11 Tvo 22/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2009 stížnost
obviněného J. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu
2009, sp. zn. 6 To 76/2009, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného J. T. z a m í
t á .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 3 T 9/2007, byl
obviněný J. T. uznán vinným ze spáchání trestného činu zneužívání informací v
obchodním styku podle § 128 odst. 2 tr. zákona a odsouzen k trestu odnětí
svobody v trvání šesti měsíců s jeho podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou
roků.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2009, sp. zn. 3 T 9/2007,
podal obviněný J. T. odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.
Při veřejném zasedání Vrchního soudu v Praze k projednání jeho odvolání dne 23.
11. 2009 vznesl obviněný J. T. námitku podjatosti vůči celému senátu 6 To
Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedkyně JUDr. Hany Pecové a soudců
JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2009, sp. zn. 6 To 76/2009,
bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. řádu
rozhodnuto, že předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Pecová a
členové JUDr. Pavel Zelenka a JUDr. Radek Hartmann nejsou ve věci obviněného J.
T. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 To 76/2009, vyloučeni z
vykonávání úkonů trestního řízení.
Proti tomuto usnesení podal obviněný J. T. stížnost, ve které obsáhle popsal
průběh jeho trestního stíhání a zejména trestního řízení vedené v jeho věci u
Vrchního soudu v Praze i s několikerým rozhodováním tohoto vrchního soudu v
jeho neprospěch. Ze stížnosti vyplývá, že Vrchní soud v Praze rozhodl celkem
třikrát v neprospěch obviněného v senátě 9 To pod vedením předsedkyně JUDr.
Hany Pecové a obviněný dospěl k závěru, že senát Vrchního soudu v Praze 6 To
opět pod vedením JUDr. Hany Pecové nemůže v jeho trestní věci rozhodovat
nestranně, a proto podal námitku podjatosti.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti
přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl
k tomuto závěru.
Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen
soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k
osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a
zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže
nestranně rozhodovat.
Podjatost předsedkyně senátu 6 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Hany Pecové a
členů tohoto senátu JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna spatřuje
obviněný J. T. v jejich celkovém přístupu k trestní věci obviněného. Podjatost
dovozuje především z výsledků řízení o odvolání státního zástupce proti původně
zprošťujícímu rozsudku. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na ustálenou
judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení
soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny
zákonné důvody uvedené v § 30 tr. řádu. Jestliže obviněný J. T. ve své
stížnosti namítá, že senát 6 To Vrchního soudu v Praze ho považoval ještě před
vynesením pravomocného rozsudku za pachatele a tomu přizpůsobil svoji
argumentaci a v podstatě přinutil Městský soud v Praze, aby ho uznal vinným a
nesouhlasí s jeho právním názorem, tak se nejedná o naplnění důvodů pro
vyloučení těchto soudců z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k
projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a
osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik
pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím
objektivně. Odlišný právní názor soudců v případě, v němž rozhodli v neprospěch
obviněného J. T., od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k
projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o
odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení
soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení
přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je
odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně,
nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Rovněž námitka obviněného J. T., že
rozhodnutím JUDr. Hany Pecové byl přinucen Městský soud v Praze, aby ho uznal
vinným a tím, že došlo k porušení jeho práva na obhajobu, na spravedlivý proces
a rovnost stran řízení, nebyla shledána shodně s vrchním soudem důvodnou a z
postupu JUDr. Hany Pecové ani ostatních členů senátu 6 To Vrchního soudu v
Praze JUDr. Pavla Zelenky a JUDr. Radka Hartmanna nelze vyvozovat závěr, že by
měli k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr,
který by vyvolával pochybnost o jejich nestranném rozhodování v trestní věci
obviněného J. T. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní
soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a
Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně
ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti předsedkyně senátu 6 To
Vrchního soudu v Praze JUDr. Hany Pecové a soudců JUDr. Pavla Zelenky a JUDr.
Radka Hartmanna neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil,
nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak
je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění
napadeného rozhodnutí.