11 Tvo 5/2015-9
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 9. dubna 2015 stížnost obhájkyně obviněného S. L. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 46/2013, a rozhodl t a k t o:
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obhájkyně obviněného S. L. z a m í t á .
Proti tomuto usnesení podala obhájkyně stížnost, ve které uvedla, že ve veřejném zasedání vrchní soud přezkoumával rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2012, č. j. 50 T 11/2011-2016, ve kterém jsou na straně osm popsány snahy orgánů přípravného řízení a následně i krajského soudu o vypátrání pobytu důležitého svědka I. B. se závěrem, že přes veškeré úsilí se nepodařilo jeho pobyt zjistit a vyslechnout jej. Obhájkyně se k věci poprvé vyjádřila „až po udělení slova k provedenému odvolání a konečnému návrhu“ a při tom sdělila, že svědek I. B. se trvale zdržuje na adrese L. , U K. , kde také přebírá poštu, a je proto možné jej předvolat a vyslechnout, přičemž také odůvodnila význam jeho svědecké výpovědi. Šlo o údaj, který se dosud ve spisovém materiálu nenacházel a obhájkyně je toho názoru, že je natolik významný, že by měl být uveden v písemném vyhotovení protokolu o veřejném zasedání bez ohledu na postup podle § 55b odst. 1 tr. ř. Polemiku vrchního soudu v odůvodnění napadeného usnesení ohledně možného praktického využití doplněného protokolu obhajobou považuje obhájkyně za nerelevantní pro posouzení věci, proto se k ní nevyjádřila. S ohledem na uvedené obhájkyně navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení podle § 149 odst. 1 tr. ř. zrušil a dále postupoval podle písm. a) nebo b) tohoto ustanovení.
Z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že v průběhu veřejného zasedání byl pořízen zvukový záznam a protokolující úřednice pak jeho podstatný obsah uvedla v písemně vypracovaném protokolu. Adresa svědka rozhodně nemění podstatným způsobem obsah tohoto protokolu, navíc je uvedena v návrhu obhájkyně a tak je soudu k dispozici. Věc je v právní moci, a proto vrchnímu soudu není jasné, k jakému účelu by protokol a jeho případná změna měly sloužit. Pokud by účelem mělo být řízení o dovolání, není nic snazšího, než uvést adresu svědka v dovolání.
S tímto vyjádřením nelze než souhlasit. Popsaný postup vrchního soudu je v souladu s ustanovením § 55b odst. 5 tr. ř., zvukový záznam je součástí spisu a nikde není tvrzeno, že by obhájkyně při veřejném zasedání adresu svědka neuvedla. Postup vrchního soudu tak žádným způsobem neporušuje trestní řád a nebrání ani možnému podání mimořádných opravných prostředků. Není proto důvod jeho rozhodnutí rušit nebo měnit.
Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. dubna 2015
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch