11 Tvo 25/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. července 2004 stížnosti obviněných S. K. a S. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 6 To 40/2004, a rozhodl t a k t o:
Podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu s e stížnosti obviněných S. K. a S. K. z a m í t a j í .
Obvinění S. K. a S. K. jsou stíháni obžalobou státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 3. 2004 pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. 57 T 5/2004, podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrátil trestní věc obviněných státnímu zástupci k došetření a podle § 72 odst. 1 tr. řádu, § 71 odst. 5 tr. řádu a § 192 tr. řádu propustil obviněné S. K. a S. K. z vazby.
Ke stížnosti Městského státního zástupce v Praze Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 6 To 40/2004, podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu usnesení Městského soudu v Praze v celém rozsah zrušil a soudu prvního stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dále podle § 71 odst. 5 tr. řádu ponechal obviněné S. K. a S. K. nadále ve vazbě a podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal nabízené písemné sliby obviněných. Poučení o opravném prostředku znělo, že proti výroku o zrušení usnesení a o ponechání ve vazbě není stížnost přípustná, a že stížnost lze podat toliko proti výroku o nepřijetí písemných slibů.
Na základě tohoto poučení podali oba obvinění do výroku o nepřijetí slibu v zákonné lhůtě stížnosti, neboť s ponecháním ve vazbě nesouhlasí a shodně navrhli, aby byli za současného přijetí slibu ve smyslu § 72 odst. 1 písm. b) tr. řádu z vazby propuštěni.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obvinění se řídili nesprávným poučením. Vrchní soud v Praze rozhodoval jako věcně i místně příslušný soud druhého stupně oprávněný k přezkoumání usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2004, kterým byla podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. řádu vrácena trestní věc obviněných státnímu zástupci k došetření a podle § 72 odst. 1 tr. řádu, § 71 odst. 5 tr. řádu a § 192 tr. řádu byli obvinění S. K. a S. K. propuštěni z vazby. Vrchní soud jako soud druhého stupně přitom postupem podle § 147 odst. 1 tr. řádu nepřezkoumává z podnětu podané stížnosti městského státního zástupce napadené usnesení pouze z hlediska důvodnosti další vazby obviněného, ale i z hlediska účinnosti institutů, kterými by bylo možno tuto vazbu nahradit. Pokud tedy vrchní soud ve svém rozhodnutí označil ponechání obviněných ve vazbě za důvodné a vyloučil možnost nahrazení obou vazeb písemným slibem obviněných, posuzoval otázku vazby komplexně v jednom řízení, a to v řízení přezkumném. Vrchní soud tak své rozhodnutí učinil jako orgán oprávněný projednat stížnost státního zástupce,
tedy jako soud druhého stupně, a proto proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek.
Pokud se obvinění řídili poučením vrchního soudu, řídili se nesprávným poučením, a nebylo možné s jejich stížnostmi naložit jinak, než je jako nepřípustné zamítnout.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera