Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného R. T. z a m í t
á.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 2. 2007, sp. zn. 2 T
17/2006, byl obviněný R. T. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 4 písm. a)
tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků,
pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k povinnosti nahradit
škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného J. Ch.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. T. odvolání a trestní věc byla
předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2007, sp. zn. 11 To 50/2007, byl
podle § 258 odst. 1 písm. c), d) tr. řádu rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 26. 2. 2007 zrušen a v celém rozsahu vrácen k novému projednání
a rozhodnutí.
Vrchní soud v Praze dále usnesením ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 11 To 50/2007,
podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného R. T. z důvodu § 67 písm. a)
tr. řádu nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podal obviněný R. T. stížnost, v níž uvádí, že Vrchní
soud v Praze při rozhodování o prodloužení vazby porušil jeho základní práva
garantovaná Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv
a základních svobod, když rozhodoval bez jeho přítomnosti, případně jeho
předchozího slyšení a bez přítomnosti jeho obhájce. Dále má za to, že jestliže
vrchní soud dne 7. 9. 2007 zrušil odsuzující rozsudek Krajského soudu v Hradci
Králové, došlo tím k zániku důvodu útěkové vazby ve smyslu hrozby vysokého
trestu, když v současné době s ohledem na vady řízení u krajského soudu i
řízení předcházejícího jsou důvodné pochybnosti, zda byl vůbec žalovaný trestný
čin spáchán a kdo jej spáchal. Navíc dle názoru obviněného byla porušena zásada
obžalovací a není tedy dodržena povinnost totožnosti skutku, když obviněnému
bylo sděleno obvinění pro úmyslný trestný čin vraždy podle § 219 odst. 1, 2
písm. b) tr. zák. a následně byla změněna právní kvalifikace na neúmyslný
trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů
podle § 187 odst. 1, 4 písm. a) tr. zák. Obviněný také namítá, že vrchní soud
pochybil i v tom, že důvod vazby útěkové odůvodňuje důvody vazby koluzní, když
uvádí, že trestní stíhání nebylo možno pro obtížnost věci v dosavadní lhůtě
skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo
podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. S ohledem na všechny tyto
skutečnosti je obviněný přesvědčen, že v jeho případě nejsou dány důvody vazby
a jeho další ponechání ve vazbě je nezákonné, a proto navrhuje, aby bylo
napadené usnesení vrchního soudu zrušeno a on byl propuštěn z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr.
řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k
tomuto závěru.
O důvodnosti vazby obviněného R. T. bylo v průběhu dosavadního řízení
několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze,
kterým byl i nadále z důvodu § 67 písm. a) tr. řádu ponechán ve vazbě.
Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněnému uložen přísný nepodmíněný trest
odnětí svobody, a i když došlo usnesením vrchního soudu ze dne 7. 9. 2007 k
jeho zrušení, je obviněný i nadále ohrožen přísným trestem. V tomto směru lze
odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění
napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s napadeným
rozhodnutím plně ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného R. T. setkat s
úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řád nevylučuje, aby rozhodnutí o prodloužení vazby podle § 71 tr. řádu
bylo učiněno v neveřejném zasedání, tedy bez přítomnosti obou stran trestního
řízení. Pokud Vrchní soud v Praze před svým rozhodnutím obviněného
nevyslechnul, nejde o postup, který by byl v rozporu s ustanovením § 240 tr.
řádu, příp. § 242 odst. 2 tr. řádu, § 243 tr. řádu, přičemž odchylný postup
Vrchního soudu v Praze oproti názoru Ústavního soudu uvedenému v nálezu ze dne
23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 573/02, o právu obviněného na osobní slyšení před
soudem s ohledem na výše uvedené okolnosti odůvodňující další trvání vazby
obviněného, není samo o sobě takovým nedostatkem, aby vedlo ke zrušení
napadeného usnesení a vzhledem k uplynutí lhůty podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr.
řádu k propuštění obviněného z vazby. Obviněný je ve vazbě z důvodu § 67 písm.
a) tr. řádu a k tomuto důvodu vazby v průběhu řízení opakovaně slyšen byl,
naposledy měl možnost ústně se k dalšímu trvání vazby vyjádřit bezprostředně
před rozhodnutím o vazbě ze dne 7. 9. 2007. Pokud se tedy k věci v minulosti
vyjádřil nebo měl možnost a této možnosti nevyužil a soudy příslušných stupňů
uznaly vazbu za důvodnou, nemůže na důvodnosti vazby nic změnit ani to, že mu
několik dní na to k dalšímu trvání vazby vyjádření nebylo umožněno.
Pokud jde o námitku obviněného spočívající v tom, že je nyní jeho jednání
posuzováno jako skutek, pro který nebyl žalován, jde o námitku, kterou se musí
zabývat soud rozhodující meritorně ve věci a ne soud, který posuzuje toliko
důvody vazby.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti
projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly
zjištěny.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2007
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera