11 Tvo 28/2020-412
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 12. 2020 stížnost
obviněných E. V., nar. XY, bytem XY, Z. K., nar. XY, bytem XY, a B. N.,
nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020,
sp. zn. 3 To 22/2019, a rozhodl t a k t o :
Podle § 149 odst. 1 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
23. 10. 2020, sp. zn. 3 To 22/2019, zrušuje.
1. Předseda senátu Vrchního soudu v Praze rozhodl usnesením ze dne 23.
10. 2020, sp. zn. 3 To 22/2019, tak, že podle § 131 odst. 1 tr. ř. se ve
vyhotovení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2019, sp. zn. 3
To 22/2019, opravuje písařská chyba, která se stala v záhlaví, a to nesprávným
označením napadeného rozsudku, přičemž správně má být uvedeno: „… proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018 č. j. 49 T
10/2016-13395.“
2. Proti tomuto usnesení podali obvinění E. V., Z. K. a B. N.
prostřednictvím svých obhájců včas stížnost, přičemž obviněný E. V. svou
stížnost doplnil podáním ze dne 15. 11. 2020.
3. Obvinění ve svých stížnostech v zásadě shodně namítali nezákonnost
postupu předsedy senátu při opravě písemného vyhotovení rozsudku odvolacího
soudu podle § 131 odst. 1 tr. ř. Správné označení rozsudku nalézacího soudu
neodpovídá jednak údaji v protokolu o veřejném zasedání ze dne 13. 12. 2019,
jednak rozsudku ve věci samé tak, jak byl v rámci veřejného zasedání dne 13.
12. 2019 vyhlášen. V uvedeném protokolu i v záhlaví písemného vyhotovení
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. prosince 2019, sp. zn. 3 To 22/2019,
je uvedeno: „… proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2019,
č. j. 49 T 10/2016-13395“. Správné datum vydání odvoláním napadeného rozsudku
je však 19. červenec 2018. Z protokolu o veřejném zasedání ze dne 13. 12. 2019
a ze zvukového záznamu pořízeného v rámci téhož veřejného zasedání podle
stěžovatelů vyplývá, že Vrchní soud v Praze vyhlásil, že projednal odvolání
obviněných podaná proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července
2019, nikoliv „2018“. Nadto obvinění namítají, že veřejné zasedání dne 13. 12.
2019 bylo zahájeno slovy „proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.
července 2008.“ Postup předsedy senátu Vrchního soudu v Praze proto není možné
shledat za správný, pokud chybu v záhlaví rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, opravil postupem podle § 131 odst. 1
tr. ř., neboť tímto postupem není možné napravit nesprávnosti, k nimž došlo již
při vyhlášení rozhodnutí, a nikoliv jen ve vyhotovení nebo opisu rozhodnutí.
4. Nad rámec výše uvedeného uvedli obvinění Z. K. a B. N. námitku
spočívající v tom, že napadené opravné usnesení vydal předseda senátu Mgr.
Králík, přičemž rozsudek ve věci samé vyhlásil předseda senátu JUDr. Horký.
Takový postup je rovněž nepřípustný, kdy opravné usnesení nemůže vydat jiný
předseda senátu.
5. Obviněný E. V. pak závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
usnesení zrušil a současně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13.
12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019, při jehož vyhlášení došlo k tak zásadnímu
pochybení předsedy senátu odvolacího soudu, které zakládá porušení jeho práva
na spravedlivý proces. K uvážení pak ponechal na rozhodnutí Nejvyššího soudu,
zda uloží Vrchnímu soudu v Praze, aby jako odvolací soud ve věci znovu jednal a
rozhodl, případně zda vrátí věc prvoinstančnímu soudu i po zrušení jeho
rozsudku. Obviněný E. V. dále namítl, že do dnešního dne nebylo rozhodnuto o
jeho návrhu na odložení, resp. přerušení výkonu trestu podle § 265h odst. 3 tr.
ř., když z důvodů uvedených pochybení není rozsudek odvolacího soudu
vykonatelný a nemůže být podkladem pro výkon rozhodnutí. Jeho nástupem do
výkonu trestu tak došlo k porušení jeho ústavního práva na osobní svobodu podle
čl. 8 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod. Konečně pak obviněný navrhl,
aby bylo Nejvyšším soudem postupováno podle § 265o odst. 1 tr. ř.
6. Obvinění Z. K. a B. N. závěrem shodně navrhli, aby Nejvyšší
soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, sp.
zn. 3 To 22/2019, a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k novému projednání a
rozhodnutí.
7. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s ustanovením § 147
odst. 1 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, tedy
správnost jeho výroku i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k
závěru, že stížnost obviněných, pokud vytýkají nesprávnost opravného usnesení
učiněného podle § 131 odst. 1 tr. ř. je důvodná.
8. Po prostudování spisového materiálu učinil Nejvyšší soud následující
zjištění. Ve věci obviněných se v rámci odvolacího řízení konalo veřejné
zasedání dne 9. 12. 2019, 10. 12. 2019 a 13. 12. 2019. Ze zvukového záznamu z
veřejného zasedání konaného dne 9. 12. 2019 a 10. 12. 2019 se podává, že tato
veřejná zasedání byla zahájena ve věci odvolání proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395, přičemž veřejné
zasedání konané dne 13. 12. 2019 bylo zahájeno ve věci odvolání proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2008, č. j. 49 T 10/2016-13395. Následně
Vrchní soud v Praze při vyhlašování rozsudku uvedl, že projednal odvolání
obviněných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2019, č.
j. 49 T 10/2016-13395. V písemném vyhotovení protokolu o veřejném zasedání ze
dne 13. 12. 2019 se pak uvádí, že veřejné zasedání bylo zahájeno za účelem
projednání odvolání obviněných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395. Je třeba též připomenout, že v
posuzované věci se jednalo o veřejné zasedání, které bylo odročeno toliko za
účelem vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu. V tomtéž protokolu je v části
zachycující vyhlašování rozsudku odvolacího soudu, stejně jako v písemném
vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, nesprávně uvedeno „proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2019, č. j. 49 T 10/2016-13395“.
9. Ze spisu se dále podává, že v posuzované věci byl vydán pouze jediný
rozsudek nalézacího soudu, a to rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19.
července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395. U veřejného zasedání dne 13. 12. 2019,
při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, nebyl žádný ze
stěžovatelů přítomen, přítomni byli jejich obhájci.
10. Podle § 131 odst. 1 tr. ř. může předseda senátu zvláštním usnesením
kdykoliv opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve
vyhotovení rozsudku a jeho opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s
obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu může nařídit i soud vyššího stupně.
11. Oprava vyhotovení rozsudku postupem podle § 131 tr. ř. se může týkat
kterékoli jeho části, tzn. jak výroku, tak i odůvodnění a poučení o opravném
prostředku, popř. i tzv. záhlaví rozsudku. Rozhodujícím kritériem je soulad
vyhotovení rozsudku (popř. jeho opisu) s rozsudkem tak, jak byl vyhlášen.
Opravou proto nelze odstraňovat věcné či procesní nedostatky, k nimž došlo ve
vyhlášeném rozsudku, ani nesoulad mezi rozsudkem, jak byl usnesen v poradě
senátu, a jeho vyhlášením. Tyto nedostatky lze napravit jen v řízení o odvolání
nebo o stížnosti pro porušení zákona. (GŘIVNA, Tomáš. § 131 [Oprava vyhotovení
a opisu rozsudku]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, NOVOTNÁ, Jaroslava, PÚRY,
František, RŮŽIČKA, Miroslav, ŘÍHA, Jiří, ŠÁMALOVÁ, Milada, ŠKVAIN, Petr.
Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s.
1717.)
12. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že jak písemné vyhotovení
rozsudku, tak vyhlášený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019,
sp. zn. 3 To 22/2019, obsahují v záhlaví nesprávné označení rozsudku nalézacího
soudu, proti němuž směřovalo odvolání obviněných, když je v něm uveden údaj „…
ze dne 19. července 2019“. Tato skutečnost vyplývá ze zvukového záznamu
pořízeného z tohoto veřejného zasedání ze dne 13. 12. 2019. Uvedené nesprávné
označení je zachyceno i v samotném písemném vyhotovení rozsudku odvolacího
soudu ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To/2019. Písemné vyhotovení rozsudku proto
zachycuje rozsudek tak, jak byl vyhlášen, i když označení rozsudku nalézacího
soudu je fakticky nesprávné, neboť správný údaj je „ze dne 19. července 2018“.
13. Oprava nesprávného označení rozsudku nalézacího soudu však není
možná postupem podle § 131 odst. 1 tr. ř., když tímto ustanovením je možné
opravit pouze zjevné nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení rozsudku a jeho
opisech tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku tak, jak
byl vyhlášen. Pro tento postup však zákonné předpoklady splněny nebyly.
14. V tomto případě byl rozsudek odvolacího soudu s uvedenou chybou
takto vyhlášen, a nelze proto opravit písemné vyhotovení rozsudku ve smyslu §
131 odst. 1 tr. ř., pakliže písemné vyhotovení rozsudku je ve shodě s rozsudkem
tak, jak byl vyhlášen.
15. Nejvyšší soud proto konstatuje, že shledal podané stížnosti
obviněných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, sp. zn. 3
To 22/2019, v tomto směru důvodnými, a proto napadené usnesení podle § 149
odst. 1 tr. ř. zrušil. Uvedený nesoulad není možné napravit jiným postupem
odvolacího soudu, a proto Nejvyšší soud nemohl uložit Vrchnímu soudu v Praze
věc k novému projednání a rozhodnutí. S ohledem na zjištěné formální pochybení
odvolacího soudu vztahující se toliko k nesprávné citaci rozsudku soudu prvního
stupně v „roku“ jeho vydání v záhlaví rozsudku odvolacího soudu, pak podle
Nejvyššího soudu tato nesprávnost nemá žádný vliv na právní moc a vykonatelnost
rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2019, sp. zn. 3 To 22/2019.
Tudíž z tohoto pohledu není ani důvod toto pochybení nějakým procesním způsobem
napravovat.
16. Jelikož Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení z důvodu nesprávného
postupu Vrchního soudu v Praze, jak je uvedeno výše, považuje za nadbytečné
zabývat se námitkami směřujícími proti vydání napadeného usnesení předsedou
senátu Mgr. Králíkem, namísto JUDr. Horkým.
17. K námitce obviněného E. V. vytýkající porušení jeho práva na
spravedlivý proces s tím, že nebylo zřejmé, ohledně kterého rozsudku nalézacího
soudu odvolací soud vlastně rozhodl, je třeba připomenout, že obviněný (jakož i
další spoluobvinění) výslovně podali odvolání jen proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T 10/2016-13395 (ostatně ani
jiný rozsudek městského soudu v posuzované věci neexistoval). Na základě
předkládací zprávy (č. l. 13958) byla tato jejich odvolání předložena Vrchnímu
soudu v Praze, jako soudu odvolacímu, a byli vyrozumíváni o veřejných
zasedáních odvolacího soudu, jejichž předmětem bylo projednání odvolání proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T
10/2016-13395, a těmto veřejným zasedáním (dne 9. 12. a 10. 12. 2019) byli
obvinění i jejich obhájci přítomni a vyjadřovali se v nich k odvolání proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2018, č. j. 49 T
10/2016-13395. Ostatně i v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 3, b. 1)
je označen tento rozsudek městského soudu.
18. K návrhu obviněného E. V. na zrušení rozsudku odvolacího, popř. i
prvostupňového, soudu a k rozhodnutí o přerušení výkonu trestu, lze pro úplnost
připomenout předmět tohoto řízení u Nejvyššího soudu, tj. rozhodování o
stížnostech obviněných proti opravnému usnesení vydanému podle § 131 odst. 1
tr. ř. Je tak absolutně vyloučeno, aby v tomto řízení byl Nejvyšší soud
oprávněn rušit pravomocná rozhodnutí ve věci samé. Takový postup Nejvyššího
soudu je možný toliko v řízení o dovolání (srov. § 265a a násl. tr. ř.), popř.
v rámci řízení o stížnosti pro porušení zákona (§ 266 a násl. tr. ř.). Zároveň
v rámci řízení o stížnostech obviněných proti opravnému usnesení nelze
rozhodovat o návrhu podle § 265o odst. 1 tr. ř., neboť jak vyplývá z dikce
uvedeného ustanovení, výkon rozhodnutí může být předsedou senátu Nejvyššího
soudu odložen nebo přerušen jen v rámci řízení o dovolání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Antonín
Draštík
předseda senátu