USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10.
2018 stížnost obviněného L. N., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
27. 8. 2018, sp. zn. 8 To 68/2018, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného L. N. zamítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 5. 2018, sp.
zn. 9 T 12/2013, byl obviněný L. N. podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn
obžaloby Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové pro skutek
kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3
písm. j) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť
nebylo prokázáno, že daný skutek spáchal obviněný. Citovaným rozsudkem bylo
rovněž podle § 229 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o odkazu poškozených L. B.,
Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky a České republiky –
Ministerstva spravedlnosti s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala státní
zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové bezprostředně po
jeho vyhlášení do protokolu dne 14. 5. 2018 odvolání v neprospěch obviněného,
jež bylo následně doplněno o písemné odůvodnění podáním ze dne 2. 7. 2018.
Podané odvolání státní zástupkyně bylo následně dne 26. 7. 2018 předloženo k
projednání Vrchnímu soudu v Praze pod sp. zn. 8 To 68/2018. Dne 7. 8. 2018
přitom vznesl obviněný písemnou námitku podjatosti vůči všem členům senátu 8 To
Vrchního soudu v Praze, tj. vůči osobě předsedy senátu JUDr. Jiřího Lněničky a
soudců JUDr. Pavly Augustinové a JUDr. Petra Smrže. K vznesené námitce
podjatosti obviněný uvedl, že členové senátu 8 To Vrchního soudu v Praze při
rozhodování v jeho trestní věci nehodnotili obsah jednotlivých důkazů v souladu
s trestním řádem, nýbrž provedené důkazy selektovali tak, že z nich použili
pouze ty části, jež svědčily v neprospěch obviněného, přičemž pomíjeli, popř.
bagatelizovali důkazy, které vinu obviněného zpochybňovaly. Své úvahy o průběhu
skutkového děje pak tito členové senátu 8 To dle obviněného doplňovali
jednostranně v neprospěch jeho osoby svými fabulacemi, domněnkami a
spekulacemi, pročež jejich hodnocení trpí prvky libovůle a svévole, čímž je
zpochybněna nestrannost jejich rozhodování. Daných pochybení se přitom členové
odvolacího senátu dle obviněného dopustili opakovaně, když rozsah jejich
pochybení vyplývá i z předchozích rozhodnutí Nejvyššího soudu činěných v této
trestní věci. V rámci vznesené námitky podjatosti se obviněný dále zaměřil na
osobu předsedy odvolacího senátu, JUDr. Jiřího Lněničku, jenž tím, že v rámci
předchozího odvolacího řízení zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně v
neveřejném zasedání po pěti dnech od nápadu věci, obviněnému znemožnil podání
námitky podjatosti již v této (předchozí) fázi trestního řízení. Předseda
senátu se přitom dle obviněného nemohl v tak krátké době ani seznámit s novým
obsáhlým dokazováním nalézacího soudu, což je znát i na délce rozhodnutí
odvolacího soudu, jehož odůvodnění lze označit nejen za arogantní a namyšlené,
ale též nepravdivé. Rozhodnutí odvolacího soudu tak směřuje k dalšímu týrání
obviněného, když odvolací senát při projednání dané věci již ztratil veškerou
soudnost.
3. Vrchní soud v Praze z podnětu podané námitky podjatosti v souladu s §
31 odst. 1 tr. řádu přezkoumal, zda není dán konkrétní důvod pro vyloučení
předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. Jiřího Lněničky a soudců JUDr. Pavly
Augustinové a JUDr. Petra Smrže, jenž předpokládá § 30 odst. 1 tr. řádu, načež
dospěl k závěru, že žádný z těchto důvodů v daném případě dán není. Vrchní soud
v Praze v této souvislosti konstatoval, že obviněným přednesené námitky jsou
zčásti nepravdivé a zčásti irelevantní, neboť žádný z napadených soudců nemá
poměr k projednávané věci ani k osobám, jichž se trestní řízení dotýká, a žádný
z napadených soudců ani neshledává důvod k pochybnostem o své nestrannosti.
Je-li pochybnost o nestrannosti dovozována z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího
soudu, pak je na tomto Nejvyšším soudu, aby v případném opravném řízení
rozhodl, zda jsou jím vytýkané skutečnosti takového rázu, že z dalšího řízení
senát 8 To Vrchního soudu v Praze vylučují. Ve vztahu k námitkám vzneseným vůči
osobě předsedy senátu JUDr. Jiřího Lněničky Vrchní soudu dospěl k závěru, že se
zjevně jedná o osobní útoky, když není pravdou, že o odvolání státního zástupce
proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 20. 11. 2017 rozhodl v neveřejném
zasedání pět dnů, nýbrž devět dnů po nápadu věci k Vrchnímu soudu v Praze,
přičemž své rozhodnutí odvolací soud, který v této trestní věci dříve
rozhodoval již sedmkrát, rozvedl na sedmi (nikoli dvou) stranách textu. Mě-li
obviněný pochybnosti o nestrannosti a nepodjatosti předsedy senátu nebo jiného
člena senátu 8 To Vrchního soudu v Praze, měl možnost kdykoli po přidělení věci
tomuto senátu (tj. od 10. 3. 2014), čímž byla dle rozvrhu práce tohoto soudu
založena příslušnost senátu 8 To i pro další řízení, podat námitku podjatosti.
Vrchní soud současně neshledal v obsahu svého rozhodnutí nic, co by bylo možné
označit za arogantní, namyšlené nebo nepravdivé, když ani případnou citaci
odborné literatury nelze označit za poučování Nejvyššího soudu, ježto naznačené
výtky směřovaly vůči soudu prvního stupně, nikoli vůči soudu Nejvyššímu.
Vzhledem k těmto skutečnostem senát odvolacího soudu rozhodl tak, jak je ve
výrokové části jeho rozhodnutí uvedeno, když námitku podjatosti podanou
obviněným neshledal v žádném směru důvodnou.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 8
To 68/2018, podal obviněný L. N. prostřednictvím svého obhájce písemnou
stížnost, jež byla soudu doručena dne 6. 9. 2018. Podanou stížnost obviněný
odůvodnil tím, že předseda odvolacího senátu JUDr. Jiří Lněnička se ve snaze
znevážit výhrady obviněného proti rozhodování senátu 8 To Vrchního soudu v
Praze uchyluje k přenesení těchto výhrad do osobní roviny, když zcela pomíjí,
že obviněný pouze opakuje výhrady, které měl k rozhodovací praxi senátu 8 To
Nejvyšší soud, jenž činí tento senát odpovědným nejen za pochybení, kterých se
sám přímo dopustil, ale i za zjevná pochybení nalézacího soudu, se kterými se
jako odvolací soud bez jejich nápravy ztotožnil. Mohla-li závažná pochybení
senátu nalézacího soudu vést k jeho vyloučení z dalšího projednávání věci, pak
je dle obviněného nemyslitelné, aby přinejmenším ze stejných důvodů nebyl z
dalšího projednání věci vyloučen i odvolací senát, který nejen že pochybení
nalézacího soudu nenapravil, ale sám se na něm ještě vlastním rozhodováním
podepsal. Obviněný nesouhlasí ani s odůvodněním senátu odvolacího soudu v tom
směru, že všichni jeho členové danou trestní věc po jejím předchozím
projednávání již dobře znali, neboť poslední zprošťující rozsudek nalézacího
soudu čítá 95 stran, na kterých tento soud své nově učiněné rozhodnutí podrobně
zdůvodnil. Závěrem podané stížnosti obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí Vrchního soudu zrušil a senát Vrchního soudu v Praze ve
složení JUDr. Jiří Lněnička, JUDr. Pavla Augustinová a JUDr. Petr Smrž z
dalšího projednání této trestní věci vyloučil.
5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem
aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze podle § 147 odst. 1
tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu
předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného L. N. není důvodná.
6. V obecné rovině je třeba připomenout, že podle § 30 odst. 1 tr. řádu
je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní
zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít
pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon
přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro
poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
7. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna
nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním
účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o
subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či
nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se
rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt
přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně
používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní
soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny
vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I.
ÚS 371/04: ,,Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu
(zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům
atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze
takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží
uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení
soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině
objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální
a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením
nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy,
případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká
osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení
(Wagnerová, E.; Šimíček, V.; Langášek, T.; Pospíšil, I. a kol. Listina
základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2012, s.
739-740).
8. Při posouzení výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi daného
případu je přitom zřejmé, že dospěl-li Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí
ze dne 27. 8. 2018, č. j. 8 To 68/2018-4138, k závěru, že zde podle § 30 odst.
1 tr. řádu a contrario nejsou dány důvody pro vyloučení předsedy senátu
odvolacího soudu JUDr. Jiřího Lněničky ani soudců JUDr. Pavly Augustinové a
JUDr. Petra Smrže z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného
L. N. vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 12/2013,
nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
9. Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí řádně odůvodnil, z jakého
důvodu nejsou předseda senátu JUDr. Jiří Lněnička a soudci JUDr. Pavla
Augustinová a JUDr. Petr Smrž v předmětné trestní věci vyloučeni z vykonávání
úkonů trestního řízení, neboť sami nemají žádný poměr k projednávané věci, k
osobám, jichž se rozhodování v dané věci přímo dotýká, k jejich zástupcům nebo
k jinému orgánu činnému v trestním řízení. Nad rámec výše uvedeného lze
konstatovat, že Nejvyšším soudem nebylo rovněž shledáno, že by jmenovaní soudci
Vrchního soudu v Praze byli v projednávané věci dříve činní v jiném procesním
postavení, či že by se účastnili některého z úkonů přípravného řízení, popř.
rozhodování ve věci u soudu nižšího či naopak vyššího stupně ve smyslu § 30
odst. 2 a 3 tr. řádu.
10. Nejvyšší soud konstatuje, že v dosavadním postupu předsedy a
ostatních členů senátu odvolacího soudu, včetně rychlosti nařízení veřejného
zasedání o odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně ze
dne 20. 11. 2017, jímž byl obviněný zproštěn podané obžaloby, ani v délce
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 23. 3. 2018, jímž byl tento
zprošťující rozsudek zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému
projednání a rozhodnutí, nelze v daném případě spatřovat jakékoli známky jejich
osobní podjatosti vůči osobě obviněného ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Opakovaně prezentovaný odchylný právní názor senátu odvolacího soudu od
právního názoru obhajoby či právního názoru soudu prvního stupně ve vztahu k
posouzení podmínek vedoucích ke zproštění obviněného podané obžaloby ve smyslu
§ 226 písm. c) tr. řádu nemůže být sám o sobě považován za projev podjatosti
členů odvolacího senátu vůči obviněnému, neboť odvolací soud svá doposud činěná
rozhodnutí, jakož i jiné jím činěné kroky v dané věci, vždy podrobně odůvodnil
a s tímto odůvodněním obviněného (prostřednictvím jeho obhájce) vždy řádně
seznámil, načež ten měl možnost uplatnit své případné námitky proti tomuto
postupu soudu, zpravidla cestou mimořádných opravných prostředků. Jednotlivé
kroky činěné v této trestní věci osobou předsedy senátu 8 To Vrchního soudu v
Praze, jakož i jeho ostatními členy, lze naopak považovat za zcela
transparentní a zákonné, oproštěné od jakýchkoli náznaků osobního zaujetí vůči
osobě obviněného, popř. ostatním osobám na tomto řízení zúčastněným či vůči
samé podstatě projednávané věci. Osobní zaujetí předsedy senátu vůči obviněnému
přitom nelze dovozovat toliko z jeho postupu při nařízení neveřejného zasedání,
v jehož rámci bylo projednáno odvolání státního zástupce proti zprošťujícímu
rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2017, či z rozsahu odůvodnění
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl napadený zprošťující rozsudek zrušen a
věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, neboť tyto
úkony prováděné senátem 8 To Vrchního soudu v Praze nenesenou jakékoli známky
negativního osobního zaujetí vůči obviněnému. Jak správně poukázal již Vrchní
soud ve svém rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti, bylo odvolání státního
zástupce proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 20. 11. 2017 Vrchnímu soudu
doručeno dne 14. 3. 2018, načež ten nařídil k jeho projednání neveřejné
zasedání na den 23. 3. 2018, tedy s předstihem osmi dnů (nepočítaje do této
doby den nápadu věci a den konaného neveřejného zasedání). Délku této doby
přitom nelze považovat za jakkoli vybočující z běžné soudní praxe, zvláště za
situace, kdy odvolací soud v téže věci již dříve opakovaně rozhodoval (před
datem 23. 3. 2018 celkem sedmkrát). Za tohoto stavu tak lze přisvědčit
argumentaci Vrchního soudu v tom ohledu, že všichni členové senátu 8 To již
byli s dotčenou věcí, včetně již dříve provedených důkazů, dobře obeznámeni,
pročež bylo v souladu se zásadou rychlosti řízení nařízeno projednání nově
podaného odvolání s předstihem toliko několika dnů, nikoli týdnů či měsíců.
V
kontextu argumentace obviněného, že se v takto krátkém čase odvolací soudu ani
nemohl náležitým způsobem obeznámit s obsahem podrobného odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2017, jímž byl zproštěn podané obžaloby, a
jež čítá cca 95 stran textu, nelze přehlédnout skutečnost, že podstatný rozsah
provedených důkazů byl proveden již v předchozích fázích řízení (a tedy členům
odvolacího senátu znám), přičemž významnou část citovaného rozsudku nalézacího
soudu tak tvoří reprodukce jejich obsahu.
11. Za projev případné podjatosti osoby předsedy odvolacího senátu
přitom nelze považovat ani skutečnost, že k projednání odvolání státního
zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2017, jímž byl
obviněný zproštěn podané obžaloby, nařídil toliko neveřejné zasedání, čímž měl
obviněnému dle jeho názoru upřít možnost vznesení námitky podjatosti již v této
fázi trestního řízení. V tomto ohledu lze plně odkázat na přesvědčivé a logicky
správné odůvodnění Vrchního soudu, s nímž se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje,
neboť obviněný, který je v této věci po celou dobu vedeného trestního stíhání
právně zastoupen obhájcem, popř. více obhájci, měl v případě jakýchkoli
pochybností o nestrannosti a nepodjatosti členů odvolacího senátu možnost
kdykoli (nejen v rámci osobního jednání) vznést námitku podjatosti, a to bez
ohledu na formu jednání, jež byla odvolacím soudem k projednání podaného
řádného opravného prostředku aktuálně zvolena. Jak správně poukázal Vrchní soud
v napadeném rozhodnutí, dle rozvrhu práce tohoto soudu, kterým je upraven
systém přidělování věcí jednotlivým senátům, bylo již od prvotního nápadu dané
trestní věci u Vrchního soudu v Praze, tj. od 10. 3. 2014, jednoznačně zřejmé,
že prvotním přidělením věci do senátu 8 To je založena příslušnost tohoto
senátu i pro další řízení. V tomto ohledu přitom nelze pominout, že rozvrh
práce Vrchního soudu v Praze je veřejně dostupným seznamem, s nímž se tak
obviněný mohl, např. prostřednictvím svých obhájců, řádně obeznámit, pročež
nelze přisvědčit jeho námitce, že projednáním odvolání v neveřejném zasedání mu
byla upřena možnost vznesení námitky podjatosti vůči osobám předsedy a dalších
členů odvolacího senátu.
12. Za konkrétní projev zpochybnění nestrannosti a nepodjatosti členů
senátu 8 To Vrchního soudu v Praze pak nemůže být sama o sobě považována ani
délka rozhodnutí, jímž se odvolací soud vypořádal s podaným odvoláním proti
rozsudku soudu prvního stupně ze dne 20. 11. 2017, neboť i na sedmi stranách
textu se lze v rámci přijímaného právního názoru náležitým způsobem vypořádat
se všemi v odvolání vznesenými námitkami. Jak ostatně správně podotkl i Vrchní
soud, ve svém rozhodnutí o odvolání uvedl vše podstatné, přičemž v obecné
rovině nelze shledávat jakoukoli přímou úměru mezi délkou soudního rozhodnutí a
jeho kvalitou. Za tohoto stavu, kdy Vrchní soud rovněž podrobně vysvětlil, z
jakých důvodů ve svém rozhodnutí o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně
ze dne 20. 11. 2017 citoval (a to bez jakékoli účelové interpretace) odbornou
literaturu k problematice obsahového vymezení pojmů „závazný právní názor“ a
„nezávazný pokyn“ Nejvyššího soudu s tím, že se nejednalo o projevy arogance,
nýbrž výtky prezentované vůči soudu prvního stupně, nelze toliko ze způsobu,
jímž odvolací soud vede řízení, bez dalšího dovozovat případnou podjatost
předsedy, jakož i ostatních členů odvolacího senátu.
13. V obecné rovině totiž platí, že vztah k projednávané věci nelze
vyvozovat toliko ze způsobu jejího rozhodování či z odůvodnění rozhodnutí, se
kterým není obviněný spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v
případě, že by takový postup vykazoval určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení
soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo
vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné)
pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení
věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování totiž
primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů, nikoli institut vznesení
námitky podjatosti ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Dovozuje-li obviněný své
pochybnosti o nestrannosti a nepodjatosti všech členů senátu 8 To Vrchního
soudu v Praze z odůvodnění rozhodnutí, jež byla v této věci dříve opakovaně
činěna Nejvyšším soudem, pak je třeba konstatovat, tato rozhodnutí žádné
podobné úvahy namířené vůči příslušnému senátu odvolacího soudu neobsahují.
14. Pakliže tedy obviněný za dané situace vyvodil podjatost předsedy a
dalších členů senátu 8 To Vrchního soudu v Praze, jedná se o ryze subjektivní
názor jeho osoby, který nadto není podložen žádnou relevantní a objektivně
artikulovanou argumentací, jež by mohla vést k závěru o faktické podjatosti
těchto soudců.
15. Vzhledem k výše uvedenému se tak Nejvyšší soud plně ztotožnil s
usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 8 To 68/2018,
pročež stížnost obviněného L. N. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako
nedůvodnou zamítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík