11 Tvo 33/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. července 2004 stížnost obviněného M. Č., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 9 To 57/2004, a rozhodl t a k t o:
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného M. Č. z a m í t á.
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem-pobočka Liberec ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 28 T 69/99, byl obviněný M. Č. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k povinnosti nahradit škodu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. Č. odvolání.
V průběhu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze namítl obviněný M. Č. podjatost soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. H. P. a JUDr. M. P. s odůvodněním, že JUDr. M. P. se jako předseda senátu zabýval jeho trestní věcí již třikrát a JUDr. H. P. jako předsedkyně senátu dvakrát, kdy ve všech případech byly v neveřejném zasedání zrušeny rozsudky soudu prvního stupně, kterými byl obviněný obžaloby zproštěn. S ohledem na to obviněný navrhl, aby oba soudci byli z vykonávání úkonů v jeho trestní věci vyloučeni, neboť je toho názoru, že tito již nejsou schopni objektivně rozhodovat.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 9 To 57/2004, bylo podle § 30 tr. řádu rozhodnuto, že předsedkyně senátu JUDr. H. P. a soudce JUDr. M. P. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného M. Č. vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 9 To 57/2004.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. Č. v zákonné lhůtě stížnost, kterou v podstatě odůvodnil skutečnostmi uvedenými ve svém původním návrhu na vyloučení předsedkyně senátu JUDr. H. P. a soudce JUDr. M. P. a navrhl, aby Nejvyšší soud nařídil projednání jeho trestní věci jinému senátu Vrchního soudu v Praze.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
V tomto směru nebylo v průběhu trestního řízení vedeném proti obviněnému M. Č. před odvolacím soudem ze strany předsedkyně senátu JUDr. H. P. a soudce JUDr. M. P. zjištěno nic, co by svědčilo o jejich podjatosti, a tím i vyloučení z dalších úkonů trestního řízení. Obviněný dovozuje podjatost obou jmenovaných soudců pouze ze způsobu jakým až dosud v jeho věci rozhodovali a to samo o sobě bez dalšího nemůže být důvodem ke zpochybnění jejich nestrannosti. Protože jiné důvody k vyloučení těchto soudců obviněný neuvedl, nemohla se jeho námitka o podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. H. P. a JUDr. M. P. shledat s úspěchem. Za tohoto stavu se Nejvyšší soud plně ztotožňuje se zdůvodněním napadeného usnesení a v podrobnostech na ně odkazuje.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera