11 Tdo 928/2025-1037
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2025 dovolání obviněného G. K. G., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2024, sp. zn. 4 To 99/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 78/2022, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného G. K. G. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 3 T 78/2022, byl obviněný G. K. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odstavec 1 al. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
2. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných A. F. K., O. Y. K. a E. Z.
3. Z podnětu odvolání dovolatele, dalších obviněných a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Břeclavi Krajský soud v Brně dovoláním napadeným rozsudkem zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znovu tak, že uznal obviněného vinným přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Současně rozhodl o vině a trestu ostatních obviněných. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících zkráceně v tom, že
v době od 24. 4. 2019 do 10. 7. 2019 převedla V. H. ze svého účtu vedeného u KB, a. s. peněžní prostředky v celkové výši 1.217.000 Kč osobě vystupující pod smyšleným jménem Gary Lawrence, profese voják USA na misi v Iráku, kdy tyto peníze byly pro osobu vystupující jménem Gary Lawrence určeny jako půjčka na koupi letenky na návrat domů a úhradu celních poplatků, ačkoliv se jednalo pouze o fiktivní osobu komunikující emailem lawrencegary17@gmail.com z různých států USA, Německa a Ghany, kdy tyto peněžní prostředky od V. H. byly převedeny na různé bankovní účty obviněných, kteří jednali následovně: ve dnech 24. 4. 2019, 16. 5. 2019, 21. 5. 2019 a 28. 5. 2019 byly převedeny peněžní prostředky z účtu V. H. v celkové výši 417.000 Kč na účet obviněné E. Z. vedený u mBank S. A., organizační složka, kdy obviněná E. Z. takto získané finanční prostředky vyzvedla v bankomatech a odeslala prostřednictvím peněžní služby Western Union do Ghany příjemci N. C. a do Malajsie příjemcům F. Y. S. a S. B. N., kdy však platby do Malajsie v částce 119.000 Kč byly zrušeny a vráceny zpět, a dále obviněná E. Z. dne 5. 6. 2019 převedla částku 39.000 Kč z vrácených peněz na účet obviněného K. O. Y., který dne 6. 6. 2019 finanční prostředky dále převedl na účet svého kamaráda G. K. G. vedený u České spořitelny, a. s., jenž finanční prostředky vyzvedl z účtu, obratem vložil na další svůj účet vedený u Raiffeisenbank a. s. a následně je převedl na účet obviněného K. O. Y. vedený u Raiffeisenbank a. s., dne 27. 6. 2019 byly převedeny peněžní prostředky z účtu V. H. ve výši 200.000 Kč na účet obviněného K. O. Y. vedený u České spořitelny, a. s., kdy obviněný K. O. Y. dne 30. 6. 2019 převedl ve dvou částkách, každá ve výši 90.094 Kč, prostřednictvím společnosti GB London SW1E 6, Worldremit LTD tyto prostředky na neznámé místo do zahraničí, ve dnech 10. 7. 2019 a 12. 7. 2019 byly převedeny peněžní prostředky z účtu V. H. v celkové výši 600.000 Kč na účet vedený u Raiffeisenbank a.s. S. A.,, která obratem převedla tyto finanční prostředky na účet obviněného K. A. F. vedený u Raiffeisenbank a. s., který takto získané finanční prostředky vyzvedl v různých bankomatech a užil je neznámým způsobem, kdy z okolností případu je zřejmé, že obvinění věděli, že peněžní prostředky na jejich účty převedené mohou pocházet z trestné činnosti, a přesto, aniž by náležitě původ peněz prověřili, s nimi dále disponovali v rámci převodů na účty jiných osob nebo hotovostních výběrů.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti výroku o vině i trestu, podal obviněný dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a tedy namítal existenci extrémních rozporů mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry, svévolné hodnocení důkazů a nezohlednění zásady subsidiarity trestní represe a porušení principu ultima ratio.
6. Dovolatel konkrétně vytýkal, že obecné soudy dovozují naplnění prvního z obligatorních znaků skutkové podstaty přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti ze samotného převodu, který obviněný učinil ve prospěch svého přítele K. O. Y. Samotný převod však není dostatečný k tomu, aby mohlo dojít k naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu, neboť podstatnou skutečností je právě výnos z trestné činnosti. Z provedeného dokazování však není zřejmé, že byl tento znak naplněn. V uvedené věci bylo prokázáno, že obviněného oslovil K. O. Y. s žádostí o pomoc. K. O. Y. byl tou dobou v Ghaně a potřeboval finanční prostředky, které měl na účtu v České republice vedeném u České spořitelny. Z tohoto důvodu na účet obviněného, který je veden u stejné banky, tj. České spořitelny, zaslal částku 110 000 Kč. Obviněný tuto částku následně ze svého účtu vybral. Poté, co obviněný částku vybral, obratem ji vložil na svůj účet u Raiffeisenbank a následně ji přeposlal obviněnému K. na jeho účet u stejné banky. Obviněný neměl sebemenší důvod se domnívat, že by peníze jeho přítele mohly být z trestné činnosti. Peníze, které přítel obviněného měl a převedl je obviněnému s žádostí, aby je vložil na jeho účet, neměnily vlastníka. Další námitky obviněný vznáší proti protokolaci výslechu obviněného A. F. K.
7. Podle přesvědčení obviněného nebylo v řízení nijak prokázáno, že by obviněný měl nebo mohl vědět, že prostředky, které mu na jeho bankovní účet zasílá jeho přítel jsou nebo mohou pocházet z trestné činnosti. Podle soudu prvního stupně je tato skutečnost zcela zjevná, avšak nijak blíže nerozvádí, z čeho tuto skutečnost dovozuje. Tímto svým jednáním soud zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti. Z provedeného dokazování není zřejmé, jakou formu nedbalosti soud vyhodnotil jako přiléhavou. Obviněný je přesvědčen, že z důkazů provedených v řízení je jasně patrno, že o původu peněz nevěděl a ani vědět nemohl, neboť jej oslovil jeho kamarád, kterému věří a ví, že prostředky v této výši běžně disponuje.
8. Soudy nižších stupňů se nedostatečně vypořádaly s aplikací zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. zákoníku). Soudy se blíže nevěnovaly jednotlivým kritériím uvedeným v § 39 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud jde o konkrétní závažnost jednání obviněného danou stupněm případného porušení nebo ohrožení chráněného zájmu, i tato je vzhledem k okolnostem jeho jednání velmi nízká. Čin neměl pro poškozenou negativních následků (kdy poškozené samotným jednáním obviněného – tedy převedením prostředků jeho přítele na jeho účet v jiné bance nebyla objektivně způsobena žádná újma, původ prostředků nijak nezastíral a naopak na něj již ve fázi prověřování sám upozornil), jakož ani ke způsobu provedení činu a okolnostem, za nichž byl čin spáchán (kdy obviněný jednal na zdvořilou žádost svého přítele, kterému věřil a neměl důvod zkoumat původ peněz), k míře zavinění obviněného, ani k reálné pohnutce obviněného (snaha pomoci svému kamarádovi).
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek soudu druhého stupně ze dne 8. 10. 2024, č. j. 4 To 99/2024-974, jakož i všechna rozhodnutí tomuto předcházející podle ustanovení § 265k odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl rozsudkem tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, neboť skutek uvedený v žalobním návrhu není trestným činem, popř. vrátil zpět odvolacímu soudu nebo soudu prvého stupně k dalšímu řízení.
10. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyšší státní zástupkyni. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že uplatněnému důvodu dovolání neodpovídají námitky obviněného, kterými nesouhlasí s rozhodnými skutkovými zjištěními. Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale prezentoval jen pro něj příznivější verze skutkového děje. Takové námitky nezakládají existenci ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř. V podaném mimořádném opravném prostředku obviněný rovněž namítl, že soudy svým postupem porušily jeho právo na spravedlivý proces. Podle názoru státního zástupce soudy postupovaly při hodnocení opatřených a provedených důkazních prostředků podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v souladu se zásadami formální logiky. Postupem soudů nižších stupňů tak nemohlo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
11. Dále se státní zástupce zabýval námitkami obviněného, které lze formálně podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., třebaže ho obviněný v mimořádném opravném prostředku výslovně neuplatnil. Obviněný brojil proti posouzení subjektivní a objektivní stránky přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 2 tr. zákoníku. Jeho námitky jsou podle státního zástupce s určitou mírou tolerance podřaditelné pod citovaný důvod dovolání, třebaže je obviněný založil také především na polemice s výsledky provedeného dokazování.
Státní zástupce však tyto námitky nepovažuje za opodstatněné. Obviněný věděl o možnosti porušení zájmu na ochraně cizího majetku a bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí. Obviněný totiž vědomě disponoval s peněžními prostředky došlými na jeho bankovní účet, aniž by se náležitě zajímal o jejich původ. Podezřelý byl ovšem i důvod takového převodu, který obvinění sice vysvětlovali časovou naléhavostí transakce, aniž by ovšem přesvědčivě uvedli, proč obviněný K. O. Y. potřeboval peněžní prostředky ihned a zejména z jakého důvodu nemohl tento obviněný použít peněžní prostředky na svém bankovním účtu vedeném u obchodní společnosti Česká spořitelna a.
s. Peněžní prostředky, které měl obviněný K. O. Y. na účtu u obchodní společnosti Česká spořitelna a. s. mohl využívat okamžitě i v Ghaně, neboť měl k bankovnímu účtu vydanou platební kartu, kterou podle zjištěných bankovních údajů také používal. Jestliže tedy obviněný za této situace předmětné peněžní prostředky obratem přeposlal na další bankovní účet vedený u obchodní společnosti Raiffeisenbank a. s., svědčí celá transakce o účelovém jednání obviněného s cílem umožnit realizaci užitku z výnosu z trestné činnosti pro sebe či jiného.
Obviněný věděl, že peněžní prostředky mají nejasný původ, přesto s nimi nestandardním způsobem disponoval a „umožnil“ je zlegalizovat. Námitky obviněného proti posouzení subjektivní stránky označeného přečinu jsou neopodstatněné.
12. Na základě výsledků provedeného dokazování nevznikají v této věci ani důvodné pochybnosti o existenci objektivní stránky citovaného přečinu. Právě provedení převodu peněžních prostředků na účet obviněného K. O. Y. svědčí ve světle všech zjištěných okolností o tom, že obviněný G. K. G. nakládal s peněžními prostředky, které nebyly nabyty v souladu se zákonem. Tím, že předmětný výnos přijal obviněný nejprve na svůj bankovní účet a poté ho přeposlal na jiný účet dotyčného obviněného, naplnil zmiňovanou alternativu jednání obsaženou v § 217 odst. 2 tr. zákoníku. Díky bankovním převodům mezi účty obviněných bylo dosaženo stavu, kdy obviněný získal dispoziční moc nad peněžními prostředky pocházejícími z trestné činnosti spáchané jinou a dosud neztotožněnou osobou. Nelze akceptovat ani tvrzení obviněného, že obviněný K. O. Y. byl výdělečně činný a mohl si peníze vydělat. Obviněný ve skutečnosti neměl žádnou představu o majetkových poměrech dotyčného obviněného. Zmiňuje-li se obviněný o vlastnictví peněžních prostředků na bankovním účtu obviněného K. O. Y., je třeba uvést, že spácháním trestného činu nelze nabýt vlastnictví k věci (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016 sp. zn. 8 Tdo 665/2016). Předmětné prostředky byly výnosem z trestné činnosti, tedy pocházely z trestného činu a nemohly se stát vlastnictvím jmenovaného obviněného, jak uvedl obviněný G. K. G. v podaném dovolání. O existenci objektivní stránky citovaného zločinu nelze tedy v této věci důvodně pochybovat, takže námitky obviněného, v nichž tvrdil opak, nejsou opodstatněné.
13. Státní zástupce nepovažuje za opodstatněnou ani námitku obviněného, kterou poukázal na nezohlednění zásady subsidiarity trestní represe a porušení principu ultima ratio. V nyní posuzované věci skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, ani další rozhodné okolnosti nejsou nijak výjimečné v tom smyslu, že by nešlo o případ společensky škodlivý, který by snad nedosahoval závažnosti ani toho nejlehčího, běžně se vyskytujícího trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti, jehož znaky naplnil obviněný. O dostatečné společenské škodlivosti svědčí i způsob provedení činu, neboť obviněný opakovanými převody peněžních prostředků, které představovaly výnos z trestné činnosti, znemožnil obnovení vlastnického práva poškozené k nim.
14. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného je v tom rozsahu, v jakém odpovídá důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jako celek zjevně neopodstatněné. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost a důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř.
16. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájkyně, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
17. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvod, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který je odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
18. Dovolatel podřadil své námitky pod jediný dovolací důvod vyjádřený § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno).
19. Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně shromáždil všechny potřebné důkazy ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. tak, aby mohl ve věci spolehlivě a objektivně rozhodnout. Odvolací soud následně tyto důkazy hodnotil postupem, který mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., tedy jednotlivě i v jejich souhrnu, přičemž učinil skutková zjištění, která nejsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, natož v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými a právními závěry. Nejvyšší soud dodává, že obviněný svými námitkami ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, nýbrž pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování. Obviněný se svými námitkami pouze domáhá toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jeho tvrzení. Veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Nejvyšší soud má tak za to, že je možno odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením.
20. Dovolatel tedy svými námitkami nezaložil existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
21. Dovolatel též uplatnil námitky, které lze formálně podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když brojil proti posouzení subjektivní a objektivní stránky přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti podle § 217 odst. 2 tr. zákoníku. Ačkoliv jsou tyto námitky podřaditelné pod citovaný dovolací důvod, jde o námitky neopodstatněné.
22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
23. Ve vztahu k naplnění subjektivní stránky souzeného přečinu dovolatel namítal, že z provedeného dokazování není zřejmé, jakou formu nedbalosti soud vyhodnotil jako přiléhavou. Tímto svým jednáním soud zatížil rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti.
24. Je pravdou, že odvolací soud explicitně obviněnému přisouzenou formu nedbalosti nevyjádřil. Při posouzení skutkové věty ve výroku o vině a odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je ovšem zřejmé, že obviněný se projednávaného trestného činu dopustil ve formě vědomé nedbalosti ve smyslu § 16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Ve skutkové větě je konkrétně uvedeno, že obvinění věděli, že peněžní prostředky na jejich účty převedené mohou pocházet z trestné činnosti, ovšem aniž by náležitě původ peněz prověřili, s nimi dále disponovali. Jinými slovy řečeno, obviněný věděl o možnosti porušení zájmu na ochraně cizího majetku, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nezpůsobí.
25. Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, s ohledem na situaci a okolnosti, za nichž byly obviněným finanční prostředky zaslány a následně s nimi disponovali, je evidentní, že mohli vědět o původu finančních prostředků, tzn. o riziku, že tyto pochází právě z trestné činnosti, a přestože takové podezření by bylo na místě, žádným způsobem si původ finančních prostředků neprověřili. Jestliže s těmito finančními prostředky dále disponovali, ať již v podobě převodu na jiné účty, případně hotovostními výběry, tak takové jednání naplňuje skutkovou podstatu přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 217 odst. 2 tr. zákoníku, neboť z nedbalosti na sebe a jiného převedli věc, která je výnosem trestné činnosti spáchané na území České republiky jinou osobou (srov. bod 12 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
26. Nejvyšší soud považuje námitky obviněného ve vztahu k nedbalostnímu jednání za neopodstatněné, neboť obviněný věděl, že peněžní prostředky od K. O. Y. mají nejasný původ, přesto s nimi nestandardním způsobem disponoval a umožnil jejich legalizaci.
27. Dovolatel dále namítal, že samotný převod peněz není dostačující k naplnění objektivní stránky souzeného trestného činu, neboť podstatný je výnos, přičemž z provedeného dokazování není zřejmé, zda byl tento znak naplněn. Peníze, které přítel obviněného měl a převedl je obviněnému s žádostí, aby je vložil na jeho účet, neměnily vlastníka.
28. Objektivní stránka přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 217 odst. 2 tr. zákoníku zde spočívala v převodu peněžních prostředků na sebe a jiného, které byly výnosem z trestné činnosti spáchané na území České republiky jinou osobou. Dovolatel obdržel dne 6. 6. 2019 na svůj bankovní účet částku ve výši 110.000 Kč od obviněného K. O. Y. Tuto částku z uvedeného účtu vybral a následně vložil na jiný svůj účet vedený u Raiffeisenbank a. s., ze kterého dne 6. 6. 2019 peněžní částku přeposlal na další bankovní účet obviněného K. O. Y. vedený rovněž u Raiffeisenbank a. s. Pokud obviněný neznal původ přeposílaných peněžních prostředků, neměl svůj bankovní účet vůbec poskytnout. Nebylo prokázáno, že by obviněný měl představu o majetkových poměrech K. O. Y., takže mu nelze dát za pravdu v tom, že byl výdělečně činný a mohl si tyto nemalé částky vydělat. K námitce obviněného týkající se vlastnictví předmětných peněžních prostředků Nejvyšší soud poznamenává (a zmínil to rovněž ve svém vyjádření i státní zástupce), že spácháním trestného činu nelze nabýt vlastnictví k věci (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016 sp. zn. 8 Tdo 665/2016). Převáděné peníze byly výnosem z trestné činnosti, pocházely tedy z trestného činu a nemohly se stát vlastnictvím K. O. Y.
29. Nejvyšší soud uzavírá, že rovněž ve vztahu k objektivní stránce přečinu podle § 217 odst. 2 tr. zákoníku jsou uplatněné námitky dovolatele zcela neopodstatněné.
30. Zásadu subsidiarity trestní represe, na niž dovolání rovněž poukazuje, pak nelze uplatňovat tak široce, aby to prakticky vedlo k negaci použití prostředků trestního práva jako nástroje k ochraně trestními zákony chráněných hodnot. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska dolní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb.).
31. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené, dospěl k závěru, že ve věci obviněného nedošlo k porušení zákona ve smyslu jím uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněného z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 11. 2025
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu