11 Tvo 26/2017-12
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2018 stížnost,
kterou podal obv. M. A. A. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9.
2017, sp. zn. 11 To 121/2017, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obv. M. A. A. z a m í
t á .
1. Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 11 To
121/2017, rozhodl o ponechání obv. M. A. A. ve vazbě, neboť i nadále trvá
vazební důvod podle § 67 písm. a) tr. ř.
2. Obviněný napadl toto usnesení včas podanou stížností k Nejvyššímu
soudu. V ní uvedl, že svým jednáním nezavdal důvodnou obavu, že by hodlal
uprchnout nebo se skrývat a taková obava údajně nevyplývá ani z žádných jiných
konkrétních skutečností. Z toho, že mu byl nepravomocně uložen vysoký trest,
ještě nelze bez dalšího dovozovat motivaci se trestnímu stíhání nebo případnému
trestu vyhýbat. Obviněný má v České republice družku, se kterou dosud žil ve
společné domácnosti a společně se starali o její děti. Do budoucna spolu
zvažují svatbu. Navíc proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
24. 7. 2017, sp. zn. 7 T 3/2017 (č. l. 796) podal odvolání, ve kterém
zpochybnil veškeré důkazy obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že by se dopustil
jednání, které je mu kladeno za vinu. Ani fakt, že je cizím státním
příslušníkem sám o sobě obavu o možném útěku neodůvodňuje. Přestože je rodilý
Bulhar, velkou část života žil v České republice. A když se dozvěděl, že
spoluobvinění M. a A. jsou ve vazbě, přesto se neskrýval a i nadále se zdržoval
u své družky, kde i pracoval. Obviněný je nevinný, dosud vedl řádný život a
věří, že se mu u odvolacího soudu podaří svou nevinu prokázat. Dosud nikdy
nebyl vyšetřován, ani trestně stíhán. Vzhledem k výše uvedenému obviněný
prohlašuje, že by se v případě svého propuštění z vazby zdržoval na stávající
adrese spolu se svou družkou, podrobil by se všem opatřením a omezením, která
by mu byla uložena. Současně se zúčastní veřejného zasedání o odvolání. Z
těchto důvodů žádá, aby ho Nejvyšší soud z vazby propustil, neboť ji nepovažuje
za důvodnou.
3. Na základě této stížnosti Nejvyšší soud přezkoumal napadené usnesení
a dospěl k závěru, že Vrchní soud v Praze rozhodl správně, když obv. M. A. A.
nadále ponechal ve vazbě.
4. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2017, sp.
zn. 7 T 3/2017 (č. l. 796), byl obviněný M. A. A. uznán vinným zločinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za
to byl odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Mimo
to mu byl uložen v souladu s § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na
dobu 10 (deseti) let a podle § 226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby ze
skutku uvedeného v obžalobě pod bodem II., neboť nebylo prokázáno, že tento
skutek obviněný skutečně spáchal.
5. Obv. M. A. A. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Náchodě
ze dne 2. 12. 2016, sp. zn. 0 Nt 2213/2016 se zápočtem vazby od 30. 11. 2016 z
důvodů § 67 písm. a), c) tr. ř. Následně bylo v zákonných lhůtách soudem
rozhodováno o dalším trvání vazby obviněného. Naposledy o vazbě rozhodl Vrchní
soud v Praze (když mu byla tato věc předložena spolu s odvoláním obviněného), a
to ve vazebním zasedání dne 11. 9. 2017, usnesením sp. zn. 11 To 121/2017. V
tomto rozhodnutí dospěl k závěru, že již nejsou důvody pro vazební důvod podle
§ 67 písm. c) tr. ř., neboť obviněný byl pravomocně zproštěn skutku popsaného v
obžalobě pod bodem II., a proto nelze argumentovat hrozbou z opakování trestné
činnosti z důvodu spáchání více skutků. Zároveň však dospěl k závěru, že i
nadále trvá vazební důvod dle § 67 písm. a) tr. ř. Současně nevyhověl žádosti
obviněného, aby vazbu nahradil slibem ve smyslu § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř.
6. K tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud především akcentuje, že obv. M. A.
A. stále hrozil vysoký trest ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř., a to za spáchání
zvlášť závažné trestné činnosti, popsané v napadeném rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové, za kterou byl odsouzen v prvním stupni. V této souvislosti
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že Evropská úmluva o ochraně lidských práv a
základních svobod (dále jen „Úmluva“) jasně deklaruje, že zbavení osobní
svobody poté, co soud I. stupně uloží obviněnému trest, byť nepravomocný, již
není považováno za vazbu, na kterou je aplikován čl. 5 odst. 1 písm. c) této
Úmluvy, ale jde o tzv. zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle
čl. 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy. Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení
svobody po vydání prvoinstančního odsuzujícího rozsudku za zásadně odlišné na
rozdíl od vazby, která je vykonávaná před nepravomocným odsouzením. Z tohoto
důvodu ani judikatura Evropského soudu pro lidská práva neklade na zákonné
uvěznění zvláštní podmínky, které jinak v případě běžné vazby vyplývají z čl. 5
odst. 1 písm. c) Úmluvy. Toto vymezení je pro Českou republiku závazné, a proto
je samozřejmé, že je ve své judikatuře reflektuje jak Ústavní, tak Nejvyšší
soud.
7. Mimo to Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obv. M. A. A. nemá k území České
republiky žádné podstatné vazby. V České republice žije pouze s družkou a
jejími dětmi, se kterou není ženatý. Není zde ani zaměstnán, pracoval pouze
brigádně, a proto zde nevlastní ani žádný velký majetek. Nešlo pominout, že
obviněný má bulharskou státní příslušnost, takže má samozřejmě kontakty nejen v
ČR, ale i v Bulharsku, a také v Polsku, kde rovněž delší dobu pobýval.
8. Výše uvedené skutečnosti reálně zdůvodnily vysoké riziko, že by
obviněný v případě propuštění z vazby na svobodu uprchl nebo se skrýval, aby se
dalšímu trestnímu stíhání vyhnul. Tím by se stal pro orgány činné v trestním
řízení nedosažitelným, v důsledku čehož by účel trestního stíhání byl zmařen,
nebo podstatně ztížen.
9. Z těchto důvodů Nejvyšší soud stížnost obv. M. A. A. v souladu s §
148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
10. Na závěr je potřebné uvést, že o odvolání obviněného již rozhodl
Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 27. 11. 2017, sp. zn. 11
To 121/2017, a to tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Samotná
stížnost obviněného proti usnesení o vzetí do vazby je z data 13. 9. 2017 a
Nejvyššímu soudu byla doručena až dne 15. 12. 2017, tedy v situaci, kdy byl již
obviněný pravomocně odsouzen a vykonával trest. Takový postup Vrchního soudu v
Praze v podstatě připravil obviněného o včasné projednání jeho stížnosti, resp.
jej připravil o jeho právo domoci se efektivního přezkumu rozhodnutí o vazbě.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu