USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2018
dovolání, která podali obvinění O. J. a M. H., roz. S., proti rozsudku Vrchního
soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017, jako soudu odvolacího
v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci
pod sp. zn. 52 T 13/2015 a rozhodl takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných O. J. a M. H.
odmítají.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 52 T 13/2015, byli obvinění O. J. a M. H. uznáni vinnými v bodě I
zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a dále M. H. v bodech II a IV pokračujícím
zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a
O. J. v bodě III přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a
psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. O. J. byl za
tuto trestnou činnost odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
čtrnácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a
(částečně společně s T. V. B.) k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku
vyjmenovaných. M. H. byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
jedenácti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou, a k trestu
propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti
tím, že
I. O. J., M. H., B. T. V., H. K. Q. a N. B. D. společně a úmyslně v době
od 8. 12. 2014 do 17:05 hod. dne 12. 12. 2014 v obci B., okres L., v rekreačním
objektu č. 30 provedli izolaci efedrinu a to pomocí amatérsky sestavené
chemické aparatury, kterou neoprávněně přechovávali, z léku zn. CIRRUS
obsahujícího efedrin (pseudoefedrin), ze kterého by v případě dokončení celé
výroby za využití chemikálií, zejména jódu, červeného fosforu, hydroxidu
sodného, kyseliny fosforečné i kyseliny chlorovodíkové a toluenu, které byly
zajištěny při domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor, obvinění získali po
přepočtu nejméně 12 229,82 gramů psychotropní látky metamfetamin, zvané
pervitin, z čehož vyrobili nejméně 11 720,7 gramu pseudoefedrin hydrochloridu v
krystalické a v tekuté formě, což odpovídá po přepočtu 8 632,8 gramům
hydrochloridu metamfetaminu, dále 470,44 gramu metamfetaminu v tekuté basi a
dále ze zajištěných tablet zn. CIRRUS určených k výrobě psychotropních látek by
bylo možno vyrobit 3 096,7 gramu hydrochloridu metamfetaminu a dále vyrobili
nejméně 26,27 gramu čistého metamfetaminu v 31,82 gramu krystalické látky,
které na místě činu vydala M. H., a při domovní prohlídce u O. J. bylo mimo
jiné nalezeno 51 kusů tablet zn. CIRRUS, které mohly poskytnout 3,61 gramu
hydrochloridu metamfetaminu, přičemž samotná výroba metamfetaminu nebyla
obviněnými dokončena pouze z důvodu zákroku Policie ČR, a skutku se dopustili
společným dílčím jednáním, jelikož po předchozí dohodě O. J. poskytl za úplatu
k výrobě metamfetaminu nemovitost své tchýně H. H. v B., přičemž věděl, že zde
bude metamfetamin s dalšími obviněnými vyráběn, dále opatřoval a dovážel
vozidlem zn. Mercedes Benz VITO, na místo tablety zn. CIRRUS, toluen, a další
suroviny a jídlo a vše potřebné k výrobě metamfetaminu pro H. K. Q., M. H. a N. B.
D. a B.T. V. si pro výrobu metamfetaminu od O. J. pronajal nemovitost v B. a
zajistil pro výrobu metamfetaminu chemickou aparaturu, prekursory drog ve formě
tablet zn. CIRRUS a najal za úplatu H. K. Q. a N. B. D. na přímou výrobu
metamfetaminu a tito za pomocí improvizované chemické aparatury a shromážděných
surovin prováděli v objektu v B. vlastní výrobu psychotropní látky metamfetamin
a část hotového produktu předali před příjezdem Policie ČR B. T. V., který
zároveň při páchání a plánování činu tlumočil mezi českými a vietnamskými
obviněnými, a M. H. jim při výrobě psychotropní látky pomáhala, uklízela a
dohlížela na H. K. Q. a N. B. D. v B., vařila jim a zajišťovala spojení s O. J. a vše potřebné pro výrobu psychotropní látky tak, aby O. J. podle situace
přivážel věci nutné k úspěšné výrobě metamfetaminu a množství materiálu
zajištěného v různých fázích výroby a různých skupenstvích by bylo po finálním
dokončení všech fází výroby schopné poskytnout 12 229,82 gramů psychotropní
látky metamfetamin, zvané pervitin, který by v prodejních cenách na místním
trhu měl hodnotu cca 12 229 820 Kč při ceně 1 000 Kč za 1 gram, přičemž vstupní
náklady na suroviny a materiál nutný k výrobě dosahovaly cca 148 937 Kč až 181
437 Kč na 1 000 gramů pervitinu podle množstevních slev, celkem tedy v uvedeném
případě činily vstupní náklady na výrobu celkem 12 229,82 gramů pervitinu cca
od 1 821 472 Kč do 2 218 941 Kč, z čehož je zřejmé, že obvinění spáchali čin v
úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch od cca 10 000 000 Kč do 10 400
000 Kč a navíc zde byly obviněnými shromážděny za účelem výroby metamfetaminu i
další suroviny určené k výrobě psychotropních látek, přičemž by bylo možné
vyrobit z červeného fosforu až 15,1 kg hydrochloridu metamfetaminu, v případě
zajištěné kyseliny fosforečné až 26,5 kg hydrochloridu metamfetaminu a v
případě zajištěného jodu až 36,8 kg hydrochloridu metamfetaminu a dále byl na
místě zajištěn v čisté formě i ve formě směsí toluen v množství cca 400 litrů a
kyselina chlorovodíková v množství cca 9 litrů,
II. M. H. 1. ve F., od konce roku 2013 do února 2014 v místě tehdejšího bydliště v
P. ul. a jinde a dále v létě 2014 v bytě v L.-P. a jinde ve větším počtu
případů neoprávněně prodala J. D., několik dávek psychotropní látky
metamfetaminu, v celkovém množství 5 gramů,
2. v L., na různých místech, v době od konce roku 2011 do konce roku
2012 neoprávněně prodala v desítkách případů J. I., psychotropní látku
metamfetamin v celkovém množství 50 gramů a poté mu prodala od června 2014 do
prosince 2014 ve F. v místě svého bydliště celkem 20 gramů metamfetaminu,
3. ve F., v jejím bydlišti a na různých dalších místech, v době od ledna
2013 do listopadu 2013 neoprávněně cca ve 20 případech prodala a cca v 25
případech za poskytnutý odvoz motorovým vozidlem předala L. K., psychotropní
látku metamfetamin, v celkovém množství nejméně 10 gramů,
4. ve F., v místě svého přechodného bydliště, Š., F., v penzionu M. ve
F.
i jinde v Libereckém kraji od počátku roku 2012 do poloviny roku 2013
neoprávněně předala ve 12 případech za poskytnutý odvoz motorovým vozidlem A. L., psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 12 gramů,
5. ve F., na parkovišti u OD P. a na jiných místech, od konce roku 2013
do prosince 2014 nejméně v pěti případech neoprávněně prodala J. N.,
psychotropní látku metamfetamin v množství nejméně 8 gramů,
6. ve F. v ul. Š. a jinde v době od června 2014 do prosince 2014
neoprávněně opatřila za protislužbu nejméně v pěti případech P. N.,
psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 1 gram,
7. ve F., v Ch. a jinde v době od ledna 2014 do srpna 2014 neoprávněně
prodala J. Š., v několika desítkách případů psychotropní látku metamfetamin v
celkovém množství nejméně 72 gramů,
8. neoprávněně prodala J. T., psychotropní látku metamfetamin v
následujících případech: v L. v době od prosince 2011 do ledna 2012 nejméně 0,5
gramu metamfetaminu, ve F., ve Š. ul. v květnu 2012 v místě svého trvalého
bydliště nejméně 2,5 gramu metamfetaminu, v L., v místě svého tehdejšího
bydliště v ulici P., L.– P., cca v 25 případech od srpna 2012 do srpna 2013
nejméně 12,5 gramu metamfetaminu, ve F. a jinde od října 2014 do listopadu 2014
celkem ve dvou případech nejméně 2 gramy metamfetaminu,
9. ve F., v místě svého tehdejšího bydliště ve Š. ul. a jinde od konce
roku 2013 do prosince 2014 neoprávněně prodala nejméně v pěti případech P. V.,
psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství nejméně 1,5 gramu,
III. O. J. 1. ve F., ve svém bydlišti v ulici R. od června 2014 do prosince 2014
neoprávněně prodal J. I., ve více než 15 případech psychotropní látku
metamfetamin v celkovém množství nejméně 20 gramů,
2. ve F., dne 12. 8. 2014 v odpoledních hodinách, v místě svého
tehdejšího bydliště v ulici H. neoprávněně prodal R. P. psychotropní látku
metamfetamin v celkovém množství nejméně 2,57 gramu,
IV. M. H. a O. J. ve F. dne 23. 10. 2014 kolem 20. hodiny společně
neoprávněně prodali J. T., psychotropní látku metamfetamin v celkovém množství
nejméně 7 gramů a to tak, že se M. H. nejprve s J. T. jako s odběratelem
dohodla na neoprávněném prodeji metamfetaminu s tím, že metamfetamin mu osobně
předá O. J., kterému J. T. také drogu zaplatí, což učinili a po společné dohodě
obou O. J. před tehdejším bydlištěm M. H. J. T. metamfetamin předal,
přičemž obvinění se tohoto jednání dopustili, ačkoli
metamfetamin je psychotropní látka zařazená do seznamu II podle úmluvy o
psychotropních látkách a látka uvedená v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/98 Sb., o
návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, a efedrin (pseudoefedrin) je
uvedený jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a rady (ES)
č. 273/2004 a nařízení rady (ES) č. 111/2005 a toluen a kyselina chlorovodíková
jsou pomocné látky uvedené v přílohách ke zmiňovanému nařízení č. 273/2004 a č. 111/2005 a obvinění nebyli držiteli oprávnění s těmito látkami nakládat,
a obviněný O. J.
se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl odsouzen
rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 11. 2013, č. j. 31 To 422/2013-295, mimo jiné za zvlášť závažný zločin nedovolené
výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §
283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody v
trvání 36 měsíců se zkušební dobou 5 let, tj. do 6. 11. 2018, a dále byl
odsouzen rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 102/2014-2138 s právní
mocí 10. 11. 2014 za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání
s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c)
tr. zákoníku mimo jiné k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let
a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou,
a obviněná M. H. se uvedeného jednání dopustila přesto, že byla odsouzena
rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 16. 1. 2014, č. j. 6 T 185/2013, s
právní mocí dne 6. 6. 2014, pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku k
podmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zkušební dobou
čtyřicet dva měsíců, tj. do 6. 10. 2016.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a další spoluobvinění odvolání. Z
podnětu odvolání obviněného O. J. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017, napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného
zrušil ve výroku o způsobou výkonu trestu odnětí svobody a ve výroku o trestu
propadnutí věci, který mu byl uložen společně s T. V. B., a nově rozhodl tak,
že obviněného pro výkon trestu zařadil rovněž do věznice se zvýšenou ostrahou
(přičemž změnil pouze odkaz na příslušné ustanovení trestního zákoníku v
aktuálním znění) a rozhodl o zabrání věcí podle § 100 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Odvolání obviněné M. H. podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný O. J. prostřednictvím obhájců Mgr. Jana Vargy a JUDr. Vladimíra Škréty a obviněná M. H. prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Císaře. Obviněný O. J. prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Vargy ohledně dovolacího
důvodu odkázal na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že se nedopustil
jednání tak, jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně. Soudy podle něj
nezkoumaly důkladně veškeré skutečnosti vedoucí k jeho odsouzení a proces nebyl
spravedlivý. V rozsudcích absentuje objasnění vztahů mezi obviněnými a jejich
funkce. Většina odsouzených Vietnamců neovládá český jazyk a obviněný naopak
nemluví vietnamsky, z čehož vyplývají pochybnosti ohledně toho, jak mohla
taková skupina komunikovat. Obviněný dále namítá, že varna nesloužila k výrobě
pervitinu, ale technicky mohla sloužit pouze k výrobě prekursoru. K této otázce
navrhoval vyhotovení znaleckého posudku. Z protokolu o domovní prohlídce také
podle obviněného plyne, že se měl nalézt pouze pseudoefedrin, tedy prekursor. Rozsudek odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelný, neboť na str. 3 uvádí,
že se měl vyrábět pseudoefedrin z metamfetaminu. Dále má obviněný za to, že se
měla zohlednit zpráva národní protidrogové centrály, podle které se jeden gram
pervitinu nejčastěji prodává za 700 Kč. Domnívá se, že jeho jednání mělo být
kvalifikováno maximálně jako výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě
omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem
dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad
Labem – pobočky v Liberci, sp. zn. 52 T 13/2015, ve spojení s rozsudkem
Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017, a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Prostřednictvím obhájce JUDr. Vladimíra Škréty obviněný O. J. odkázal na
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Uvedl, že nejednal
jako spolupachatel, ale pouze zajistil předmětný prostor. Dále uvedl některé
námitky totožné jako v předchozím dovolání. Namítl, že v případě majetkového
prospěchu vyšel soud z dohadů. Porušil přitom zásadu, že hodnota pervitinu má
být stanovena pro pachatele co nejpříznivěji. Mělo se jednat o cenu obvyklou v
případě „velkoobchodního“ prodeje. Nesprávně byly stanoveny také náklady na
výrobu pervitinu. Dle výpočtu obviněného pak mohlo být pervitinu vyrobeno
maximálně 7 kg. K dovolacímu důvodu podle§ 265b odst. 1 písm. b) tr.
ř. obviněný uvedl, že ze
sdělovacích prostředků se dozvěděl o trestním stíhání předsedy senátu JUDr. Ivana Elischera. Má proto pochybnost, zda v jeho věci nerozhodoval vyloučený
soudce, který mohl být ovlivněn korupčním jednáním ve vztahu k jeho
spoluobviněným. Závěrem dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To 149/2017. Obviněná M. H. ohledně dovolacího důvodu odkázala na § 265b odst. 1 písm. b),
g) tr. ř. Uvedla, že nejsou dány znaky spáchání činu ve velkém rozsahu a v
úmyslu získat pro sebe nebo jiného prospěch velkého rozsahu. Nebyla správně
zjištěna kvalita ani množství psychotropní látky a nesprávně byla stanovena i
cena konečného produktu. V této souvislosti soud odmítl provést znalecký
posudek, který navrhovali oba obvinění. Ten se také měl zaměřit na to, zda
zajištěná aparatura byla způsobilá pervitin vyrobit. Zajištěná látka byla pouze
prekursorem. Podíl obviněné na trestné činnosti spočíval v tom, že vařila jídlo
spoluobžalovaným vietnamské národnosti. Pohybovala se mimo sklepní prostory
domu. Z provedených důkazů pak bylo zjištěno, že pervitin nebo jeho
meziprodukty byly vyráběny mimo dobu spáchání skutku vymezenou v rozsudku soudu
prvního stupně. Není přitom zřejmé, kdo měl pervitin vyrábět a proč policejní
orgány nezasáhly dříve. Podle obviněné žádný důkaz nenasvědčuje tomu, že by se
na výrobě pervitinu podílela od října 2014 do 8. 12. 2014. Domovní prohlídka
nebyla provedena v souladu se závazným pokynem policejního prezidenta č. 100 ze
dne 7. 12. 2001. Na fotografiích z jejího počátku se na stole v kuchyni
nacházel počítač patřící policii a zelený škopek, který byl vynesen ze
sklepních prostor. Fotodokumentace tak vyvolává dojem, že když obviněná vařila
v kuchyni jídlo, musela mít povědomí o výrobě pervitinu. Fotografie byly soudu
dodávány státním zástupcem teprve v průběhu hlavního líčení jako reakce na
obhajobu obviněné. Dále pak obviněná namítá nezákonnost policejních odposlechů,
jejichž povolení nebylo nijak odůvodněno, pouze bylo opsáno z návrhu. Zvukový
záznam z hlavního líčení nebyl řádně přepsán. Ve výrokové části rozsudků podle
obviněné chybí odkaz na § 23 tr. zákoníku. Obviněná navíc nesouhlasí s
posouzením svého jednání jako spolupachatelství, jednalo se podle ní o
účastenství ve formě pomoci. V této souvislosti pak navrhovala aplikaci § 58
odst. 5 tr. zákoníku. Ve věci podle ní existuje extrémní nesoulad při hodnocení
jednotlivých důkazů. Obviněná také namítla, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, kterým byl JUDr. Ivan Elischer, a to z důvodu jeho trestního stíhání. Pochybnosti o nestrannosti
tohoto soudce v jiných věcech u obviněné vyvolávají pochybnosti i ohledně jeho
nestrannosti v její trestní věci. Závěrem dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud
zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 11 To
149/2017, a Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 10. 4. 2017, sp. zn. 52 T 13/2015, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovoláním obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím
státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí
průběhu řízení a obsahu obviněnými podaných dovolání uvedl, že jejich námitky
uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. neodpovídají. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor
mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. K námitkám obviněného O. J. podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že tento obviněný nijak nereflektuje
skutková zjištění soudů, z nichž vyplývá nejen jeho vědomost o výrobě
pervitinu, ale zejména skutečnost, že právě on byl vůdčí osobností páchané
trestné činnosti. Nejenže vědomě poskytl výrobní prostory, ale zároveň
zajišťoval i dodávky vstupní suroviny pro výrobu metamfetaminu a logisticky a
materiálně zajišťoval vlastní výrobu prováděnou vietnamskými spoluobviněnými. Takto intenzivní zapojení obviněného do žalované činnosti dle názoru státního
zástupce rozhodně nelze považovat za pouhou pomoc, ale jde zjevně o
spolupachatelství, neboť obviněný O. J. se již přímo podílel na vlastním
naplňování přisouzené skutkové podstaty. Za relevantní dle názoru státního zástupce nelze považovat ani námitku, že
jednání směřovalo pouze k izolaci meziproduktu efedrinu, nikoli k vlastní
výrobě metamfetaminu. I samotná neoprávněná výroba prekursoru naplňuje
skutkovou podstatu podle § 283 tr. zákoníku. Na právní kvalifikaci jednání
obviněného nemá bez dalšího vliv, zda jeho úmyslem byla produkce pervitinu,
nebo „pouze“ prekursoru efedrinu. Jednání obviněných zůstalo dílem ve stadiu
pokusu z toho důvodu, že dokončení kompletní výroby metamfetaminu bylo zmařeno
zásahem policie. Pokud obviněný dále namítá, že zajištěná laboratoř byla
schopna vyrobit pouze prekursor a nikoli výsledný produkt pervitin, jde opět o
tvrzení, které nemá oporu ve skutkových zjištěních soudů. Z těch naopak
vyplývá, že na místě zajištěné laboratoře se již nacházel i přímo vyrobený
pervitin. Úmysl obviněných vyrábět metamfetamin pak vyplývá i ze samotné
skladby zajištěných chemikálií, neboť jód, červený fosfor, hydroxid sodný a
kyselina fosforečná již slouží k vlastní chemické přeměně prekursoru
pseudoefedrinu na metamfetamin. Stejně tak za obsahově relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu
nepovažuje státní zástupce námitky obviněného směřující proti stanovení
zamýšleného prospěchu. Z dovolání je totiž patrné, že nenaplnění znaku „v
úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“ obviněný
dovozuje opět pouze od vlastního skutkového závěru, že vyrobitelné množství
pervitinu bylo nižší než množství soudy zjištěné. Podle skutkových zjištění
soudů totiž jednání obviněných jednoznačně směřovalo k produkci více než 12 kg
metamfetaminu. Takto zjištěné množství metamfetaminu pak soud prvního stupně
správně propočetl násobkem tzv. maloobchodní kupní ceny relevantně zjištěné na
podkladě analytických dat Národní protidrogové centrály Policie ČR.
Skutečnost,
že soudy vyšly z maloobchodních cen na drogovém trhu, má oporu ve skutkových
zjištěních, že obvinění pervitin (mj.) distribuovali právě zejména koncovým
odběratelům. Takový propočet je fakticky pro obviněné výrazně příznivější,
neboť v praxi drogového obchodu se nevyskytuje distribuce čistého
metamfetaminu, ale tato čistá látka je pro zvýšení zisku dále ředěna, takže
skutečně dosažitelný výnos obviněných mohl být ještě vyšší. K námitkám obviněné M. H. podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že rovněž tomuto dovolacímu důvodu
neodpovídají a lze v podstatě odkázat na závěry k obdobným námitkám obviněného
O. J.. Zároveň však podle státního zástupce obviněná uplatňuje též námitku
porušení svého práva na spravedlivý proces. Soudům vytýká, že neprovedly jí
navržený důkaz znaleckým posudkem k objemu a kvalitě psychotropní látky. Tím
podle státního zástupce zjevně směřuje do sféry tzv. opomenutých důkazů, avšak
jde o námitku nedůvodnou. Tímto důkazním návrhem se zabýval již soud prvního
stupně, který jej relevantně vyhodnotil jakožto nadbytečný (str. 32 rozsudku
krajského soudu) a s tímto stanoviskem se ztotožnil následně i soud odvolací
(odstavec 23. jeho rozsudku). Podklad pro teoretickou výtěžnost celkového
zamýšleného objemu vyráběného pervitinu se navíc validně opírá o zpracované
odborné vyjádření Kriminalistického ústavu, přičemž jeho odborné závěry nebudí
jakékoli pochybnosti a jsou v souladu s poznatky praxe postihu trestné činnosti
obdobného druhu. Obvyklou výtěžnost výroby metamfetaminu tzv. českou cestou z
běžně dostupných léčiv s obsahem pseudoefedrinu lze považovat v podstatě za
notorietu. Stejně tak nepovažuje státní zástupce za důvodnou ani námitku obviněné, kterou
směřuje proti průběhu domovní prohlídky. Obdobnou námitku uplatnila v průběhu
řízení, přičemž soudy se jí podrobně zabývaly (viz str. 34 rozsudku soudu
prvního stupně a odstavec 32 rozsudku soudu odvolacího). Obviněná sice namítá
nesoulad postupu policejního orgánu s interními předpisy policie, avšak z této
námitky nelze dovodit, že by průběh tohoto úkonu proběhl v rozporu se zákonem,
což je určující kritérium pro posouzení zákonnosti takto získaných důkazů. Obdobný závěr je podle státního zástupce namístě i ve vztahu k námitce údajně
nesprávné protokolace průběhu hlavního líčení. Ani v tomto směru nevzniká
relevantní pochybnost o správnosti postupu soudu prvního stupně, přičemž nelze
ani přehlédnout, že obviněná blíže nerozvádí, jaké okolnosti v protokolu
absentují a jaký vliv by tato skutečnost měla mít na správnost soudních
rozhodnutí. Za obsahově relevantní námitku státní zástupce nepovažuje ani výhrady obviněné,
že nebylo zjištěno, zda a v jakém množství byly některé látky vyrobené v místě
odvezeny již dříve, a s tím spojenou námitku, že je obviněné kladeno za vinu
též množství pervitinu, které bylo vyrobeno mimo žalované období. Obviněným
bylo za vinu kladeno též přechovávání prekursoru pro jiného, k čemuž nepochybně
docházelo právě v rámci žalovaného období.
Skutečnost, že pervitin mohl být
vyroben již dříve a mimo rámec tohoto období, je pak pouze spekulativní a nelze
ji ze skutkových zjištění dovodit. I kdyby tomu tak ovšem bylo, znamenalo by to
z hlediska trestní odpovědnosti obviněných při zachování totožnosti skutku
pouze jiné, pro obviněné méně příznivé (delší) časové vymezení skutku. Státní zástupce nesouhlasí ani s názorem obviněné, že její jednání by
odpovídalo právní kvalifikaci trestného činu výroby a držení předmětu k
nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku. I tato námitka se míjí se soudy zjištěným skutkovým stavem, z něhož vyplývá, že
jednání obviněných směřovalo k produkci konečného produktu, tj. psychotropní
látky metamfetaminu. Aplikace ustanovení § 286 tr. zákoníku je v daném případě
vyloučena již tím, že jednání obviněných bylo zjevně neoprávněné. Citované
ustanovení totiž postihuje výrobu prekursoru pouze tehdy, pokud je taková
výroba sama o sobě oprávněná, avšak úmysl pachatele směřuje k dalšímu využití
takového prekursoru k nedovolené výrobě drog. Oproti tomu příprava prekursoru v
nyní předkládané věci byla již svou podstatou neoprávněná a za takové situace
bylo jednání obviněných zcela správně podřazeno pod ustanovení § 283 tr. zákoníku. K námitce, že ve výroku odsuzujícího rozsudku není vyjádřeno spolupachatelství,
státní zástupce upozornil, že závěr o spolupachatelství nepředstavuje formu
trestného činu a není tak ani nezbytné jej výslovně vyjadřovat ve výroku
rozsudku, k čemuž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 944/2003
nebo sp. zn. 7 Tdo 368/2002. Názor obviněné, že její činnost byla pouhou
pomocí, pak není založen na skutkových zjištěních soudů, ale je opět pouze
produktem vlastní úvahy obviněné o skutkovém stavu. Z tohoto důvodu v případě
obviněné ani nemohla připadat v úvahu aplikace ustanovení § 58 odst. 5 tr. zákoníku. Proti námitce obou obviněných, že v jejich věci rozhodoval vyloučený soudce
JUDr. Ivan Elischer, podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b)
tr. ř., považuje státní zástupce za nutné se důrazně ohradit. Takto formulovaná
námitka podle něj koliduje s ústavně zakotveným principem presumpce neviny,
který pochopitelně chrání i JUDr. Elischera. Konstruují-li obvinění důvod
podjatosti na podkladě jakýchsi mediálních zpráv ohledně trestního stíhání
tohoto soudce, lze takovou argumentaci považovat za zcela nekorektní až
pokleslou, a to již proto, že se ani nepokoušejí tvrdit, že by se snad údajné
trestné jednání JUDr. Elischera mělo týkat právě jejich věci a v jejich
neprospěch. Údajná trestná činnost jmenovaného soudce v jiných trestních věcech
měla spočívat v postupu ve prospěch obviněných a není tak patrné, v jakém směru
by takové jednání mělo zakládat podjatost tohoto soudce v neprospěch
dovolatelů. Dle názoru státního zástupce proto takové námitky obsahově
uplatněnému dovolacímu důvodu ani neodpovídají. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou
obviněných podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podaná z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání
obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána
oprávněnými osobami [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě,
jakož i na místě, kde je lze učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za
důvody uvedené v § 265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou
provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom
přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního § 265b tr. ř. Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.,
který je dán v případech, kdy ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod
nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v
původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně
namítnuta. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídají námitky obou obviněných spočívající v
úvahách o možné podjatosti JUDr. Elischera, předsedy senátu odvolacího soudu. Jde však o námitky zjevně neopodstatněné, neboť se jedná o vágní tvrzení bez
jakéhokoli vztahu k nyní projednávané věci. Obvinění navíc argumentují možným
nadržováním dalším spoluobviněným, ke kterému však dojít nemohlo, neboť
odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žádnému z
obviněných nijak zásadně nezměnil. Ani obvinění sami nezmiňují, jak se možné
jednání ve prospěch dalších spoluobviněných mělo projevit a jaký mělo mít dopad
na jejich postavení. Oba obvinění dále uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním
posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší
soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a
pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva
správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým
zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl
dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž
nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §
2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování
skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká
především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví
(k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v
tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný
právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho
správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v
chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších
ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by
rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a
Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního
soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu
s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo
obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněnými prezentované námitky uplatněnému
dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť směřují proti skutkovým zjištěním
učiněným v předchozím řízení a proti postupu při provádění a hodnocení důkazů,
popřípadě poukazují na procesní pochybení. Nad rámec dovolacího řízení může k
tomu Nejvyšší soud uvést, že soudy v předchozím řízení logicky a přesvědčivě
vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení
zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Obviněný O. J. mimo jiné uvádí, že neměl v minulosti nic společného s drogami,
ačkoli z výroku rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že byl za obdobnou
trestnou činnost dvakrát odsouzen. Údajně absentující vymezení vzájemných
vztahů a funkcí jednotlivých odsouzených rovněž z výroku rozsudku jasně
vyplývá. Námitka obou obviněných, že použitá aparatura nemohla sloužit k výrobě
pervitinu, ale pouze prekursoru, je také ve zjevném rozporu se skutkovými
zjištěními. V této souvislosti navrhovaný znalecký posudek pak soudy logicky
vyhodnotily jako nadbytečný. Údajnou nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího
soudu obviněný J. staví na nepochopení nepříliš šťastně formulované, přesto
však v kontextu srozumitelné větné vazby, kterou navíc odvolací soud citoval z
výroku rozsudku soudu prvního stupně. V případě námitek týkajících se stanovení
prospěchu, jehož chtěli obvinění dosáhnout, pak lze zcela odkázat na vyjádření
státního zástupce. Kvalifikace jednání podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku se
obvinění dožadují opět zcela na základě vlastních skutkových závěrů. Lze
shrnout, že oba obvinění svou roli oproti soudy učiněným skutkovým zjištěním
podstatně bagatelizují a teprve z toho odvozují svůj požadavek odlišného
právního posouzení. Obviněná M. H. v této souvislosti odmítá závěr, že o výrobě
pervitinu věděla. K jejím námitkám lze ve shodě se státním zástupcem
konstatovat, že závěr o spolupachatelství skutečně není povinnou součástí
výrokové části rozsudku.
Případné nedodržení pokynu policejního prezidenta rovněž nemá vliv na otázku
zákonnosti domovní prohlídky. Je namístě, aby se s možným pochybením v tomto
směru a jeho následky soud prvního stupně vypořádal při hodnocení tohoto
důkazu. Námitka obviněné H. vztahující se k telefonním odposlechům je pak
stručná až nesrozumitelná. Je-li obviněné na obtíž, že povolení argumentuje
stejnými skutečnostmi, jako předložený návrh, lze si pouze položit otázku,
jakými jinými skutečnostmi by bylo možno takové rozhodnutí odůvodnit. K přepisu
záznamu z hlavního líčení pak obviněná už vůbec neuvádí, o jaká konkrétní
pochybení se mělo jednat a jaký byl dopad na právní posouzení jejího jednání či
její právo na spravedlivý proces. Z výroku rozsudku soudu prvního stupně také
nevyplývá, že by obviněné byla přičítána výroba pervitinu mimo zde vymezené
období.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným
rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu
uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. ani
jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných O. J. a M. H. proto pro
jejich zjevnou neopodstatněnost podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O
odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu