11 Tvo 10/2024-5489
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 4. 2024 o stížnosti obžalovaného D. B., t. č. ve výkonu vazby ve Věznici Plzeň, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5390,
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obžalovaného D. B. zamítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 24. 10. 2023, č. j. 4 T 3/2023-5255, byl obžalovaný D. B. (dále také jen „obžalovaný“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a byl mu uložen jednak trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných v předmětném rozsudku. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku soud prvního stupně týmž rozsudkem rozhodl o uložení ochranného opatření spočívajícího v zabrání věcí uvedených ve výrokové části jeho rozsudku. Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně byli dále odsouzeni spoluobžalovaní T. V., M. P., V. H., R. Č., Š. S. a D. Č.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obžalovaný (jakož i všichni další spoluobžalovaní) odvolání.
3. Vzhledem k tomu, že v dané trestní věci probíhalo odvolací řízení, byla podle § 72 odst. 4 tr. řádu, s ohledem na běh vazební lhůty, založena příslušnost Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací soud“) k rozhodování o otázce dalšího trvání vazby obžalovaného.
4. Odvolací soud v záhlaví označeným usnesením rozhodl tak, že podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu se obžalovaný i nadále ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. řádu.
5. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací soud (mimo jiné) uvedl, že trestní řízení, pokud jde o obžalovaného D. B., v dané věci probíhá vazebně. Naposledy bylo pravomocně rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě při nezměněných vazebních důvodech usnesením soudu prvního stupně ze dne 10. 1. 2024, č. j. 4 T 3/2023-5336. Toto rozhodnutí učinil soud prvního stupně ve vazebním zasedání a nabylo právní moci dne 10. 1. 2024. Lhůta uvedená v § 72 odst. 4 tr. řádu tedy uplyne dnem 10. 4. 2024. Odvolací soud rozhodoval o dalším trvání vazby obžalovaného v neveřejném zasedání, neboť ten písemně tomuto soudu sdělil, že nechce být slyšen a eskortován k vazebnímu zasedání.
6. Pokud se týká zákonných podmínek uvedených v § 67 tr. řádu, odvolací soud především uvedl, že z dosud nepravomocného rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obžalovaný je ze spáchání skutku, pro který byl uznán vinným, usvědčován především jeho výpovědí učiněnou v rámci přípravného řízení, řadou svědeckých výpovědí, provedenými domovními prohlídkami, prohlídkami jiných prostor a pozemků, provedeným záchytem marihuany a znaleckými posudky. Odvolací soud uzavřel, že z uvedených důkazů vyplývají skutečnosti, které nasvědčují tomu, že skutek, pro který byl obžalovaný nepravomocně uznán vinným, byl spáchán a má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obžalovaný. S ohledem na výše uvedený rozsudek lze podle odvolacího soudu dokonce dovodit vyšší intenzitu důvodného podezření.
7. Ve vztahu k naplnění konkrétních vazebních důvodů odvolací soud uvedl, že má i nadále za to, že u obžalovaného stále přetrvávají důvody vazby předstižné ve smyslu § 67 písm. c) tr. řádu, které se odvíjejí od několika vzájemně souvisejících a na sebe navazujících okolností. Předně nutno zdůraznit, že tento obžalovaný je v posuzované věci důvodně podezřelý z jednání, kterým měl naplnit znaky velmi závažného drogového trestného činu, konkrétně zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to jednáním, které mělo spočívat nikoli v ojedinělém trestněprávním aktu, nýbrž v dlouhodobém, velmi rozsáhlém, organizovaně prováděném a ziskuchtivou pohnutkou vedeném neoprávněném nakládání s marihuanou. Současně nelze přehlédnout obecně známou skutečnost, že neoprávněná distribuce uvedené drogy (stejně jako jiných omamných a psychotropních látek) je z hlediska finančního profitu velmi výnosná, což může pro obžalovaného představovat – za předpokladu, že si takto v rámci stíhaného činu skutečně počínal – velmi silnou motivaci pro opětovné páchání takového jednání. S právě uvedeným pak souvisí i skutečnost, že obžalovaný se v minulosti (od roku 2014 do roku 2021) v řadě případů již dostal do střetu s trestním zákoníkem, a to pácháním mimo jiné majetkově motivované trestné činnosti, tedy zjevně mu nečinilo problémy uchýlit se k získávání majetkového prospěchu trestnou činností. V minulosti se obžalovaný dopustil také násilné trestné činnosti. Podle zjištění odvolacího soudu se také ocitl třikrát ve výkonu trestu odnětí svobody. V protiprávním jednání, pro něž je trestně stíhán a které má stále vzrůstající tendenci, mu bylo zabráněno až jeho zadržením Policií České republiky a jeho následným vzetím do vazby (bod 10. napadeného usnesení odvolacího soudu).
8. Odvolací soud se v odůvodnění napadeného usnesení zabýval i otázkou, zda nelze nahradit vazbu některým z institutů uvedených v § 73 tr. řádu. S ohledem na charakter trestné činnosti, rozsah trestné činnosti, pohnutku, stupeň společenské škodlivosti a dosavadní způsob života obžalovaného nelze podle odvolacího soudu dospět k závěru, že takový institut by byl dostatečným. Odvolací soud též neshledal, že by ve věci docházelo k neodůvodněným průtahům. Konkrétní délku trvání vazby u obžalovaného, tj. cca více než 26 měsíců, přitom není (podle jeho názoru) možné, a to zejména s ohledem na rozsah předmětné věci a charakter trestné činnosti, z jejíhož spáchání je i nadále důvodně podezřelý, považovat za nepřiměřeně dlouhou. S ohledem na shora citovaný nepravomocný rozsudek soudu prvního stupně má odvolací soud za to, že dalšímu ponechání obžalovaného ve vazbě nebrání ani zásada přiměřenosti (bod 11. napadeného usnesení odvolacího soudu).
9. Odvolací soud tudíž uzavřel, že po komplexním zvážení všech shora popsaných okolností je podle jeho přesvědčení namístě i nadále dovodit jednoznačnou a velmi intenzivní obavu, že obžalovaný by v případě propuštění z vazby na svobodu mohl opakovat druhově shodné (totiž drogové) trestněprávní jednání, tyto okolnosti tedy u něho zakládají důvod vazby předstižné podle § 67 písm. c) tr. řádu (bod 12. napadeného usnesení odvolacího soudu).
10. Proti tomuto usnesení podal obžalovaný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Miloslava Krýsla, advokáta, stížnost. Obžalovaný předně namítá, že není pravdou, že byl celkem třikrát ve výkonu trestu odnětí svobody, jak je uvedeno v bodě 10. napadeného usnesení odvolacího soudu, neboť má za to, že se ve výkonu trestu odnětí svobody ocitl pouze jedenkrát a poukazuje na skutečnost, že do výkonu tohoto trestu řádně a včas nastoupil a tento probíhal bez jakýchkoliv problémů. Dále obžalovaný připomíná, že je ve vazbě téměř 27 měsíců, tedy dobu, kterou lze podle jeho názoru považovat za nepřiměřeně dlouhou. Obžalovaný též podotýká, že je vyloučeno, aby snad pokračoval v trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, když „takovéto kolizní jednání s trestněprávními normami již sám v minulosti, a to ještě před vzetím do vazby, fakticky i právně ukončil na přelomu let 2021/2022“. Dále obžalovaný činí prohlášení, že se rozhodně nehodlá vyhýbat případnému trestu, ale jeho propuštění by mu umožnilo i zařízení jeho osobních věcí, tedy uspořádání jeho osobních záležitostí před případným výkonem trestu. Konečně obžalovaný konstatuje, že má v případě propuštění z vazby mimo jiné i zajištěné bydlení u svých rodičů v jejich rodinném domě na adrese Družstevní 89, Toužim. Obžalovaný proto navrhuje, aby bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto tak, že se propouští z vazby na svobodu.
11. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že tyto zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu jsou splněny. Následně proto v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
12. Jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obžalovaného byla dodržena ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§ 72 odst. 1 a 3 tr. řádu). Nejvyšší soud z předloženého trestního spisu zjistil, že u obžalovaného je od počátku jeho trestního stíhání dán vazební důvod uvedený v § 67 písm. c) tr. řádu. Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Plzni podala obžalobu k soudu prvního stupně dne 1. 2. 2023 (č. l. 3710). Naposledy rozhodl soud prvního stupně o ponechání obžalovaného ve vazbě, a to při nezměněných vazebních důvodech, usnesením ze dne 10. 1. 2024, č. j. 4 T 3/2023-5336, které nabylo právní moci téhož dne. Odvolací soud tedy o dalším trvání vazby obžalovaného rozhodl plně v souladu se lhůtami stanovenými trestním řádem.
13. Nejvyšší soud též nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu odvolacího soudu, které by měly negativní vliv na délku trvání vazby. Odvolacímu soudu byla předmětná trestní věc předložena soudem prvního stupně k rozhodnutí o odvoláních obžalovaných dne 2. 2. 2024 (č. l. 5345). Dne 1. 3. 2024 byl trestní spis spolu se stížností spoluobžalovaného Tomáše Vavříka proti usnesení odvolacího soudu ze dne 15. 2. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5355, předložen Nejvyššímu soudu (č. l. 5263). Dne 11. 3. 2023 zaslala předsedkyně senátu odvolacího soudu obžalovanému přípis s dotazem, zda bude chtít být slyšen, a to v souvislosti s rozhodováním o dalším trvání vazby. Obžalovaný téhož dne odvolacímu soudu sdělil, že nechce být slyšen ani eskortován k vazebnímu zasedání (č. l. 5385). Spisový materiál byl následně odvolacímu soudu vrácen dne 27. 3. 2024 (č. l. 5382). Téhož dne vydala předsedkyně senátu odvolacího soudu pokyn k nařízení neveřejného zasedání (č. l. 5385), které se konalo dne 2. 4. 2024. Konkrétní délku trvání vazby v řízení před soudem u obžalovaného tedy není možné považovat za nepřiměřeně dlouhou, a to především s ohledem na charakter a rozsah trestné činnosti, z jejíhož spáchání je tento i nadále důvodně podezřelý.
14. Podle § 67 písm. c) tr. řádu platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obžalovaný, a s ohledem na osobu obžalovaného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
15. Nejvyšší soud se po prostudování příslušného spisového materiálu s výše uvedenými závěry odvolacího soudu zcela ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obžalovaného ve vazbě tento soud správně vymezil, přičemž zcela dostatečně a srozumitelně objasnil, které skutečnosti jej k jeho závěrům vedly. Rovněž obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odpovídá požadavkům vyplývajícím z § 134 odst. 2 a § 73c tr. řádu. Za tohoto stavu tak nelze uvedeným závěrům odvolacího soudu vytknout žádného pochybení.
16. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu jako správnou a zákonnou shledává též argumentaci odvolacího soudu co do konkrétních skutečností, které spolu s dobou páchání, rozsahem, povahou a závažností trestné činnosti, která je obžalovanému kladena za vinu, odůvodňují naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu, neboť i nadále existuje důvodná obava, že by obžalovaný v případě propuštění na svobodu trestnou činnost opakoval. Za tohoto stavu tak nelze prezentovaným závěrům odvolacího soudu ničeho relevantně vytknout a na tyto lze též, z důvodu procesní ekonomie, plně odkázat (srov. bod 10. napadeného usnesení).
17. Co do dalších zákonných požadavků obsažených v § 67 tr. řádu Nejvyšší soud konstatuje, že za aktuální procesní situace dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který je obžalovaný trestně stíhán, byl spáchán, tento vykazuje všechny znaky žalovaného trestného činu a jsou též dány zřejmé důvody k podezření, že se tohoto dopustil obžalovaný. Jako správný též Nejvyšší soud shledává závěr odvolacího soudu o tom, že mimořádně vysoká intenzita vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu v případě obžalovaného neumožňuje, aby v současné době bylo možné účelu vazby (tj. předejití dalšího páchání trestné činnosti ze strany obžalovaného) dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu § 73 a § 73a tr. řádu nebo některým z předběžných opatření uvedených v § 88c tr. řádu (blíže srov. bod 9. a 10. napadeného usnesení).
18. Obžalovanému nelze přisvědčit v tom směru, že by odvolací soud pochybil, pokud v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že se obžalovaný již třikrát ocitl ve výkonu trestu odnětí svobody (srov. bod 10. napadeného usnesení). Jak totiž Nejvyšší soud zjistil, tato skutečnost vyplývá z opisu z evidence Rejstříku trestů obžalovaného.
19. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obžalovaného D. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 4. 2024, č. j. 11 To 9/2024-5390, důvodnou, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 4. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu