11 Tdo 85/2024

11 Tdo 85/2024-364

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 2. 2024 o dovolání obviněného M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 10 To 233/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 121/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. M. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2023, č. j. 11 T 121/2023-286, byl obviněný M. M. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným spácháním zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za spáchání tohoto jednání a rovněž za dva sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (kterými byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 12. 2022, č. j. 11 T 148/2022-87) byl dovolatel podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku a za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Vyjma toho byl rovněž podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. V návaznosti na výše uvedené okresní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 12. 2022, č. j. 11 T 148/2022-87, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Náchodě následně podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 10 To 233/2023-319, tak, že napadený rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného M. M. uznal vinným zvlášť závažným zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za toto jednání a za dva sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (kterými byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 12. 2022, č. j. 11 T 148/2022-87, a který nabyl právní moci téhož dne) jej Krajský soud v Hradci Králové odsoudil podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného uložení trestu zákazu činnosti podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu tří let. Vyjma toho krajský soud podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z citovaného rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 15. 12. 2022, č. j. 11 T 148/2022-87, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, s nimiž se zcela ztotožnil i soud odvolací, se obviněný M. M. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

v úmyslu umožnit výrobu metamfetaminu v podobě soli osobám P. M., nar. XY, F. M., nar. XY, a M. V., nar. XY, úmyslně neoprávněně v období nejméně od blíže nezjištěného dne v létě 2021 do druhé poloviny listopadu 2022 soustavně za účelem zisku dovážel na jím užívaném motocyklu tov. zn. Yamaha, nebo jím užívaném vozidlem tov. zn. Fiat Stillo, r. z. XY, popřípadě jinými dopravními prostředky, z různých míst v Polské republice do České republiky, nejčastěji přes hraniční přechod v XY, popřípadě i přes jiné hraniční přechody v okrese XY, léky obsahující efedrin, a to zejména léčivý přípravek značky Efedrina Arena 50 mg 1.500 comprimate, nebo léčiva obsahující pseudoefedrin, jako například STOP Cold či Cirrus Duo, přičemž efedrin a pseudoefedrin se používají za jiný předmět potřebný k výrobě metamfetaminu, látky zvané též jako pervitin, a metamfetamin hydrochlorid je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek, které provádí zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, a takto jednal, ač dobře věděl o jaké přípravky se jedná a že se používají k výrobě pervitinu a tyto osoby je k výrobě pervitinu hodlají použít, když v uvedeném období takto dovezl a minimálně těmto třem osobám následně prodal nejméně 18 balení léku Efedrina Arena 50 mg s počtem 1.500 tablet v jednom balení za částku celkem nejméně 376.000 Kč, tedy celkem nejméně 27.000 tablet, ze kterých bylo možné vyrobit více než 796,6 gramů metamfetaminu hydrochloridu, a dále nejméně 12 balení po 600 kusech tablet léčiv STOP Cold či Cirrus za částku nejméně 207.000 Kč, ze kterých bylo možné vyrobit nejméně 509,10 gramu metamfetaminu hydrochloridu, když konkrétně: v období od léta 2021 do srpna 2022 v XY, XY a dalších místech v okrese XY v nejméně 16 případech prodal jako předmět učený k výrobě pervitinu P.

M. nejméně 10 balení léku Efedrina Arena 50 mg s počtem 1.500 tablet v jednom balení za částku celkem 200.000 Kč, nejméně 6 zavakuovaných plastikových sáčků s obsahem 600 kusů tablet v jednom balení obsahujících pseudoefedrin s obchodním názvem STOP Cold či Cirrus Duo za celkovou částku 120.000 Kč, a dále od blíže nezjištěné osoby zprostředkoval prodej 1 kilogramu červeného fosforu za blíže nezjištěnou částku, o kterém věděl, že se jedná o látku zařazenou mezi prekursory drog na úrovni Evropské unie, a to konkrétně do přílohy I., kategorie 2, podkategorie 2A, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, a do přílohy, kategorie 2, nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a blíže nezjištěné množství jódu za blíže nezjištěnou částku, 1.

v přesně nezjištěných dnech v srpnu 2022 v katastru obce XY v blízkosti mlýna u cesty směrem k letišti v nejméně 2 případech prodal jako prekurzor pro výrobu pervitinu M. V., nejméně 3 zavakuované plastikové sáčky s obsahem vyloupaných tablet obsahujících pseudoefedrin s obchodním názvem STOP Cold či Cirrus Duo za částku nejméně 53.000 Kč,

2.

v období od září 2022 do blíže nezjištěného dne ve druhé polovině listopadu 2022 v XY, XY a dalších místech v okrese XY v 11 případech prodal jako prekurzor pro výrobu pervitinu F. M., narozenému XY, nejméně 8 balení léku Efedrina Arena 50 mg s počtem 1.500 tablet v jednom balení za částku celkem 176.000 Kč, nejméně 3 zavakuované plastikové sáčky s obsahem blíže nezjištěného množství tablet v jednom balení obsahujících pseudoefedrin s obchodním názvem STOP Cold či Cirrus Duo za celkovou částku 15.000 Kč, 1,5 kilogramu červeného fosforu za částku 15 000 Kč, o kterém věděl, že se jedná o látku zařazenou mezi prekursory drog na úrovni Evropské unie, a to konkrétně do přílohy I., kategorie 2, podkategorie 2A, nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a do přílohy, kategorie 2, nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a dále pak nejméně 3 osobám v nejméně 15 případech od léta 2022 do konce listopadu 2022 neoprávněně poskytl již vyrobený metamfetamin hydrochlorid, když takto: a) v období od blíže nezjištěného dne v létě 2022 do 11.

9. 2022 v obci XY, XY, ale i na jiných místech v okrese XY v nejméně 10 případech poskytl pervitin A. J., nar. XY, které ho v nejméně 5 případech prodal v množství vždy po 1 gramu za 1.000 Kč a v nejméně 5 případech jí pervitin poskytl v množství 0,2 gramu zdarma, kdy jí takto celkem poskytl nejméně 6 gramů pervitinu za částku 5.000 Kč, b) v blíže nezjištěných dnech od konce srpna 2022 do druhé poloviny listopadu 2022 na blíže neurčených místech v okolí XY nejméně ve 2 případech prodal pervitin I.

Š., nar. XY, v množství tzv. na tenkou čáru v celkové hodnotě 400 Kč, c) v období od konce července 2022 do poloviny listopadu 2022 v XY a v okolí v nejméně 3 nebo 4 případech poskytl pervitin P. H., nar. XY, které ho v uvedených případech prodal za různé částky od 200 do 1.000 Kč v blíže nezjištěném množství za celkovou částku 2.000 Kč, a takto jednal, ačkoliv dobře věděl, že neměl k tomuto jednání příslušné povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo prekursory podle § 4 a § 8 zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách, a nedisponoval ani příslušným dovozním povolením ve smyslu ustanovení § 21 odst. 1 zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách.

4. Obviněný M. M. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2023, č. j. 10 To 233/2023-319, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2023, č. j. 11 T 121/2023-286, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které opětovně zaměřil proti výrokům o vině i trestu. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho první variantě, neboť podle jeho mínění jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků projednávaného trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Vyjma toho obviněný odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá rovněž na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zopakoval, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2023, č. j. 10 To 233/2023-319, byl (na podkladě jím podaného odvolání) zrušen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2023, č. j. 11 T 121/2023-286, jímž byl uznán vinným za spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Následně však Krajský soud v Hradci Králové pouze nepatrně upravil popis skutku a jeho osobu znovu odsoudil, avšak nyní již za spáchání zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. V této souvislosti dovolatel podotkl, že okresní soud v rámci hlavního líčení zastavil trestní stíhání stran skutku popsaného pod II. obžaloby, neboť nebylo dostatečně prokázáno, že by se jej obviněný dopustil. Nicméně stejně nevyjasněná důkazní situace podle jeho přesvědčení dopadá i na skutek původně (v obžalobě) popsaný pod bodem I. (nyní již nečíslovaný, jímž byl uznán vinným), neboť i toto trestné jednání bylo podle jeho náhledu prokazováno obdobnými či shodnými svědectvími. Zcela konkrétně – projednávaný skutek v rámci obžaloby obsahoval šest dílčích útoků uvedených pod bodem 3 písm. a) až f). Nicméně pro absenci usvědčujících výpovědí svědků (svědkyně S., svědků R. a G.), jakož i nepřítomnost dalších usvědčujících důkazů musely být z obžaloby dílčí útoky popsané pod písm. d) až f) vypuštěny.

6. Přes tuto úpravu dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vyjádřil nesouhlas se způsobem, jakým oba soudy nižších stupňů vyhodnotily výpověď svědkyně A. J.. Podle jeho mínění je tato svědkyně celkově nevěrohodná, neboť v projednávaném případě vypovídala celkem třikrát, přičemž pokaždé se její svědectví obsahově lišilo. U výslechu ze dne 27. 2. 2023, kterému byl přítomen obhájce obviněného, vypověděla, že „možná“ žádný pervitin od obviněného ani neměla. Navíc tato svědkyně byla již v minulosti trestána za spáchání trestného činu křivé výpovědi, přičemž k otázce její důvěryhodnosti se v přípravném řízení vyjádřil i svědek M., který s ní před mnoha lety udržoval poměr. Krajský soud si však jako věrohodnou „vybral“ výpověď, kterou tato svědkyně učinila u hlavního líčení, přičemž podle mínění dovolatele vyznívá odůvodnění takového postupu dosti nepřesvědčivě. Obviněný má za to, že výpovědi svědkyně, které si vzájemně odporují, nemohou jeho osobu usvědčit z distribuce léčiv s obsahem efedrinu a pseudoefedrinu svědkovi V. Ostatně tento svědek již v přípravném řízení jasně uvedl, že jeho osobu nezná. Z toho dovolatel usuzuje, že toliko svědkové J. a M. jej „svými výpověďmi zahrnuli do obžaloby“.

7. Dovolatel dále vyjádřil zásadní nesouhlas se stanovením rozsahu neoprávněného nakládání s léčivy, jenž krajský soud v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu vyhodnotil jako značný. S tím zcela koreluje, že policie při domovní prohlídce nenalezla žádný metamfetamin ani léčiva s obsahem látek označovaných jako prekursory. Jako příklad důkazní nouze dovolatel poukázal na poněkud nelogické odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu v bodě 16. jeho odůvodnění, v rámci kterého uvedl, že obviněný nakládal celkem s množstvím nejméně 6 gramů pervitinu ve vztahu ke třem odběratelům, a to přesto, že pod bodem 3. písm. a) jej uznal vinným za distribuci opět nejméně 6 gramů pervitinu toliko svědkyni A. J., tedy pouze jediné z těchto tří odběratelů.

8. Vzhledem k trestní minulosti svědkyně J., hodnocení její věrohodnosti svědkem M., dále k faktické absenci hmotných důkazů v podobě zabavených léků, příp. jiných prekursorů či samotného pervitinu, nemohly soudy nižších stupňů dospět k závěru o naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu, navíc „ve značném rozsahu“, v čemž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Celé dokazování tedy zůstalo i po odvolacím řízení značně nepřesvědčivé, v důsledku čehož je projednávaný skutek nesprávně posouzen i z hmotněprávního hlediska.

9. Jelikož napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové je nelogický, vnitřně rozporný a neobsahuje potřebná skutková zjištění, která by vedla k hmotněprávnímu závěru o naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 286 odst. 2 tr. zákoníku, jimž byl uznán vinným, dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2023, č. j. 10 To 233/2023-319, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2023, č. j. 11 T 121/2023-286, a přikázal tomuto soudu, aby předmětnou věc znovu projednal a rozhodl.

10. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 1 NZO 12/2024-8, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v prvé řadě odmítl námitky obviněného, které uplatnil již v dřívějších fázích trestního řízení a ve kterých opět označil celé dokazování za nedostatečné či nepřesvědčivé. Zjevně tak brojí proti učiněným skutkovým zjištěním, a to přesto, že nesprávnými skutkovými zjištěními nemůže být založen některý z dovolacích důvodů, leda že by bylo prokázáno, že rozhodná skutková zjištění (pro naplnění znaků trestného činu určující) jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim by nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. O označení takových vad se však dovolatel ani nepokusil, pročež jeho námitky zůstaly toliko v nekonkrétní rovině, pročež žádnou z nich nelze podle státního zástupce přiřadit k některému z dovolacích důvodů.

11. Jistou míru konkrétnosti státní zástupce přiznal toliko dvěma námitkám obviněného. K prvnímu tvrzení, že odvolací soud údajně nepřesvědčivě odůvodnil, „proč si vybral“ výpověď svědkyně J. učiněnou u hlavního líčení, státní zástupce uvedl, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku logicky a přesvědčivě vysvětlil, z jakého důvodu a jaké části výpovědi této svědkyně uvěřil (viz bod 8.), pročež s jeho tvrzeními vyjádřil bezvýhradný souhlas. Za podstatné však označil skutečnost, že námitka směřující pouze proti důvodům rozhodnutí není přípustná (viz § 265a odst. 4 tr. řádu).

12. Druhá námitka spočívá ve výroku obviněného, že v projednávané věci je zjevný rozpor mezi bodem 3. písm. a) výroku rozsudku odvolacího soudu a bodem 16. jeho odůvodnění, což má potvrzovat faktický stav „důkazní nouze“. Avšak podle výroku rozsudku odvolacího soudu měl dovolatel poskytnout svědkyni J. 6 gramů pervitinu a dalším dvěma odběratelkám – svědkyním Š. a H. „množství na tenkou čáru“ a „blíže nezjištěné množství“. Celkem se mělo jednat o 6 gramů a další nezjištěné množství metamfetaminu. Tomu odpovídá výrok odvolacího soudu v bodě 16. odůvodnění, ve kterém krajský soud konstatoval, že obviněný „nakládal celkem s 6 gramy této psychotropní látky, a to ve vztahu ke třem odběratelům“. Z uvedeného podle státního zástupce vyplývá, že soud odmítl „přimýšlet si imaginární gramy“ distribuovaného metamfetaminu, což je postup ve prospěch obviněného. Ostatně dovolatel ani neuvedl, jakým jiným způsobem by bylo možné popsat situaci, kdy 6 gramů bylo jistých a hmotnost dalších pěti či šesti dávek byla nejistá. Z hlediska dovolání však státní zástupce považuje za klíčové, že ani obecnou „důkazní nouzi“ nelze bez dalšího (tedy bez zjevného rozporu nebo bez nezákonného či opomenutého důkazu) vyhodnotit jako důvod pro uplatnění některého z dovolacích důvodů. Dovolání obviněného tedy ani v této části neodpovídá uvedenému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu.

13. V navazující části svého podání dovolatel toliko stručně dodal, že posuzovaný skutek podle jeho mínění nebyl správně posouzen ani z hmotněprávního hlediska. K této námitce však neuvedl žádnou bližší hmotně právní argumentaci, a proto se k ní státní zástupce nemohl nikterak blíže vyjádřit.

14. Jelikož dovolání obviněného M. M. obsahuje toliko povšechné výhrady namířené proti učiněným skutkovým zjištěním i hmotněprávnímu posouzení, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než jím navrženým způsobem.

15. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena.

III. Přípustnost dovolání

16. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. řádu.

17. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit rovněž otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

19. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., jímž byl v řízení o dovolání v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat: - správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, - procesní bezvadnost provedeného dokazování a - správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. řádu.

20. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

21. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.

22. Obviněný v rámci svého podání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Stran existence tohoto dovolacího důvodu přitom zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem (k této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.) Ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je rovněž možné vznášet námitky ve vtahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní je možné posoudit pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu).

23. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

24. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného M. M. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. řádu. Obviněný ve vztahu k jím zpochybňovaným jednáním opětovně usiluje toliko o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které namítl, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jeho vině stran prokazovaného skutku. Tím fakticky namítl, že soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu, v důsledku čehož naznačil (byť implicitně), že v jeho případě došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

25. Těmito výroky tedy dovolatel opětovně rozporuje zásadní skutková zjištění, aby stran projednávaného trestného jednání (popsaného ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Náchodě) prosadil vlastní obhajobu, podle které nemělo být soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, že se dopustil výše uvedeného zvlášť závažného zločinu. V důsledku toho usiluje o zrušení napadených rozsudků a opětovné projednání jeho věci s cílem dosáhnout pro svoji osobu značně příznivějšího rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti ve věci provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné.

26. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. řádu mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen ke kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

27. Takovéto zásadní pochybení obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (v rámci jeho první varianty) sice namítl, nicméně Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že skutkový stav byl stran obviněným zpochybňovaného jednání řádně zjištěn a bez důvodných pochybností prokázán, a proto v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů, tím méně pochybnosti klíčové.

V. 1. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu

28. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu označil dokazování za nedostatečné a nepřesvědčivé, čímž v podstatě usiloval zpochybnit všechna zásadní a pro jeho osobu usvědčující skutková zjištění.

29. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu nejprve ověřil, že Okresní soud v Pelhřimově ve věci provedl řádné dokazování, zahrnující zejména výpovědi klíčových svědků A. J. (č. l. 237), P. M. (č. l. 238), P. H. (č. l. 260 verte), a I. Š. (č. l. 261), přičemž obviněný M. M. využil svého zákonného práva a ve věci odmítl vypovídat, stejně jako svědci M. V. a F. M. Stávající skutkový rámec dále doplnily provedené listinné důkazy, zejména jednotlivé protokoly o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví analýza dat a zkoumání nosičů dat, osobní výkazy obviněného a další méně podstatné důkazy.

30. Všechny výše uvedené důkazy následně Okresní soud v Náchodě vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle § 2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Posléze i krajský soud jako soud odvolací provedené hodnocení důkazů vyhodnotil jako ucelené, logické, řádně se vypořádávající se všemi významnými aspekty případu, a proto se se skutkovými závěry soudu prvního stupně zcela ztotožnil. Odvolací soud se naproti tomu neztotožnil s právní kvalifikací dotčeného jednání podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jíž aplikoval okresní soud, a to s ohledem na to, že soud prvního stupně náležitě nereflektoval příslušná nařízení Evropské unie definující pojem „prekursor“, jakož i aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, v níž se tato nařízení odrážejí.

31. Vzhledem k tomu krajský soud napadený rozsudek zrušil v celém jeho rozsahu, tedy ve výroku o vině i trestu, nicméně v návaznosti na již učiněná a náležitě zdůvodněná skutková zjištění okresního soudu obviněného uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.

32. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné prokázat jeho vinu stran prokazovaných jednání, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného fakticky po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění celého procesu dokazování. Přitom obviněný byl procesně úspěšný ve vztahu k jednání spočívajícímu v přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (v obžalobě popsaného pod bodem II.), a z části také stran zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu [v obžalobě popsané pod bodem I. písm. d) až f)], kterak bylo konstatováno shora. Přes výše uvedené úpravy tzv. skutkové věty však okresní soud spolehlivě prokázal obviněným dlouhodobě páchaný přeshraniční dovoz léčivých přípravků s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu, stejně jako neoprávněnou distribuci již vyrobeného metamfetaminu třem odběratelům, jehož se dopustil v přímém úmyslu – proti čemuž dovolatel brojí v rámci svého dovolání.

33. V této souvislosti obviněný usiloval zpochybnit zejména výpověď svědkyně A. J., které distribuoval ze všech odběratelů největší množství pervitinu, s odůvodněním, že tato svědkyně není věrohodná, neboť i v minulosti byla pro křivou výpověď již sama odsouzena.

34. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že tato svědkyně ve věci skutečně vypovídala opakovaně (procesně využitelné jsou její výpovědi založené na č. l. 198-203, 236 verte), avšak počet opakovaných předávek pervitinu od obviněného, stejně jako jeho celkové množství, včetně ceny, kterou za psychotropní látku zaplatila, soudu bez výhrad potvrdila. Podobně také svědkyně P. H. a I. Š. jasně uváděly, že od obviněného opakovaně obdržely metamfetamin, když se pouze ke gramáži jednotlivých předávek vyjádřily značně neurčitě (od obviněného získaly „jednu lajnu“ nebo množství „tak na půl lajny“, č. l. 260 verte, 261). Klíčová usvědčující výpověď svědkyně A. J. tedy nestojí důkazně osamocena, nýbrž je podpořena dalšími svědeckými výpověďmi, které se v jednotlivých částech vzájemně potvrzují, přičemž na ně navazují také provedené listinné důkazy, objasňující širší okolnosti případu.

35. Nejvyšší soud dále prověřil, že dílčí rozpory mezi výpověďmi svědků slyšených v přípravném řízení a při hlavním líčení jsou vysvětlitelné odstupem času, limity lidské paměti, jakož i motivací svědků nepřitížit obviněnému jakožto svému bývalému dealerovi, se kterým během inkriminované doby navázaly osobní vztah. Ostatně okresnímu soudu nelze nikterak podsouvat, že by se nedostatečně zabýval skutečnostmi svědčícími ve prospěch obviněného, když se s řadou přetrvávajících rozporů řádně vypořádal mimo jiné tím, že v návaznosti na ně upravil znění tzv. skutkové věty stran distribuce metamfetaminu V. R., P. G. a J. S., kterak bylo naznačeno výše.

36. K námitce obviněného stran „celkové nevěrohodnosti“ svědkyně A. J. je nutné uvést, že okresní soud patřičně zkoumal hodnověrnost její výpovědi zejména stran její částečné obsahové nejistoty. Nicméně i přes zjevný časový odstup od prověřovaných událostí tato svědkyně u hlavního líčení potvrdila, že právě od obviněného M. získala opakovaně metamfetamin v celkovém množství nejméně 6 gramů za úhrnnou částku 6.000 Kč, přičemž se dostatečně vyjádřila i k důvodům změny své předchozí výpovědi. Z jejího vyjádření rovněž vyplynulo, že obviněnému v jeho procesním postavení neměla zájem nikterak přitížit, stejně jako to, že byla dostatečně motivována vypovídat pravdu, neboť (jako osoba v tu dobu vykonávající trest odnětí svobody) se obávala svého případného postihu za nepravdivou svědeckou výpověď (viz č. l. 237). Rovněž ve vztahu k dodávání léčiv s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu svědkovi V. či dodávky plastové nádoby obsahující červený fosfor obviněnému M. byla tato svědkyně v rámci svých

jednotlivých vyjádření zcela konzistentní (č. l. 237). Lze tedy shrnout, že souhrn všech provedených důkazů vytvořil přehledný obraz skutkového děje, který byl zahrnut do výroku napadeného rozsudku, přičemž o něm nepřetrvávají žádné důvodné pochybnosti. Za takové situace je nutné tvrzení obviněného stran celkové nevěrohodnosti svědkyně J. pokládat za plně vyvrácené.

37. Jestliže dovolatel za příklad údajné důkazní nouze označil část odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu, ze kterého vyplývá, že fakticky měl distribuovat nejméně 6 gramů pervitinu „ve vztahu ke třem odběratelům“, avšak současně byl uznán vinným tím, že toliko svědkyni J. poskytl nejméně 6 gramů pervitinu – jedná se o námitku zavádějící a zcela nemístnou.

38. Jak bylo konstatováno výše, svědkyně P. H. a I. Š. okresnímu soudu potvrdily, že od obviněného opakovaně obdržely metamfetamin, nicméně množství jednotlivých dávek nedokázaly či nechtěly nikterak blíže specifikovat. Soud prvního stupně se proto odmítl zabývat spekulativním závěrem, jaké množství pervitinu představuje jedna či půl „lajny“ – ostatně předmětné množství představuje ve vztahu k závažnosti projednávaných skutkových okolností toliko marginální veličinu, která nemá nikterak významný důsledek ve vztahu k celkové vině obviněného. Z těchto důvodů soud prvního stupně zcela správně upustil od odhadů či spekulací a postupoval v duchu zásady in dubio pro reo, a proto je nutné výše uvedenou námitku dovolatele vyhodnotit jako čistě účelovou, manipulativní a zcela bezpředmětnou. Vyjma toho je zcela oprávněná poznámka státního zástupce, který poznamenal, že dovolatel ani nezmínil, jakým jiným způsobem měl soud dospět k určení gramáže jednotlivých dávek, které poskytl odběratelkám H. a Š. Nejvyšší soud k tomu dodává, že obviněný měl prostor pro upřesnění předmětného množství distribuovaného pervitinu, neboť jej oběma svědkyním zprostředkoval, pročež má sám nejpřesnější odhad toho, jaké množství představuje „jedna či půl lajny“ pervitinu.

39. S tím souvisí i odmítnutí pokusu obviněného o zpochybnění rozsahu jemu přisouzeného množství léčiv s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu. Okresní soud oprávněně vycházel z výpovědí svědků P. M. a F. M., kteří při výsleších v přípravném řízení potvrdili, že od obviněného minimálně po dobu patnácti měsíců (od léta 2021 do cca listopadu 2022) opakovaně nakupovali léčiva obsahující efedrin či pseudoefedrin, včetně dalších chemikálií potřebných pro laboratorní extrakci metamfetaminu (červený fosfor nebo jód) a podrobně se vyjádřili i k množství a cenám daných léčiv. Navíc oba své výpovědi učinili spontánně, nezávisle na sobě a za účasti obhájce obviněného (viz č. l. 182-187, 188-190). Svědek P. M. v řízení před soudem pravdivost své předchozí výpovědi potvrdil, odkázal na ni a v podstatných bodech ji zopakoval (č. l. 237 verte – 238). Naproti tomu svědek F. M. v řízení před soudem odmítl vypovídat, pročež byla v souladu s § 211 odst. 1, 3 písm. a) tr. řádu jeho výpověď z přípravného řízení přečtena, aniž by vůči jejímu obsahu byly vzneseny výhrady či připomínky (č. l. 260). Přestože policií během prohlídky jiných prostor a pozemků (konkrétně motorového vozidla tov. zn. Seat Cordoba 1.6 6K51F2, reg. zn. TUH 72-78) nebyl nalezen metamfetamin ani prekursory (č. l. 57), nemohla se tato skutečnost již na skutkových závěrech soudu prvního stupně (vzhledem i k dalším ve věci provedeným důkazům) nikterak projevit.

40. Lze tedy shrnout, že výše uvedené námitky stran údajné nevěrohodnosti svědkyně A. J. (respektive ve věci vypovídajících svědků), jakož i stran rozsahu distribuovaných léčiv s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu Nejvyšší soud neshledal důvodnými, neboť oba soudy nižších stupňů v rámci svého postupu dospěly k jednoznačnému závěru, že jednání, které je předmětem výroku o vině, se objektivně stalo a obviněný M. M. je bez důvodných pochybností osobou, která jej spáchala.

V. 2. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu

41. Jelikož dovolatel tvrdí, že v projednávané věci nebylo řádně provedeno dokazování, vyjádřil souběžně s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu své přesvědčení, že „domnělý skutek byl nesprávně právně posouzen“, respektive že oba soudy nižších stupňů projednávanou trestnou činnost posoudily nesprávně i z hlediska hmotněprávního. K tomuto tvrzení však neuvedl žádnou bližší hmotněprávní argumentaci.

42. Dovolatel je s odkazem na předmětný dovolací důvod oprávněn vznést toliko výhrady, že zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán ve výroku o vině, není takovým trestným činem (či trestnými činy), za které jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jež byly dovolateli přisouzeny. Proto obviněný (s poukazem na předmětný dovolací důvod) může toliko namítat, že dotčený skutek (či skutky) buď vykazují znaky jiných trestných činů, anebo nejsou žádným trestným činem. Jelikož však obviněný M. M. v rámci svého mimořádného opravného prostředku fakticky žádné hmotněprávní námitky nevznesl, Nejvyššímu soudu nezbylo, než i výše uvedené tvrzení odmítnout jako zcela irelevantní.

V. 3. Nad rámec námitek vznesených obviněným (poznámky obiter dictum)

43. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že okresní soud náležitě nereflektoval při právní kvalifikaci předmětného jednání obviněného příslušná nařízení Evropské unie definující pojem „prekursor“, jakož ani aktuální judikaturu obecných soudů, v níž se tato nařízení odrážejí, zejména stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněné pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr. V důsledku toho soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil projednávané jednání jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

44. V návaznosti na to odvolací soud konstatoval, že okresní soud měl stran distribuce již vyrobeného metamfetaminu jakožto psychotropní látky a červeného fosforu coby prekursoru projednávaný skutek z hmotněprávního hlediska posoudit jako trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s trestným činem výroby a držení předmětu určenému k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, jehož se obviněný dopustil souběžnou distribucí jednak léčiv obsahujících efedrin a pseudoefedrin a jednak jódu jakožto „jiných předmětů“ určených k nedovolené výrobě psychotropní látky než je prekursor. Předmětný závěr krajského soudu (který deklaroval v bodě 13. odůvodnění svého rozhodnutí) je však nesprávný, neboť nereflektuje právní závěr výslovně uvedený v bodě II. stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněného pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr., na které odvolací soud ve svém rozsudku výslovně odkazuje.

45. Nejvyšší soud v předmětném stanovisku konstatoval, že léčivé přípravky nelze a priori považovat za prekursory ve smyslu § 283 odst. 1 a § 286 odst. 1 tr. zákoníku, a to ani v případě, že samy prekursor obsahují. Jednání pachatele, který neoprávněně nakládal s léčivým přípravkem obsahujícím prekursory efedrin nebo pseudoefedrin za účelem nedovolené výroby omamných či psychotropních látek, může (za splnění dalších zákonných podmínek) naplnit skutkovou podstatu obou trestných činů - tedy trestného činu podle § 283 tr. zákoníku, ale i podle § 286 tr. zákoníku - neboť mezi oběma těmito trestnými činy je dán vztah subsidiarity. Nicméně pro správnou právní kvalifikaci je nutné pečlivě rozlišovat: - zda se pachatel dopustil dovozu, vývozu či jiného nakládání s léčivými přípravky obsahujícími prekursor za účelem jejich bezprostředního použití ke konkrétní nedovolené výrobě omamných či psychotropních látek, anebo - zda takové léčivé přípravky opatřil nebo přechovával (sobě nebo jinému) jako „jiný předmět“, který byl obecně určen k (blíže nezjištěné) nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek, než prekursor ve smyslu § 286 tr. zákoníku. Z toho vyplývá, že pachatel se nemůže jedním skutkem dopustit obou výše uvedených trestných činů současně, tedy v jednočinném souběhu.

46. V projednávaném případě přitom bylo prokázáno, že se obviněný M. M. dopustil jednak dovozu léčiv s obsahem pseudoefedrinu a současně i distribuce metamfetaminu či červeného fosforu několika osobám. Toto trestné jednání posoudil Okresní soud v Náchodě jako jeden skutek, který právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin naplňující zákonné znaky skutkové podstaty podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

47. Tento právní závěr krajský soud správně odmítl, neboť nebylo prokázáno, že by jednání obviněného směřovalo k individuálně určené výrobě metamfetaminu, pročež nebylo možné „spárovat“ konkrétní dovoz léčiv s obsahem prekursoru na straně jedné a konkrétní laboratorní výrobu metamfetaminu na straně druhé. Nakládáním s těmito léčivy tedy nemohly být naplněny zákonné znaky skutkové podstaty podle § 283 odst. 1 tr. řádu, a to ani jako pokusu podle § 21 tr. zákoníku nebo přípravy k tomuto trestnému činu podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, popř. účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku.

48. Jelikož bylo na podkladě provedeného dokazování jednoznačně prokázáno, že obviněný M. během inkriminované doby dovážel léčivé přípravky s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu (a to v dominantním množství) a souběžně distribuoval metamfetamin (byť v množství marginálním), jakož i červený fosfor třetím osobám, bylo z hmotněprávního hlediska nutné obě tato jednání oddělit do dvou samostatných skutků. První pak odpovídá naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 286 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, zatímco druhé jednání odpovídá naplnění zákonných znaků trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž se zjevně jedná nikoli o jednočinný, nýbrž o vícečinný souběh dvou samostatných trestných činů.

49. V této souvislosti tedy Nejvyšší soud upozorňuje buď na očividné pochybení vzniklé při písemném vyhotovování rozhodnutí odvolacího soudu anebo na zjevnou vadu deklarovaného právního názoru. Ostatně krajský soud sám v bodě 9. odůvodnění svého rozsudku doslovně citoval stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněné pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr., včetně závěru o vyloučení jednočinného souběhu těchto trestných činů, nicméně i přesto v bodě 13. téhož odůvodnění jednočinný souběh obou skutkových podstat výše uvedených trestných činů (tj. § 283 a § 286 tr. zákoníku) v projednávaném případě konstatoval. Tento chybný závěr se však v konečném důsledku na projednávané věci obviněného M. M. nikterak neprojevil, neboť jak krajský soud správně doplnil – řádný opravný prostředek v dané věci podal výlučně obviněný, pročež při absenci odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného nepřicházelo v úvahu rozšíření právní kvalifikace tohoto jednání o další trestný čin (resp. rozdělení jednání na dva samostatné, sbíhající se skutky naplňující zákonné znaky skutkových podstat odlišných trestných činů). Opačný postup by totiž bylo namístě jednoznačně shledat za odporující zásadě zákazu reformationis in peius vyjádřené v § 259 odst. 4 tr. řádu.

VI. Shrnutí

50. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jenž uplatnil již během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je přitom toliko prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. V tomto směru je namístě připomenout, že odlišná interpretace skutkových zjištění nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.

51. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.

52. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

VII. Závěr

53. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 11. 2023, č. j. 10 To 233/2023-319, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2023, č. j. 11 T 121/2023-286, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. řádu, ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. řádu, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. M. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu).

V Brně dne 29. 2. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu