11 Tdo 978/2024

11 Tdo 978/2024-191

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 11. 2024 o dovolání obviněného J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 14 To 90/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 5 T 165/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 4. 2024, č. j. 5 T 165/2023-145, byl obviněný J. B. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 2. přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněnému podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen jednak úhrnný trest odnětí svobody ve výměře tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a jednak podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci zahrnující movité věci podrobně specifikované ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.

2. Proti výše uvedenému rozsudku Okresního soudu v Táboře podal obviněný odvolání, které zaměřil proti výroku o vině jednáním popsaným pod bodem 1. a proti výroku o trestu. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 14 To 90/2024-159 tak, že napadený rozsudek okresního soudu podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o trestu odnětí svobody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněných výrocích o vině a o trestu propadnutí věci obviněného podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvaceti šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:

1. v přesně nezjištěné době od podzimu 2021 do 3. 10. 2022 v obci XY, části XY, okr. XY, v rekreačním domě č. o. XY poskytl drogu pervitin, která obsahuje účinnou látku metamfetamin (+)-1-fenylmethylaminopropan, což je zakázaná psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 seznamu psychotropních látek č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a to minimálně V. Š., t. č. bytem XY č. o. XY, které minimálně v 30-40 případech podal zdarma pervitin vždy v množství cca 0,2 g, ačkoli věděl, že distribuce této látky za účelem toxikomanského zneužití je zakázána, přičemž byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen, a to rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 5. 2021, č. j. 3 T 32/2021-503, který nabyl právní moci téhož dne,

2. v přesně nezjištěné době nejméně do 4. 10. 2022 úmyslně a neoprávněně přechovával v obci XY, části XY, okr. XY, v rekreačním domě č. o. XY, různé předměty a látky plně způsobilé, určené a použitelné k nedovolené výrobě psychotropní látky – pervitinu, a to skleněnou lékovku s obsahem látky aceton, lékovku zajištěnou gumovou rukavicí s obsahem látek fosfor, jód, metamfetamin, pseudoefedrin, aziridin, sáček na ziplock s obsahem 138 mg hydrochloridu metamfetaminu s koncentrací metamfetaminové báze 73,8%, sáček na ziplock s obsahem 240 mg hydrochloridu metamfetaminu s koncentrací metamfetaminové báze 76,7%, lékovku hnědé barvy s palicemi sušené rostliny konopí o hmotnosti 7 g (využitelná drť 6,2 g) s obsahem účinné látky delta-9-THC 1,8%, sklenice se sušinou drti konopí o hmotnosti 76,7 g (využitelná drť 73 g) s obsahem účinné látky delta-9-THC 2%, zkumavku s obsahem hydrochloridu metamfetaminu, plastovou dózu s modrým víkem s obsahem 199 mg hydrochloridu metamfetaminu s koncentrací metamfetaminové báze 75,5%, plastový sáček s obsahem 7,1 g hydrochloridu metamfetaminu s koncentrací metamfetaminové báze 68%, plastový sáček s obsahem 0,29 g hydrochloridu metamfetaminu s koncentrací metamfetaminové báze 78,3%, plastový sáček s obsahem 261 mg hydrochloridu metamfetaminu s koncentrací metamfetaminové báze 79,3%, 3 ks digitální váhy, 7 ks sáčků ziplock se zbytky bílé krystalické látky s obsahem metamfetaminu s obsahem metamfetaminové báze 76,9%, 2 ks platové vajíčko s obsahem rostlinné sušiny s obsahem 0,7 g drti konopí (využitelná drť 0,5 g) s obsahem delta-9-THC převyšujícím 1%, 3 ks žiletek, 3 ks plastových odlívek 0,04 l, 2 ks balení nepoužitých ziplock sáčků, stojánek na zkumavky s částmi chemického skla, 4 ks plastových lžiček, 4 ks plastového brčka, injekční stříkačka o objemu 50 ml, drátěnka na čištění brček, 2 ks ohnutý plast, 3 ks skleněných ampulí se skleněným víčkem, 9 ks částí laboratorního skla – trubičky, dýmka ke kouření OPL, ampule plastová s víčkem, plastový náustek bílé barvy, 3 ks ziplock sáčků s obsahem 0,5 g hydrochloridu metamfetaminu s koncentrací metamfetaminové báze 80,4%, plastová dózu černé barvy s obsahem sušiny konopí 0,4 g (využitelná drť 0,3 g) s obsahem delta-9-THC převyšujícím 1%, skleněná ampule s víčkem, 4 plastová brčka, plastová lopatička černé barvy, 5 ks žiletek Astra originál balení, 18 ks trubiček, pracovní rukavice černo zelené barvy – textil guma s přítomností fosforu, gumové rukavice pracovní červené barvy s přítomností jódu a fosforu, láhve s obsahem hydroxidu sodného, láhve s obsahem kyseliny fosforečné, drť lékového přípravku Efedrina Arena, kuchyňskou váhu, ampuli s obsahem 46,2 g fosforu s příměsí jódu, plastový sáček se směsí s obsahem jódu, fosforu a kyseliny, plastový sáček s obsahem hydrochloridu efedrinu, mlýnky ETA s tabletovou drtí, sklokeramickou desku zn.

SAMSUNG se zbytky pevných látek s přítomností hydroxidu sodného, jódu, fosforu a látek vyskytující se v tabletovině, plastový sud, plastové trychtýře, odměrné válce, pryžové stěrky, hadice, reagenční láhve, laboratorní chladiče, injekční stříkačky, teploměr, zkumavky, vše se zbytky pevných látek s přítomností jódu, fosforu a látek vyskytujících se v tabletovině, plastový kanystr s obsahem kyseliny chlorovodíkové, 3 plastové kanystry s obsahem toluenu a zbytkového množství metamfetaminu, pseudoefedrinu (resp. efedrinu), ventilátor bílé barvy s nápisem White knight, flexi hadice z bílé barvy s elektrickým kabelem, 2 ks prodlužovacích kabelů bílé barvy, 1 ks prodlužovací kabel černé barvy v obalové fólii, a další předměty určené k výrobě omamných a psychotropních látek, přičemž hlavní účinnou látkou drogy zvané pervitin je metamfetamin, což je zakázaná psychotropní látka uvedená v příloze č. 5, seznamu psychotropních látek č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.

4. Obviněný J. B. napadl výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. 6. 2024, č. j. 14 To 90/2024-159, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 4. 2024, č. j. 5 T 165/2023-145, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině skutkem popsaným pod bodem 1. a proti výroku o trestu. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť podle jeho mínění jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků projednávaných trestných činů ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Vyjma toho dovolatel odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

5. Úvodem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel striktně odmítl, že by se dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Podle jeho mínění nebylo prokázáno, že by se skutečně (nad veškerou pochybnost) dopustil skutku popsaného pod bodem 1. Obviněný od přípravného řízení popírá, že by své bývalé přítelkyni V. Š. zprostředkoval v cca 30 až 40 případech pervitin. Oba soudy nižších stupňů však vyhodnotily provedené důkazy v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v důsledku toho se dopustily porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny.

6. Okresní i krajský soud vyhodnotil výpověď svědkyně V. Š. jako spolehlivou, pravdivou a podporovanou dalšími ve věci provedenými důkazy, přesto však otázku věrohodnosti této svědkyně nezkoumaly odborně, byť tato byla dlouhodobě závislá na užívání omamných látek, což mohlo mít vliv na obsah její výpovědi. Podle dovolatele měla být otázka její věrohodnosti zkoumána znalecky, a to v rovině obecné i speciální věrohodnosti. Vzhledem k absenci takového důkazu dospěla celá důkazní situace do stavu tzv. tvrzení proti tvrzení, tedy do patového stavu, kdy proti sobě stojí dvě rovnocenné skutkové verze – na jedné straně výpovědní alternativa obviněného a na straně druhé alternativa svědkyně Š. Za této situace měl okresní (event. krajský) soud povinnost přiklonit se ke skutkové verzi, která je pro osobu obviněného příznivější, což se nestalo.

7. Vyjma toho dovolatel poznamenal, že v případě, že by v projednávaném případě skutečně docházelo mezi jeho osobou a osobou svědkyně (během jejich společného soužití) k vzájemným předávkám pervitinu, pak by takové jednání mělo logicky vést k trestnímu stíhání této svědkyně pro naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, k čemuž však nedošlo.

8. Vzhledem k nesprávnému vyhodnocení provedených důkazů, zejména stran posouzení otázky věrohodnosti klíčové svědkyně, která je v příkrém rozporu s výpovědí obviněného a navíc ve věci zůstala osamocená, dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud v napadeném rozsahu rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. 6. 2024, č. j. 14 To 90/2024-159, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 4. 2024, č. j. 5 T 165/2023-145, zrušil a aby dále postupoval podle § 265l tr. ř.

9. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 22. 10. 2024, sp. zn. 1 NZO 769/2024-23, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který v prvé řadě konstatoval, že dovolání obviněného je v celém svém rozsahu vystavěno na doslovném opakování námitek, jež se prolínají celým trestním řízením a s nimiž se oba soudy nižších stupňů již beze zbytku a správně vypořádaly. Z tohoto důvodu vyhodnotil jako nadbytečné opětovně rozvádět argumenty jejich rozhodnutí, s nimiž se beze zbytku ztotožnil.

10. Námitku obviněným podřazenou pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stran zjevného nesouladu provedených důkazů a z nich plynoucích určujících skutkových zjištění státní zástupce odmítl, neboť k takovému pochybení dochází toliko v případech svévolného hodnocení důkazů. Nicméně z důkazů provedených okresním soudem (za bezvýhradného souhlasu soudu krajského) jsou stávající skutková zjištění nepochybně dovoditelná, což platí i pro obviněným rozporované skutkové zjištění, podle kterého svědkyni Š. distribuoval pervitin. Podle státního zástupce oba soudy nižších stupňů rovněž dostatečně a přesvědčivě rozvedly důvody, pro které vzaly za základ skutkového děje věrohodné vyjádření uvedené svědkyně a nikoli účelovou výpověď obviněného. V situaci, kdy soudy neměly pochybnosti o pravdivosti výpovědi svědkyně V. Š., nebylo nutné přistupovat k přibrání znalce k zajištění znaleckého posudku, který by se zabýval věrohodností její osoby – nehledě na to, že obviněný ani nenavrhl, aby byl takový znalecký posudek vypracován (pročež nelze dovodit ani jím výslovně nezmíněnou vadu opomenutých důkazů).

11. Státní zástupce odmítl i navazující námitku dovolatele stran údajného porušení zásady in dubio pro reo či principu presumpce neviny. Jelikož provedené důkazy nepochybně svědčí o vině obviněného a všechny pochybnosti byly po objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu odstraněny, bylo možné uzavřít, že obhajoba obviněného byla jednoznačně vyvrácena.

12. K odkazu dovolatele na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce pouze dodal, že korektnost právního posouzení skutku (či jiného hmotně právního posouzení) je z hlediska uvedeného dovolacího důvodu hodnocena výlučně optikou správných a provedeným důkazům odpovídajících skutkových závěrů, k nimž obecné soudy dospěly. Pouze tato skutková zjištění (a nikoli vlastní představy dovolatele o tom, jak se skutkový děj odehrál či měl odehrát) jsou východiskem pro učinění závěru, zda byl či nebyl spáchán trestný čin. Ve vztahu k výroku o vině jednáním popsaným pod bodem 1. je však argumentace obviněného v celém svém rozsahu vystavěna pouze na jím „pokřiveném“ výkladu části důkazů. Z těchto důvodů obviněným přednesené námitky nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vůbec podřadit.

13. Státní zástupce shrnul, že meritorní rozhodnutí obou soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadami, které by bylo nutné napravit cestou dovolání. Vzhledem k tomu, že deklarované dovolací důvody naplněny nebyly, závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

14. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.

III. Přípustnost dovolání

15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř.

16. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.

IV. Důvodnost dovolání

17. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

18. Obviněný ve svém dovolání předně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který stanovuje, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z toho je zjevné, že za právně relevantní dovolací námitku lze ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř.

19. Z výše uvedeného vyplývá, že předmětný dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: - případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), - případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), - vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.

20. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností od 1. 1. 2022) však reálně nedošlo k obecnému rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Uvedený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021.

21. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah dovolatelem uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem (k této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je rovněž možné vznášet námitky ve vztahu k vadám výroku o trestu, nicméně za relevantní je možné posoudit pouze vady spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotněprávního (nikoli tedy námitky stran druhu či výměry trestu).

22. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).

V. K meritu věci

23. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř.

24. Obviněný ve vztahu ke zpochybňovanému jednání opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které namítl, že z provedených důkazů není možné dovodit závěr o jeho vině stran skutku popsaného pod bodem 1. výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Na tomto základě tvrdí, že soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu stran tohoto skutku, v důsledku čehož mělo dojít k porušení procesních zásad presumpce neviny a in dubio pro reo, respektive jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.

25. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že dovolatel svými výhradami toliko opětovně odmítá stávající skutková zjištění, aby stran projednávaného trestného jednání prosadil vlastní obhajobu, podle které se zločinu právně kvalifikovaného podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku nedopustil. Tímto tvrzením však pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že skutková zjištění jej z předmětného jednání neusvědčily. Takovouto argumentační negací ovšem své námitky znovu zaměřil toliko proti provedeným důkazům, což je ve fázi dovolacího řízení již zcela nepřípustné.

26. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří výše uvedených alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., mezi nimi i ta, na kterou dovolatel odkázal (první varianta), tedy pokud jsou rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že skutkový stav byl stran projednávaného zločinu popsaného pod bodem 1. řádně zjištěn a bez důvodných pochybností prokázán. Žádné pochybnosti stran správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů (tím méně pochybnosti klíčové) Nejvyšší soud v dané věci neshledal.

V. 1. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

27. Z přiloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že Okresní soud v Táboře ve věci provedl dokazování, které zahrnuje jednak výpovědi obviněného a svědkyně V. Š. a dále řadu listinných důkazů, zejména protokoly o zadržení a vydání věci, protokol o provedení domovní prohlídky v domě sloužícím k rekreaci, ev. č. XY v obci XY, část XY, okres XY, včetně prostor k němu přináležejících, jakož i odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví biologie, genetika, daktyloskopie, chemie, včetně dalších, méně podstatných důkazů.

28. Všechny výše uvedené důkazy Okresní soud v Táboře pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle § 2 odst. 5 tr. ř. zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním následně přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a závěry se plně ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací, byť v rámci svého rozsudku zrušil výrok o trestu odnětí svobody, neboť (na rozdíl od okresního soudu) zohlednil, že obviněný se projednávané trestné činnosti dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 7. 5. 2021, sp. zn. 3 T 32/2021, jímž mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyř let (včetně trestu propadnutí věci). Vzhledem k tomu, že obviněnému bude v nejbližší době výkon tohoto podmíněného trestu nařízen, dospěl odvolací soud k závěru, že celkový postih, zahrnující i trest uložený v nyní posuzované věci citovaným rozsudkem krajského soudu dne 27. 6. 2024, by byl pro osobu obviněného již nepřiměřeně přísný.

29. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné prokázat jeho vinu ve vztahu ke skutku popsaném pod bodem 1. zejména proto, že klíčová svědkyně Š. je osobou, která dlouhodobě zneužívala omamné a psychotropní látky, pročež je velká pravděpodobnost, že její výpověď je vyfabulovaná. S ohledem na tuto skutečnost dovolatel stále požaduje prověřit otázku její věrohodnosti vypracováním znaleckého posudku (nejspíše z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie), byť jeho provedení u hlavního líčení (č. l. 139) ani veřejného zasedání o jím podaném odvolání (č. l. 155) nenavrhl [pročež se ani nemůže jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě].

30. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že okresní soud se hodnocením věrohodnosti této svědkyně pečlivě zabýval. Při tom deklaroval, že svědkyně vypovídala v přípravném řízení i u hlavního líčení v podstatě konstantně – s výjimkou počtu případů, kdy obdržela pervitin od obviněného – v této souvislosti však soudu ozřejmila důvod svého upřesnění. V době konání hlavního líčení svědkyně měla za sebou několikaměsíční pobyt ve výkonu trestu, kde byla nucena abstinovat, díky čemuž získala od celé situace odstup, na rozdíl od doby, kdy byla v podstatě nepřetržitě pod vlivem omamných látek. Podstatným se jeví i její přiznání, že se s obviněným nerozešla v dobrém, přesto však byla její obsáhlá výpověď prosta výroků či náznaků utrpěné křivdy, pro kterou by měla v úmyslu obviněnému u soudu jakkoli uškodit.

31. Taktéž krajský soud se hodnocením výpovědi svědkyně V. Š. podrobně zabýval, a i on konstatoval její věrohodnost, a to mimo jiné vzhledem ke krajní nepravděpodobnosti výpovědi obviněného, který ve své podstatě tvrdí, že i když oba bývalí partneři byli v rozhodnou dobu konzumenty pervitinu a žili ve společné domácnosti v úzkém svazku, tak společně metamfetamin neužívali, a tedy se jím ani vzájemně nezásobovali. Tomu však neodpovídá skutečnost, kterou sám obviněný přiznal, když tvrdil, že svědkyně byla na omamných látkách závislá již v době, kdy se s ní seznámil, přičemž ona sama přiznala, že v podstatě po celou dobu jejich společného vztahu byla stále pod jejich vlivem. S touto skutečností zcela souzní nález metamfetaminu v domě, který obviněný dlouhodobě obýval společně se svědkyní, společně s chemickými látkami a věcmi nutnými či využívanými k jeho výrobě.

32. Nelze rovněž tvrdit, že usvědčující výpověď svědkyně Š. stojí důkazně osamocena, neboť byla podpořena dalšími shora uvedenými listinnými důkazy, za pomoci kterých soudy konstatovaly uzavřený řetězec důkazů, který vinu obviněného i v rámci trestného jednání popsaného pod bodem 1. bez důvodných pochybností prokázal.

33. Pokud svědkyně Š. uvedla nepoměrně vyšší počet případů, kdy od obviněného obdržela pervitin, tak nelze pominout, že tato nově uvedená kvantifikace případů nemá na skutkové závěry žádný vliv. V této souvislosti je nutné vycházet ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, pod sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., které jako východisko pro naplnění zákonného znaku skutkové podstaty daného trestného činu stanovilo určitý násobek množství omamné látky, které je označeno jako „množství větší než malé“. Pro metamfetamin bylo stanoveno „množství větší než malé“ hranicí více než 1,5 g směsi pervitinu (přičemž nejmenší množství účinné látky je určeno množstvím 0,5 g). V návaznosti na to odpovídá hranice „většího rozsahu“ desetinásobku množství většího než malého, tedy 15 g pervitinu.

34. Pokud v projednávaném případě odpovídá jedna obviněným distribuovaná dávka množství cca 0,2 g metamfetaminu, tak při šesti dávkách je jeho celkové množství 1,2 g pervitinu, při třiceti dávkách odpovídá 6 g pervitinu (a při čtyřiceti dávkách odpovídá 8 g této psychotropní látky). Ve všech uvedených případech tedy distribuované množství pervitinu nepřekročilo hranici „většího rozsahu“, pročež se tato změna nemohla projevit ani v právní kvalifikaci projednávaného skutku či ve výši ukládaného trestu. Povinností okresního soudu bylo pouze uvést přesnější množství distribuované omamné látky v konečném znění tzv. skutkové věty. Nicméně obviněným dlouhodobé zpochybňování množství distribuovaného pervitinu svědkyni Š. z tohoto hlediska postrádá jakýkoli smysl.

35. Taktéž námitku obviněného, že věrohodnost svědkyně Š. měly soudy nižších stupňů zkoumat za pomocí odpovídajícího znalce, Nejvyšší soud odmítl hned z několika důvodů. V prvé řadě nebyl důvod se otázkou věrohodnosti této svědkyně podrobněji zabývat na úrovni znaleckého zkoumání, neboť soudy nižších stupňů o ní neměly žádnou pochybnost. Za této situace by se nadbytečným zkoumáním této otázky samy soudy provinily proti procesní zásadě rychlosti a hospodárnosti trestního řízení. Především je však nutné odmítnout náznaky dovolatele, že problematika věrohodnosti svědka je otázkou ryze odbornou, kterou je oprávněn zkoumat toliko znalec. Naopak je třeba připomenout, že znalci podle § 107 odst. 1 tr. ř. nikterak nepřísluší provádět jakékoli hodnocení důkazů, neboť to je doménou orgánů činných v trestním řízení, zejména pak soudu příslušného k rozhodnutí té které věci (§ 2 odst. 6 tr. ř.).

36. Svědek je vždy osobou podávající vlastními slovy zprávu o určité události. Pro orgány činné v trestním řízení je podstatný zejména svědek očitý, tedy osoba, jež se prověřované situace nějakým způsobem sama zúčastnila a vypovídá tedy o skutečnostech, které sama svými smysly vnímala. Takový svědek je schopen poskytnout orgánům činným v trestním řízení cenný „neodvozený“ důkaz. Věrohodnost vyslechnutého svědka je však vždy nutné hodnotit v kontextu ostatních ve věci provedených důkazů, a to v míře, v jaké je s nimi v souladu či jak je případně doplňuje. To však neznamená, že každý rozpor (v daném případě rozpor v počtu uváděných předávek omamné látky) automaticky znamená nevěrohodnost takovéto výpovědi. Prostá okolnost, že svědkyně si s odstupem času určitou skutečnost vybavila přesněji – zvláště poté, co již není pod dlouhodobým vlivem omamných látek, tedy nemůže být důvodem k samočinnému závěru o její nevěrohodnosti. Byť nelze zcela vyloučit určitý vliv užívání omamných látek na zpětné vybavování si prověřovaného děje (na který je svědek dotazován), není možné zjištění takové skutečnosti a priori chápat jako podmínku pro oslovení znalce, pokud o svědecké výpovědi nepanují zásadní pochybnosti.

37. Jak bylo již konstatováno výše, okresní ani krajský soud neměly v projednávaném případě o otázce věrohodnosti svědkyně V. Š. žádnou pochybnost (viz bod 9. odůvodnění okresního soudu a bod 9. odůvodnění rozsudku krajského soudu), neboť obsahově zcela zapadla do kontextu prověřovaných skutkových zjištění. Z toho rovněž vyplývá, že v projednávaném případě jednoznačně nenastala patová procesní situace „tvrzení proti tvrzení“, tedy stav, kdy proti sobě stojí dvě zcela rovnocenné výpovědní verze – v tomto případě výpověď obviněného proti výpovědi svědkyně, což by mělo za následek přetrvávání důvodných pochybností o relevantních skutkových okolnostech.

38. Naopak je zcela jednoznačné, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními je patrná zjevná logická návaznost, pročež bylo svědectví svědkyně Š. zcela oprávněně vyhodnoceno jako konzistentní, dostatečně podrobné a věrohodné. Naproti tomu popis skutkového děje ze strany obviněného byl zjevně veden toliko snahou o vyvinění se z projednávaného jednání, pročež jej okresní i krajský soud oprávněně vyhodnotily jako účelový, a tedy nepravdivý. Za této situace nelze relevantně tvrdit, že by se soudy nižších instancí v nyní posuzovaném případě dopustily svévolného hodnocení důkazů.

39. Taktéž mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé nepanuje žádný, natož extrémní (resp. zjevný) nesoulad. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud kategoricky odmítá, že bylo postupem soudů prvního a druhého stupně porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces.

40. Pro úplnost je vhodné doplnit, že zmínka dovolatele, že v některých případech mu pervitin poskytla i svědkyně, pročež i ona měla být postižena za spáchání přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, dovolací soud rovněž odmítl, a to s ohledem na platnost zásady obžalovací, kdy je možné vést řízení před soudem jen na podkladě obžaloby či návrhu na potrestání či návrhu na schválení dohody o vině a trestu, tedy jen pro takový skutek, pro který byla státním zástupcem podána obžaloba, event. některý z uvedených návrhů (což se však ve vztahu k případnému závadovému jednání svědkyně Š. nestalo).

V. 2. Námitky podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

41. Jelikož dovolatel tvrdí, že v projednávané věci nebylo řádně provedeno dokazování, souběžně s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vyjádřil své přesvědčení, že oba soudy nižších stupňů projednávanou trestnou činnost posoudily nesprávně i z hlediska hmotněprávního, a to v jeho neprospěch.

42. Dovolatel je však s poukazem na „hmotněprávní“ předmětný dovolací důvod oprávněn vznést toliko výhrady, že zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán ve výroku o vině, není takovým trestným činem (či trestnými činy), za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat trestných činů, jež byly dovolateli přisouzeny. Proto je obviněný oprávněn namítnout toliko skutečnost, že dotčený skutek či skutky buď vykazují znaky jiných trestných činů, anebo nejsou žádným trestným činem.

43. Jelikož však dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku žádnou takovou hmotněprávní námitku nevznesl a omezil se toliko na krajně povšechné tvrzení stran údajně nesprávného hmotněprávního posouzení jeho jednání, nezbylo Nejvyššímu soudu, než i tuto námitku odmítnout. Ostatně dovolatel ani netvrdí, že skutková zjištění Okresního soudu v Táboře vymezená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku (jejichž správnost konstatoval i Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře jako soud odvolací) nenaplňují zákonné znaky zločinu, jímž byl uznán vinným.

VI. Závěr

44. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich podstatou je však pouze jeho prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterými se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací. Odlišná interpretace skutkových zjištění přitom nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, a to při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny.

45. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. Úplnost skutkových zjištění nemohla narušit ani námitka obviněného stran soudy neprovedeného – avšak ani žádnou z procesních stran nenavrhovaného - znaleckého posudku k prověření věrohodnosti svědkyně V. Š., neboť by se jednalo o důkaz zcela nadbytečný.

46. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 27. 6. 2024, č. j. 14 To 90/2024-159, ani jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 4. 2024, č. j. 5 T 165/2023-145, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. B. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., pročež postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl.

47. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.).

V Brně dne 28. 11. 2024

JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu