11 Tvo 37/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 12. 2003 stížnost
obviněného Ing. J. P., dříve Š., roz. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 5 To 79/03, a rozhodl t a k t o:
Podle § 149 odst. 1 tr. řádu s e usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10.
2003 z r u š u j e .
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 10 T 16/2000, byl
obviněný J. P., dříve Š., roz. P., uznán vinným trestným činem podvodu podle §
250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst.
1 písm. a), odst. 3 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v
trvání deseti let se zařazením do věznice s dozorem. Současně došlo ke zrušení
výroku o trestu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. 10
T 13/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2001, sp.
zn. 5 To 102/2000, jakož i všech dalších navazujících rozhodnutí, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný J. P., dříve Š., roz. P., odvolání a
trestní věc obviněného se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení
před Vrchním soudem v Praze.
Podáním ze dne 26. 5. 2002 požádal obviněný J. P., dříve Š., roz. P., o
rozhodnutí, že má nárok na bezplatnou obhajobu s odůvodněním, že na jeho
majetek byl prohlášen konkurz, a také, že tehdy nebyl ve věznici pracovně
zařazen.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 5 To 79/03, bylo
rozhodnuto, že obviněný J. P., dříve Š., roz. P., nemá nárok na obhajobu
bezplatnou nebo na obhajobu za sníženou odměnu.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný stížnost, neboť s názorem
vrchního soudu, že lze v dohledné době očekávat výrazné zlepšení situace
obviněného pokud jde o jeho majetkové poměry, nesouhlasí a znovu připomíná, že
v současné době nemá obhájce z čeho platit. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud
napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl tak, že obviněný má nárok na
bezplatnou obhajobu.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti
přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl
k tomuto závěru.
Vrchní soud v Praze napadeným usnesením rozhodoval o žádosti obviněného podané
26. 5. 2002 Městskému soudu v Praze. Rozhodnutí o žádosti obviněného v tomto
případě ovšem příslušelo Městskému soudu v Praze, neboť tomuto byla žádost
adresována a v tomto směru nemůže příslušnost k rozhodnutí změnit nic, ani
skutečnost, že v době rozhodování byla věc ve stadiu odvolacího řízení před
Vrchním soudem v Praze. Obviněný se ve své žádosti domáhá přiznání bezplatné
obhajoby v řízení, ve kterém v prvním stupni rozhodoval Městský soud v Praze a
ve druhém stupni bude rozhodovat Vrchní soud v Praze. Tento instanční postup je
nutno dodržet i při rozhodování o žádosti obviněného. V dalším řízení tedy bude
na Městském soudu v Praze, aby rozhodl o žádosti obviněného, která mu byla
doručena již 26. 5. 2002, a v řízení o této žádosti se dále Vrchní soud v Praze
nebude nacházet v pozici soudu nalézacího, ale soudu stížnostního.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení
uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. prosince 2003
Předseda senátu :
JUDr. Pavel Kučera