11 Tdo 821/2025

11 Tdo 821/2025-260

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 9. 2025 dovolání obviněného R. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, podané proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 7 To 116/2025-216, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 2 T 23/2024, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. K. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 2. 2025, č. j. 2 T 23/2024-187, byl obviněný R. K. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Za jejich spáchání byl okresním soudem podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. To vše za současného zrušení výroku o vině a celého výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 7. 2024, č. j. 7 T 34/2024-177, který ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 9. 2024, č. j. 7 To 253/2024-277, nabyl právní moci dne 17. 9. 2024, jakož i všech dalších výroků, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Mostě podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině i trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 7 To 116/2025-216, a to tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, podle § 259 odst. 3 tr. ř. a § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil také výrok o vině a celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 1. 7. 2024, č. j. 7 T 34/2024-177, který nabyl právní moci dne 17. 9. 2024, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a při vázanosti skutkovými zjištěními z tohoto rozsudku obviněného podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 45 odst. 1 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Mostě, revidovaných Krajským soudem v Ústí nad Labem, se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:

1) dne 5. 6. 2023 ve 21:22 hodin ve Věznici XY na oddílu č. XY, levá strana, si nabíjel z vypínače světla ve společenské místnosti mobilní telefon značky Soyes XS se SIM kartou a paměťovou kartou, který si při kontrole společenské místnosti schoval do spodního prádla, přičemž byl přistižen příslušníky Vězeňské služby, načež předmětný mobilní telefon i s vyrobenou nabíječkou vydal, a takto jednal, ačkoli si byl vědom, že takovým jednáním spočívajícím v držení mobilního telefonu porušuje režim věznice daný zákonem č. 169/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť byl v tomto smyslu prokazatelně při přijetí do výkonu trestu odnětí svobody poučen, a protiprávního jednání se při výkonu trestu dopustil opakovaně, když byl již v rámci výkonu trestu odnětí svobody kázeňsky potrestán rozhodnutím ze dne 19. 3. 2023, č. j. VS-66557/ČJ-2023-802632-KŘ, pro sebepoškození, umístěním do uzavřeného oddělení na dobu 14 dnů, přičemž během výkonu trestu odnětí svobody si neplnil své povinnosti a měl opakovaně závažné nedostatky v dodržování vězeňského režimu, 2) dne 12. 6. 2023 kolem 10:00 hodin, v ubytovně č. 6 ve Věznici XY, kde vykonával trest odnětí svobody, bez příslušného zákonného oprávnění obstaral a poskytl ke kouření přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin O. B., 3) dne 12. 6. 2023 kolem 19:00 hodin, v ubytovně č. 6 ve Věznici XY, kde vykonával trest odnětí svobody, bez příslušného zákonného oprávnění obstaral a poskytl ke kouření přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin M. K., 4) v přesně nezjištěný den v ubytovně č. 6 ve Věznici XY, kde vykonával trest odnětí svobody, bez příslušného zákonného oprávnění obstaral a následně nabídl přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin D. S., který však nabízenou psychotropní látku odmítl, přičemž metamfetamin je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a takto jednal, ačkoli byl poučen ve smyslu zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, a byl si tak vědom, že tím porušuje režim věznice daný zákonem, a byl již v rámci výkonu trestu kázeňsky potrestán rozhodnutím ze dne 19. 3. 2023, číslo jednací VS-66557/ČJ-2023-802632-KŘ, pro sebepoškození, umístěním do uzavřeného oddělení na 14 dnů.

II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu

4. Obviněný R. K. podal proti shora citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 7 To 116/2025-216, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 2. 2025, č. j. 2 T 23/2024-187, dovolání, které prostřednictvím svého obhájce zaměřil proti výroku o vině vztahujícímu se k jednání popsanému pod body 2) až 4). V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť podle jeho mínění rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Konkrétně obviněný namítl, že skutková zjištění vycházejí především z vypovědí svědků B., K. a S., avšak soudy nižších stupňů v rámci dokazování pominuly důkazy svědčící o jeho nevině, zejména výpověď svědka M. B.

5. Podle mínění dovolatele svědci O. B. a M. K. ve své výpovědi u hlavního líčení vypovídali odlišně než ve své výpovědi učiněné v přípravném řízení. Z tohoto důvodu okresní soud správně hodnotil tyto svědky jako nevěrohodné, avšak důvod nevěrohodnosti shledal v tom, že se oba svědci účelově snažili pomoci mu vyhnout se dopadu uloženého trestu. Podle dovolatele však takové motivaci svědků nic nesvědčí, neboť se s ním prakticky neznají a dopad trestního stíhání na jeho osobu je jim fakticky lhostejný. Pravý důvod změny jejich výpovědi tak vidí obviněný v tom, že si uvědomují, že vypovídali křivě (a to jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem) a tuto skutečnost se snažili napravit tím, že u hlavního líčení uvedli pro dovolatele příznivější skutkové okolnosti, byť stále nepravdivé.

6. Tomuto dílčímu závěru odpovídá výpověď svědka B., který ve shodě s obviněným potvrdil, že svědci B. a K. na jeho osobu „vše hodili“, aby sami neměli problémy, neboť oba měli ve věznici pozitivní test na přítomnost omamných látek a tímto postupem se chtěli vyhnout trestnímu stíhání. Ostatně přesně o tom vedl rozhovor svědek B. s jinou spoluodsouzenou osobou, když jí na společně obývaném pokoji sděloval, že „se jim to povedlo hodit na obviněného“ a tím mu přivodit trestní stíhání. Dovolatel shrnul, že mezi skutkovými zjištěními učiněnými soudy a provedeným důkazem v podobě svědecké výpovědi svědka B. spatřuje zjevný rozpor ve smyslu první alternativy dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tento svědek jasně svědčil o tom, že si ostatní svědci své výpovědi zaměřené proti osobě dovolatele toliko vykonstruovali.

7. Vzhledem k popsaným okolnostem má dovolatel za to, že v projednávané věci jsou rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, pročež závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 7 To 116/2025-216, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 2. 2025, č. j. 2 T 23/2024-187, stejně jako všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Mostě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

8. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. 1 NZO 612/2025-11, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který podané dovolání odmítl, neboť obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu v žádné jeho zákonné alternativě neodpovídá. Konkrétně státní zástupce podotkl, že obviněný vznesenými námitkami fakticky neformuloval konkrétní rozpor skutkového zjištění s obsahem určitého důkazu, pouze soudům vytkl způsob, kterým vyhodnotily provedené důkazy a který hodnotí jako chybný, v důsledku čehož po Nejvyšším soudu žádá, aby soudům nižších stupňů uložil, jak mají v dané věci hodnotit důkazy – respektive aby dosáhl toho, že výpovědím, které vyhodnotily jako věrohodné, nově neuvěřily a naopak nově uvěřily výpovědím, které původně vyhodnotily jako nevěrohodné.

9. Státní zástupce má však za to, že dovolatel se v rámci svých námitek nevypořádal s argumentací soudů, které své hodnotící závěry ve vztahu k věrohodnosti svědeckých výpovědí dostatečně odůvodnily (viz odůvodnění okresního soudu v bodech 34. až 38. a odůvodnění rozsudku krajského soudu v bodech 13. až 15). Podle mínění státního zástupce jsou hodnotící úvahy obou soudů dostatečně přesvědčivé, přičemž upozornil, že naopak v námitkách obviněného absentují konkrétní okolnosti, které by byly skutečně způsobilé tato hodnocení zpochybnit ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu.

10. Soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními státní zástupce neshledal žádný, natož zjevný rozpor, pročež k porušení práv obviněného vyplývajících z principů spravedlivého procesu nikterak nedošlo. Podle názoru státního zástupce je dovolání pouze prostou polemikou s tím, jak měly soudy nižších stupňů hodnotit provedené důkazy. Obsahově však taková argumentace nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř.

11. Vzhledem k tomu navrhl, aby takto formulované dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí.

12. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

14. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a formálně vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvody dovolání

15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

16. Obviněný ve svém dovolání výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. V rámci tohoto dovolacího důvodu přitom platí, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.

ř. Předmětný dovolací důvod však umožňuje nápravu jen v těch případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod tedy nelze v žádném případě vykládat extenzivně tak, že by jím došlo k obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních.

17. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětný dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních (s tím, že se vždy musí jednat o rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným), jimiž jsou: - případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).

18. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K projednávané věci

19. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného R. K. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř.

20. Obviněný ve vztahu k popíranému jednání popsanému pod body 2) až 4) usiluje (prostřednictvím svého mimořádného opravného prostředku) o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které postavil výpovědi svědků O. B., M. K. a D. S. do protikladu s výpovědí svědka M. B., který svědčil v jeho prospěch. Cílem jeho argumentace je zpochybnit věrohodnost výpovědí těchto tří klíčových svědků, stejně jako rozpory mezi jejich výpověďmi učiněnými v přípravném řízení a posléze u hlavního líčení. V tomto smyslu dovolatel akcentoval, že pravým důvodem změny jejich výpovědí je společná dohoda, že budou vypovídat v jeho neprospěch, aby se jeho osoby „zbavili“ (patrně tím, že mu přivodí trestní stíhání, v důsledku čehož bude přemístěn do jiného vězeňského zařízení). Podle dovolatele však tyto souvislosti soudy nezohlednily, pročež jsou jejich rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

21. V tomto ohledu Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. jinak korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze v případě, že to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pokud rozhodná a pro naplnění znaků trestného činu určující skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

22. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že Okresní soud v Mostě odvodil své skutkové závěry z řady provedených důkazů, mezi nimiž dominuje (vyjma vyjádření obviněného) řada svědeckých výpovědí osob, které s ním sdíleli ubytovnu č. 6 ve vězení XY – jmenovitě O. B., M. K., D. S., M. B., M. S., J. Č., M. O. a E. H. Současně vzal soud v potaz i listinné důkazy, mezi nimiž se jako zásadní jeví protokol o ohledání místa činu s pořízenou fotodokumentací a náčrtky, index ubytovny oddílu XY obsahující seznam odsouzených ke dni 14. 6. 2023, zprávy věznice XY stran projednávaného činu i ve vztahu k osobě obviněného, záznamy o provedených odběrech ze dne 14. 6. 2023 a výsledcích testů u osoby obviněného a dalších spoluvězněných osob, protokol o toxikologickém vyšetření obviněného ze dne 19. 3. 2023, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu obviněnému, jakož i poučení při přijetí do výkonu trestu odnětí svobody podepsané obviněným.

23. Všechna skutková zjištění okresní soud učinil na základě těchto řádně provedených důkazů, které vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeném na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Poté ke svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku byly ze strany obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po stránce objektivní, tak subjektivní. Se skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně se v podstatě ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací, který sice rozsudek Okresního soudu v Mostě zrušil ve výroku o vině i uloženém trestu, avšak v rámci veřejného zasedání skutková zjištění soudu prvního stupně korigoval toliko dílčím doplněním období, v němž došlo k nabídce metamfetaminu D. S. [jednání uvedené pod bodem 4) výroku o vině napadeného rozsudku], což na závěr o vině obviněného, jakož i výši jemu uloženého trestu odnětí svobody nemohlo mít prakticky žádný vliv.

24. Ve vztahu k námitkám obviněného Nejvyšší soud ověřil, že okresní soud se v rámci odůvodnění svého rozsudku jednotlivými svědeckými výpověďmi zabýval, když podrobně popsal důvody, pro které vyhodnotil vyjádření svědků O. B., M. K. a D. S., které učinily před policejním orgánem po řádném poučení a za přítomnosti obhájce obviněného, jako věrohodné, zatímco upravené výpovědi svědků B. a K., které přednesli u hlavního líčení, vyhodnotil jako vykonstruované, učiněné se zjevným cílem napomoci obviněnému vyhnout se uložení trestu či jeho dopad alespoň zmírnit (zatímco svědek S. setrval na své výpovědi z přípravného řízení i u hlavního líčení). V tomto směru nelze pominout skutečnost, že svědci B. a K. změnu jimi uváděných skutečností nebyli schopni na výzvu soudu věrohodně zdůvodnit.

25. Pravý důvod změny výpovědi svědků B. a K. podle obviněného spočívá v tom, že oba svědci si po své výpovědi v přípravném řízení uvědomili, že vůči jeho osobě vypovídali křivě, a proto se u hlavního líčení snažili v jeho prospěch uvést příznivější okolnosti. Avšak Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že nově tvrzené skutečnosti obou jmenovaných svědků nejsou v dané věci podporovány žádným důkazem. Dovolatelem namítanou skutkovou verzi o původní snaze obou uvedených svědků poškodit jeho osobu podpořil v rámci dokazování toliko svědek M. B., jehož výpověď okresní soud vyhodnotil jako nevěrohodnou pro její obsahovou rozpornost, stejně jako důkazní osamocenost (viz bod 38 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Mostě). Naopak výpovědi svědků O. B., M. K. a D. S., kteří popsali vztahy s obviněným jako „normální“ (tedy bezkonfliktní) a kteří jednoznačně potvrdili, že to byl právě dovolatel, kdo jim ve výkonu trestu odnětí svobody návykovou látku zprostředkoval (osobě D. S. pouze nabídl), jsou zcela v souladu s obsahem řádně provedených listinných důkazů.

26. Konkrétně z žádostí o provedení odběru moči a provedení testu Multipanel, jakož i z protokolů o toxikologickém vyšetření vyplynuly pozitivní výsledky testů na zakázané látky, a to u nejen u odsouzených B. a K., ale v minulosti také u osoby obviněného. Ze zpráv Věznice XY je současně patrné soustavně problematické až nepřípustné chování obviněného, a to v jiných věznicích, ve kterých v minulosti vykonával tresty odnětí svobody (jeho závadové chování zahrnovalo i opakované testy na zakázané látky s pozitivním výsledkem, což bylo doloženo mimo jiné rozhodnutími o uložení kázeňského trestu). V tomto směru je namístě připomenout, že obviněný byl hned při svém přijetí do výkonu trestu odnětí svobody dostatečně poučen o svých právech a povinnostech, včetně zákazu nakládat s návykovými látkami.

27. Při hodnocení prováděných důkazů oba soudy nižších stupňů rovněž konstatovaly značně nekonzistentní výpovědi obviněného, který např. před policejním orgánem popřel, že by nabídl či předal omamné látky svědkům B. a K., přičemž u hlavního líčení nově za poskytovatele drog označil osobu M. O., o kterém se v přípravném řízení vůbec nezmínil. Také důvody, pro které se jmenovaní svědci údajně chtěli zbavit jeho osoby, obviněný v průběhu trestního řízení změnil, když původně uváděl „udání“ jejich osob z jeho strany, posléze skutečnost, že při testech na přítomnost omamných látek měli pozitivní výsledek, zatímco jeho výsledek byl negativní. Z výpovědi žádného ze slyšených svědků však nevyplynulo, že by obviněný skutečně měl s ostatními odsouzenými zásadní konflikty či neshody. Naopak oba svědci označili jejich vzájemné vztahy za „normální“ (tedy bez vztahových animozit), což potvrdil i svědek M. S. (který rovněž odmítl, že by mezi dotčenými osobami nastala nějaká situace, pro kterou by se chtěl obviněného někdo z ostatních odsouzených „zbavovat“). Nehledě na to, že když obviněný za distributora drog na oddíle číslo 6 ve věznici XY označil osobu M. O., provedeným dokazováním bylo shledáno, že takto označenou osobou může reálně být pouze M. O., nicméně z provedených důkazů nevyplynula žádná zjištění stran obstarávání omamných látek jeho osobou, pročež ani tento způsob obhajoby není hodnověrným způsobem důkazně podepřen.

28. Z hlediska podaného dovolání se jeví jako klíčové, že obsahově uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) neodpovídá žádná z dovolatelem vznesených námitek. Obviněný měl v jejich rámci dostatečně precizovat reálně existující rozpor skutkových zjištění s obsahem určitého důkazu či důkazů, nicméně soudům nižších instancí pouze vytkl, že dospěly k nesprávným skutkovým závěrům, když za věrohodné vyhodnotily důkazy nedostatečné a naopak za nevěrohodné označily důkazy, jež jej mají z přisouzeného jednání vyvinit. Dovolatel se tedy ve svém mimořádném opravném prostředku domáhá pouze jiného hodnocení provedených důkazů, než jaké je obsaženo v napadeném rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně.

29. K tomu je vhodné připomenout usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který Nejvyššímu soudu nařizuje přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání. Odlišnost dovolacího důvodu podle současného znění ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (tj. po novelizaci účinné od 1. 1. 2022) podle Ústavního soudu „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.

30. Těmto požadavkům však formulace dovolacích námitek obviněného v nyní posuzované věci neodpovídá, neboť po dovolacím soudu pouze požaduje, aby na podkladě jeho námitek uložil soudům nižších stupňů, aby skutková zjištění (vyplynuvší ze svědeckých výpovědí, jakož i dalších důkazů) přehodnotily v jeho prospěch, aniž se v jeho neprospěch dopustily svévolného hodnocení důkazů. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítl, že by postupem soudů prvního a druhého stupně bylo porušeno ústavním pořádkem garantované právo obviněného na spravedlivý proces.

31. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že alternativní varianta průběhu skutkového děje, která by skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což v projednávaném případě nelze tvrdit, ježto obviněný své námitky založil na pouhém zpochybňování logických skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Nadto dovolatel v rámci své ryze účelové obhajoby (založené na čistě subjektivním hodnocení provedených důkazů) dospěl ke zcela absurdnímu tvrzení o své nevině, přestože byl ze spáchání shora popsaného protiprávního jednání bez důvodných pochybností usvědčen na podkladě řádně provedených důkazů.

32. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že k jednotlivým skutkovým zjištěním nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování jejich vzájemných vztahových souvislostí. Takový přístup se nemůže setkat s úspěchem, a to zvláště za situace, když mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé existuje nezpochybnitelná logická návaznost. Právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod totiž nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).

33. Argumentaci obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) je tedy možné označit za toliko skutkovou polemiku, v rámci které uvádí vlastní pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, která nevyznívají ve prospěch jeho obhajoby, v rámci níž tvrdí, že se projednávané trestné činnosti nedopustil. Takový postup však nemohl být Nejvyšším soudem akceptován, neboť obviněný uplatněné skutkové námitky podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Ve skutečnosti takto postavenou argumentaci nemohl podřadit pod žádný existující zákonný dovolací důvod, neboť v zásadě neargumentuje ve smyslu výše uvedeného zjevného (či extrémního) rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale kontinuálně pokračuje ve své popěrné obhajobě, aniž by akceptoval důkazní argumenty obou soudů nižších stupňů.

34. Za této situace nelze – z pohledu zákonem vymezených dovolacích důvodů – nikterak úspěšně naznačovat, že se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily zlovolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněného. Ze stejného důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítá, že bylo postupem soudů prvního a druhého stupně porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. Pokud soudy nižších stupňů na základě výše popsaných důkazů shodně dospěly k nepochybnému závěru o vině obviněného, nelze takový závěr za žádných okolností zpochybnit.

VI. Závěr

35. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Okresní soud v Mostě se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Krajský soud v Ústí nad Labem se s těmito skutkovými závěry ve své podstatě ztotožnil, byť dokazování ještě doplnil o některé listinné důkazy (zejména opis z evidence rejstříku trestů, výpis z centrální evidence stíhaných osob a o obsahy spisů Okresního soudu v Mostě vedeného pod sp. zn. 7 T 34/2024, a Okresního soudu v Hradci Králové vedeného pod sp. zn. 1 T 57/2024).

36. Nejvyšší soud po svém přezkumu provedeného na podkladě obviněným podaného mimořádného opravného prostředku neshledal, že by mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé existoval jakýkoli nesoulad, tím méně rozpor zjevný. Obviněný svými skutkovými námitkami nejenže materiálně nenaplnil žádný z dovolacích důvodů, na který odkázal, ale navíc jeho výhrady mají charakter tvrdošíjné polemiky, jejímž prostřednictvím zdůrazňuje pouze skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje závažná skutková zjištění, která jej z předmětné trestné činnosti usvědčují.

37. V nyní posuzované věci Nejvyšší soud nezjistil žádný negativní zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného. Soudy nižších instancí se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů. Projednávaný skutek byl rovněž přiléhavě právně kvalifikován, neboť ze strany obviněného byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky obou aplikovaných skutkových podstat, tedy jak přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, tak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku.

38. Po provedeném přezkumu napadeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2025, č. j. 7 To 116/2025-216, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 4. 2. 2025, č. j. 2 T 23/2024-187, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku tak Nejvyšší soud dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného R. K. nedošlo ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, pročež jím podané dovolání bylo v souladu s § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.

39. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 9. 2025

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu