11 Tvo 1/2022-717
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 4. 2022 stížnost obviněného I. B., nar. XY, bytem XY, PSČ XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného I. B. zamítá.
1. Předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze rozhodla usnesením ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, o návrhu obviněného I. B. (dále jen „obviněný“) na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu tak, že podle § 33 odst. 2 tr. řádu a contrario se obviněnému nepřiznává nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu.
2. Obviněný výše zmíněný návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu učinil v řízení o odvolání, které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2021, č. j. 53 T 16/2018-513, probíhajícím u Vrchního soudu v Praze (dále jen „vrchní soud“) pod sp. zn. 10 To 78/2021. Připojil k němu přitom čestné prohlášení, že nevlastní žádný nemovitý majetek, a pokud jde o majetek movitý, vlastní pouze maringotku v pořizovací ceně 10 000 Kč a v ní kamna na dřevo v pořizovací ceně 300 Kč, a uvedl, že není veden na úřadu práce a není ani v pracovním poměru, pracuje na základě dvou smluv o dílo s celkovým čistým měsíčním příjmem asi 9 400 Kč, jenž mu je vyplácen hotově, neboť nemá žádný bankovní účet, je zatížen osmnácti nesplacenými exekucemi a nemá žádné vyživovací povinnosti.
3. Proti usnesení citovanému shora v bodu 1. podává obviněný včas stížnost s tím, že toto (včetně jeho odůvodnění) je zcela subjektivní, bez jakéhokoli byť jen náznaku o objektivitu. Poukazuje předně na pochybení v procesním postupu vrchního soudu v rámci řízení o jím podaném odvolání a nesouhlasí s tím, pokud odvolání bylo zamítnuto. Následně vznáší námitky proti rozhodnutí o zamítnutí jeho návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu. Konkrétně zdůrazňuje, že k předmětnému návrhu měl dodat informace o svých majetkových poměrech, nikoliv informace o tom, jak by mohly jeho majetkové poměry vypadat, kdyby žil tak, jak si představuje předsedkyně senátu Mgr.
Vanda Činková. Dále se kriticky vyjadřuje k systému exekucí s tím, že tento je tak nespravedlivě a demotivačně nastaven, když k jistině se připočítává její několikanásobek představovaný odměnou exekutora a nesmyslně vysokými úroky, že nezná nikoho, kdo by exekuce platil. Vytýká rovněž jmenované předsedkyni senátu, že dezinterpretovala vyjádření jeho zaměstnavatele a na podkladě předloženého seznamu exekucí dospěla k nesprávnému závěru, že zřejmě dlouhodobě neřešil ani zcela minimální částky, a akcentuje, že byl vyzván k předložení aktuálního stavu exekucí, nikoliv přesného výčtu toho, co kdy platil a neplatil.
Uvádí, že v jeho případě exekuce včetně „příslušenství“ činí částku téměř milion korun českých, přičemž jistina z toho představuje asi desetinu, a úroky stále narůstají, a proto nemá naprosto žádnou motivaci a ani reálnou možnost exekuce splatit. Jestliže předsedkyně senátu neshledala soupis exekucí dostatečným, namítá, že tento byl pořízen z Centrálního registru exekucí vedeného exekutorskou komorou, přičemž má za to, že spíše než „statický“ výpis měla požadovat výpis „dynamický“ odrážející co, kdy, za jakých okolností a v jakém časovém výhledu je schopen splácet.
S poukazem na své daňové přiznání obviněný zmiňuje, že z jeho příjmů mu měsíčně zbývá na živobytí, elektřinu a topení přibližně 13 000 Kč. Je přesvědčen, že není povinen dokazovat svůj zdravotní stav, ani že tento je jediným kritériem rozhodování v dané věci; obdobně není nikde uvedeno, že má žít příkladným životem z hlediska finanční gramotnosti, aby ve smyslu § 33 odst. 2 tr. řádu předseda senátu rozhodl o nároku na bezplatnou obhajobu. Vytýká předsedkyni senátu, že výrazně překročila svou pravomoc, když neposuzovala jeho reálnou finanční situaci, ale vyjádřila svůj postoj k jeho nízkonákladovému způsobu života.
K informacím ke svému zdravotnímu stavu dodaným nad rámec výzvy soudu zdůrazňuje, že tyto představovaly pro předsedkyni senátu hlavní argument, s nímž polemizovala; hodnocení lékařské zprávy provedené předsedkyní senátu přitom považuje za nesprávné. Připouští, že po zákroku na jedné noze sice došlo k jistému zlepšení jeho zdravotního stavu, ovšem na druhé noze jej zákrok teprve čeká; současně uvádí, že zdravotní stav mu neznemožňuje vykonávat určité práce, pouze je znepříjemňuje a prodlužuje dobu, kterou na jejich vykonání vzhledem k nutným přestávkám potřebuje.
Závěrem obviněný shrnuje, že jeho fyzický stav není hlavní příčinou jeho nízkého výdělku, tou je jednak jeho nízká inteligence, která značně omezuje jeho pracovní uplatnění, dále jeho stav psychický, neboť s ohledem na svou finanční situaci pouze přežívá a je naprosto demotivován hradit exekuce, a rovněž nepříznivé ekonomické poměry na Frýdlantsku, kde žije.
4. Z výše uvedených důvodů obviněný žádá, aby odvolací soud „skutečně učinil to, co podle trestního zákoníku § 33 odst. 2 učinit má, tedy aby pouze posoudil jeho majetkovou a finanční situaci a rozhodl podle první věty zmíněného odstavce (...) aby alespoň nemusel platit náklady na advokáty (…), kteří jej zastupovali ve věci, do níž spadl zcela nevinně a bez vlastního přičinění“.
5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem podle § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení vrchního soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu obviněného na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
6. Podle § 33 odst. 2 tr. řádu mimo jiné platí, že pokud obviněný dosvědčí, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby, rozhodne předseda senátu a v přípravném řízení soudce, že má nárok na obhajobu bezplatnou nebo za sníženou odměnu. V takovém případě hradí náklady obhajoby zcela nebo zčásti stát.
7. Výklad podmínek, za nichž vzniká obviněnému nárok na bezplatnou obhajobu, je již z povahy věci založen na relativně širokém uvážení. O protiústavní interpretaci (viz článek 36 odst. 1 a článek 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) se ovšem jedná pouze tehdy, pokud lze mít za to, že představuje extrémní rozpor s principy spravedlnosti, vybočuje ze všeobecně (právně) konsenzuálních významů nebo je zatížen zjevným logickým rozporem, případně k učiněným závěrům postrádá srozumitelná kritéria (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 3723/12).
8. Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že soudy rozhodující o návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu, zásadně vychází ze situace v době rozhodování o takovém návrhu, tedy z aktuálních majetkových poměrů obviněného. Na druhé straně, z hlediska komplexního posouzení návrhu musí vzít do úvahy také celkový majetkový potenciál obviněného do budoucna. Rozhodná je totiž celková ekonomická situace, resp. majetková potencialita obviněného, přičemž u osob práce a výdělku schopných není aktuální nedostatek pohotových finančních prostředků sám o sobě důvodem pro poskytnutí bezplatné obhajoby (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. II. ÚS 464/14). V případě, že celkový majetkový potenciál neodůvodňuje přiznání bezplatné obhajoby obviněnému, pak také není vyloučeno, že soud může dospět k závěru, že obviněný má nárok na obhajobu za sníženou odměnu, pakliže je schopen náklady hradit alespoň zčásti. Jediným pro soud významným hlediskem je existence zjištění o úplné nebo částečné neschopnosti obviněného hradit náklady obhajoby [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2011, sp. zn. 11 Tz 49/2011, uveřejněný pod č. 2/2013 Sb. rozh. tr.].
9. Ve vztahu k výše uvedenému Nejvyšší soud předně konstatuje, že vrchní soud stran posouzení nároku obviněného na bezplatnou obhajobu či obhajobu za sníženou odměnu v napadeném usnesení stanovil předpoklady, které mají oporu v zákoně a ve výše citované ustálené rozhodovací praxi obecných soudů a Ústavního soudu. Vrchní soud především nehodnotil aktuální majetkovou situaci obviněného izolovaně, nýbrž tuto analyzoval ve vzájemné souvislosti s jeho celkovou majetkovou potencialitou. Tyto své závěry také vrchní soud v návaznosti na obsah spisového materiálu dostatečně odůvodnil. Jako správný a zákonný shledává Nejvyšší soud závěr vrchního soudu o tom, že celková finanční situace obviněného vychází z jeho přístupu a není dána nepříznivými faktory, které by nemohl bez větších obtíží ovlivňovat skutečnou snahou o dosažení lepších výdělků, jež by provázela jeho vlastní finanční odpovědnost.
10. V návaznosti na shora uvedenou rozhodovací praxi obecných soudů, ale i Ústavního soudu a stížnostní argumentaci obviněného Nejvyšší soud dodává, že pro rozhodování podle § 33 odst. 2 tr. řádu je rozhodná celková ekonomická situace obviněného, přičemž u osob práce a výdělku schopných není nedostatek pohotových finančních prostředků sám o sobě důvodem pro poskytnutí bezplatné obhajoby. Je přitom výlučně na obviněném, aby osvědčil, že nemá dostatek prostředků k úhradě nákladů obhajoby. Jde-li o majetkové poměry žadatele, z trestního řádu nevyplývá povinnost soudu vykonávat jakoukoliv vyšetřovací činnost, neboť soudu přísluší hodnocení předložených důkazních prostředků (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 2824/11). Položí-li soud spíše než na současný stav důraz na celkovou majetkovou potencialitu, kterou dovodí z nedostatku objektivních překážek dosahování přiměřených příjmů, nejedná se o exces ani libovůli (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 12. 2012, sp. zn. I. ÚS 4618/12 a ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. II. ÚS 3723/12). Vrchní soud při hodnocení celkové majetkové potenciality obviněného správně též zohlednil jeho předchozí lehkomyslné nakládání s majetkem, které je aktuálně ilustrováno postojem obviněného, jenž podle svých slov již nemá naprosto žádnou motivaci a ani reálnou možnost svoje dluhy splatit.
11. Pokud se týká námitek obviněného, kterými tento brojí proti způsobu, jakým bylo vrchním soudem rozhodnuto o jeho odvolání v této trestní věci, tyto nelze považovat za jakkoliv důvodné či relevantní, neboť neobsahují žádnou argumentaci ve vztahu k výroku napadeného usnesení. Z tohoto důvodu se těmito námitkami Nejvyšší soud věcně nezabýval.
12. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného I. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. 4. 2022
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu
Vypracoval: JUDr. Petr Škvain, Ph.D.