11 Tvo 14/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2010 stížnost odsouzeného M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, a rozhodl t a k t o : Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost odsouzeného M. S. z a m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2004, sp. zn. 48 T 9/2004, byl odsouzený M. S. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zákona k § 250 odst. 1,4 tr. zákona ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 11. 2004. V rámci četných návrhů, podnětů a stížností, podávaných odsouzeným po právní moci napadeného rozsudku, odsouzený také mimo jiné namítl podjatost předsedkyně senátu Městského soudu v Praze JUDr. Veroniky Čeplové, která rozhodla usnesením ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 48 T 9/2004, podle § 31 odst. 1 tr. řádu o tom, že v trestní věci odsouzeného M. S. není vyloučena z vykonávání úkonů v trestním řízení.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený M. S. stížnost, která byla předložena Vrchnímu soudu v Praze k jejímu projednání a rozhodnutí. V této stížnosti odsouzený zároveň namítl i podjatost senátu 6 To Vrchního soudu v Praze, který je podle rozvrhu práce příslušný ve věci rozhodnout, jelikož senát 6 To rozhoduje ve stížnostním řízení dále než šest let a odsouzený se domnívá, že nemůže ve věci nestranně a objektivně rozhodnout a členové senátu JUDr. Pavel Zelenka, JUDr. Hana Pecová a JUDr. Radek Hartman nezakládají u stěžovatele nestranné rozhodování, když občas potvrdí JUDr. Čeplové rozhodnutí, které je nesmyslné a ve věci musí JUDr. Kovářová – Ministryně spravedlnosti ČR podávat stížnost pro porušení zákona.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. 6 To 31/2010, bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu a § 30 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Radek Hartmann, JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Hana Pecová, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci proti odsouzenému M. S., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 9/2004.
Proti tomuto usnesení podal odsouzený M. S. stížnost, ve které uvedl, že senát 6 To Vrchního soudu v Praze ve svém rozhodnutí o nevyloučení argumentoval tím, že dle rozvrhu práce je příslušný k rozhodnutí jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 48 T 9/2004, kdy konstatoval pojem zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny. Soud tímto článkem sice argumentuje, ale nedrží se ho. Z napadeného usnesení je patrno, že předsedou senátu byl JUDr. Radek Hartmann a členy byla JUDr. Hana Pecová a JUDr. Pavel Zelenka. Přitom z rozvrhu práce je zcela jasně patrno, že věc měla být přidělena v souladu s rozvrhem práce pro Vrchní soud v Praze S 1/2010 předsedovi senátu, který rozhodoval v minulém složení, tj. JUDr. Pavlu Zelenkovi a ne JUDr. Hartmannovi a tím došlo k tomu, že o jeho věci nerozhodoval jeho zákonný soudce. Druhé pochybení je spatřováno odsouzeným v tom, že Vrchní soud v Praze měl nejprve věc předložit Nejvyššímu soudu ČR s jeho návrhem na delegaci řízení, kdy navrhl věc odejmout Vrchnímu soudu v Praze a přikázat ji Vrchnímu soudu v Olomouci. Napadené usnesení je tedy předčasné a protizákonné, když není vyřešena otázka, zda-li ve věci rozhodl zákonný soudce. Závěrem své stížnosti navrhl odsouzený zrušení napadeného usnesení a vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost senátu 6 To Vrchního soudu v Praze ve složení ze soudců JUDr. Radka Hartmanna, JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Hany Pecové spatřuje odsouzený M. S. v tom, že tomuto senátu bylo nesprávně a v rozporu s rozvrhem práce Vrchního soudu v Praze přiděleno projednání a rozhodnutí jeho stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 48 T 9/2004, kdy předsedou tohoto senátu měl být nikoliv JUDr. Radek Hartmann, ale JUDr. Pavel Zelenka. Dalším důvodem stížnosti odsouzeného M.
S. je předčasné a protizákonné rozhodnutí soudců senátu 6 To Vrchního soudu v Praze o jejich nevyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci, kdy toto jejich rozhodnutí mělo následovat až po předložení věci Nejvyššímu soudu, kterému navrhoval postup podle § 25 tr. řádu, tedy odnětí jeho trestní věci Vrchnímu soudu v Praze a její přikázání Vrchnímu soudu v Olomouci. Při hodnocení těchto skutečností musí Nejvyšší soud, zabývající se důsledně námitkami odsouzeného obsaženými v jeho stížnosti, vyjít z ustálené judikatury a soudní praxe, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr.
řádu, a ne z pouhého nesouhlasu odsouzeného s přidělením jeho trestní věci senátu 6 To Vrchního soudu v Praze, jehož předsedou je v této trestní věci JUDr. Radek Hartmann nebo rozhodnutí senátu 6 To Vrchního soudu v Praze o nevyloučení jeho soudců z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného M. S. Skutečnosti, které ve své stížnosti uvedl odsouzený nelze rozhodně považovat za důvod k postupu podle § 30 tr. řádu. Jestliže odsouzený M. S. ve své stížnosti namítá nesprávné přidělení jeho trestní věci senátu 6 To Vrchního soudu v Praze, tak je nutno jej odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, ze kterého vyplývá, že senát 6 To je podle rozvrhu práce příslušný k rozhodnutí o jeho stížnosti proti zmíněnému usnesení Městského soudu v Praze, což odpovídá i skutečnému stavu a Nejvyšší soud k tomu nemá co dodat, stejně jako k námitkám, že JUDr.
Radek Hartmann neměl být předsedou senátu 6 To Vrchního soudu v Praze. Rovněž námitky o předčasnosti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o nevyloučení soudců senátu 6 To z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci odsouzeného M. S. nejsou způsobilé založit důvody k postupu podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu, jak navrhuje odsouzený, jelikož napadené usnesení bylo vydáno v rámci stížnostního řízení, kdy odsouzený vznesl námitku podjatosti proti soudcům senátu 6 To a ti o této námitce v souladu se zákonem rozhodli.
Proti tomuto usnesení je přípustná stížnost, která ovšem nemá podle § 141 tr. řádu odkladný účinek, tedy její podání nebrání dokončení probíhajícího úkonu trestního řízení, čímž bylo rozhodnutí senátu 6 To Vrchního soudu v Praze o stížnosti odsouzeného M. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 48 T 9/2004, samozřejmě za podmínky, že nebude shledán důvod podle § 30 tr. řádu pro vyloučení, což se v posuzovaném případě nestalo.
Z postupu soudců senátu 6 To Vrchního soudu v Praze při jejich rozhodování o stížnosti odsouzeného M. S. nelze vyvozovat závěr, že by měli k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jejich nestranném rozhodování v trestní věci odsouzeného M. S.. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl odsouzený se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože odsouzený jiné důvody podjatosti senátu 6 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Radka Hartmanna a soudců JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Hany Pecové neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost odsouzeného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2010
Předseda senátu: JUDr. Pavel Kučera