USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného M. P., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 165/2013, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. března 2018 návrh obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchnímu soudu v Praze podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl t a k t o :
Návrh na určení lhůty s e podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, z a m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013, byl obviněný M. P. uznán vinným přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1 tr. zákoníku, porušování tajemství přepravovaných zpráv podle § 182 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 a § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku a zločinem omezování osobní svobody podle § 171 odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle § 171 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let se zařazením do věznice s ostrahou a k náhradě škody.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014, byl poté podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. toliko pozměněn napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a odvolání obviněného M. P. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 1 T 165/2013, byla pak podle § 131 odst. 1 tr. ř. opravena zřejmá nesprávnost, která se stala v označení trestného činu, jimž byl obviněný uznán vinným v bodu II/2 – byla vypuštěna kvalifikace přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku. Toto rozhodnutí poté nabylo právní moci.
Dne 14. 8. 2017 podal obviněný M. P. odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013. V podaném opravném prostředku obviněný poukázal, že podle § 133 tr. ř. mu od právní moci usnesení o opravě rozsudku počala běžet nová lhůta k odvolání, přičemž této využívá a žádá nové rozhodnutí odvolacího soudu v předmětné trestní věci.
Městský soud v Praze jako soud odvolací však v této souvislosti konstatoval, že o dalším odvolání nelze již rozhodnout a obviněný se může domoci změny jen prostřednictvím mimořádného opravného prostředku.
S tímto závěrem odvolacího soudu se však obviněný M. P. neztotožnil, a proto podal Vrchnímu soudu v Praze návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“). Vrchní soud v Praze poté tento návrh přezkoumal a ve svém usnesení ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. Ult 3/2018, dospěl k závěru, že stanovisko Městského soudu v Praze není správné. Odvolání obviněného je totiž procesním úkonem, o němž je orgán, vůči němuž směřuje, povinen rozhodnout (pozitivně či negativně). Vrchní soud v Praze proto k návrhu obviněného stanovil Městskému soudu v Praze podle § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích lhůtu dvaceti pracovních dnů k rozhodnutí o podaném odvolání.
Obviněný M. P. však poté podal k Nejvyššímu soudu další návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona o soudech a soudcích, a to konkrétně návrh na určení lhůty k propuštění obviněného z výkonu trestu odnětí svobody. V podaném návrhu pak obviněný stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a následně poukázal, že s ohledem na skutečnost, že podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 133 tr. ř., pozbyl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014, právní moci, a proto měl být propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl podle těchto rozsudků nařízen a který dosud vykonává. Obviněný dále namítl, že odvolání je řádným, nikoli mimořádným opravným prostředkem, a proto nelze v případě jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody použít patrně analogii zákona ve vztahu k § 265l odst. 4 tr. ř., § 275 odst. 3 tr. ř. a 287 tr. ř., pokud se jedná o rozhodnutí o vazbě, přičemž důvody vazby uvedené v § 67 tr. ř. ve vztahu k jeho osobě nejsou dány. Je tedy přesvědčen, že u tohoto procesního úkonu dochází v řízení k průtahům, přičemž podaný návrh směřuje vůči Vrchnímu soudu v Praze. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný M. P. navrhl, aby Nejvyšší soud určil Vrchnímu soudu v Praze lhůtu, v níž ho propustí z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonává podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2014, sp. zn. 1 T 165/2013, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2014, sp. zn. 9 To 167/2014.
Nejvyšší soud, který je příslušný k projednání návrhu podle § 174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích dospěl k závěru, že návrh obviněného není důvodný.
Podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
Řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejde o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, ale o řízení sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, a že tímto způsobem bude zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu za řízení dojít.
Současně je třeba vzít v úvahu to, že soudnictví vykonávají v České republice nezávislé soudy a že soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Znamená to mimo jiné, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, a uvedené samozřejmě platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
V posuzovaném případě se k návrhu obviněného vyjádřil i Vrchní soud v Praze, přičemž předně stručně poukázal na dosavadní průběh řízení a poté zopakoval, že Městskému soudu v Praze bylo uloženo zkoumat, zda ve věci existují podmínky § 133 tr. ř. pro přiznání počátku běhu nové odvolací lhůty obviněnému. Dále uvedl, že teprve po provedení tohoto zkoumání by bylo možné v rámci rozhodnutí odvolacího soudu uvažovat o případném zrušení pravomocného rozsudku soudu prvního stupně a o následném zrušení nařízeného trestu a propuštění obviněného z výkonu trestu na svobodu. Pokud se tedy obviněný domáhá okamžitého propuštění na svobodu, není tato žádost relevantní, neboť rozhodováním soudu podle § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích nemůže ke zrušení uloženého trestu a nařízení jeho výkonu v žádném případě dojít.
Nejvyšší soud pak v návaznosti na výše uvedená zákonná východiska a dosavadní průběh řízení přezkoumal všechny relevantní skutečnosti vztahující se k podanému návrhu a dospěl k závěru, že v řízení před Vrchním soudem v Praze k žádným průtahům nedochází. Navrhovatel si navíc de facto stěžuje na postup Městského soudu v Praze, který však není předmětem zkoumání ze strany Nejvyššího soudu. Vrchní soud v Praze přitom v dané věci postupoval bez zbytečných průtahů zcela správně tak, aby k dalším průtahům v řízení nedocházelo, když svým usnesením ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. Ult 3/2018, Městskému soudu v Praze uložil, aby ve lhůtě dvaceti pracovních dnů od doručení opisu předmětného usnesení rozhodl o odvolání obviněného M. P. Vrchní soud v Praze ve svém usnesení nadto relevantně poukázal, že Městský soud v Praze byl povinen přezkoumat odvolání obviněného z hlediska formálního i materiálního, přičemž materiálním hlediskem bylo stanovení skutečnosti, zda byly v konkrétním případě splněny podmínky § 133 tr. ř. pro přiznání počátku běhu lhůty státnímu zástupci a osobě opraveným výrokem přímo dotčené k podání opravného prostředku. Nejvyšší soud proto neshledal podmínky § 174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích za naplněné.
Pro úplnost pak nutno konstatovat, že návrh obviněného na určení lhůty k provedení procesního úkonu spočívajícího v jeho propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nemohl obstát ani z dalšího důvodu. Jak totiž v této souvislosti správně poznamenal Vrchní soud v Praze, teprve až po provedení zkoumání, zda ve věci byly naplněny podmínky ve smyslu § 133 tr. ř., by bylo možné v rámci rozhodnutí odvolacího soudu uvažovat o případném zrušení pravomocného rozsudku soudu prvního stupně a o následném zrušení nařízeného trestu a propuštění obviněného z výkonu trestu na svobodu. Nutno však zdůraznit, že tato pravomoc za dané situace nepřísluší Nejvyššímu soudu, ani Vrchnímu soudu v Praze, nýbrž Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že návrh obviněného M. P. zamítl, neboť v řízení před Vrchním soudem v Praze k průtahům nedochází a obviněným požadovaný procesní úkon nadto nepřichází v úvahu.
Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2018
JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu