U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna
2015 stížnost obviněného Ing. J. T., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci
ze dne 26. 11. 2014, č. j. 5 To 50/2014, a rozhodl t a k t o:
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného Ing. J. T. z a m í
t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 50 T 14/2011, byl
obviněný Ing. J. T. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve
stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za který a za sbíhající se pokus
zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 k § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku,
jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 1. 2012, č.
j. 52 T 8/2010-6998, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne
27. 11. 2012, č. j. 2 To 70/2012-7378, sbíhající se trestný čin maření výkonu
úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu podle
§ 8 odst. 1 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně
ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 2 T 36/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu
v Brně ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 599/2008, a za sbíhající se dva trestné
činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve
stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák, kterými byl uznán vinným rozsudkem
Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 30 T 161/2010, ve
spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2011, sp. zn. 8 To
380/2011, byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr.
zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro
jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen
peněžitý trest v celkové výši 40 000 Kč a pro případ, že by nebyl ve stanovené
lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, a dále trest
zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního zástupce a
prokuristy ve všech obchodních společnostech a družstvech na dobu osmi let.
K odvolání obviněného pak Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 11. 2014,
sp. zn. 5 To 50/2014, rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výrocích
o trestech a způsobu jejich výkonu a nově rozhodl tak, že jej za stejné trestné
činy jako soud prvního stupně odsoudil ke shodným trestům s tím rozdílem, že
jej pro výkon souhrnného trestu odnětí svobody v trvání devíti let zařadil do
věznice s ostrahou.
Současně Vrchní soud v Olomouci dne 26. 11. 2014 rozhodl usnesením, sp. zn. 5
To 50/2014, k námitce obviněného podle § 31 odst. 1 tr. ř. a § 30 odst. 1 tr.
ř., že soudce Mgr. Pavel Göth není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení
v trestní věci obviněného.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, kterou zdůvodnil jak
prostřednictvím svého obhájce, tak i sám. Prostřednictvím obhájce uvedl, že je
zde zákonný znak podjatosti soudce ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř., a to, že Mgr.
Göth by mohl mít na věci zájem. Tento soudce totiž obviněného soudil v dosud
částečně nepravomocné trestní věci jako soudce Krajského soudu v Brně. Pokud by
v nyní projednávané věci bylo rozhodnuto tak, že se věc potvrzuje, resp. se
pouze mění část výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody, jak bylo nakonec
rozhodnuto, s největší pravděpodobností nebude už v původní věci rozhodováno
pro neúčelnost, tedy soudce Mgr. Göth bude mít vyřešeny dvě věci jedním
rozhodnutím. Pokud by bylo rozhodnuto tak, že by byl napadený rozsudek zrušen
či změněn ve prospěch obviněného, mohlo by toto rozhodnutí mít značný vliv ve
věci Mgr. Götha u Krajského soudu v Brně, která nebyla dosud ukončena. V závěru
pak obviněný prostřednictvím obhájce navrhl, aby Nejvyšší soud napadené
usnesení zrušil a rozhodl, že se věc přikazuje k projednání jinému senátu
Vrchního soudu v Olomouci.
Ve vlastnoručně sepsaném zdůvodnění stížnosti pak obviněný rovněž poukázal na
skutečnost, že Mgr. Göth rozhodoval jako předseda senátu v dosud částečně
nepravomocné trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T
8/2010. Podle obviněného nelze připustit, aby soudce, který sice ve věci v
prvním stupni nerozhodoval přímo, ale v rámci svého rozhodování již k ní zaujal
stanovisko v jeho neprospěch, „posuzoval tentýž skutek“ v řízení o opravném
prostředku. K tomu obviněný odkázal na § 30 odst. 3 tr. ř. Dále pak namítl, že
mu ve věci sp. zn. 52 T 8/2010 Mgr. Göth sdělil, že jeho dovolání ze dne 21. 2.
2013 týkající se části rozsudku ze dne 18. 1. 2012 ve spojení s rozsudkem
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 2 To 70/2012, nepředloží
dovolacímu soudu do té doby, než rozhodne o zrušené části rozsudku, v důsledku
čehož byl posléze vyzván Nejvyšším soudem k dodržování obhajovacích práv
obviněného a okamžitému předložení věci. Tento postup Mgr. Götha obviněný
hodnotí jako projev jeho libovůle vůči němu. O zrušené části rozsudku pak Mgr.
Göth nerozhodl ani po bezmála dvou letech od jeho zrušení, přičemž ve věci
neučinil jediný procesní úkon. Systematicky tak porušuje ustanovení trestního
řádu a nelze od něj očekávat nestranné rozhodování o osobě obviněného. Nyní
projednávaná trestní věc a věc vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T
8/2010 mají podle obviněného totožný skutkový základ a totožné chyby ve
zjišťování skutkového děje. Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl, že soudce Mgr. Pavel Göth je vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod
sp. zn. 50 T 14/2011, zrušil všechna navazující rozhodnutí a nařídil, aby věc
byla znovu projednána a rozhodnuta senátem 2 To Vrchního soudu v Olomouci,
případně aby věc projednal Vrchní soud v Praze.
Z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř.
správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k
závěru, že stížnost není důvodná.
Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen
soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm
služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci
nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním
řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Podle § 30 odst. 3 tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně vyloučen
soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a
naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní
zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
Vrchní soud v Olomouci v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že soudce Mgr. Pavel
Göth skutečně rozhodoval jako předseda senátu v trestní věci obviněného vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 8/2010, přičemž tato věc z části
dosud nebyla pravomocně skončena. Soudce Mgr. Pavel Göth v současné době od 1.
11. 2014 vykonává funkci soudce u Vrchního soudu v Olomouci, kde působí v
senátu 5 To. S odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu pak Vrchní
soud v Olomouci konstatoval, že výše citovaná a nyní projednávaná trestní věc
jsou dvě samostatná řízení s toliko druhově a typově shodnou trestnou činností,
která však byla páchána v jiném časovém období. V nyní projednávané věci nebyl
jmenovaný soudce žádným způsobem činný, nelze proto aplikovat § 30 odst. 3 tr.
ř. Vrchní soud dále připomněl, že situace, kdy soudce rozhoduje ve více
trestních věcech téhož obviněného, je u obecných soudů zcela běžná, nemůže být
proto důvodem podjatosti ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. V době svého přidělení u
Vrchního soudu v Olomouci také Mgr. Göth soudcovskou činnost u Krajského soudu
v Brně vykonávat nemůže.
S těmito závěry se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Trestní řád v § 30 vymezuje
případy vyloučení orgánů činných v trestním řízení z důvodu jejich poměru k
projednávané věci, poměru k vyjmenovaným osobám a také v určitých vymezených
případech, kdy orgán činný v trestním řízení byl v projednávané věci činný v
předchozím stádiu řízení. Tento výčet nelze nijak rozšiřovat, neboť se jedná o
výjimky z ústavně zaručeného práva na zákonného soudce. Jak správně podotkl
vrchní soud, situace, kdy soudce rozhoduje ve více trestních věcech téhož
obviněného, je u obecných soudů zcela běžná.
Námitka, kterou obviněný předestřel prostřednictvím svého obhájce, že by
jmenovaný soudce měl mít zájem na výsledku rozhodnutí nyní projednávané věci
proto, aby si ušetřil práci, takříkajíc „zabil dvě mouchy jednou ranou“, se
jeví zcela neadekvátní. Soudce se při své rozhodovací činnosti řídí zájmy
spravedlnosti, nikoli tím, aby „měl věci vyřízeny“, ostatně nic takového se v
dané situaci nenaznačuje a obviněný ani nijak blíže nezdůvodňuje, z čeho by
mělo takové podezření vyplývat. Jaký vliv by mělo mít rozhodnutí v projednávané
trestní věci na trestní věc vedenou u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T
8/2010, obviněný také nevysvětluje.
Pokud jde o námitky uplatněné v podání vlastnoručně sepsaném obviněným, nelze
se s nimi rovněž ztotožnit. Aniž by na tomto místě Nejvyšší soud hodnotil, zda
v rámci procesního postupu Mgr. Götha v trestní věci vedené u Krajského soudu v
Brně pod sp. zn. 52 T 8/2010 došlo k pochybením, zastává již dříve ve své
rozhodovací činnosti přijatý názor, že ze samotných procesních pochybení nelze
bez dalšího vyvozovat poměr k věci či k obviněnému nebo jiným osobám ve smyslu
§ 30 odst. 1 tr. ř.
Poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným
zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení je
dán, je-li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském,
švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak
osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální
vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani okolnost, že jde o
spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád
I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376).
Poměr k projednávané věci může podle ustálené judikatury spočívat např. v tom,
že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl
svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku
před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně
(č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v
trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998
Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního
stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu
soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).
Je zřejmé, že obviněným tvrzená pochybení zdaleka nedosahují významu a nemají
charakter skutečností, které by bylo namístě ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř.
zohlednit.
Protože Nejvyšší soud nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by vedly k závěru
o možném vyloučení soudce Mgr. Pavla Götha z vykonávání úkonů trestního řízení
v trestní věci obviněného Ing. J. T., ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v
Olomouci. Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení
uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2015