11 Tvo 1/2025-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 stížnost odsouzeného J. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 1. 2025, č. j. 1 To 103/2024-122, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného J. B. zamítá.
1. Usnesením ze dne 2. 1. 2025, č. j. 1 To 103/2024-122, rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „vrchní soud“) o tom, že podle § 31 odst. 1 tr. řádu, z důvodů uvedených v § 30 odst. 4 tr. řádu, je soudce Mgr. Tomáš Kurfiřt vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 1 To 103/2024, o stížnosti odsouzeného J. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, č. j. 2 Nt 31/2024-111.
2. Proti tomuto usnesení podal odsouzený J. B. (dále také jen „odsouzený“) prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ladislava Preclíka, advokáta, stížnost.
3. Jádrem stížností argumentace je (stručně řečeno) názor odsouzeného, že důvody pro vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u vrchního soudu pod sp. zn. 1 To 103/2024 nejsou dány pouze u soudce vrchního soudu Mgr. Tomáše Kurfiřta, ale též u soudců téhož soudu JUDr. Libora Losy a Mgr. Petra Jirsy. Podle odsouzeného je tomu tak proto, neboť je zřejmé, že soudci daného senátu spolu nejen (dlouhodobě) rozhodují, ale zřejmě i neformálně debatují nejen o soukromých věcech, ale i věcech pracovních, tedy co je čeká, jaký na to mají názor, jakou agendu vykonávali v minulosti, jaké zajímavé případy mohli rozhodovat. Následně odsouzený cituje a dále rozebírá obsah a účel § 30 odst. 1 tr. řádu a rozsáhle cituje z „rozhodnutí Ústavního soudu publikovaného jako ÚS 6/2005-n.“ a vyslovuje názor, že závěry uvedené v tomto nálezu lze aplikovat i na jeho trestní věc. Odsouzený dále uvádí, že si je vědom toho, že vyloučení soudce, celého senátu soudu, či dokonce delegace věci jinému soudu, představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Nicméně z uvedených okolností lze podle jeho názoru pochybovat o tom, zda „toto zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle“. Odsouzený svoji stížnostní argumentací nikterak nechce snižovat profesní a etickou způsobilost daného senátu vrchního soudu, nicméně má za to, že pokud uvedený soudce je po dobu několika let členem stejného senátu vrchního soudu, je i pravděpodobné, že se mezi těmito soudci stejného senátu vytvořil zároveň profesní a přátelský vztah, který může mít vliv na rozhodování daného soudce, byť i nevědomě. Odsouzený vyslovuje názor, že je značně nepravděpodobné, že by se soudci o předmětné kauze mezi sebou nebavili, nehodnotili ji nějakým způsobem, nikoliv profesně, když daná kauza je poměrně výrazně medializovaná. Laicky lze podle odsouzeného říci, že i přes profesní odbornost a přístup k výkonu soudnictví se musí každému kolegovi v rámci senátu, ve kterém s daným kolegou rozhoduje několik let, minimálně vkrást otázka „že s kolegou soudím několik let, u vrchního soudu, ten by přece nepochybil“. V rámci další argumentace odsouzený připomíná, že důvodem vyloučení soudce pro podjatost je garantovat spravedlivý proces, jehož základním předpokladem je nezávislost a nestrannost. Proto nelze připustit, aby soudci rozhodovali v případech, kdy by mohli být na výsledku řízení jakkoliv přímo zainteresováni, a to z jakéhokoliv důvodu, či jen pouze nepatrně ovlivněni ve svém úsudku. Pokud pak dlouhodobě, v rámci několika let, spojených s poradami ohledně rozhodnutí o jiných usneseních, přátelských i profesních rozhovorech, rozhoduje vyloučený soudce, a je v kontaktu s dalšími soudci daného senátu, pak má odsouzený za to, že i u těchto je dána důvodná podjatost.
4. Závěrem stížnostní argumentace klade odsouzený otázku, zda není namístě vyslovit podjatost celého vrchního soudu, když jednotlivé kauzy jsou projednávány i s dalšími soudci na poradách. Odsouzený má tedy za to, že je zde dán dokonce důvod odnětí a přikázání věci podle § 25 tr. řádu.
5. Z uvedených důvodů odsouzený navrhuje, aby bylo napadené usnesení vrchního soudu zrušeno a bylo rozhodnuto o odnětí trestní věci vedené u vrchního soudu pod sp. zn. 1 To 103/2024 tomuto soudu a věc byla k rozhodnutí přikázána Vrchnímu soudu v Praze. Pokud ke shora uvedenému závěru Nejvyšší soud nedospěje, navrhuje odsouzený, aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že nejen soudce vrchního soudu Mgr. Tomáš Kurfiřt, ale i soudci tohoto soudu JUDr. Libor Losa a Mgr. Petr Jirsa jsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci. Současně odsouzený vznáší, z důvodů výše uvedených, námitku podjatosti ve vztahu k soudcům soudního oddělení 1 To vrchního soudu ve složení senátu JUDr. Libor Losa, Mgr. Tomáš Kurfiřt a Mgr. Petr Jirsa, a žádá, aby bylo o této námitce rozhodnuto.
6. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla stížnost podána včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem prověřil napadené usnesení vrchního soudu podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného není důvodná.
7. Podle § 30 odst. 4 tr. řádu je z rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení vyloučen soudce nebo přísedící, který ve věci rozhodoval v původním řízení.
8. Z předloženého trestního spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 3/2014, Nejvyšší soud osvědčil, že Mgr. Tomáš Kurfiřt rozhodoval o vině odsouzeného v původním řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. 10 T 3/2014, a to jako předseda senátu Krajského soudu v Brně (č. l. 1175). Současně se z předloženého trestního spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 2 Nt 31/2024, podává, že vrchní soud aktuálně projednává stížnost odsouzeného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, č. j. 2 Nt 31/2024-111, kterým byl podle § 283 písm. d) tr. řádu zamítnut návrh odsouzeného na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 3/2014.
9. Je tedy nepochybné, že zákonné podmínky uvedené v § 30 odst. 4 tr. řádu byly splněny a vrchní soud byl za této situace povinen rozhodnout o vyloučení soudce vrchního soudu Mgr. Tomáše Kurfiřta z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci. Z tohoto důvodu shledává Nejvyšší soud postup vrchního soudu správným, a především pak zákonným a nelze tomuto ničeho vytknout.
10. Ve vztahu k stížnostní argumentaci odsouzeného Nejvyšší soud předně zdůrazňuje, že předmětem tohoto řízení je toliko přezkum napadeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto podle § 31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 30 odst. 4 tr. řádu o vyloučení soudce vrchního soudu Mgr. Tomáše Kurfiřta z vykonávání úkonů trestního řízení, a to ve shora uvedené trestní věci odsouzeného. Z odůvodnění stížnosti odsouzeného ostatně ani nevyplývá, že by odsouzený dané rozhodnutí považoval za nesprávné či jakkoliv protiprávní.
K obsahu stížnostních námitek Nejvyšší soud pouze stručně poznamenává, že se těmito na podkladu podané stížnosti nemohl zabývat, neboť zcela vybočují z předmětu stížnostního řízení a odsouzený se jejich prostřednictvím domáhá jednak rozhodnutí o námitce podjatosti soudců vrchního soudu JUDr. Libora Losy, Mgr. Tomáše Kurfiřta a Mgr. Petra Jirsy, kterou uplatnil současně s podanou stížností proti napadenému usnesení vrchního soudu, a dále též rozhodnutí o jeho návrhu na odnětí této trestní věci vrchnímu soudu a její přikázání Vrchnímu soudu v Praze.
Taková rozhodnutí však Nejvyššímu soudu v řízení o stížnosti nikterak nepřísluší, a to proto, jelikož se netýkají samotného přezkoumávaného výroku napadeného usnesení stížnostního soudu a řízení předcházejícímu jeho vydání.
11. Závěrem tak lze shrnout, že Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu realizovaného na podkladě stížnosti odsouzeného ověřil, že vrchní soud rozhodl na základě zjištěné účasti soudce tohoto soudu Mgr. Tomáše Kurfiřta na rozhodování v původním řízení zcela v souladu s trestním řádem. Z tohoto důvodu se také Nejvyšší soud plně ztotožnil s napadeným usnesením vrchního soudu a stížnost odsouzeného J. B. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 1. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu