11 Tvo 4/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2010 stížnost
obviněného R. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp.
zn. 8 To 97/2009, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného R. T. z a m í
t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 2 T 46/2007, byl
obviněný R T. uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odst.
1, 2 písm. a), h) tr. zákona a byl mu podle § 219 odst. 2 tr. zákona za použití
§ 35 odst. 2 a § 29 odst. 3 tr. zákona ve znění účinném ke dni 20. 8. 2001 za
tento trestný čin a trestné činy loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a) tr.
zákona a § 234 odst. 1 tr. zákona, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského
soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 4 T 2/2004, ve spojení s rozsudkem
Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 8 To 26/2005, mu byl uložen
souhrnný trest doživotí, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou
ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 4 T 2/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v
Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 8 To 26/2005, a další rozhodnutí na tento
rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 2 T
46/2007, podal obviněný R. T. odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v
Praze.
V písemném zdůvodnění odvolání provedeného obhájkyní obviněného R. T., byla
vznesena námitka podjatosti soudců senátu 8 To Vrchního soudu v Praze, která
byla zdůvodněna názory vyslovenými v předchozích rozhodnutích tohoto senátu v
trestní věci obviněného, pro něž nelze mít za to, že by v odvolacím řízení byla
zajištěna objektivita a nestrannost rozhodování o jeho odvolání.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 8 To 97/2009,
bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu rozhodnuto,
že soudci senátu 8 To Vrchního soudu v Praze, ve složení z předsedy senátu
JUDr. Jiřího Lněničky a soudců JUDr. Alexandry Novákové a JUDr. Petra Smrže,
nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného
R. T., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 46/2007, která se
nachází ve stadiu odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 To
97/2009.
Proti tomuto usnesení podal obviněný R. T. stížnost, ve které uvedl, že námitka
podjatosti senátu 8 To Vrchního soudu v Praze vyplývá především z předchozího
rozhodování JUDr. Jiřího Lněničky a JUDr. Alexandry Novákové v jeho trestní
věci a také z celkového přístupu senátu 8 To vrchního soudu k jeho osobě, kdy
nesouhlasí se způsobem provedení jeho eskorty z Věznice Mírov k Vrchnímu soudu
v Praze, kdy tato eskorta byla prováděna během jednoho dne tam i zpět, dále byl
po celou dobu jednání před soudem spoután a soudce nenařídil sejmutí pout.
Obviněný dále uvedl, že vůbec nezáleží na tom, jak rozhodl Ústavní soud ČR o
jeho stížnosti na bezdůvodné odebrání zákonného soudce, jelikož i primitiv ví,
že pokud vrchní soud zrušil čtyři zprošťující rozsudky, tak to mohl učinit jen
ze zaujatosti vůči němu. Vrchní soud má evidentní snahu ho odsoudit za každou
cenu, což vyplývá z opakovaných usnesení o zrušení zprošťujících rozsudků a
změn senátu vrchního soudu – pokaždé z jiných důvodů, ačkoliv prvoinstanční
soud vždy pokyny odvolacího soudu splnil, a proto každé usnesení vrchního soudu
obsahovalo jiné důvody. Zaujatost vrchního soudu je jasná i z odsouzení
obviněného k nepřiměřeně vysokému trestu za loupež, ačkoliv prvoinstanční soud
upustil od uložení trestu a naopak vrchní soud mu uložil za loupež větší trest,
než většině vrahů, kteří jsou ve Věznicích Valdice a Mírov. Vrchní soud
obviněnému také neposkytl přiměřený prostor k doplnění odvolání, ačkoliv
Krajský soud v Plzni nebyl schopen vyhotovit rozsudek dřív než za rok. Obhajobě
bylo ponecháno v tak závažné a rozsáhlé věci, trvající osm let, čtyřikrát
zproštěné různými senáty, jen osm dní. Z toho rovněž vyplývá zaujatost senátu 8
To Vrchního soudu v Praze. Dále obviněný ve své stížnosti uvedl, že JUDr. Jiří
Lněnička pět let obhajoval jako soudce v jeho trestní věci svědka Lubomíra
Václava a skrze něj rušil zprošťující rozsudky Krajského soudu v Plzni. JUDr.
Jiří Lněnička zprostil svědka L. V. a označil ho za chudáčka, který neměl kde
hlásit ony vraždy, protože neměl důvěru v Policii ČR, i když byl jeho tchán
šéfem Kriminální policie v Karlových Varech. JUDr. Jiří Lněnička si prostě
očistil svědka, aby ho mohl použít proti obviněnému. Závěrem své stížnosti
požádal obviněný Nejvyšší soud o zamyšlení se nad vším a navrhl zrušení
napadeného usnesení a rozhodnutí, že senát 8 To Vrchního soudu v Praze je
vyloučen z projednávání jeho trestní věci.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti
přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl
k tomuto závěru.
Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen
soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k
osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a
zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže
nestranně rozhodovat.
Podjatost senátu 8 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu
JUDr. Jiřího Lněničky a soudců JUDr. Alexandry Novákové a JUDr. Petra Smrže
spatřuje obviněný R. T. v jeho přístupu k trestní věci obviněného, což dokládá
předchozími rozhodnutími těchto soudců Vrchního soudu v Praze, vedených pod sp. zn. 8 To 155/2004, 8 To 26/2005, 8 To 86/2006 a 8 To 45/2007, jimiž bylo
vyhověno odvoláním krajské státní zástupkyně v Plzni, podaných v neprospěch
obviněného proti zprošťujícím rozsudkům Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T
2/2003, ve dnech 17. 9. 2004, 1. 2. 2005, 18. 5. 2006 a 6. 3. 2007. Při
hodnocení této skutečnosti musí Nejvyšší soud, zabývající se důsledně námitkami
obviněného obsaženými v jeho stížnosti, vyjít z ustálené judikatury a soudní
praxe, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z
vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §
30 tr. řádu, a ne z pouhých pocitů obviněného, že je mu ubližováno, protože
jsou opakovaně rušeny rozsudky, kterými je zprošťován viny. Takový pocit lze
pochopit, ale nelze jej považovat za důvod k postupu podle § 30 tr. řádu. Jestliže obviněný R. T. ve své stížnosti namítá, že jednak ze způsobu provedení
eskorty a jeho následné účasti při jednání vrchního soudu a dále z předchozích
rozhodnutí jmenovaného senátu vrchního soudu vyplývá zaujatost senátu 8 To, tak
se nejedná o naplnění důvodů pro vyloučení tohoto senátu a jeho soudců z
vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl
být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti
soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní
názor soudce v případě, v němž rozhodl byť opakovaně, v neprospěch obviněného
R. T., od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané
věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní
názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není
možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo
předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je
odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně,
nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Z postupu soudců senátu 8 To Vrchního
soudu v Praze při jejich rozhodování o odvoláních obviněného nelze vyvozovat
závěr, že by měli k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci
takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jeho nestranném rozhodování v
trestní věci obviněného R. T. Navíc všichni členové senátu 8 To vydali
souhlasné písemné prohlášení, že nemají k projednávané věci ani k osobám, jichž
se úkony probíhajícího trestního řízení proti obviněnému R. T. přímo dotýkají,
ani k dalším orgánům činným v trestním řízení žádný vztah, takže jim nebrání
žádná okolnost uvedená v § 30 odst. 1 tr. řádu, aby mohli ve věci nestranně
rozhodovat.
S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní soud v
Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší
soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti senátu 8 To Vrchního soudu v Praze ve
složení z předsedy senátu JUDr. Jiřího Lněničky a soudců JUDr. Alexandry
Novákové a JUDr. Petra Smrže neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody
nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než
rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění
napadeného rozhodnutí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera