11 Tvo 17/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2009 v trestní věci odsouzeného J. M., stížnost MUDr. Z. Š., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 To 44/2008, a rozhodl t a k t o :
Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu s e usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 To 44/2008-56, z r u š u j e a tomuto se ukládá, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
U Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo pod sp. zn. 16 T 31/2006 vedeno trestní stíhání proti obviněnému J. M. stíhanému pro trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. V rámci odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze byl předvolán znalec MUDr. Z. Š. k veřejnému zasedání konaném dne 16. 6. 2009 k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. K tomuto jednání se znalec řádně dostavil a jeho úkon byl realizován.
Dne 19. 6. 2009 zaslal znalec MUDr. Z. Š. vrchnímu soudu vyúčtování znalečného, v němž nárokoval znalečné v rozsahu 1 hodiny za přípravu k jednání za 350,- Kč, 1 hodinu za účast při veřejném zasedání za 350,- Kč s 9 % DPH částkou 63,- Kč, ušlý výdělek za 5 hodin v celkové výši 5.015,- Kč a cestovné ve výši 1.734,30 Kč, celkem tedy částku 7.512,30 Kč.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 To 44/2008, bylo podle § 111 odst. 2 tr. řádu přiznáno znalci MUDr. Z. Š. znalečné za 1 hodinu přípravy na výslech ve veřejném zasedání ve výši 350,- Kč, za 1 hodinu účasti při veřejném zasedání ve výši 350,- Kč, 9 % DPH 63,- Kč a náhrada hotových výdajů za cestovné ve výši 1.734,30 Kč, celkem částka 2.497,30 Kč.
Proti tomuto usnesení podal znalec MUDr. Z. Š. stížnost s tím, že nesouhlasí se zkrácením znalečného o ztrátu na výdělku ve výši 5.015,- Kč, kterou rozsáhle zdůvodnil. Zejména uvedl, že napadeným usnesením bylo kráceno jeho právo ohledně náhrady za ztrátu na výdělku, když vrchní soud vůbec nevzal v úvahu, že po dobu, ve které si nadpracovává čas v zaměstnání zameškaný v důsledku podání znaleckého posudku, nemůže vykonávat jinou výdělečnou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, čímž je fakticky krácen o příjem z této činnosti. Jeho účast při veřejném zasedání vrchního soudu, a tedy ani cesta k němu a zpět, nijak nesouvisí s výkonem jeho zaměstnání a jeho pracovní dobou. Jako fyzická osoba má nárok na poskytnutí odměny za vykonanou znaleckou činnost a bylo by v rozporu jak s § 104 tr. řádu, tak s § 8 zákona o znalcích a tlumočnících, pokud by mu byl odpírán nárok na úhradu ztráty na výdělku za čas promeškaný v souvislosti s výkonem jeho znalecké činnosti. Výše náhrady za promeškaný čas (cesta k soudu a zpět) by měla být vypočítávána nikoliv z jeho mzdy jako zaměstnance, ale z jeho celkových příjmů. Pokud vrchní soud uvádí, že při podání znaleckého posudku před Krajským soudem v Českých Budějovicích v téže trestní věci si ušlý výdělek neúčtoval, tak musí konstatovat, že v tomto případě se jednání u soudu konalo v Českých Budějovicích, tedy v místě výkonu jeho zaměstnání, šlo o zanedbatelnou časovou ztrátu 5 – 10 minut a nikoliv pět hodin, jako při cestě k Vrchnímu soudu v Praze z Českých Budějovic a zpět. Současně uvedl, že pokud by v případech, kdy se účastní jednání konaných u soudů mimo místo výkonu jeho zaměstnání, jím účtovaná částka jako náhrada za ztrátu na výdělku za dobu strávenou na cestě k soudu a zpět, podle dokladovaného daňového přiznání nebyla soudy přiznávána v plné výši, nemohl by se jednání u vzdálenějších soudů z důvodu ztrátovosti účastnit. Vzhledem ke všem okolnostem MUDr. Z. Š. v závěru své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se znalci přiznává celkem částka 7.512,30 Kč, se stávající ze znalečného za 1 hodinu přípravy na výslech ve veřejném zasedání ve výši 350,- Kč, za 1 hodinu účasti při veřejném zasedání ve výši 350,- Kč, 9 % DPH ve výši 63,- Kč, náhrada za ušlý výdělek ve výši 5.015,- Kč a cestovné ve výši 1.743,30 Kč.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, nebylo k takovému rozhodnutí dostatečné, a proto je bude nutno doplnit. S ohledem na obsah a rozsah předpokládaného doplnění bude na místě, aby toto učinil Vrchní soud v Praze, jako soud prvního stupně, a proto Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil je vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Postup, který vedl Vrchní soud v Praze k rozhodnutí, kterým nepřiznal znalci MUDr. Z. Š. účtovanou náhradu za ušlý výdělek ve výši 5.015,- Kč, nemá oporu v provedených důkazech, a vrchní soud při svém rozhodnutí vyšel pouze ze zprávy Nemocnice České Budějovice, u níž je znalec zaměstnán a z níž vyplynulo, že znaleckou činnost MUDr.
Z. Š. vykonává se souhlasem zaměstnavatele a podle ústní dohody si zaměstnaneckou dobu nadpracovává a výdělek se mu nekrátí. Z toho důvodu tedy vrchní soud znalci nepřiznal náhradu za ušlý výdělek ve výši 5.015,- Kč. Vrchní soud při svém rozhodování ovšem zcela pominul tu skutečnost, že znalec MUDr. Z. Š. si náhradu za ušlý výdělek nárokoval v souvislosti s daňovým přiznáním k dani z příjmů za období roku 2007, které prokazovalo jeho poslední známou výši základu daně z příjmů uplatněnou u správce daně.
MUDr. Z. Š. si tedy nenárokoval náhradu za ztrátu mzdy, ale náhradu za ztrátu na výdělku, jelikož je současně osobou zaměstnanou v pracovním poměru, ale i jinak výdělečně činnou. Vrchní soud v Praze bude tedy muset při svém dalším rozhodování v této věci vyjít z daňového přiznání znalce MUDr. Z. Š. a zjistit přesnou výši hodinového výdělku znalce a poté rozhodnout o výši náhrady za ztrátu na výdělku, která znalci vznikla v souvislosti s podáním znaleckého posudku u tohoto soudu.
Podle § 139 odst. 2 o. s. ř. byl-li podán znalecký posudek, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné) a zvláštní zákon stanoví, komu se znalečné vyplácí. Zvláštním zákonem je zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, který v § 17 stanoví, že znalec má za podání posudku právo na odměnu podle stanovených sazeb a v § 18 stanoví, že znalec má právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti se znaleckým posudkem. Za tyto náklady označuje mj. náhradu ušlé mzdy při předvolání ke státnímu orgánu. Vyhláška č. 37/1967 Sb., ve znění změn a doplňků, která provádí zákon o znalcích a tlumočnících, v § 28 odst. 1 písm. b) stanoví, že znalec má nárok na náhradu mzdy za dobu strávenou podáním ústního znaleckého posudku při jednání před státním orgánem, včetně čekací doby a doby strávené na cestě k jednání a zpět, jestliže jde o dobu, která se kryje s jeho pracovní dobou. § 28 odst. 5 pak stanoví dále, že při uplatnění nároku na náhradu mzdy znalce postupuje se obdobně jako při uplatnění nároku na náhradu mzdy svědka. Při určení této náhrady se pak postupuje podle § 29 ve spojení s § 33 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., ve znění změn a doplňků (jednací řád pro okresní a krajské soudy). Ten stanoví v odst. 3 postup pro určení výpočtu náhrady mzdy svědka, který není v pracovním poměru. Z těchto ustanovení vyplývá tedy, že znalec kromě nároku na odměnu má nárok na náhradu mzdy (ušlého výdělku) v případě podání ústního posudku před státním orgánem a to i za situace, kdy není v pracovním poměru, ale je výdělečně činný. V posuzovaném případě měla být tedy výše náhrady za ztrátu na výdělku u znalce MUDr. Z. Š. v souvislosti s podáním znaleckého posudku u vrchního soudu vypočítávána nikoliv z jeho mzdy jako zaměstnance, ale z jeho celkových příjmů. Náhradu za ztrátu mzdy si MUDr. Z. Š. ani nenárokoval.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera