11 Tvo 1/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2003 stížnost obviněného P. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 11 To 84/02, a rozhodl t a k t o:
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného P. P. z a m í t á.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze. Trestní věc obviněného P. P. má být před stejným senátem Vrchního soudu v Praze projednávána opětovně. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. 3. 1998, sp. zn. 11 To 17/98, ke stížnosti městského státního zástupce zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 1998, kterým byla podle § 221 odst. 1 tr.
řádu věc obviněného P. P. vrácena státnímu zástupci k došetření, a městskému soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 T 15/97, byl obviněný P. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k peněžitému trestu. K odvolání městského státního zástupce zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr.
řádu Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 12. 1998, sp. zn. 11 To 64/98, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998 v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že obviněného P. P. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. a obviněného odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let se zařazením do věznice s ostrahou a k peněžitému trestu. K ústavní stížnosti obviněného P.
P. Ústavní soud nálezem ze dne 14. 5. 1999, sp. zn. IV. ÚS 135/99, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 1998 zrušil. Vázán tímto rozhodnutím pak Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 11 To 77/99, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 1998 ve výroku týkajícím se obviněného P. P. zrušil a podle § 260 tr. řádu věc vrátil Městskému státnímu zástupci v Praze k došetření. Na podkladě nové obžaloby Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 2 T 15/2000, podle § 226 písm. c) tr.
řádu obviněného P. P. zprostil obžaloby pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. Z podnětu odvolání městského státního zástupce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 11 To 58/01, podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2001 v celé rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 3. 2002, sp. zn. 2 T 15/2000, podle § 226 písm. c) tr. řádu obviněného P. P. obžaloby znovu zprostil. Vrchní soud v Praze vyhověl odvolání městského státního zástupce a usnesením ze dne 30. 6. 2002 napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl. Tak se stalo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 2 T 15/2000, kterým byl obviněný P. P.
Podáním ze dne 28. 11. 2002 navrhl obviněný P. P. vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. M. V., JUDr. R. T. a JUDr. L. K. z rozhodování v jeho trestní věci.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2002, sp. zn. 11 To 84/02, bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. M. V., JUDr. R. T. a JUDr. L. K. nejsou ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. P.
Proti tomuto usnesení podal obviněný P. P. v zákonné lhůtě stížnost, kterou zdůvodnil tím, že se vrchní soud v napadeném usnesení s námitkami uplatněnými v návrhu na vyloučení soudců vůbec nevypořádal a znovu opakuje, že podjatost soudců Vrchního soudu v Praze spatřuje v tom, jakým způsobem v předchozím řízení rozhodovali o opravných prostředcích proti rozhodnutím vydanými v této trestní věci soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Vrchní soud v Praze k odůvodnění napadeného usnesení, kterým soudci tohoto soudu JUDr. M. V., JUDr. R. T. a JUDr. L. K. nejsou z projednání předmětné věci vyloučeni, použil obecné formulace zákonného ustanovení § 30 tr. řádu, ale za daného stavu jiným způsobem napadené rozhodnutí zdůvodnit nelze. Vrchní soud naprosto správně citoval ustanovení § 30 tr. řádu a za jeho pomoci zdůvodnil proč senát tohoto soudu není a ani nemůže být z projednání věci vyloučen. Úvahy obsažené v návrhu obviněného, stejně tak jako ve stížnosti proti napadenému rozhodnutí, nemají oporu v příslušném ustanovení trestního řádu. Odvolací senát Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. M. V., JUDr. R. T. a JUDr. L. K. svými předchozími rozhodnutími uplatnil svoji pravomoc podle § 257 tr. řádu a násl. a skutečnost, že se obviněnému tento postup nelíbí, nemůže být sama o sobě považována za dostatečné zpochybnění nestrannosti jejich rozhodování. Ve všech případech šlo o rozhodnutí pravomocné a jako takové respektované soudem prvního stupně. Pokud nyní obviněný namítá pouze z těchto důvodů podjatost soudců odvolacího soudu, je nutno jeho výhrady považovat za účelové, nemající oporu v žádném jiném jednání či chování těchto soudců.
Za tohoto stavu se nemohla stížnost obviněného P. P. shledat s úspěchem a za dostatečné je možno považovat i odůvodnění napadeného rozhodnutí, se kterým se Nejvyšší soud ztotožňuje.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera