11 Tdo 841/2022-401
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 9. 2022 o dovolání
obviněného P. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Louny, t. č. ve výkonu
trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
14. 4. 2022, sp. zn. 5 To 116/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené
u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 113/2021, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá.
1. Stalo se tak na základě skutkových zjištění, že obviněný
nejméně dne 26. 5. 2021 ve 12:30 hod. v XY, v ulici XY před panelovým domem
č. p. XY, přechovával pro jiného za účelem další distribuce ve vozidle zn.
Volkswagen Passat, RZ XY celkem 39,58 g pervitinu s obsahem 29,01 g čistého
metamfetaminu,
přičemž pervitin, odborně metamfetamin, je psychotropní látkou uvedenou v
seznamu č. 5 vyhlášky č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek a zařazené
do seznamu č. II vyhlášky č. 62/1989 Sb., o Úmluvě o psychotropních látkách,
přičemž k zacházení s omamnými a psychotropními látkami neměl povolení ve
smyslu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších
zákonů ve znění pozdějších předpisů,
a výše uvedeného jednání se dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu
v Chomutově ze dne 30. 10. 2000, č. j. 6 T 50/2000-254, který nabyl právní moci
dne 23. 3. 2001, odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a
psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního
zákona č. 140/1961 Sb., k trestu odnětí svobody ve výměře 6 roků, který vykonal
dne 13. 9. 2019.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
3. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti bodu I.
výroku rozsudku, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které
opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném
do 31. 12. 2021), tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
4. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku po rekapitulaci dosavadního
průběhu řízení konkrétně namítal, že žádný z provedených důkazů jej
neusvědčuje, že by se dopustil jednání, za nějž by odsouzen. Uváděných 39,58 g
metamfetaminu (29,01 g báze) přechovával výhradně pro vlastní potřebu, protože
je osobou mnoho roků silně závislou na omamných a psychotropních látkách,
nikoli v úmyslu jej dále distribuovat (a tedy přechovávat pro jiného ve smyslu
§ 283 tr. zákoníku), a proto se mohl dopustit nanejvýš trestného činu
přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr. zákoníku. K
množství zajištěného metamfetaminu uvedl, že jednak jej k jeho koupi vedla
výhodná cena a jednak se mu, jako dlouholetému narkomanovi s vysokou denní
spotřebou dosahující až 1 g metamfetaminu, naskytla možnost se drogou
předzásobit. Dovolatel dále namítal, že v otázce viny nelze přihlížet k jeho
předchozím odsouzením, ani k jeho předcházejícím jednáním a trestům, které
vykonal. Dovolatel rovněž uvedl, že nelze přihlížet k podání vysvětlení
svědkyně R. M., která následně na Policii ČR i před okresním soudem popřela,
že by jí obviněný nabízel za odvoz ještě i gram pervitinu. Dovolatel dále
zdůraznil, že to, co uvedl J. O. před soudem, kde byla projednávaná jeho
trestná činnost, je procesně nepoužitelné. Dovolatel tak dospěl k závěru, že se
ve vztahu k zajištěnému metamfetaminu nedopustil žádného jednání, jež by mohlo
odůvodňovat jeho postih podle § 283 tr. zákoníku. V trestním řízení podle něj
nebylo nic takového prokázáno, a tudíž na základě presumpce neviny nelze
dovolatele za tento trestný čin uznat vinným.
5. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 4.
2022, sp. zn. 5 To 116/2022, a rozhodl o uznání jeho viny jen z přečinu podle §
284 odst. 2 tr. zákoníku s uložením přiměřeného trestu odnětí svobody. Současně
navrhl, aby mu do rozhodnutí Nejvyššího soudu byl odložen výkon dalšího trvání
trestu odnětí svobody.
6. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce
činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že závěr o naplnění
objektivní stránky souzeného zločinu lze učinit primárně na základě značného
množství dovolatelem přechovávaného metamfetaminu, svědectví svědka Č. z
přípravného řízení čteného podle § 211 odst. 3 písm. a) tr. řádu, zajištěné
komunikace mezi dovolatelem a svědkem Č., přičemž jsou skutkové závěry
dokreslovány i výpovědí svědkyně M. a svědka O., jež v souhrnu dokládají, že
dovolatel metamfetamin distribuoval. Závěr soudů o tom, že dovolatel
přechovával metamfetamin za účelem další distribuce, především podporuje jeho
značné množství, z něhož by bylo možné vytvořit zhruba 200 prodejních dávek a
které překračuje množství větší než malé ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu
ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, více než 26x, obsah báze dokonce
převyšuje nejmenší množství účinné látky ve smyslu citovaného stanoviska až
50x. Dovolatel přitom v této souvislosti namítl, že necelých 40 g metamfetaminu
zakoupil pro svoji potřebu z peněz vydělaných legální prací s tím, že se tzv. předzásobí. Nelze však než souhlasit se závěry obou soudů, že dovolatelovo
tvrzení, že zajištěný metamfetamin přechovával pro svoji potřebu, nezní
přesvědčivě. Spolu s metamfetaminem byla ve stejné tašce nalezena i váha značky
DOMO, jejíž stěr byl pozitivní na metamfetamin a kanabinoidy, přičemž dovolatel
potvrdil, že ji při posledním nákupu metamfetaminu nepoužil, jelikož prodejkyni
věřil. Probíhající prodeje dokládala i komunikace dovolatele se svědkem Č., jež
byla zajištěna v mobilním telefonu dovolatele. V této souvislosti lze zmínit i
skutečnost, že nalézací soud při utváření svých skutkových zjištění poukázal i
na protokol o hlavním líčení v trestní věci obviněného O., vedené u Okresního
soudu v Chomutově pod sp. zn. 52 T 106/2021, u něhož tento svědek uvedl, že asi
týden před vzetím dovolatele do vazby od něj měl metamfetamin obdržet. Nalézací
soud přistoupil k provedení tohoto důkazu, namísto osobního výslechu, jelikož
se svědek O. k hlavnímu líčení ve věci dovolatele nedostavil, přičemž státní
zástupkyně ani dovolatel na osobním slyšení netrvali. Podobně nalézací soud
poukázal i na protokol o výslechu podezřelé svědkyně M. v jiné trestní věci
vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 53 T 69/2021, během něhož tato
uvedla, že od dovolatele měla za odvoz obdržet jako odměnu 1 g metamfetaminu
nebo 1 000 Kč a natankováno. Protokol byl podle § 213 odst. 2 tr. řádu čten v
přítomnosti svědkyně, jež měla možnost na něj reagovat. Ačkoli lze postupu
nalézacího soudu při dokreslování svých skutkových zjištění vytknout, že v plné
míře nedostál připuštěním zprostředkovaných sdělení svědků O. a M. zásadám
přímosti, bezprostřednosti a ústnosti, nejedná se o takové pochybení, jež by
mělo za následek porušení dovolatelova práva na spravedlivý proces. Co se týče
výpovědi nepřítomného svědka O.
(jež byla učiněna v jiné trestní věci), její
obsah byl ze strany dovolatele v hlavním líčení konfrontován, přičemž na jeho
osobním výslechu dovolatel ani státní zástupkyně netrvali. Co se týká protokolu
o výslechu svědkyně M. ve vlastní trestní věci, ten byl v hlavním líčení čten
v její přítomnosti, a tak měla svědkyně M. i dovolatel možnost na jeho obsah
reagovat, což mohl nalézací soud reflektovat při dokreslování svých skutkových
závěrů. Závěr o naplnění objektivní stránky souzeného zločinu je nicméně činěn
na základě jiných důkazů. V případě sdělení svědků O. a M. se tak nejednalo
o důkazy jediné ani o důkazy s rozhodující vahou, a tak v souladu s judikaturou
Evropského soudu pro lidská práva nelze dospět k závěru o porušení dovolatelova
práva na spravedlivý proces jako celku [srov. východiska vyplývající z rozsudku
Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 12. 2011 ve věci Al-Khawaja a
Tahery proti Spojenému království, č. stížností 26766/05 a 22228/06 a rozsudku
Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 12. 2015 ve věci Schatschaschwili
proti Německu, č. stížnosti 9154/10 (srov. zejména § 118), anebo jejich reflexi
v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16 (N 208/83
SbNU 299)]. V obou případech byla nadto zachována kontradiktornost trestního
procesu.
7. Podle státního zástupce za všech výše zmíněných okolností nelze považovat
skutkové závěry obou soudů, že dovolatel nepřechovával zajištěný metamfetamin
pro svoji potřebu, za jakkoli excesivní. Protože dovoláním napadené rozhodnutí
netrpí dovolatelem vytýkanými vadami, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné
odmítl. Současně navrhl, aby tak Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §
265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Podle § 265r odst. 1
písm. c) tr. řádu vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně v
neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny
podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu.
9. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné,
dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce,
v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i
obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu.
10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo
dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá,
lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve
znění účinném do 31. 12. 2021), na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného
odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst.
1, 3 tr. řádu).
11. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolatel ve svém mimořádném opravném
prostředku nereflektoval na skutečnost, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo ke
změně právní úpravy řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu
provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mj. zákon č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného
činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena
na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně
provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l) § 265b odst.
1 tr. řádu se označují jako písmena h) až m).
12. Dovolací důvod zakotvený do 31. 12. 2021 v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu [nyní uváděný pod písm. h)] se týkal toho, že rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu bylo možné namítat, že
skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný
čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl
obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nebylo možné
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo
napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotněprávních. Proto byl též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový
stav byl pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
Vedle vad, které se týkaly právního posouzení skutku, bylo možné vytýkat též
„jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která
nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné
skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
13. Nejvyšší soud však připouštěl, že se zásada, s níž jako dovolací soud
přistupoval k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v
případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek
porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků
spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování
o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních
práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a
chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy
Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004,
sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna
ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil, což
Nejvyšší soud následně akceptoval, taktéž zobecňující podmínky, za jejichž
splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních
práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle
Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů
získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a
konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv
akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního
soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn.
IV. ÚS 570/03, aj.).
14. Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného P. M. splňuje kritéria jím
uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového
materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru,
že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale
ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v § 265b odst. 1 tr.
řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1.
2022. Obviněný ve skutečnosti námitkami, které jsou v dovolání blíže rozvedeny,
zpochybňuje správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění, brojí
proti způsobu vyhodnocení důkazů ze strany soudů a nabízí jejich vlastní
hodnocení. Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění
obou soudů, a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu
právního posouzení skutku, v tom smyslu, že by mohl být uznán vinným pouze
trestným činem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 tr.
zákoníku. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12.
2021), ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně
zakotveny.
15. Obviněný v rámci dovolání znovu vyjadřuje svůj nesouhlas se skutkovými
zjištěními, učiněnými soudy nižších stupňů, zpochybňuje hodnocení provedených
důkazů a zejména závěr soudů nižších stupňů, že zajištěný metamfetamin
přechovával k další distribuci, tj. pro jiného. V tomto směru je však třeba
znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání
mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a
jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně
v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7
tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší
soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně
existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich
učiněnými.
16. O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná, neboť skutkový stav
byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané
věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy
nižších stupňů, které vycházejí z provedeného dokazování. Námitky obviněného,
že pervitin dne 26. 5. 2021 měl u sebe výlučně pro svoji potřebu a nikoliv k
distribuci dalším osobám, již byly podrobně rozebrány v rozhodnutích obou
nižších soudů, neboť obviněný tyto námitky uplatňoval již v řízení před
nalézacím soudem, jakož i v odvolacím řízení. Nejvyšší soud především
upozorňuje na skutečnost, že v rámci dovolání není v zásadě přípustné tvrdit
stejné námitky, které dovolatel uplatnil již v odvolání a s nimiž se odvolací
soud řádně vypořádal, což se v daném případě stalo. Obviněný v rámci podrobného
odůvodnění dovolání (body 1. – 9.) pouze doslovně opakuje námitky, které jsou
součástí jeho odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Nejvyšší soud považuje
za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými
se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené
závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již dostatečně
reagováno u soudů nižších instancí. Okresní i krajský soud v rámci odůvodnění
svých rozhodnutí dostatečným způsobem vysvětlily, proč neuvěřily obhajobě
obviněného, že pervitin, který byl u něj nalezen dne 26. 5. 2021 ve vozidle zn.
Volkswagen Passat, měl výhradně pro svou potřebu. Nejvyšší soud může v tomto
směru odkázat na body 37. – 41. odůvodnění rozsudku okresního soudu a na body
11. – 16. odůvodnění rozsudku krajského soudu, s nimiž se zcela ztotožnil.
Pokud se týká námitky obviněného, že v otázce viny nelze přihlížet k jeho
předchozím odsouzením, Nejvyšší soud připomíná, že recidiva obviněného zakládá
v jeho případě použití kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §
283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
17. Nejvyšší soud shledal důvodnou pouze námitku obviněného ohledně procesní
nepoužitelnosti výpovědi J. O. v jeho trestní věci, kdy J. O. nebyl
vyslechnut v trestní věci obviněného jako svědek a v tomto řízení nelze
vycházet z jeho výpovědi, kterou učinil jako obžalovaný v jiné trestní věci.
Stejně tak nelze jako důkaz použít výpověď svědkyně R. M. v její trestní
věci, kdy byla vyslýchána jako podezřelá (viz bod 42. odůvodnění rozsudku
okresního soudu). Toto pochybení okresního soudu však nemá vliv na jinak
správná skutková zjištění, neboť se nejednalo o podstatné důkazy pro rozhodnutí
o vině obviněného, ale okresní soud na zmíněné protokoly o výpovědích J. O.
a R. M. odkázal (chybně) pouze jako na doplňující nepřímé důkazy. Nejvyšší
soud konstatuje, že i bez těchto procesně nepoužitelných důkazů byla vina
obviněného bez pochybností prokázána ostatními provedenými důkazy. Nejvyšší
soud pouze dodává, že skutečně nelze uvěřit tvrzení obviněného, že uvedené
množství pervitinu, tj. téměř 40 g, měl u sebe pouze pro vlastní potřebu, a to
ani za situace, kdy obviněný je sám uživatelem drog.
18. Nejvyšší soud k námitkám obviněného závěrem znovu uvádí, že se všemi
námitkami se již dostatečným způsobem vypořádaly soudy nižších stupňů a tyto
námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu, účinného do 31. 12. 2021, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně
uvedený v § 265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021,
ani ve znění účinném od 1. 1. 2022.
19. Nejvyšší soud proto uzavírá, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu,
než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. Za splnění
podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu takto mohl
rozhodnout v neveřejném zasedání. Návrhem obviněného na odklad výkonu
rozhodnutí se Nejvyšší soud vzhledem k výsledku dovolacího řízení nezabýval.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 9. 2022
JUDr. Antonín
Draštík
předseda senátu
Zpracovala:
JUDr. Monika Staniczková