11 Tvo 19/2012-8
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2012 stížnost obviněného A. M. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. července 2012, sp. zn. 8 To 50/2012, a rozhodl takto:
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného z a m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2012, sp. zn. 49 T 8/2012, byl obviněný A. M. M. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku a byl mu uložen mimo jiné trest odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, přičemž v rámci odvolacího řízení Vrchní soud v Praze shora označeným usnesením rozhodl tak, že podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř. se obviněný A. M. M. ponechává ve vazbě, neboť důvody vazby uvedené v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. u něj nadále trvají.
Proti tomuto usnesení podal obviněný včas stížnost, kterou blíže neodůvodnil.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením vrchního soudu. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným zločinem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. S ohledem na uložení tohoto trestu je obava, že by se obviněný mohl vyhýbat trestnímu stíhání či výkonu trestu, ať již tím, že by mohl uprchnout, nebo tím, že by se mohl skrývat, i nadále reálná. V tomto směru lze připomenout i závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, podle nichž hrozba vysokým trestem, jež za splnění dalších konkrétních okolností vztahujících se ke spáchanému činu a k osobě pachatele odůvodňuje vazbu obviněného, vyžaduje reálnou možnost uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem 8 let.
V posuzované věci je obava z toho, že by se obviněný na svobodě choval způsobem předvídaným v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. dále opodstatněna zjištěním, že jako cizí státní příslušník nemá žádný osobní, rodinný, pracovní či jiný vztah k České republice, nemá zde žádný pravidelný zdroj příjmů ani stále bydliště. Nelze také přehlédnout, že obviněnému byl, byť nepravomocně, kromě nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 8 let, uložen i trest vyhoštění z území České republiky, a to na dobu neurčitou. V tomto směru nelze než v podrobnostech odkázat na výstižné a přesvědčivé odůvodnění napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze.
Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím vrchního soudu plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného setkat s úspěchem a nezbylo, než jeho stížnost jako nedůvodnou zamítnout.
Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2012
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík