a
rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 16 T 46/98,
byl JUDr. J. B. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr.
zák., za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, s
podmíněným odkladem jeho výkonu podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 na zkušební
dobu v trvání jednoho roku.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se JUDr. J. B. dopustil uvedené
trestné činnosti tím, že dne 30. 12. 1996 v době mezi 16.30 a 17.00 hod. v P.,
v budově M. o. ČR, bezdůvodně a pod vlivem alkoholu přišel do kanceláře Mgr. E.
N., kterou za sebou zamkl na klíč, po předcházející slovní rozepři jí nařídil,
aby se svlékla a když to odmítla, uhodil ji do obličeje, vrhl se na ní, uchopil
ji za ruce tak, aby se nemohla bránit a přitom jí strhl blůzku, sundal sukni a
poté pouze ve spodním prádle ji povalil na stůl, kde z ní při neustálém
vyhrožování fyzickou likvidací jí a její rodiny postupně strhl i spodní prádlo,
smýkl s ní o koberec, a když s tím nakonec přestal, pohrozil jí, že když o tom
komukoliv řekne, své sliby o její likvidaci splní.
Proti tomuto rozsudku nalézacího soudu podali obviněný a státní zástupce
odvolání, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2002, sp.
zn. 9 To 415/2002, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. Opis tohoto
usnesení byl doručen obviněnému de 21. 6. 2003, jeho obhájci dne 3. 2. 2003 a
Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 6 dne 4. 2. 2003.
Proti shora citovanému usnesení městského soudu podal obviněný dne 7. 4. 2003
prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadl jediný výrok tohoto
rozhodnutí, jímž bylo jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání. Jako důvod
dovolání uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na
zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že za
předpokladu, že se skutek stal, byl vadně právně posouzen. Namítl, že údajný
sexuální podtext vydírání nebyl objektivně prokázán a mohl vyplývat pouze z
výpovědi poškozené. Její výpověď shledává jako vnitřně rozpornou a nelogickou,
která v kontextu s ostatními důkazy nemůže obstát. Použití násilí či pohrůžky
bezprostředního násilí nebylo kromě výpovědi poškozené prokázáno. Neodpovídají
také časové souvislosti děje, otázkou zůstává, co se dělo v kanceláři poškozené
po jeho údajném odchodu, z jakého důvodu tam nesetrvala, měla-li obavy o svoji
bezpečnost. Dále vyslovuje podiv nad tím, že poškozená věc hned nehlásila, a že
její zranění na rtu potvrzuje pouze jediný svědek a to ten, kterého ještě
tentýž den navštívila. Proto měly být rozpory v jejich výpovědích odstraněny.
Nadto považuje za alarmující, že rozsudkem soudu prvního stupně byl dvakrát po
sobě obžaloby zproštěn a teprve na základě odlišného právního názoru odvolacího
soudu, při zcela shodné důkazní situaci, byl poté uznán vinným. Nad rámec
dovolacích námitek poukazuje ještě na celkovou dobu vedení svého trestního
řízení a vyslovuje názor, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces
podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské
úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
S poukazem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud
dovolací napadené usnesení městského soudu podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a
podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl, nebo aby sám podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl ve
věci v naznačeném směru rozsudkem.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, a to
prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství.
Konstatovala, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod je pouze formálně tvrzen
a nikoli věcně odůvodněn. Tento závěr zcela jednoznačně plyne z povahy dovolací
argumentace, která je výlučně omezena na výtky vůči způsobu hodnocení
provedeného dokazování, o které se přisouzená skutková zjištění, rozhodná pro
právní posouzení dovolatelova jednání, opírají. Přitom je evidentní, že žádné
námitky hmotně právní povahy proti právnímu posouzení skutkového stavu věci
uplatněny nebyly. Z tohoto důvodu dovolání nemůže být předmětem věcného
přezkumu. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této
trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a
oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§ 265a odst. 1, 2
písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze
podání učinit (§ 265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou /§
265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný
dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části
ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání
podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z
dalších ustanovení § 265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání,
že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových
vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především
stížnost pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§ 277 a
násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě,
kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve
skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v tomto případě. Podstata dovolání spočívá v nesouhlasu
obviněného s dostatečností provedeného dokazování, s hodnocením důkazů soudy
obou stupňů a z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro
posouzení znaků objektivní stránky trestného činu. Takové závěry soudů jsou
však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení
skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu
přicházejících trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo
uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat.
Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku nebo
jiného hmotně právního posouzení od jím deklarovaného jiného skutkového stavu
(založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému dospěly soudy v
dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný
zákonný dovolací důvod. Dovolací soud pak není oprávněn k těmto námitkám
přihlížet, neboť je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že konstatováním obviněného ohledně délky
řízení se v rámci posouzení dovolání nezabýval, neboť toto bylo dovolatelem
učiněno nad rámec tvrzeného dovolacího důvodu. Tato výtka se nejvíce blíží
dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., ten však dovolatel
neuplatnil, z pouhého konstatování stavu ani žádný závěr (např. o
nepřípustnosti trestního stíhání) nedovodil.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že
obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b
odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a
dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení
jemu předcházející přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch