11 Tvo 45/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2002 stížnost obviněného J. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 9 To 39/02, a rozhodl t a k t o:
Podle § 148 odst. 1 písm. a) tr. řádu se stížnost obviněného J. V. z a m í t á .
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 9 To 39/02, byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítnuta stížnost obviněného J. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 10. 12. 2001, sp. zn. 28 Nt 2/2001, jímž byl podle § 283 písm. d) tr. řádu zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný J. V. stížnost a vrchní soud tuto stížnost podle § 146 odst. 2 písm. c) tr. řádu předložil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti v rozsahu ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Vrchní soud ve věci obviněného J. V. rozhodoval jako soud druhého stupně a proti takovému rozhodnutí není přípustný žádný další opravný prostředek. Ustanovení § 141 odst. 2 tr. řádu dvojinstančnost takového řízení definuje zcela jednoznačně a na této skutečnosti nemůže nic změnit ani nesprávné poučení, kterého se obviněnému v napadeném usnesení dostalo.
Za tohoto stavu nebylo možno rozhodnout jinak, než stížnost obviněného jako nepřípustnou zamítnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera