11 Tvo 2/2024-20360
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2024 stížnost
Mgr. Bronislava Šeráka, advokáta, se sídlem Na Bělidle 830/2, 150 00 Praha 5 –
Smíchov, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 12. 2023, č. j. 5
To 53/2023-20321, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.
34 T 4/2018, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost Mgr. Bronislava Šeráka
zamítá.
1. V záhlaví označeným usnesením předseda senátu Vrchního soudu v
Olomouci (dále jen „vrchní soud“) rozhodl tak, že podle § 66 odst. 1, odst. 3
tr. řádu se Mgr. Bronislav Šerák, advokát se sídlem Na Bělidle 830/2, 150 00
Praha 5 – Smíchov, předává České advokátní komoře ke kárnému postihu.
2. Toto své rozhodnutí předseda senátu vrchního soudu opřel o závěr, že
se Mgr. Bronislav Šerák (dále jen „Mgr. Šerák“ nebo „stěžovatel“), jakožto
obhájce v trestním řízení, v němž byl dán důvod nutné obhajoby, bez dostatečné
omluvy nedostavil k nařízenému veřejnému zasedání dne 13. 12. 2023, v 9:00
hodin, jehož předmětem bylo projednání odvolání obžalovaných J. T., P. P., D.
P. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě podaných
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 9. 2021, č. j. 34 T
4/2018-19028, čímž se dopustil jednání, které je předpokládáno § 66 odst. 1 tr.
řádu, tedy neuposlechl příkazu, který mu byl dán podle trestního řádu.
3. Z obsahu spisového materiálu plyne, že předseda senátu vrchního soudu
nařídil veřejné zasedání na 13. 12. 2023 v 9:00 hodin. Vyrozumění o konání
veřejného zasedání bylo doručeno Mgr. Šerákovi prostřednictvím datové schránky
dne 16. 11. 2023. K tomuto veřejnému zasedání se však Mgr. Šerák bez omluvy
nedostavil.
4. Předseda senátu vrchního soudu v odůvodnění svého usnesení zejména
uvedl, že vyrozumění obhájce o konání veřejného zasedání má při podmínkách
nutné obhajoby povahu příkazu daného obhájci podle trestního řádu, aby se k
veřejnému zasedání dostavil, k čemuž odkázal na § 66 odst. 1 tr. řádu. Jako
obhájci muselo být Mgr. Šerákovi zřejmé, že bez jeho účasti nelze veřejné
zasedání konat. Protože tímto jednáním Mgr. Šerák zmařil konání veřejného
zasedání, hrubě tím podle předsedy senátu vrchního soudu porušil § 66 odst. 1
tr. řádu. Na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že klienti Mgr. Šeráka
bezprostředně před konáním veřejného zasedání požádali o jeho odročení.
5. Proti shora uvedenému rozhodnutí předsedy senátu vrchního soudu podal
Mgr. Šerák dne 21. 12. 2023 stížnost. V odůvodnění svého řádného opravného
prostředku stěžovatel nejprve přibližuje předmět řízení a připomíná, že vrchní
soud nařídil veřejné zasedání na den 13. 12. 2023 na 9:00 hodin. Následně
rekapituluje, že obžalovaní Ing. Petr Ptašek a Dalibor Pavlíček zaslali
vrchnímu soudu prostřednictvím stěžovatele, jako jejich obhájce, žádost o
odročení tohoto veřejného zasedání, přičemž k tomu uvádí i důvody jejich omluvy
spočívající ve zdravotních indispozicích obou obžalovaných, které blíže
rozvádí. Následně uvádí, že v rámci své omluvy oba obžalovaní trvali na své
účasti u veřejného zasedání a nesouhlasili s konáním veřejného zasedání v
jejich nepřítomnosti. Stěžovatel dále odkazuje na komentářovou literaturu k §
234 odst. 2 tr. řádu zabývající se nutností přítomnosti obžalovaného při
veřejném zasedání. Na základě těchto argumentů dochází stěžovatel k závěru, že
veřejné zasedání nemohlo být v nepřítomnosti obžalovaných konáno.
6. Podle názoru stěžovatele nelze přisvědčit závěru vrchního soudu, když
tento v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že obhájce svou neúčastí
zmařil konání veřejného zasedání a hrubě porušil § 66 odst. 1 tr. řádu.
Stěžovatel má za to, že veřejné zasedání nemohl vůbec zmařit, když za daných
okolností nemohlo být dne 13. 12. 2023 konáno.
7. Nad rámec uvedeného považuje stěžovatel za nutné zdůraznit, že
neporušil § 66 odst. 1 tr. řádu, když z omluvy obžalovaných Ing. Petra Ptaška a
Dalibora Pavlíčka, podané jeho prostřednictvím, implicitně vyplývá i jeho
omluva jakožto jejich obhájce. Bylo by ostatně podle stěžovatele nelogické, aby
sám obhájce trval na své účasti u veřejného zasedání, které se pro nesplnění
podmínek ani nemůže konat. Stěžovatel tedy vyjadřuje názor, že § 66 odst. 1 tr.
řádu neporušil, a tím spíše pak toto ustanovení neporušil hrubým způsobem.
8. Vzhledem k výše uvedenému se napadené usnesení stěžovateli jeví jako
nelogické a zcela nepodložené. Z tohoto důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud
České republiky zrušil napadené usnesení, neboť jej lze ve smyslu shora uvedené
argumentace důvodně označit za projev nepřípustné svévole a za pokus o
zastrašení obou obžalovaných, a to i prostřednictvím jejich obhájce, při
výkonu jejich – Ústavou České republiky garantovaných – práv v trestním řízení.
9. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání
stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou
osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení
vrchního soudu jsou v tomto směru splněny. Následně proto v souladu s revizním
principem aktivně prověřil napadené usnesení podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy
přezkoumal jeho správnost, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a
dospěl k závěru, že stížnost Mgr. Šeráka není důvodná.
10. Nejvyšší soud považuje za důležité připomenout, že v dané trestní
věci jsou ve vztahu k oběma obžalovaným dány podmínky nutné obhajoby podle § 36
tr. řádu, kterou na základě plné moci vykonává stěžovatel.
11. V obecné rovině je třeba uvést, že problematika přítomnosti obhájce
při veřejném zasedání je upravena v § 234 odst. 2 tr. řádu tak, že nestanoví-li
zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání
nutná. Zákon (trestní řád) pak stanoví „něco jiného“ v § 263 odst. 3 tr. řádu
(při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obžalovaný mít obhájce ve všech
případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení). Přítomnost obhájce při hlavním
líčení je pak upravena v § 202 odst. 4 věta druhá tr. řádu. Z posledně citované
právní úpravy vyplývá, že v případech nutné obhajoby (§ 36) nelze konat hlavní
líčení bez přítomnosti obhájce. Nejvyšší soud tedy, zcela v souladu s vrchním
soudem, konstatuje, že za těchto podmínek má vyrozumění obhájce o konání
veřejného zasedání povahu příkazu, neboť z výše citované právní úpravy vyplývá,
že pro konání veřejného zasedání je přítomnost obhájce nutná.
12. Při aplikaci výše uvedených hledisek na konkrétní okolnosti daného
případu je přitom zřejmé, že pokud se stěžovatel bez omluvy nedostavil k
veřejnému zasedání, které se mohlo konat pouze za jeho přítomnosti, neuposlechl
příkaz ve smyslu § 66 odst. 1 tr. řádu, čímž konání veřejného zasedání zmařil.
V této souvislosti se Nejvyšší soud plně ztotožňuje s podaným odůvodněním
vrchního soudu, které považuje za správné, logické a především zákonné. Z
těchto důvodů také musí Nejvyšší soud důrazně odmítnout tvrzení stěžovatele, že
argumentaci vrchního soudu lze důvodně označit za projev nepřípustné svévole a
za pokus o zastrašení obou obžalovaných.
13. Pokud stěžovatel uvádí, že nemohl zmařit konání veřejného zasedání,
jelikož nemohlo být konáno z důvodu avizované nepřítomnosti obžalovaných, tak
Nejvyšší soud této argumentaci nemůže přisvědčit. Stěžovatel totiž nemohl
předjímat rozhodnutí vrchního soudu o tom, zda omluvy obžalovaných vyhodnotí
jako včasné, důvodné a řádně doložené či nikoliv, a stejně tak i závěr tohoto
soudu o splnění nebo naopak nesplnění podmínek pro konání veřejného zasedání
dne 13. 12. 2023. Takové posouzení a rozhodnutí totiž obecně přísluší pouze
soudu a nikoliv obhájci. Za situace, kdy se stěžovatel (bez omluvy) nedostavil
k veřejnému zasedání, představuje takové jednání zákonnou překážku pro jeho
konání, která je zcela nezávislá na nepřítomnosti obžalovaných.
14. V závěru považuje Nejvyšší soud za podstatné se vyjádřit k námitce
stěžovatele, že omluva obžalovaných z veřejného zasedání obsahuje implicitně i
omluvu jejich obhájce. Nejvyšší soud takovou námitku považuje za zcela
účelovou, nelogickou a ve svém důsledku též rozpornou s platnou právní úpravou.
Nejvyšší soud v této souvislosti připomíná, že stěžovatel byl o konání
veřejného zasedání řádně vyrozuměn, v den konání veřejného zasedání se k tomuto
bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu muselo být jako obhájci známo, že bez jeho
přítomnosti nelze veřejné zasedání vůbec konat. S ohledem na tyto skutečnosti a
dále složitost projednávané trestní věci musí Nejvyšší soud přisvědčit závěru
vrchního soudu, že stěžovatel svým jednáním hrubě porušil § 66 odst. 1 tr. řádu.
15. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost Mgr.
Bronislava Šeráka proti usnesení předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci ze
dne 13. 12. 2023, č. j. 5 To 53/2023-20321, důvodnou, a proto ji podle § 148
odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 1. 2024
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu