11 Tdo 921/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30.
listopadu 2004, o dovolání podaném Ing. M. Š., proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 8. ledna 2004, sp. zn. 5 To 480/2003, který rozhodoval jako soud
odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T
33/2003, t a k t o :
Dovolání obviněného Ing. M. Š. s e podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu o
d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. května 2003, sp. zn. 3 T
33/2003, byl obviněný Ing. M. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §
248 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle § 248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k
trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, jehož výkon byl podle § 58
odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 12
(dvanácti) měsíců.
Podle § 59 odst. 2 tr. zák. byla obžalovanému uložena povinnost, aby během
zkušební doby vydal pošk. P. P., spol. s r.o., se sídlem P., N. H. 300, IČ:
471212.. univerzální klíče od společnosti, diktafon zn. Panasonic, fotoaparát
zn. Olympus, mobilní telefon zn. Nokia 6210, počítačovou sestavu zn. SUPER
MICRO DUAL, monitor k PC, notebook zn. Compaq, tiskárnu k notebooku, modem
Microcom a SW MS OFFICE.
Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost P. P., spol. s r.o., se
sídlem P., N. H. 300/7 odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
Uvedené trestné činnosti se měl dopustit tím, že ačkoli dne 5. srpna 2002
učinil okamžité zrušení pracovního poměru se společností P. P., s.r.o., P., N.
H. 300, kde pracoval m.j. jako marketingový ředitel, nevrátil svému
zaměstnavateli, pro kterého následně již žádnou činnost nevykonával, i přes
výzvy, svěřené pomůcky pro výkon zaměstnání, a to: univerzální klíče od
společnosti, diktafon zn. Panasonic v hodnotě 200,- Kč, fotoaparát zn. Olympus
v hodnotě 2.000,- Kč, mobilní telefon zn. Nokia 6210 v hodnotě 5.400,- Kč,
počítačovou sestavu zn. SUPER MICRO DUAL v hodnotě 22.000,- Kč, monitor k PC v
hodnotě 35.000,- Kč, notebook zn. Compaq v hodnotě 25.000,- Kč, tiskárnu k
notebooku v hodnotě 3.400,- Kč, modem Microcom v hodnotě 2.000,- Kč, SW MS
OFFICE v hodnotě 3.000,- Kč, čímž poškozené společnosti P. P., s.r.o., N. H.
300, P. způsobil škodu v celkové výši 98.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání obviněný Ing. M. Š. a
poškozený P. P., s.r.o.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2004, sp. zn. 5 To
480/2003, byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr.
řádu zrušen ve výroku, jímž byla obviněnému podle § 59 odst. 2 tr. zák. uložena
povinnost vydat během zkušební doby poškozené společnosti P. P., s.r.o., se
sídlem v P., univerzální klíče od společnosti, diktafon zn. Panasonic,
fotoaparát zn. Olympus, mobilní telefon zn. Nokia 6210, počítačovou sestavu zn.
SUPER MICRO DUAL, monitor k PC, notebook zn. Compaq, tiskárnu k notebooku,
modem Microcom a SW MS OFFICE, a dále pak ve výroku, jímž byla poškozená
společnost P. P., s.r.o., P., odkázána podle § 229 odst. 1 tr. řádu se svým
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259
odst. 3 písm. b) tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný je podle § 228
odst. 1 tr. řádu povinen zaplatit poškozené společnosti P. P., s.r.o., se
sídlem P., N. H. 300/7, částku 98.000,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek
nedotčen.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to proti všem jeho výrokům, podal
obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. k) a §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naplnění důvodů dovolání spatřuje dovolatel v
tom, že ačkoliv měl soud rozhodnout o obou podaných odvoláních, neučinil tak,
vyhověl jenom odvolání poškozeného a nerozhodl o jeho odvolání podaném do
výroku o vině a trestu. Dovolatel namítá, že rozsudek obsahuje pouze výrok:
„Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.“ Nadto, dle něho, soud prvního
stupně nesprávně právně posoudil skutek. Ve věci nesprávného právního posouzení
uvedl, že skutková podstata trestného činu zpronevěry předpokládá přisvojení
cizí věci a on si žádnou cizí věc nepřisvojil: všechny věci, které měl svěřeny
k výkonu práce, předal oproti podpisu. Odkázal přitom na skutkovou okolnost,
dle níž jemu svěřené věci byly určeny k výkonu jeho pracovní činnosti v
prostorách provozovny poškozeného a nebyl důvod, aby měl ve svém držení ještě
další věci poškozeného, uložené v místě bydliště. Dovolatel se domnívá, že
pokud šlo o věci poškozeného, měly být evidovány jako hmotný investiční majetek
a měl být proveden důkaz účetními výkazy společnosti P. P., s.r.o. Ohledně
fotoaparátu Olympus dovolatel uvedl, že tento dostal jako vánoční dárek na
firemní vánoční oslavě a další věci odkoupil, přičemž poukázal na to, že v této
souvislosti se soud nedostatečně vypořádal s jeho obhajobou. Dále zdůraznil, že
k předmětným věcem uplatnil zadržovací právo, protože má vůči společnosti
vysoké pohledávky mimo jiné i za neuhrazené mzdy. Ve svém dovolání dále
polemizuje s obsahem provedených důkazů výslechem svědků.
V petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek v návaznosti na
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám rozhodl o zproštění obžaloby.
Státní zástupkyně ve svém vyjádření vyslovila názor, že postup odvolacího soudu
podle § 258 odst. 1 písm. d), f ), odst. 2 tr. řádu, jakož i na něj navazující
postup dle § 259 odst. 3 tr. řádu byl realizován výhradně z podnětu odvolání
poškozeného a v jim namítaných mezích. Podle státní zástupkyně zbývající
výrokový dovětek: „jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen“, vyvolává ve své
osamocené návaznosti na výše citované výroky věcné povahy dojem, že další titul
pro rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě neexistoval. Dle státní
zástupkyně za daného stavu věci je zřejmé, že o odvolání obviněného nebylo
formálně ve smyslu § 256 tr. řádu rozhodnuto. Státní zástupkyně pro uvedené
dospěla k závěru, že prve uvedený dovolací důvod byl uplatněn nejen věcně
správně, ale také zcela důvodně, jestliže výroková část dovoláním napadeného
druhostupňového rozsudku postrádá dílčí výrok, ze kterého by bylo patrno, jak
bylo rozhodnuto o jednom z opravných prostředků, uplatněném jedním z
oprávněných procesních subjektů, a proto bude namístě tento chybějící výrok
doplnit.
K dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu státní zástupkyně uvedla, že pokud dovolatel namítá nenaplnění skutkové
podstaty trestného činu zpronevěry, protože se nedopustil „přisvojení cizí
věci“, dovolatelem odůvodněný dovolací důvod nemůže být věcně naplněn za
použití námitek nedostatečného rozsahu provedeného dokazování a vadného způsobu
jeho hodnocení, neboť vedou ke zpochybnění rozhodného skutkového stavu věci,
který nelze v dovolacím řízení měnit. Státní zástupkyně dále v této souvislosti
konstatovala, že podmínce věcného podložení uvedeného dovolacího důvodu dostála
jediná námitka, která je hmotně právní povahy a je založena na tvrzení
uplatněného zadržovacího práva dovolatele vůči společnosti poškozeného. Dle
státní zástupkyně tato námitka však není způsobilá zvrátit správnost právního
závěru o dovolatelově vině přisouzeným trestným činem zpronevěry ve smyslu
naplnění znaku „cizí věc“. Dovolatelem tvrzené a dosud v civilním sporu
nepřisouzené mzdové nároky vůči společnosti poškozeného subjektu nemohou
ovlivnit jeho právní vztah ke svěřeným věcem do té míry, aby šlo o jiné, než
cizí věci. Státní zástupkyně považuje za správný přístup obou soudů k námitce
absence znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry spočívajícím v
přisvojení cizí věci. Dle ní nutno respektovat znění hlavy druhé zákoníku
práce, který je svou povahou lex specialis. Tam uvedený způsob úpravy zajištění
práv a povinností z pracovněprávních vztahů nepřipouští použití namítaného
občanskoprávního institutu zadržovacího práva dle § 175 a násl. obč. zák.,
přičemž použití analogie občanského zákoníku dopadá na zcela jiný, než
předmětný případ (§ 248 odst. 4 zák. práce). Nad rámec vyjádření státní
zástupkyně poznamenává, že ani za teoretického předpokladu vzniku potřeby
zajištění klasického závazkového vztahu dovolatel v poměru k poškozenému
nejednal způsobem upraveným v ust. § 177 odst. 1 a 2 obč. zák. a cizí věci si
svévolně ponechal. Podle státní zástupkyně je přitom po stránce subjektivní
rozhodující, že tento způsob dočasného zhojení jím tvrzených nároků vůči
poškozenému zvolil s velkou pravděpodobností při perspektivě nejistého výsledku
probíhajícího civilního sporu a tedy s vědomím, že si tzv. zadržené věci
natrvalo ponechá. Nelze tedy dovodit, že by dovolatel byl hluboce přesvědčen o
dočasnosti své pozice se svěřenými věcmi. Naopak není sporu o tom, že byl
srozuměn s reálnou možností, že je bude mít ve své moci trvale, a proto znak
„přisvojení“ byl v jeho případě naplněn minimálně za podmínek § 4 písm. b) tr.
zák. Státní zástupkyně uzavírá, že pokud by byl uplatněn pouze tento dovolací
důvod, pak by bylo důvodné předmětné dovolání jakožto zjevně neopodstatněné dle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
V závěru svého vyjádření vzhledem k podloženosti dovolacího důvodu dle § 265b
odst. 1 písm. k) tr. řádu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o
podaném dovolání Ing. M. Š. podle § 265l odst. 2 tr. řádu rozhodl tak, že se
Městskému soudu v Praze přikazuje, aby ve svém rozsudku ze dne 8. ledna 2004,
sp. zn. 5 To 480/2003, doplnil chybějící výrok, kterým rozhodne o odvolání
tehdejšího obžalovaného Ing. M. Š. a aby takto bylo podle § 265r odst. 1 písm.
c) tr. řádu za předpokladu splnění tam dále uvedené podmínky rozhodnuto v
neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je
dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami.
Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§ 265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr.
řádu/, dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde
podání lze učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. řádu) a že bylo podáno oprávněnou
osobou (§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu).
Jak již bylo shora uvedeno, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku
uplatnil dva dovolací důvody, a to dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
g) a k) tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněné
důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž
existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím
soudem.
Podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže v
rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne
26. května 2003, sp. zn. 3 T 33/2003, jednak z podnětu odvolání obviněného Ing.
M. Š., a jednak z podnětu odvolání poškozeného P. P., s.r.o. Podle § 258 odst.
1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byla
obviněnému podle § 59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost vydat během zkušební
doby poškozené společnosti P. P., s.r.o., se sídlem v P. univerzální klíče od
společnosti, diktafon zn. Panasonic, fotoaparát zn. Olympus, mobilní telefon
zn. Nokia, počítačovou sestavu zn. SUPER MICRO DUAL, monitor k PC, notebook zn.
Compaque, tiskárnu k notebooku, modem Microcom a SW MS OFFICE, a dále pak ve
výroku, jímž byla poškozená společnost P. P., s.r.o., P., odkázána podle § 229
odst. 1 tr. řádu se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že
obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. řádu povinen zaplatit poškozené společnosti
P. P., s.r.o., se sídlem P., N. H. 300/7, částku 98.000,- Kč. Současně uvedl,
že jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.
Dle ustanovení § 256 tr. řádu odvolací soud, nezamítne-li nebo neodmítne-li
odvolání podle § 253 tr. řádu, shledá-li, že není důvodné, odvolání zamítne.
Městský soud v Praze ve znělce předmětného rozhodnutí výslovně uvedl okolnost,
že v odvolacím řízení rozhoduje i z důvodu odvolání obviněného Ing. M. Š., v
odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval obsah tohoto odvolání, dále
zrekapituloval obviněným učiněné důkazní návrhy v odvolacím řízení s tím, že
těmto návrhům vyhověl a tyto důkazy v odvolacím řízení soud provedl. Na základě
hodnocení provedených důkazů pak soud objasnil důvody, pro které přisvědčil
správnosti skutkových zjištění, jakož i právnímu posouzení skutku ze strany
nalézacího soudu. Z rozdílného vymezení rozsahu odvolacích práv obviněného a
poškozeného (§ 246 a 247 tr. ř.), plyne, že za situace, když je odvolání podáno
pouze obviněným a poškozeným, může ke změně výroku o trestu dojít pouze na
základě odvolání obviněného. Ukládání přiměřené povinnosti podle § 59 odst. 2
tr. zák. jako jisté zpřísnění podmíněného odsouzení a podmínek pro osvědčení,
je nepochybně součástí výroku o trestu. Výrok o této povinnosti mohl odvolací
soud zrušit výlučně na podkladě odvolání obviněného. Poškozený nemá oprávnění
rozsudek soudu prvního stupně napadat ve výrocích o vině a trestu, ale pouze ve
výroku o náhradě škody. Již z těchto skutečností je zřejmé, že odvolací soud o
odvolání obviněného rozhodl tak, že právě z podnětu jeho odvolání částečně
zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu.
Skutečnost, že ve výrocích o vině a trestu jiné pochybení neshledal, vyjádřil
výrokem podle kterého jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Za situace, když
z podnětu odvolání obviněného částečně zrušil výrok o trestu, nemohl již
postupovat podle § 256 tr. ř. Z těchto důvodů je tvrzení dovolatele, že v
rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok, kterým by bylo rozhodnuto o jeho
odvolání a že o jeho odvolání nebylo rozhodnuto, zjevně neopodstatněné.
Odvolacímu rozsudku lze snad vytknout pouze to, že formulace výroku dostatečně
jasně nevyjadřuje, z podnětu kterého odvolatele byla příslušná část rozsudku
změněna nebo zrušena.
Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je
dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku
nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon
vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva, nikoli procesních předpisů. To znamená,
že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání
skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je
při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná
okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tj. zda jsou právně
kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případ, na
který dopadá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno odlišovat od
případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové
vady nejsou důsledkem hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového
stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na
nesprávné právní posouzení skutkových zjištění, v rámci dovolacího důvodu dle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se ale nelze domáhat odstranění případné právní
vady, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Námitky obviněného, směřující proto proti právnímu posouzení skutku, lze pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit. Z hlediska
napadeného rozsudku a obsahu dovolání obviněného je významná otázka, zda
skutkem, jak byl zjištěn soudy, byly naplněny zákonné znaky trestného činu
zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. řádu jak vyvodily soudy obou stupňů.
Východiskem pro uplatnění přezkumu dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu je tudíž popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného
rozhodnutí ve věci samé.
Trestného činu zpronevěry se podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. dopustí ten, kdo
si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku
škodu nikoli malou.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že
soud považoval za naplněné znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1,
2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu
byla svěřena, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Skutková část
výroku o vině ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou
stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto
trestného činu naplňují. Dovolací soud se zabýval námitkami dovolatele, dle
kterých nebyl naplněn jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu
zpronevěry, a to „přisvojení cizí věci“. Soudy obou stupňů správně považovaly
za prokázané naplnění znaku přisvojení cizí věci, když vyslechly svědky i
navržené obviněným v odvolacím řízení (Ing. P. D., Ing. P. H., Ing. V. V. a
Ing. L. Č.), kteří ale nepodpořili obhajobu obviněného. Z dokazování vyplynulo,
že veškeré předměty, které obviněný zadržuje, jsou dosud majetkem společnosti a
obviněnému byly svěřeny k výkonu jeho pracovní činnosti a po ukončení
pracovního poměru byl povinen je společnosti vrátit. Námitky obviněného vůči
tomuto zjištění, které dle obviněného trpí vadou nedostatečného rozsahu
provedeného dokazování, mají výlučně povahu skutkovou.
Nejvyšší soud nemůže přisvědčit ani námitce dovolatele, týkající se nenaplnění
znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, a to „přisvojení cizí věci“,
spočívající v oprávněnosti zadržovacího práva k předmětným věcem z důvodu
pohledávek (pracovněprávních i jiných) dovolatele vůči poškozené společnosti P.
P., s.r.o. Nejvyšší soud sdílí v této souvislosti právní názor státní
zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, dle něhož dovolatelem tvrzené a
dosud v civilním sporu nepřisouzené mzdové nároky vůči společnosti poškozeného
subjektu nemohou ovlivnit jeho právní vztah ke svěřeným věcem do té míry, aby
šlo o jiné, než cizí věci. Ustanovení hlavy druhé části páté zákoníku práce
představují ve vztahu k občanskému zákoníku lex specialis, pročež tam uvedený
způsob úpravy zajištění práv a povinností z pracovněprávních vztahů nepřipouští
použití namítaného občanskoprávního institutu zadržovacího práva dle § 175 a
násl. obč. zák., přičemž použití analogie občanského zákoníku dopadá na zcela
jiný, než předmětný případ (§ 248 odst. 4 zák. práce).
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelem uplatněného
dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl tudíž k závěru,
že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci spočívá na
správném právním posouzení skutku, a to z pohledu namítané absence naplnění
formální stránky trestného činu podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., dodržením
hledisek plynoucích jak z příslušných ustanovení trestního zákona, tak i z
konstantní judikatury. Nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích dále plně
dostály požadavkům plynoucím z § 125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových
zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v činu obviněného správně shledány
všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr.
zák., kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v
posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a
objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání i v této jeho
části odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání
Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman