11 Tdo 981/2010-22
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22.
října 2010 o dovolání obviněného Z. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně
ze dne 24. února 2010, sp. zn. 5 To 3/2010, v trestní věci vedené u Městského
soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 117/2009, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v
Brně ze dne 24. února 2010, sp. zn. 5 To 3/2010, a rozsudek Městského soudu v
Brně ze dne 19. října 2009, sp.zn. 12 T 117/2009.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na
zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. října 2009, sp. zn. 12 T 117/2009,
byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez
řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. /skutek pod bodem 1) výroku o vině/
a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek
podle § 188 odst. 1 tr. zák. /skutek pod bodem 2) výroku o vině/, a za tyto a
za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění
podle § 180 d tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně
ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, mu byl uložen souhrnný trest odnětí
svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s
ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. soud uložil obviněnému trest
propadnutí věci – 10 bílých tablet s nápisem „E“ a 1 sáčku s bílým práškem.
Podle § 35 odst. 2 soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně
ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na
něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
K odvolání obviněného Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem ze dne 24. 2.
2010, sp. zn. 5 To 3/2010, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek
městského soudu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak,
že obviněného Z. V. uznal vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez
řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. /skutek pod bodem 1) výroku o vině/
a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní
látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku /skutek pod bodem 2) výroku o
vině/. Za to a za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez
řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem
Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, byl
obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož
výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku soud uložil obviněnému trest propadnutí věci – 10 bílých tablet s
nápisem „E“ a 1 sáček s bílým práškem. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku soud
zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2009,
sp. zn. 89 T 120/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podkladem pro rozhodnutí soudů se v zásadě stalo zjištění, že
1) dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod. V B. na ulici D. řídil osobní motorové vozidlo
tovární značky VW Jetta, červené barvy, registrační značky….., přičemž byl
zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž vyšlo najevo, že není
držitelem řidičského oprávnění, neboť toto na základě oznámení Magistrátu města
Brna ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. ODSČ-205/B-2007, o dosažení 12 bodů v bodovém
hodnocení pozbyl ve smyslu § 123c odst. 3 z. č. 361/2000 Sb., přičemž toto
oznámení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu osobně převzal dne 3. 4. 2008,
kdy na místě provedenou orientační zkouškou za použití soupravy Drugwipe-5 byl
u něho zjištěn pozitivní výskyt omamných a psychotropních látek, konkrétně
metamfetaminu, a následným laboratorním vyšetřením jeho moči pak byla
přítomnost metamfetaminu a amfetaminu v jeho těle potvrzena, přičemž
metamfetamin známý jako pervitin je návyková látka stimulačního charakteru,
mezi jejíž účinky na řízení vozidla patří mimo jiné riziková jízda bez zábran
vysokou rychlostí s přeceněním vlastních schopností,vršení chyb, zvýšená
citlivost na oslnění, chybné řízení, vybočování z jízdního pruhu, vlnkovitá
jízda a riskantní chování,
2) dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod. v B. na ulici D. v rámci dopravní kontroly
prováděné hlídkou Policie ČR bylo u něho nalezeno 10 ks bílých tablet a sáček s
práškem bílé barvy, v nichž byla zjištěna přítomnost efedrinu v množství 1,17
g, přičemž efedrin patří ve smyslu § 2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o
návykových látkách mezi prekurzory, kdy v daném případě jde o prekurzor užívaný
k výrobě pervitinu.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. V. prostřednictvím
svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadená rozhodnutí spočívají na
nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním
posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že z
rozhodnutí soudů není patrno, ze kterých důkazů vycházely, kterými úvahami se
řídily a jak se vypořádaly s jeho obhajobou. V dosavadním řízení nebyl
předložen jediný relevantní důkaz svědčící o jeho vině a vyvracející jeho
obhajobu, a dosud provedené dokazování proto nelze považovat za úplné.
Obviněný zdůraznil, že se jednání kladeného mu za vinu dopustil až poté, co mu
měly být vráceny čtyři body a do vrácení řidičského oprávnění mu chybělo toliko
absolvování přezkoušení. Vozidlo navíc nemohl řídit pod vlivem návykové látky.
Tuto skutečnost potvrzuje i záznam ze záchytky, podrobnější zprávu o tom, co
měl vlastně obviněný užít, si ale soudy nevyžádaly. Pokud jde o jednání pod
bodem 2) výroku vině, soudy se nijak nevypořádaly s jeho obhajobou, že nebyl
vlastníkem předmětného vozidla a ani nalezené tablety efedrinu nebyly jeho.
Dovolatel tedy má za to, že jeho jednání ani v jednom případě nenaplňuje znaky
posuzovaných trestných činů a rovněž trest, který byl obviněnému uložen je
nepřiměřeně přísný a v rozporu s ustanovením § 23 až 31 tr. zák. Dovolatel
navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc
mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného uvedl, že jeho námitky uplatněné v dovolání směřují proti neúplnosti
provedeného dokazování a proti způsobu, jakým soudy ve věci hodnotily provedené
důkazy. Skutkovými zjištěními, tak jak k nim dospěly nižší soudy, je ale
Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán, námitky proti skutkovým zjištěním
nemohou být uplatněny v rámci žádného z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.
Dovolací námitky zčásti směřují také proti odůvodnění napadeného rozsudku
odvolacího soudu, což je podle § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Pokud
dovolatel napadl také nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, ani tyto jeho
námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Výrok o trestu
lze napadat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání
obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného
než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas,
oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti
dospěl k následujícím závěrům:
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na
jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel tento dovolací důvod obsahově naplnil tvrzením, že v posuzovaném
případě soudy zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně kvalifikován, neboť
jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu řízení motorového vozidla bez
řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák., trestného činu ohrožení pod vlivem
návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. a přečinu výroby a držení předmětu
k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr.
zákoníku. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se zčásti jedná o námitky důvodné.
Nejprve k dovolatelem namítané absenci zákonných znaků trestných činů řízení
motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a nedovolené
výroby a držení omamných a psychotropních látek podle § 188 odst. 1 tr. zák.,
resp. přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a
psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku (na tomto místě je
třeba uvést, že tyto dovolací námitky obviněného, ostatně zčásti blíže ani
nijak nekonkretizované, jsou podřaditelné pod dovolatelem uplatněný dovolací
důvod pouze s jistou dávkou tolerance, neboť se z větší části opírají o odlišná
skutková zjištění než ta, ke kterým po provedeném dokazování dospěly oba soudy,
a tedy jde o námitky jež by obsahově nenaplňovaly nejen uplatněný, ale ani
žádný jiný zákonný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.), je třeba uvést, že v
tomto směru Nejvyšší soud žádné pochybení soudů neshledal.
Trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d
tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se dopustí ten,
kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského
oprávnění podle zvláštního zákona.
Přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní
látky a jedu podle § 286 odst. 1 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009, ve
znění zákona č. 306/2009 Sb.) se dopustí mimo ten, kdo mimo jiné přechovává
prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní
látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu.
Ze skutkových zjištění soudů, opírajících se o celou řadu ve věci provedených
důkazů (ať už o výpověď samotného obviněného, o listinné důkazy nebo o odborné
vyjádření k chemickému složení nalezených tablet a prášku), a podrobně
popsaných ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu v tomto směru vyplynulo,
že obviněný jednak (ad 1) …dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod … řídil osobní motorové
vozidlo…přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž vyšlo
najevo, že není držitelem řidičského oprávnění, neboť toto na základě oznámení
Magistrátu města Brna ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. ODSČ-205/B-2007, o dosažení
12 bodů v bodovém hodnocení pozbyl ve smyslu § 123c odst. 3 z. č. 361/2000 Sb.,
přičemž toto oznámení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu osobně převzal
dne 3. 4. 2008, kdy na místě provedenou orientační zkouškou za použití soupravy
Drugwipe-5 byl u něho zjištěn pozitivní výskyt omamných a psychotropních látek,
konkrétně metamfetaminu, a následným laboratorním vyšetřením jeho moči pak byla
přítomnost metamfetaminu a amfetaminu v jeho těle potvrzena, přičemž
metamfetamin známý jako pervitin …a … jednak (ad 2), že dne 31. 10. 2008 v
10,40 hod. v B. na ulici D. v rámci dopravní kontroly prováděné hlídkou Policie
ČR bylo u něho nalezeno 10 ks bílých tablet a sáček s práškem bílé barvy, v
nichž byla zjištěna přítomnost efedrinu v množství 1,17 g, přičemž efedrin
patří ve smyslu § 2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách mezi
prekurzory, kdy v daném případě jde o prekurzor užívaný k výrobě pervitinu.
Pokud tedy soudy toto jednání obviněného kvalifikovaly jako výše již
popsané trestné činy, pak podle názoru dovolacího soudu nijak nepochybily. Je
totiž zřejmé, že soudy učinily ve vztahu k zákonným znakům skutkových podstat
těchto trestných činů zcela konkrétní skutková zjištění, která následně
odvolací soud popsal v tzv. skutkové větě výroku o vině. Postupoval přitom
zcela v souladu s § 120 odst. 3 tr. ř., když uvedl potřebné konkrétní okolnosti
v nichž po objektivní i subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu
řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle § 180d tr. zák. a
přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní
látky a jedu podle § 286 odst. 1 tr. zákoníku a tyto skutky i popsal způsobem,
který je umožňuje spolehlivě odlišit od jiných. Tvrzení dovolatele, že zjištěný
skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzených trestných činů
je tak v tomto směru zjevně neopodstatněné. Přitom mezi soudy učiněnými
skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy na
základě dostatečně provedeného důkazního řízení ustálily skutkový stav, jenž
podřadily pod odpovídající právní kvalifikaci. Není sporu o tom, že obviněný
přechoval látku (tablety obsahující efedrin), která patří mezi prekurzory,
užívanou k výrobě pervitinu, přičemž nebylo lze přehlédnout ten fakt, že v jeho
moči byly zjištěny právě stopy psychotropní látky - metamfetamimu (pervitinu).
Obstát nemůže ani námitka, že obviněnému již v době, kdy předmětné motorové
vozidlo řídil, mělo být řidičské oprávnění vráceno, a k tomu, aby se tak stalo
mu chybělo toliko jeho přezkoušení. Už z její formulace je totiž zřejmé, že i
sám dovolatel si okolnost, že mu v rozhodné době chybělo oprávnění k řízení
motorového vozidla uvědomoval a uvědomuje. V jaké časové fázi ve vztahu k
opětovnému získání řidičského oprávnění se obviněný v rozhodné době nacházel
není pro právní kvalifikaci jeho jednání podstatné.
Zatím předčasný je však podle názoru Nejvyššího soudu závěr, že se obviněný
jednáním popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku odvolacího soudu dopustil též
trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák.
Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu
vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání
nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo
způsobit značnou škodu na majetku.
K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje, aby pachatel nebyl zcela
schopen vozidlo ovládat, např. tím, že upadá do bezvědomí, anebo pokud není
schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických
schopností návykovou látkou, kdy je vyloučena způsobilost vykonávat činnost,
při níž by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda
na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě
zjišťovat a dokazovat, a to již v přípravném řízení i v řízení před soudem, a
je nutné zjistit všechny okolnosti, za nichž k jízdě pod vlivem návykové látky
došlo, jakož i to o jaký druh a množství se v konkrétním případě jednalo (srov.
přiměřeně rozhodnutí č. 54/1968 Sb. rozh. tr.). Při posuzování této otázky je
nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod
vlivem návykové látky vykonával (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.
května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, dostupné na internetových stránkách
Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
Podle dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že se uvedený trestný čin vztahuje
na činnost vylučující způsobilost pachatele vyvolanou jakoukoliv návykovou
látkou, za níž se podle § 89 odst. 10 tr. zák. považuje alkohol, omamné látky,
psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku
člověka anebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.
Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 201 odst. 1 tr. zák. se
vyžaduje, aby pachatel vykonával činnost pod vlivem jakékoli návykové látky,
přičemž pro všechny druhy návykových látek se musí uplatnit zásadně stejná
kritéria pro posouzení, zda byl tento trestný čin spáchán či nikoliv.
V této souvislosti je na místě připomenout, že soudy považují za trestný čin
ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 tr. zák. (tj. spáchaný pod
vlivem návykové látky) jednání řidiče motorového vozidla v takovém stupni
opojení alkoholem v době jízdy, kdy jde zpravidla nejméně o jedno promile
alkoholu v jeho krvi, což vyplývá z poznatků lékařské vědy, neboť bylo
zjištěno, že žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla,
není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v
jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). K tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod
č. 12/1985 Sb. rozh. tr., rozhodnutí uveřejněné pod č. 26/2008 Sb. rozh.tr. a
rozhodnutí uveřejněné pod č. T 1280. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího
soudu, nakladatelství C. H. Beck. Protože ale každý člověk je jinak disponován,
nelze vyloučit, aby se do obdobného stavu vylučujícího způsobilost dostal i
řidič, který požil menší množství alkoholu, a proto ve věcech, kde bylo u
řidiče zjištěno, že měl v době řízení nižší hladinu alkoholu v krvi než 1
promile, je vždy nutno prokázat, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo byla
skutečně snížena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení § 201 tr. zák. Tento
závěr nelze dovodit jen ze samotné skutečnosti, že jízda byla vykonána za
zvýšených nároků na schopnosti řidiče. Důkazem o míře ovlivnění obviněného
alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké
výpovědi spolujezdců, policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření,
jakož i svědecké výpovědi o chování obviněného, event. i o způsobu jeho jízdy
apod. (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 8/2005 a 26/2008 Sb. rozh.
tr.).
Jak je ze soudní praxe zřejmé, nejčastější činností vykonávanou pod
vlivem návykové látky, je řízení motorových vozidel, a návykovou látkou
vylučující způsobilost tuto činnost vykonávat, bývá alkohol. Proto i pravidla
pro posuzování rozhodných okolností obvykle vyplývají z možností a schopností
opilého řidiče, kde se již v rámci rozhodovací činnosti soudů vyvinula bohatá
judikatura, stanovící pravidla a postupy v souvislosti s činnostmi konanými po
požití alkoholických nápojů. Protože, jak bylo uvedeno, zákon v ustanovení §
201 tr. zák. mezi návykovými látkami nečiní žádný rozdíl, je nutné, i u jiných
návykových látek než alkoholu zjišťovat konkrétní stav ovlivnění pachatele
takovou látkou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp.
zn. 8 Tdo 449/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu
www.nsoud.cz).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze zdůraznit, že vzhledem k
tomu, že zákon ani žádný jiný právní předpis nestanoví, jaké množství jiných
návykových látek ve smyslu § 201 tr. zák., než je alkohol, zakládá u řidiče
motorového vozidla stav vylučující jeho způsobilost motorové vozidlo řídit, tak
jak to již díky bohaté zkušenosti v řízení vozidel pod vlivem alkoholu vyvinula
soudní judikatura, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil
pod vlivem některé z jiných návykových látek, v každém jednotlivém případě
všechny rozhodné skutečnosti, na něž je nutné brát zřetel, jak jsou výše
rozvedeny, zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování provedeného v
konkrétní věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp.
zn. 8 Tdo 449/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu
www.nsoud.cz, nebo rozhodnutí uveřejněné pod č. T 1280. Souboru trestních
rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck).
V případě pachatele, který řídil vozidlo pod vlivem jiné návykové látky
než alkoholu, bude tedy nutné vždy zjistit dostatek poznatků nejenom o tom, o
jakou látku se jednalo, ale i v jakém množství byla v jeho krvi či moči
obsažena. Ani tyto skutečnosti však nestačí pro to, aby bylo možné dostatečně
objektivně posoudit, zda obviněný i přesto naplnil znaky trestného činu podle §
201 tr. zák. V takovém případě se řízení neobejde bez přibrání znalce z oboru
toxikologie, který by podle zjištěných hodnot posoudil, jaké množství předmětné
omamné látky měl obviněný v době řízení motorového vozidla v těle. Na základě
tohoto poznatku pak znalec z oboru zdravotnictví, odvětí psychiatrie podle
zjištěného množství, event. jeho koncentrace, doby po kterou měl pachatel
předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se
jednání obviněného projevovalo atd., může určit, jak dalece byl obviněný v době
jízdy zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn (srov. přiměřeně
rozhodnutí č. 60/2001 Sb. rozh. tr.). Nelze vyloučit, aby znalec s ohledem na
tato zjištění vztahující se k některé z konkrétních návykových látek (kromě
alkoholu) vymezil, s jakým množstvím alkoholu lze předmětné zjištěné množství a
charakter návykové látky v těle pachatele srovnat.
Bez všech těchto zjištěných a objasněných skutečností nelze přesvědčivě
uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle § 201 tr. zák. K tomu
srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. T 1280. Souboru trestních rozhodnutí
Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, dostupné na internetových stránkách
Nejvyššího soudu www.nsoud.cz.
V posuzovaném případě je z výroku o vině, a z obsahu napadených
rozhodnutí i z připojeného spisového materiálu zřejmé, že všemi výše
naznačenými skutečnostmi se soudy v projednávané věci dostatečně nezabývaly a
objektivně množství předmětných návykových látek v těle obviněného, a především
to, zda a v jaké míře v konkrétní situaci jeho jednání, resp. řízení motorového
vozidla ovlivňovaly, nezkoumaly. Z obsahu spisu a obou soudních rozhodnutí v
posuzovaném případě vyplývá, že soudy v podstatě vycházely z následujících ve
věci provedených důkazů. Orientačním testem na výskyt omamných a psychotropních
látek přístrojem značky Drugwipe-5, který byl u obviněného proveden po
zastavení jím řízeného vozidla a následné kontrole Policií ČR dne 31. 10. 2008,
byl ve slinách obviněného zjištěn pozitivní výskyt metamfetaminu (č. l. 11).
Markantní množství této látky bylo následně společně s přítomností amfetaminu
potvrzeno i v moči obviněného. Výsledky rozboru moči obviněného jsou
zaznamenány ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie,
Mgr. Andrey Brzobohaté (č. l. 18-21), se závěrem, že v moči obviněného odebrané
dne 31. října 2008 ve 12.20 hod, se nachází 58,2 mg/l metamfetaminu. Znalecký
posudek se pak v obecné rovině vyjadřuje i k možnému vlivu metamfetaminu na
řízení motorového vozidla se závěrem, že v akutní fázi takovýto řidič řídí
motorové vozidlo rizikově, bez zábran, vysokou rychlostí, s přeceněním
vlastních schopností k jízdě (tj. se zvýšenou sebedůvěrou, nekritičností,
roztěkaností, neklidem, nervozitou, podrážděností a agresivitou). Takto
ovlivněný řidič může vršit chyby, má rychlý pulz, mydriázu a z toho plynoucí
zvýšenou citlivost na oslnění. Po odeznění akutní fáze intoxikace pak následuje
dramatický pokles výkonu provázený útlumem, únavou a ospalostí. Během jízdy
může takový řidič trpět depresí a halucinacemi. Na řízení to tak má tyto
následky: chybné řízení, vybočování z jízdního pruhu a ze silnice, vlnkovitá
jízda, riskantní chování a může dojít i ke kolizi ve veliké rychlosti. Závěrem
se ve znaleckém posudku konstatuje a ze stejného závěru vyšly i oba soudy, že
pouhá přítomnost ilegální drogy či jejích metabolitů v krvi řidiče znamená
automaticky neschopnost řidiče řídit bezpečně motorové vozidlo (znalecký
posudek na č. l. 20). Na základě takového závěru ovšem nelze bez dalšího
dovodit, že pachatel jako řidič motorového vozidla vykonával tuto činnost ve
stavu vylučujícím způsobilost.
Nalézací soud tak sice správně k posouzení otázky, jaké množství
předmětné psychotropní látky měl obviněný v době řízení motorového vozidla v
těle, přibral znalce z oboru toxikologie, nezabýval se však již, a toto
pochybení pak nenapravil ani odvolací soud, konkrétním vlivem takto (co do
druhu a množství) zjištěné návykové (psychotropní) látky na schopnost
obviněného řídit v rozhodnou dobu motorové vozidlo. Soudy k posouzení této
otázky nepřibraly znalce z oboru psychiatrie, který by byl bezesporu nejlépe
odborně způsobilý k jejímu posouzení, a spokojily se se zcela obecnými závěry
znaleckého z oboru toxikologie znalkyně Mgr. Andrey Brzobohaté k možným
důsledkům požití metamfetaminu pro řidiče motorových vozidel a jejich řízení. Z
těchto závěrů ale nevyplývají žádná zjištění o naplnění znaku obviněnému
přisouzeného trestného činu, tj. že u něj šlo o stav vylučující způsobilost k
řízení motorových vozidel. Z výše uvedených závěrů znaleckého posudku (č. l. 18
- 21) je totiž zřejmé, že se tyto výhradně týkají možných účinků požitého
metamfetaminu na řidiče motorových vozidel, nijak však konkrétně neurčují, jak
dalece byl obviněný Z. V. v době jízdy (dne 31. 10. 2008 v 10.40 hod) zjištěným
druhem (metamfetaminem) a množstvím (58,2 mg/l) této návykové látky ovlivněn.
Soudy tak dostatečně neposoudily všechny skutečnosti významné pro závěr o tom,
že obviněný činem, který mu je kladen za vinu, naplnil po všech stránkách znaky
trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák.,
a to zejména ohledně znaku, že u něj šlo o stav vylučující způsobilost. Při
takto zjištěném nedostatku, kdy vznikají důvodné pochybnosti o tom, zda se
jednalo o trestný čin a nikoliv jen o srovnatelný přestupek, nemohla dovoláním
napadená rozhodnutí soudů obstát. Skutková zjištění soudů obsažená ve
výrokových částech jejich rozhodnutí, a to ani ve spojení s příslušnými
pasážemi jejich odůvodnění, totiž neskýtají dostatečný podklad pro závěr o
naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 201 tr.
zák.
Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského
soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 5 To 3/2010, i rozsudek Městského
soudu v Brně ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 12 T 117/2009, a podle § 265k odst. 2
tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující,
pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nevyšší soud
zrušil napadená rozhodnutí v celém rozsahu, neboť v případě skutku pod bodem
1) jde o posouzení otázky jednočinného souběhu dvou trestných činů (§ 201 a §
180d tr. zák.), a jelikož se spácháním tohoto skutku úzce souvisí i skutek pod
bodem 2), nebylo účelné procesní oddělení této věci. Podle § 265l odst. 1 tr.
ř. pak Nejvyšší soud Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na soudu prvního stupně pak bude, aby v souladu s vyjádřenými úvahami a
právními názory Nejvyššího soudu se znovu zabýval jednáním obviněného. Jelikož
pro objasnění věci nepostačují dosud ve věci učiněná zjištění, bude třeba
doplnit dokazování, a to zejména znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, jímž bude stanoven konkrétní vliv zjištěného množství a
druhu návykové látky na obviněného v době, kdy dne 31. 10. 2008 řídil osobní
motorové vozidlo. Nezbytné také bude, aby takto ve věci přibraný znalec, určil
množství zjištěné návykové látky v moči obviněného Z. V. ve vztahu k hodnotě
jedné promile alkoholu v krvi průměrného občana nebo osoby srovnatelné s
tělesnými proporcemi obviněného, (jež je v případě alkoholu u řidiče obecně
považována za hraniční hodnotu vymezující trestný čin od přestupku), resp. aby
vyjádřil, jak dalece je jím zjištěné množství s touto hodnotou ve vztahu k
ovlivnění obviněného srovnatelné či porovnatelné.
Poté, co soud prvního stupně provede a doplní dokazování v uvedeném
smyslu, anebo provede i další důkazy, jejichž potřeba se v průběhu dokazování
projeví, znovu se zřetelem ke všem zjištěným skutečnostem, i z hledisek výše
rozvedených, posoudí, zda obviněný svým jednáním naplnil též znaky trestného
činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. a rozhodne
o celé předmětné trestné činnosti.
Ve smyslu ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž
věc byla přikázán k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem,
který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a protože napadené rozhodnutí
bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v
novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr.
ř.).
Za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud
učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2010
Předseda
senátu:
JUDr. Antonín Draštík