozidlo předal za částku 40.000 Kč osobě M. H., s tím, že vozidlo je vyřazené z provozu, že už nejde přihlásit a že je to přes několik lidí, ale že k tomu má i klíče, načež si svědek H. vozidlo odvezl a ve své dílně ho rozřezal na náhradní díly, které byly následně s výjimkou oken zajištěny Policií ČR a vráceny zpět pošk. T. T. N.“
Za tento trestný čin mu soud prvního stupně uložil trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a pro výkon tohoto trestu jej zařadil do věznice s ostrahou.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 3. 2025 podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného M. Ch. zamítl.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) prostřednictvím obhájce JUDr. Karla Kýčka napadá dovoláním shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvody uvádí důvody vymezené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu. K prvému z dovolacích důvodů obviněný uvádí, že skutková zjištění soudu prvního stupně spočívají jednak na procesně nepoužitelných důkazech a jednak jsou skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Dále dovolatel tvrdí, že nebyla správně posouzena subjektivní stránka trestného činu a nebyla správně zjištěna škoda na předmětném vozidle.
Zdůrazňuje, že byl uveden v omyl, pokud jde o původ vozidla, již odsouzeným J. P. Podle obviněného vzal soud v úvahu jen důkazy v jeho neprospěch, policie ve věci postupovala nezákonně, vadný je i právní závěr, že dovolatel převedl vlastnické právo k vozidlu na sebe, vozidlo naopak převzal svědek H. Odborné vyjádření ohledně hodnoty převáděného vozidla bylo podáno anonymně a nemůže mít důkazní sílu. Soud pak prováděl výslechy svědků z vietnamské komunity bez zajištění tlumočníka. Tím podle dovolatele došlo k nesprávnému pochopení a zachycení výpovědí.
Soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil situaci, kdy proti sobě stála dvě tvrzení, obviněný odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 520/16 a sp. zn. IV. ÚS 137/05. Namítá porušení pravidla in dubio pro reo a nerespektování presumpce neviny ze strany soudu. Dovolateli nebyly známy žádné okolnosti, které by jej upozorňovaly na to, že automobil je výnosem z trestné činnosti a žádné jeho jednání nesměřovalo k zakrytí původu věci. Obviněný závěrem navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí, i rozhodnutí soudu prvního stupně v částech, jež se ho týkají a vrátil věc Okresnímu soudu v Lounech k dalšímu projednání a rozhodnutí, popřípadě, aby sám dovolací soud rozhodl tak, že jej obžaloby podle § 226 tr.
řádu zprostí.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce) se vyjádřil k dovolání obviněného tak, že se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů, oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, která odpovídá představám dovolatele. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a řádně provedené důkazy hodnotily, zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. řádu. Námitky dovolatele k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze spatřovat zejména v namítané absenci subjektivní stránky projednávané skutkové podstaty, tj. zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku. S nimi se však již oba soudy dostatečně vypořádaly. I v tomto rozporuje obviněný spíše jejich skutková zjištění, kdy státní zástupce poukazuje na konkrétní část z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně týkajícího se subjektivní stránky trestného činu. Dále není možné přisvědčit obviněnému stran jeho tvrzení, že nebyla řádně objasněna hodnota vozidla Audi, které měl legalizovat, soudy správně vycházely z nejnižší možné hodnoty věci. Státní zástupce nepovažuje za důvodnou ani procesní námitku obviněného, že u výslechu svědkyně T. T. N. nebyl přítomen tlumočník, když vzhledem ke znalosti svědkyně českého jazyka toho nebylo třeba, v kontextu s tímto výslechem pak nedošlo k porušení procesních práv obviněného. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu dovolání obviněného odmítl. III. Přípustnost a důvodnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
7. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, na které je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu.).
8. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. První varianta tak zahrnuje případy, kdy došlo k svévolnému hodnocení důkazů, když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, když dochází k deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků dokazování. Obviněný uvádí, že soudy vzaly v úvahu jen důkazy v jeho neprospěch a při existenci dvou verzí události nevycházely z těch důkazů, jež mu prospívají. Další variantu (druhou) tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Zde obviněný napadá způsob, jakým byli ve věci vyslechnuti svědci T. T. N. a D. T. D. (byť je v dovolání konkrétně nejmenuje), s tím, že, podle jeho názoru, měl být jejich výslech proveden za přítomnosti tlumočníka, z tohoto důvodu má jít o důkazy procesně nepoužitelné. Za procesně nepoužitelné považuje dovolatel i odborné vyjádření k hodnotě odcizeného vozidla, neboť není zřejmé, která fyzická osoba vozidlo ohodnotila. Poslední (třetí) variantou skupinou jsou opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily, takové pochybení však dovolatel nenamítá.
9. Z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Povahu právně relevantních námitek však nemohou mít námitky, které primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a hodnocení důkazů. Námitku obviněného, že soudy vadně právně posoudily subjektivní stránku jeho jednání, tak je možné pod tento dovolací důvod podřadit pouze formálně, protože aby se uplatnil obsah dovolatelovy námitky, musel by být jiný skutkový stav než ten, který byl soudem prvního stupně zjištěn a musel by být jiný i obsah provedených důkazů, tudíž námitka napadá de facto skutková zjištění a nikoliv právní hodnocení. Další námitku dovolatele, že na sebe nepřevedl a neměl v úmyslu na sebe převést vlastnické právu k předmětnému automobilu pak lze pod citovaný
dovolací důvod podřadit, protože jde o hmotněprávní posouzení věci podle jiného hmotněprávního předpisu než jsou předpisy trestního práva.
10. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) konstatuje, že obviněný ve svém dovolání fakticky brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž implicitně uplatnil jím materiálně (výslovně) uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu (byť tento poslední důvod v podaném dovolání neoznačuje), a to v jeho druhé alternativě, neboť jím podané odvolání bylo Krajským soudem v Ústí nad Labem podle § 256 tr.
řádu zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
11. Nadto Nejvyšší soud, i při respektování shora uvedeného, interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS- st. 38/14). Shora uvedené Nejvyšší soud zdůrazňuje, neboť obviněný tvrdí, že soudy v jeho trestní věci postupovaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo vycházející z presumpce neviny.
12. Nejvyšší soud musí předně zdůraznit, že námitky dovolatele jsou jen zopakováním jeho obhajoby před soudem prvního stupně a odvolacích námitek uplatněných před odvolacím soudem, přičemž s tvrzeními obviněného se oba soudy vypořádaly a důvodně je odmítly. Nejvyšší soud není obecnou třetí skutkovou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr.
řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Obviněný v podstatě požaduje, aby Nejvyšší soud zasáhl do skutkových zjištění soudu prvního stupně a akceptoval jeho vlastní verzi skutkového děje, byť formálně vznáší námitky proti procesní použitelnosti některých důkazů a namítá zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně.
13. Pokud dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí stojí na procesně nepoužitelných důkazech, není možno mu přisvědčit. Odborné vyjádření ohledně hodnoty vozidla k měsíci březnu 2023 splňuje požadavky § 105 odst. 1 tr. řádu, je z něj zřejmé, který právní subjekt věc ocenil. Ohodnocení jednoho osobního automobilu není otázkou natolik složitou, aby musel být k jejímu vyřešení zpracován znalecký posudek, tedy důkaz složitější a na odborně vyšší úrovni. Navíc soud prvního stupně ani nezahrnul do skutkových zjištění hodnotu vozidla stanovenou tímto odborným vyjádřením, tedy částku 320 000 Kč, ale vycházel z hodnoty nižší 280 000 Kč, k níž dospěl konfrontací odborného vyjádření a inzerce o nabídce prodeje automobilů stejné značky, obdobného roku výroby, obdobných technických parametrů, k datu posledního hlavního líčení, které se konalo 7.
2. 2025. Odborné vyjádření jako důkaz nebylo tímto postupem soudu prvního stupně po odborné a procesní stránce nijak zpochybněno, neboť soud vycházel z hodnoty příznivější dovolateli v duchu zásady in dubio pro reo, jíž se ostatně obviněný v rámci svého opravného prostředku dovolává. Soud prvního stupně je povinen provedené důkazy hodnotit i při zvážení této zásady. Tímto však není a nemůže být procesní použitelnost odborného vyjádření nijak zpochybněna a není zpochybněno ani po odborné stránce, neboť ohodnocení předmětného vozidla se nijak výrazně neliší od hodnot srovnatelných vozidel nabízených ke koupi v době konání hlavního líčení.
V každém případě hodnota věci zahrnutá do skutkových zjištění soudu prvního stupně výrazně převyšuje hranici „větší hodnoty“ (viz ustanovení § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, které stanoví hranici „větší škody“ na částku 100 000 Kč a od ní se pak odvíjí i hranice „větší hodnoty věci“) a odpovídá právní kvalifikaci zločinu podle § 216 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, za který byl obviněný odsouzen.
14. Obdobně tomu je s procesní použitelností svědeckých výpovědí svědků T. T. N. a D. T. D. Soud prvního stupně tyto svědky přímo vyslýchal a měl možnost zhodnotit jejich znalosti českého jazyka, zde se v plné míře uplatnily základní zásady ústnosti a bezprostřednosti spojené s hlavním líčením. Z protokolu o hlavním líčení (ze zvukového záznamu i z jeho přepisu) je zřejmé, že vyjádření svědků byla ohledně předmětu výslechu dostatečně určitá a srozumitelná, navíc se svědci ani nevyjadřovali k samotné podstatě skutku a trestného činu, jímž byl dovolatel uznán vinným. Byť před výslechem svědkyně T. T. N. jeden z obhájců požadoval k jejímu výslechu přizvat tlumočníka, následně, po výslechu této svědkyně, ani po výslechu druhého uvedeného svědka, ani obviněný, ani jeho obhájce nezpochybnili srozumitelnost a určitost těchto výslechů, objektivně tak nebylo přítomnosti tlumočníka u výslechu těchto svědků třeba. Námitka dovolatele je proto pouze formálně podřaditelná pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nebyla dotčena jeho procesní práva na obhajobu v širším smyslu, ostatně obviněný ani neuvádí, jak konkrétně měl být postupem soudu prvního stupně poškozen nebo zkrácen na svých právech a v čem měly spočívat údajné chyby soudu prvního stupně v pochopení výpovědí a zachycení výpovědí těchto svědků do protokolu.
15. Obviněný pak namítá nedostatek subjektivní stránky trestného činu, tedy absenci úmyslu ve vztahu k jednání, na jehož základě byl uznán vinným. Tuto námitku vadně podřazuje pod dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Dovolatel totiž v první řadě zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, tvrdí, že soud prvního stupně a následně odvolací soud vycházely jen z důkazů v jeho neprospěch, byť existují dvě verze skutku a v takovém případě měly soudy podle zásady in dubio pro reo a podle presumpce neviny vycházet z verze pro něj příznivější, tedy domáhá se fakticky změny skutkových zjištění, což je podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v podobě zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními. V každém případě ani tak není možno dát dovolateli zapravdu.
16. Soud prvního stupně i odvolací soud se v odůvodnění svých rozhodnutí obhajobou obviněného zabývaly, tato je spolehlivě vyvrácena, soudy postupovaly věrně dle ustanovení § 2 odst. 6 tr. řádu, hodnotily provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a důvodně vycházely z výpovědi již odsouzeného J. P. z přípravného řízení, když jeho pozdější změnu výpovědi ve prospěch dovolatele neshledaly věrohodnou. Nejvyšší soud jen může, v podstatě znovu, zdůraznit, že sám obviněný se dostává do logického rozporu, když tvrdí, že při převedení automobilu do své dispozice, jeho původ ověřil z listiny psané v italštině, ačkoliv měl k dispozici “papíry” v nichž byl uveden “nějaký Vietnamec”; pokud by se jednalo přímo o osvědčení o technickém stavu vozidla (malý technický průkaz), pak by skutková věta rozsudku obsahovala drobnou nepřesnost, neboť vozidlo mělo být podle ní převedeno bez tohoto dokladu, nicméně ani závěr opačný by na obsahu jednání obviněného a jeho právní kvalifikaci nic neměnil.
Obviněný tedy od samého počátku věděl, že automobil nemůže pocházet z Itálie, když měl podle svého tvrzení “papíry” nějakého Vietnamce (což odpovídalo skutečnosti potud, že automobil patřil svědkyni T. T. N.). Obviněný zároveň tvrdil, že mu jeho přítelkyně znalá italského jazyka přeložila listinu, jež je založena ve spise. V této listině se však hovoří toliko o technickém stavu vozidla, o původu vozidla nikoliv, kromě toho se obviněný ani nemohl domnívat, že tato listina patří k předmětnému vozidlu, neboť toto v ní není specifikováno.
Obviněný pak na sebe automobil převedl za “cenu”, jež ani zdaleka neodpovídala jeho reálné hodnotě (automobil byl plně funkční, ve stavu odpovídajícím jeho stáří, byl vybaven klíčem). Dovolatel automobil získal od již odsouzeného J. P. (kterého delší dobu znal), v neděli v časných ranních hodinách, s tím, že již odsouzený P. původně požadoval 60 000 Kč, spokojil se však i s částkou 30 000 Kč a obviněný obratem převedl automobil do dispozice svědka H. za částku 40 000 Kč. Rovněž okolnosti převodu vozidla svědčí o tom, že všichni aktéři byli od počátku obeznámeni s tím, že disponují s věcí získanou trestným činem krádeže, zdrojovým trestným činem, k němuž se přiznal již odsouzený J.
P. Za tak jasné důkazní situace lze konstatovat, že soud prvního stupně nemohl mít pochybnosti o vině obviněného a že neexistovaly dvě rovnocenné verze skutkového děje, reálně existoval pouze skutkový stav, který soud prvního stupně přiléhavě ve svém rozsudku popsal. Místo pro pochybnosti a tím uplatnění presumpce neviny a zásady in dubio pro reo v této věci objektivně není a soud prvního stupně právem vzal za podklad svých skutkových zjištění výpověď již odsouzeného J. P. učiněnou v přípravném řízení, z níž plyne i to, že přímo obviněného informoval o nelegálním původu vozidla, když mu řekl, že pro něj má “levou Audinku” a že “do poledne to nikdo nebude hlásit”.
17. Dovolatel pak namítá, že neměl v úmyslu stát se vlastníkem automobilu, jímž disponoval a převést na sebe věc, jež byla výnosem trestné činnosti. Pokud je tato hmotněprávní námitka míněna tak, že se obviněný objektivně nemohl stát vlastníkem automobilu, jež byl výnosem z trestné činnosti, nelze než dát dovolateli za pravdu, protože podle ustanovení § 1111 občanského zákoníku: „Získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.“ Obviněný od samého počátku věděl, že automobil byl odcizen a nemůže se tak domáhat dobré víry o řádném a zákonném nabytí věci, proto se nemohl stát ani jejím vlastníkem podle předpisů občanského práva. Nicméně ustanovení § 216 odst. 1 tr. zákoníku nehovoří konkrétně o nabytí vlastnického práva pachatelem tohoto trestného činu, ale o převedení věci, jež je výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky, na sebe. Pojem „převedení“ neodpovídá obsahově pojmu „převod vlastnického práva“, může jít o převzetí takové věci obviněným do své dispozice za úplatu, byť by již ve chvíli takového převodu plánoval její převod do dispozice svědka H. Otázka vlastnického práva k automobilu v době, kdy s ním obviněný disponoval, není tudíž pro hmotněprávní posouzení věci rozhodná v té souvislosti, kterou dovolatel zmiňuje. Je důležitá v tom ohledu, že v době, kdy na sebe obviněný věc převedl, vlastnické právo stále svědčilo vlastníkovi, jemuž byl automobil odcizen a obviněný věděl, že nakládá s odcizenou věci, tedy s výnosem z trestné činnosti.
18. Závěrem Nejvyšší soud rekapituluje, že formálně bylo možno podřadit dovolací námitky obviněného pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, nicméně obsahově jde o opakování jeho obhajoby před soudem prvního stupně a odvolacích námitek před odvolacím soudem, s tím, že oba soudy se s problémy, na něž je dovolatelem poukazováno, již vypořádaly. Dovolací námitky obviněného proto nejsou důvodné a Nejvyšší soud proto jeho dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. 9. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Ladislav Koudelka, Ph.D. soudce