11 Tvo 27/2011-9
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. srpna 2011 stížnost obviněného J. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2011, sp. zn. 2 Ntd 9/2011, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. T. z a m í t á .
Státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 podal dne 31. března 2011 na obviněného J. T. u Obvodního soudu pro Prahu 10 obžalobu pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měl dopustit v podstatě tím, že dne 6. dubna 2010 kolem 18.45 hod. na P., K., zastoupil cestu poškozené T. K. A. H. N., které se snažil vytrhnout kabelku s finanční hotovostí ve výši 200 000,- Kč a 500 EUR, mobilním telefonem značky Nokia 6233, se SIM kartou s účastnickým číslem, dvěmi klíči od skladu, třemi klíči od obchodu, hnědým gumovým pouzdrem, pasem poškozené, průkazem poškozené pro cizince, řidičským průkazem poškozené a kartou pojištěnce VZP, a když se mu to nepodařilo, začal se s ní o kabelku přetahovat, nakonec držadla kabelky uřízl nožem a utekl s ní pryč, čímž poškozené způsobil škodu ve výši 218 600,- Kč.
Usnesením ze dne 12. května 2011 Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl podle § 222 odst. 1 tr. ř. o předložení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti soudu.
V souvislosti se shora popsanou trestnou činností byl obviněný usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. ledna 2011, sp. zn. 1 Nt 202/2011, vzat již v přípravném řízení do vazby, a to z důvodů podle § 67 písm. a) tr. ř. Ve vazbě se obviněný nacházel i po předložení věci Vrchnímu soudu v Praze, soud proto v souladu s ustanovením § 71 odst. 5 a 7 tr. ř., usnesením ze dne 21. července 2011, sp. zn. 2 Ntd 9/2011, rozhodl o vazbě obviněného, a to tak, že se obviněný J. T. ve vazbě ponechává.
Proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně stížnost, kterou odůvodnil tím, že u něj není dán důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř., resp. že tento důvod vazby již pominul. Obviněný před svým zadržením bydlel na ubytovně svého zaměstnavatele společnosti Days Menu, v. o. s., v Ohrazenicích, okr. Pardubice, kam by se po propuštění z vazby vrátil. Poštu by si přebíral u své sestry V. T. na adrese S., O., popřípadě by zde nebo u svých rodičů na adrese L., S., bydlel. O místě svého pobytu bude orgány činné v trestním řízení, s nimiž hodlá nadále spolupracovat, neprodleně informovat. Dále obviněný uvedl, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na osobní slyšení, když mu nebylo umožněno se v rámci rozhodování o vazbě k věci vyjádřit. Tím byla porušena i jeho práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a postup Vrchního soudu v Praze je v rozporu i s judikaturou Ústavního soudu. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil a sám rozhodl tak, že se obviněný J. T. propouští z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.
Vrchní soud v Praze se zabýval podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněného, Nejvyšší soud se s jeho, byť stručnými, závěry ztotožňuje. U obviněného především stále přetrvávají nejasnosti ohledně jeho bydliště a obavy, že by se mohl vyhýbat trestnímu stíhání jsou podporovány i jeho nevázaností ke konkrétnímu místu výkonu práce. Jak sám obviněný v minulosti uvedl, pracovní poměr se zaměstnavatelem Days Menu, v. o. s. má sjednán toliko na dobu určitou. Jeho další trvání a tím i pravděpodobnost setrvání obviněného na jednom místě je tedy nadále nejistá. Pokud obviněný ve stížnosti uvádí, že po propuštění bude mít možnost bydlet u své sestry, popř. u svých rodičů, nejde o žádnou novou skutečnost, která by zmírňovala důvodnou obavu, že by se obviněný v případě svého propuštění mohl skrývat na neznámém místě, aby se vyhnul trestnímu stíhání a hrozícímu trestu. Již v minulosti se nadto soudy tvrzeními obviněného o jeho vazbách na rodinné příslušníky zabývaly a na jejich úvahy a závěry v tomto směru lze proto plně odkázat (srov. zejména odůvodnění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. května 2011, sp. zn. 2 T 40/2011). Obviněný je navíc v posuzované věci stíhán pro závažnou úmyslnou trestnou činnost, za níž mu hrozí trest odnětí svobody v trvání až na deset let, což obavy z jeho možného útěku nebo skrývání se rovněž podporuje. Propuštěním obviněného na svobodu by tedy hrozilo, že by účelu trestního stíhání, kterým je i spravedlivé potrestání jejího pachatele, nebylo dosaženo. V trestním řízení obviněného přitom nebyla zjištěna žádná neodůvodněná prodleva. Obžaloba ve věci byla podána dne 31. března 2011 a hlavní líčení, na němž bylo vyhlášeno usnesení podle § 222 odst. 1 tr. ř. o postoupení věci Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o příslušnosti soudu, se konalo dne 12. května 2011. Vrchnímu soudu v Praze byla věc postoupena dne 10. června 2011 a o příslušnosti soudu bylo rozhodnuto dne 21. července 2011. I Nejvyšší soud je proto toho názoru, že podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě byly v posuzovaném případě splněny.
Pokud stěžovatel namítl, že nebyl v rámci rozhodování o vazbě slyšen a tím byla porušena jeho základní práva, je třeba uvést, že ani podle judikatury Ústavního soudu není nutné obviněného v souvislosti s rozhodováním o dalším trvání vazby nebo o jeho žádosti o propuštění z vazby slyšet vždy. Zejména tomu tak není, pokud je o vazbě rozhodováno v krátké době od vzetí do vazby nebo od předchozího rozhodování o trvání vazby, v rámci něhož byl obviněný slyšen. V posuzovaném případě byl obviněný naposledy slyšen dne 12. května 2011, když byla projednávána jeho žádost o propuštění z vazby. Skutečnosti, které v rámci tohoto slyšení uvedl se přitom téměř neliší od skutečností, jež namítá nyní v rámci podané stížnosti. Ačkoli tedy od posledního slyšení obviněného uběhla lhůta přibližně dvou měsíců, obviněný soudu nepředložil žádné nové skutečnosti ani argumenty pro své propuštění. Je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě nebylo osobní slyšení obviněného nezbytné.
Protože obviněný ve své stížnosti Nejvyššímu soudu žádné další argumenty nepředložil, nemohl se jimi Nejvyšší soud blíže zabývat a po přezkoumání výroku napadeného usnesení, který byl shledán bez vad, přičemž vadami netrpěl ani procesní postup předcházející napadenému usnesení, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. srpna 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík