11 Tvo 1/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2010 stížnost obviněného Š. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 5 To 84/2009 a 5 To 83/2009, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného Š. S. z a m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 4 T 12/2009, byl obviněný Š. S. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 tr. zákona ve spojení s ustanovením § 143 tr. zákona, trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b tr. zákona, trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona a trestným činem neoprávněného držení platební karty podle § 249b) tr. zákona a odsouzen podle § 140 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona, § 40 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a podle § 57 odst. 1, 2 tr. zákona mu byl uložen trest vyhoštění na dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Š. S. odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. 11. 2009, sp. zn. 5 To 84/2009 a 5 To 83/2009, ve výroku I. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl stížnost obviněného Š. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 4 T 12/2009, ve výroku II. podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu nenahradil vazbu dohledem probačního úředníka a ve výroku III. podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu ponechal obviněného i nadále ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu.
Proti výrokům II. a III. tohoto usnesení podal obviněný Š. S. stížnost s tím, že Vrchní soud v Praze při svém rozhodování dne 27. 11. 2009 nedodržel zákonem stanovenou lhůtu podle § 71 odst. 4 tr. řádu. Městský soud v Praze rozhodoval o tom, zda se obviněný ponechává či propustí z vazby ve smyslu ustanovení § 71 odst. 5 tr. řádu dne 14. 8. 2009 a toto rozhodnutí bylo doručováno obviněnému (dne 20. 8. 2009, jeho obhájci 19. 8. 2009), Městskému státnímu zastupitelství v Praze (17. 8. 2009) a dále pak přátelům obviněného, nabízejícím záruku důvěryhodné osoby V. B. a M. K. (oběma doručeno vhozením do schránky 26. 8. 2009), přičemž posledně dva jmenovaní nebyly osobami oprávněnými podat proti takovému rozhodnutí stížnost. Ve vztahu k Městskému státnímu zastupitelství v Praze tak nabylo rozhodnutí právní moci dne 21. 8. 2009 a ve vztahu k obhajobě dne 25. 8. 2009. Pokud na předmětném usnesení byla vyznačena právní moc dne 1. 9. 2009, stalo se tak chybně. Obviněný je přesvědčen, že lhůta k rozhodnutí o tom, zda se obviněný ponechává ve vazbě uplynula dnem 25.11.2009, zatímco Vrchní soud v Praze rozhodl dle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. řádu až dne 27. 11. 2009. Ze strany Vrchního soudu v Praze tak nebyla dodržena zákonem stanovená lhůta a obviněný v závěru své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výroky II. a III. napadeného usnesení vrchního soudu a rozhodl o jeho propuštění z vazby.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného Š. S. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, kterým byl ponechán ve vazbě s tím, že u něj i nadále trvá důvod vazby předstižné. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na charakter žalované trestné činnosti, je v případě obviněného dán důvod vazby podle § 67 písm. c) tr. řádu, tedy obava z opakování trestné činnosti, přičemž tato obava je natolik důvodná, že vazební důvod nemůže být nahrazen ani dohledem probačního úředníka. V tomto směru je možno odkázat na předchozí vazební rozhodnutí i na odůvodnění napadeného usnesení, se kterými se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.
Pokud je ze strany obviněného Š. S. namítáno nedodržení zákonem stanovené tříměsíční lhůty od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě podle § 71 odst. 4 tr. řádu, ve které musí být znovu rozhodnuto o tom, zda se obviněný ponechává ve vazbě, tak k tomuto považuje Nejvyšší soud za nutné uvést následující.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2009, sp. zn. 4 T 12/2009, bylo rozhodnuto, že obviněný Š. S. se podle § 71 odst. 5 tr. řádu ponechává ve vazbě, podle § 72 odst. 3 tr. řádu byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby na svobodu, písemný slib obviněného podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nebyl přijat, a stejně tak se nepřijímá záruka podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu ze dne 6. 8. 2009 za další chování obviněného paní V. B. a pana M. K. a zamítá se i návrh obviněného na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka dle § 73 odst. 1 písm. c) tr. řádu. Toto rozhodnutí bylo doručeno obviněnému (20. 8. 2009), jeho obhájci (19. 8. 2009, Městskému státnímu zastupitelství v Praze (17. 8. 2009) a osobám nabízejícím záruku za další chování obviněného, tedy V. B. (26. 8. 2009) a M. K. (26. 8. 2009). Dle ustanovení § 74 odst. 1 je proti shora uvedenému rozhodnutí městského soudu přípustná stížnost, přičemž třídenní lhůta k podání takové stížnosti je stanovena v § 143 tr. řádu. Počítání lhůt je stanoveno v § 60 tr. řádu a jeho použitím je patrné, že pokud bylo na předmětném usnesení Městského soudu v Praze vyznačeno nabytí právní moci 1. 9. 2009, je to naprosto správné, a to vzhledem k tomu, že třídenní lhůta k podání stížnosti se počítá od data posledního doručení oprávněné osobě a tím byl den 26. 8. 2009. Obviněný se mylně domnívá, že osoby nabízející záruku podle § 73 odst. 1 písm. a) tr. řádu za jeho další chování, nemají právo stížnosti do rozhodnutí o tom, že se jejich záruka nepřijímá. Pokud by byl připuštěn takový výklad, tak by tyto osoby byly zkráceny na svých odvolacích právech a rozhodování o jejich nabízené záruce by se omezilo na jednostupňové rozhodnutí, proti kterému není přípustná stížnost. To ovšem není možné, jelikož proti pozitivnímu i negativnímu rozhodnutí o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem podle § 73 tr. řádu je přípustná stížnost. Z uvedeného vyplývá, že stížnost obviněného Š. S. se nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera