11 Tul 1/2024-3222
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 v trestní věci odsouzeného O. R., o návrhu odsouzeného na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), t a k t o : I. Podle § 174a odst. 7 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, se návrh odsouzeného na určení lhůty Vrchnímu soudu v Olomouci k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené pod sp. zn. 4 To 11/2024, zamítá.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 43 T 1/2022, byl obviněný O. R. (společně s dalšími čtyřmi spoluobviněnými osobami) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což mu byl za podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. 21 T 65/2019, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Následně podal obviněný O. R. prostřednictvím svých dvou obhájců proti tomuto rozsudku odvolání, a to do všech výroků vztahujících se k jeho osobě, jež následně prostřednictvím obou svých obhájců písemně odůvodnil. Citovaný rozsudek krajského soudu napadli odvoláním rovněž další spoluobvinění, jakož i státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, který tak učinil v neprospěch spoluobviněného J. J. Vrchnímu soudu v Olomouci byla předmětná věc soudem prvního stupně předložena k rozhodnutí dne 6.
12. 2023, načež bylo tímto soudem nařízeno veřejné zasedání o odvolání na termín 23. 1. 2024 (pod sp. zn. 4 To 61/2023). Na počátku tohoto veřejného zasedání bylo odvolacím soudem za podmínek § 23 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o vyloučení věci obviněných O. R. a M. C. ze společného řízení, načež bylo ve vztahu k jejich osobám nařízeno veřejné zasedání o odvolání na termín 12. 3. 2024 (pod novou sp. zn. 4 To 3/2024). Dne 29. 2. 2024 však obhájce obviněného R. požádal o odročení tohoto veřejného zasedání z důvodu kolize s jiným, již dříve nařízeným jednáním v jiné trestní věci O.
R., jehož se tento obviněný hodlá zúčastnit, čemuž však nebylo odvolacím soudem vyhověno, což bylo obhájci Mgr. Marku Sedlákovi sděleno přípisem vrchního soudu ze dne 1. 3. 2024. Na to byla dne 8. 3. 2024 ze strany obviněného O. R. prostřednictvím jeho obhájce Mgr. Marka Sedláka vznesena písemná námitka podjatosti vůči všem členům senátu č. 4 To Vrchního soudu v Olomouci, kteří se podílejí na projednávání jeho věci, tedy JUDr. Martiny Kouřilové, JUDr. Jiřího Zouhara a Mgr. Aleše Rýznara. Jako důvod jejich údajné podjatosti obviněný uvedl skutečnost, že se tito soudci odvolacího soudu již dříve podíleli na projednání a rozhodnutí ve věci ostatních spoluobviněných, ve vztahu k nimž bylo rozhodnuto o podaných odvoláních rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.
1. 2024, sp. zn. 4 To 61/2023, zatímco jeho věc byla ze společného řízení vyloučena k samostatnému projednání, a to odvolacím senátem ve stejném složení. Na počátku veřejného zasedání o odvolání konaného dne 12. 3. 2024 přitom byla věc obviněného O. R. opětovně za podmínek § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí (pod novou sp. zn. 4 To 11/2024), neboť obviněný se k tomuto jednání nedostavil s ohledem na svoji účast u hlavního líčení konaného v jiné jeho trestní věci u Městského soudu v Brně.
Ve vyloučené věci obviněného O. R. tak bylo veřejné zasedání o odvolání konáno až dne 9. 4. 2024, kdy byl rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 4 To 11/2024 z podnětu obviněného napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 43 T 1/2022, částečně zrušen, a to ohledně tohoto obviněného v celém výroku o uloženém trestu, načež byl obviněnému R. při nezměněném výroku o vině nově uložen trest odnětí svobody ve výměře dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
3. Na počátku veřejného zasedání o odvolání konaného dne 9. 4. 2024 byl přitom obviněný O. R. předsedkyní odvolacího senátu dotázán, zda trvá na své dříve vznesené námitce vyloučení všech členů dotčeného senátu vrchního soudu, načež obviněný po poradě se svým obhájcem Mgr. Markem Sedlákem, který byl tomuto jednání rovněž osobně přítomen, výslovně uvedl, že na podané námitce podjatosti nadále netrvá a bere ji zpět. Následně však svým přípisem učiněným dne 2. 5. 2024 prostřednictvím svého obhájce Mgr.
Marka Sedláka obviněný vrchnímu soudu sdělil, že na své dříve podané námitce podjatosti trvá a žádá, aby o ní bylo rozhodnuto, neboť se tak doposud nestalo, když pouze pod tlakem situace učinil v rámci veřejného zasedání konaného dne 9. 4. 2024 prohlášení o zpětvzetí své námitky. Na to bylo dne 4. 6. 2024 reagováno písemným sdělením Vrchního soudu v Olomouci obhájci obviněného Mgr. Sedlákovi, že o námitce podjatosti obviněného O. R. již nelze rozhodovat, neboť odvolacím senátem již bylo řádně rozhodnuto o opravném prostředku (odvolání) obviněného a řízení v dané věci je tak ukončeno, přičemž sám obviněný vzal svoji dříve vznesenou námitku podjatosti ze dne 8.
3. 2024 svým výslovným prohlášením učiněným dne 9. 4. 2024 zpět. V rámci svého podání ze dne 6. 6. 2024 obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Sedláka vrchnímu soudu sdělil, že svým podáním ze dne 2. 5. 2024 nevznášel novou námitku podjatosti, nýbrž sděloval, že na své původní námitce podjatosti ze dne 8. 3. 2024 i nadále trvá a urguje její vyřízení, neboť tato námitka byla vznesena ještě předtím, než vrchní soud dne 9. 4. 2024 rozhodoval o jím podaném odvolání. Současně v rámci tohoto svého podání učinil i návrh na určení lhůty podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), byť zjevnou písařskou chybou obhájce bylo v podání uvedeno, že se tento návrh týká podání informace podle § 88 odst. 8 tr.
ř., což však obhájce následným podáním ze dne 1. 7. 2024 uvedl na pravou míru. Na to bylo přípisem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 6. 2024 obhájci obviněného Mgr. Marku Sedlákovi opětovně sděleno, že poté, co obviněný vzal dne 9. 4. 2024 svoji původně vznesenou námitku podjatosti členů odvolacího senátu výslovně zpět, a to za přítomnosti svého obhájce, je nutno jeho vyjádření ze dne 2. 5. 2024, že na podané námitce trvá a žádá, aby o ní bylo rozhodnuto, považovat za novou námitku podjatosti.
O té však již nelze rozhodnout s ohledem na skutečnost, že odvolacím senátem vrchního soudu již bylo dříve rozhodnuto o odvolání obviněného R. a řízení ve věci opravného prostředku tak bylo skončeno. V tomto směru vrchní soud odkázal na závěry plynoucí z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 3 To 35/2020. V reakci na toto sdělení byl dne 1. 7. 2024 obhájcem obviněného Mgr. Sedlákem Vrchnímu soudu v Olomouci podán (resp.
upřesněn) návrh na určení lhůty podle § 174a zákona o soudech a soudcích s tím, že doposud nebylo rozhodnuto o obviněným dříve vznesené námitce podjatosti všech členů odvolacího senátu, na níž stále trvá, když své prohlášení o jejím zpětvzetí učinil v rámci veřejného zasedání o odvolání pouze pod tlakem okolností a z obavy z následného rozhodnutí vrchního soudu, pokud by tak neučinil.
4. Nejvyšší soud, který je jako soud nejblíže vyššího stupně věcně i místně příslušný k projednání návrhu podle § 174a odst. 4 zákona o soudech a soudcích, po prostudování předloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že návrh obviněného (resp. dnes již pravomocně odsouzeného) O. R. na určení lhůty k provedení procesního úkonu Vrchním soudem v Olomouci není důvodný.
5. Podle ustanovení § 174a odst. 1 zákona o soudech a soudcích platí, že má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“). Z návrhu musí být patrno, kdo jej podává (dále jen „navrhovatel“), o jakou věc a jaký procesní úkon se jedná, v čem jsou podle navrhovatele spatřovány průtahy v řízení a čeho se navrhovatel domáhá; dále musí návrh obsahovat označení soudu, vůči němuž směřuje, musí být podepsán a datován (§ 174a odst. 2 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
6. Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do dvaceti pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§ 174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne; stejně tak postupuje, dospěje-li k závěru, že k průtahům v řízení nedochází (§ 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§ 174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
7. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že řízení o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, upravené v ustanovení § 174a zákona o soudech a soudcích, představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka nebo jiné strany řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, jež je zakotveno zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, do řízení probíhajícího před soudem. Nejedná se přitom o občanské soudní řízení, o trestní řízení soudní nebo o soudní řízení správní, nýbrž o řízení tzv. sui generis, jehož smysl spočívá v tom, že příslušný soud nařídí na návrh účastníka (toho, kdo je stranou řízení) soudu, vůči němuž tento návrh směřuje, aby ve stanovené lhůtě provedl procesní úkon, u něhož dochází v řízení k průtahům, čímž bude současně zabráněno dalším průtahům, k nimž by mohlo ve vztahu k tomuto procesnímu úkonu v rámci vedeného řízení dojít.
8. Současně je třeba vzít v úvahu skutečnost, že soudnictví v České republice vykonávají nezávislé soudy, přičemž soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí (srov. čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky a § 1 zákona o soudech a soudcích). Za tohoto stavu tak mimo jiné platí, že nikdo nesmí, nestanoví-li zákon jinak, zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů a soudců, což platí i ve vztazích mezi soudy a soudci při projednávání a rozhodování jednotlivých sporů a jiných právních věcí.
9. Jak již bylo konstatováno shora, v posuzovaném případě se k návrhu obviněného opakovaně vyjádřil i Vrchní soud v Olomouci, podle kterého nelze obviněným O. R. požadovaný procesní úkon v podobě rozhodnutí o jím podané námitce podjatosti všech členů senátu odvolacího soudu provést, neboť by takový postup odporoval zákonné úpravě trestního řízení soudního, jakož i ustálené rozhodovací praxi obecných soudů (k tomuto srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 3 To 35/2020, uveřejněné pod č. 26/2021 Sb. rozh. tr.). Původně vznesenou námitku podjatosti členů odvolacího senátu ze dne 8. 3. 2024 vzal totiž obviněný na počátku veřejného zasedání o jím podaném odvolání za přítomnosti svého obhájce a po poradě s ním svým výslovným prohlášením zpět, pročež o této nebylo na místě dále ze strany soudu jakkoli rozhodovat. Pozdější vyjádření obviněného ze dne 2. 5. 2024, že na své původně vznesené námitce podjatosti členů odvolacího senátu i nadále trvá, proto bylo nutno – v kontextu zpětvzetí původní námitky – považovat za námitku novou, k jejímuž rozhodnutí (ať již pozitivnímu nebo negativnímu) však již odvolací soud neshledal žádný právní důvod, neboť byla vznesena až poté, co bylo vrchním soudem řádně rozhodnuto o obviněným podaném odvolání, tzn. poté, co řízení o opravném prostředku před Vrchním soudem v Olomouci skončilo. Za tohoto stavu tak bylo podle vrchního soudu zcela namístě toliko neformálním přípisem sdělit obviněnému prostřednictvím jeho obhájce, že o podané námitce podjatosti ze dne 2. 5. 2024 nebude jakkoli rozhodováno. V této souvislosti nelze přehlédnout, že právu obviněného na nestranného soudce, tedy výhradám, které obviněný O. R. uplatnil v rámci své námitky podjatosti ze dne 8. 3. 2024, se Vrchní soud v Olomouci podrobně věnoval v odůvodnění svého rozsudku ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 4 To 11/2024.
10. Nejvyšší soud pak v návaznosti na výše uvedená zákonná východiska a dosavadní průběh řízení přezkoumal všechny relevantní skutečnosti vztahující se k podanému návrhu obviněného a dospěl k závěru, že v řízení vedeném před Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 4 To 11/2024 k žádným průtahům nedošlo. Vrchní soud v Olomouci v rámci řízení o odvolání obviněného O. R. proti odsuzujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 43 T 1/2022, postupoval bez zbytečných průtahů, když o tomto řádném opravném prostředku rozhodl svým rozsudkem dne 9.
4. 2024. Z obsahu předloženého spisového materiálu je současně zřejmé, že dříve, než bylo vrchním soudem přistoupeno k rozhodnutí o obviněným R. podaném odvolání, byla řádně vypořádána námitka podjatosti, jíž tento obviněný již dříve, konkrétně dne 8. 3. 2024, vznesl (a to jmenovitě) vůči všem členům odvolacího senátu. Jelikož obviněný na počátku veřejného zasedání o odvolaní poté, co byl řádně poučen o svých procesních právech, k dotazu předsedkyně odvolacího senátu, zda na své námitce podjatosti ze dne 8.
3. 2024 setrvává, za přítomnosti svého obhájce Mgr. Marka Sedláka a po tiché poradě s ním provedené přímo v jednací síni (která podle zvukového záznamu z jednání trvala cca 36 sekund), výslovně prohlásil, že na své námitce vyloučení členů senátu netrvá a bere ji zpět, nebylo ze strany vrchního soudu namístě o této námitce již nadále jakkoli věcně rozhodovat, a to pozitivně ani negativně, neboť svobodným, vážně míněným prohlášením obviněného o zpětvzetí jeho námitky již zcela pominul právní důvod, pro který by bylo třeba o podjatosti členů senátu č. 4 Vrchního soudu v Olomouci věcně rozhodovat.
11. Ze zvukové nahrávky pořízené přímo při veřejném zasedání o odvolání dne 9. 4. 2024 je nade vší pochybnost zřejmé, že dané jednání od samého počátku až do rozhodného okamžiku, kdy obviněný učinil své výslovné prohlášení o zpětvzetí původně vznesené námitky podjatosti (resp. i poté), probíhalo ve zcela standardní (nikoli vyhrocené) atmosféře, když projevy předsedkyně odvolacího senátu, stejně jako obviněného byly klidné, věcné, bez známek jakéhokoli emočního vypětí. Z chování a způsobu projevu předsedkyně odvolacího senátu tak, jak je zachyceno na předmětné zvukové nahrávce, do níž nebyly činěny jakékoli dodatečné zásahy (resp. takovéto zásahy nebyly Nejvyšším soudem zjištěny a ostatně ani nikým nebyly namítány), je současně zřejmé, že kdykoli před ani po poučení obviněného o jeho procesních právech a vznesení dotazu, zda na své námitce pojatosti trvá, nebyl na jeho osobu ze strany předsedkyně odvolacího soudu (ani jiného člena odvolacího senátu) činěn jakýkoli nátlak, přičemž ani jí zvolené (a na zvukové nahrávce jasně zachycené) slovní formulace nemohly u obviněného zavdávat důvod k jakýmkoli obavám z následného rozhodnutí soudu o jím podaném odvolání a tedy u něho vyvolávat případné obavy či tíseň, jimž by mohl případně podlehnout.
V tomto směru nelze odhlédnout od skutečnosti, že obviněnému byl vrchním soudem poskytnut adekvátní prostor, aby se dříve, než se k dotazu předsedkyně odvolacího senátu svobodně vyjádří, poradil se svým obhájcem, což také obviněný učinil, aniž by bylo zřejmé, že by kdokoli třetí do jejich důvěrné porady, jež se odehrávala přímo v jednací síni, jakýmkoli způsobem zasahoval. Pakliže poté obviněný pevným hlasem, srozumitelně a jasně konstatoval (aniž by jeho vyjádření mohlo zavdávat důvod k jakékoli jiné interpretaci), že na své námitce na vyloučení členů odvolacího senátu netrvá a bere ji zpět, je třeba mít v souladu se závěry vrchního soudu za to, že nadále již nebylo namístě o této námitce jakkoli věcně rozhodovat.
12. Jestliže tedy obviněný prostřednictvím svého obhájce posléze opakovaně namítal, že o jím podané námitce podjatosti nebylo vrchním soudem doposud rozhodnuto, když na této trvá, přičemž jím učiněné zpětvzetí bylo vyvoláno tlakem na jeho osobu přímo v jednací síni (tedy obavou či strachem z následného rozhodování vrchního soudu o jím podaném odvolání, pakliže by svoji námitku nevzal zpět), nemá toto jeho tvrzení žádnou oporu v reálném sledu událostí, kterak byly Nejvyšším soudem zjištěny z předloženého spisového materiálu, včetně zvukové nahrávky z jednání konaného dne 9. 4. 2024. Tvrdil-li obviněný poté, co vzal svoji námitku podjatosti členů odvolacího senátu zpět, že na této námitce i nadále trvá, je třeba toto jeho prohlášení v souladu se shora uvedeným, jakož i v souladu s právním názorem vyjádřeným Vrchním soudem v Olomouci v jednotlivých přípisech adresovaných obhájci obviněného Mgr. Marku Sedlákovi, považovat za nově vznesenou (byť s identickým zaměřením) námitku podjatosti všech členů příslušného odvolacího senátu. V tomto směru však nelze přehlédnout, že se tak stalo až v rámci podání obhájce ze dne 2. 5. 2024, tedy poté, co již bylo rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 4 To 11/2024, rozhodnuto o obviněným O. R. podaném odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 43 T 1/2022, tedy v době, kdy již bylo řízení o řádném opravném prostředku vedené před Vrchním soudem v Olomouci skončeno a tímto soudem tak již ve věci tohoto obviněného (ale ani ve věci spoluobviněných, ve vztahu k jejichž osobám bylo o podaných odvoláních vrchním soudem rozhodnuto již dříve, a to ve dnech 23. 1. 2024 a 12. 3. 2024) nebylo namístě vykonávat jakékoli úkony trestního řízení (ve vztahu k nimž by tak eventuálně přicházela v úvahu otázka případné podjatosti členů odvolacího senátu ve smyslu § 30 tr. ř.).
13. Pakliže tak odvolací soud v dané věci neshledal zákonné podmínky pro jakékoli věcné rozhodování o obviněným O. R. nově vznesené námitce podjatosti členů odvolacího senátu ze dne 2. 5. 2024, tedy pro postup podle § 31 tr. ř., nelze tomuto závěru ničeho vytknout, neboť zcela odpovídá nejen smyslu odkazované právní úpravy (tj. ustanovení § 30 tr. ř.), ale též konstantní judikatuře obecných soudů. V tomto směru je namístě (ve shodě s Vrchním soudem v Olomouci) odkázat především na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, sp. zn. 3 To 35/2020, uveřejněné pod č. 26/2021 Sb. rozh. tr. V rámci tohoto usnesení bylo jasně deklarováno, že jestliže soud již rozhodl o opravném prostředku obviněného (např. o stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně o jeho vzetí do vazby), bylo tímto rozhodnutím řízení ve věci opravného prostředku ukončeno. Pokud obviněný i přesto poté podá námitku podjatosti vůči soudcům, kteří o tomto opravném prostředku rozhodovali, soud o této námitce nerozhoduje postupem podle § 31 tr. ř., ale obviněného jen vyrozumí, že námitku podjatosti podle § 30 tr. ř. nelze vznést proti soudcům (soudci), kteří ve věci již rozhodli.
14. K identické situaci (kdy byla námitka podjatosti vůči soudcům rozhodujícím o řádném opravném prostředku obviněným podána až poté, co bylo o tomto opravném prostředku rozhodnuto) přitom došlo i v nyní posuzované věci obviněného O. R., přičemž Vrchní soud v Olomouci postupoval zcela v duchu citovaných závěrů usnesení Vrchního soudu v Praze uveřejněného pod č. 26/2021 Sb. rozh. tr., neboť obhájce obviněného Mgr. Marka Sedláka svými opakovanými přípisy (dne 4. 6. 2024 a dne 7. 6. 2024) vyrozuměl o tom, že z důvodů blíže rozvedených v citovaném judikátu nebude o námitce podjatosti obviněného R. ze dne 2. 5. 2024 věcně rozhodováno. Z formulací, které jsou obsahem obou přípisů Vrchního soudu v Olomouci je přitom jednoznačně seznatelné, jakým způsobem se tento soud vypořádal s námitkou podjatosti členů odvolacího senátu, jíž obviněný O. R. vznesl v rámci svého podání učiněného prostřednictvím svého obhájce dne 2. 5. 2024.
15. S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 174a odst. 7 zákona o soudech a soudcích rozhodl tak, že návrh obviněného (nyní již odsouzeného) O. R. ze dne 6. 6. 2024 na určení lhůty Vrchnímu soudu v Olomouci k provedení procesního úkonu v trestní věci vedené pod sp. zn. 4 To 11/2024, jako nedůvodný zamítl, neboť nebylo shledáno, že by v řízení vedeném před Vrchním soudem v Olomouci pod sp. zn. 4 To 11/2024 docházelo k průtahům, přičemž obviněným požadovaný procesní úkon v podobě věcného rozhodnutí o jím vznesené námitce podjatosti členů odvolacího senátu ze dne 2. 5. 2024 poté, co
bylo vrchním soudem řádně rozhodnuto o jím podaném odvolání proti napadenému rozsudku soudu prvního stupně a řízení o řádném opravném prostředku tak bylo u vrchního soudu ukončeno, vůbec nepřichází v úvahu.
16. Současně bylo rozhodnuto podle ustanovení § 174a odst. 5 věty druhé
zákona o soudech a soudcích a § 151 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení, a to tak, že obviněný O. R. jako navrhovatel nemá ve smyslu ustanovení § 174a odst. 8 věty druhé a contrario zákona o soudech a soudcích právo, aby mu stát nahradil náklady, které mu v tomto řízení případně vznikly.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu