11 Tvo 5/2025-1496
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 3. 2025 stížnost odsouzeného I. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, č. j. 10 To 78/2024-1479, a rozhodl takto:
Podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu se zrušuje usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, č. j. 10 To 78/2024-1479, a tomuto soudu se ukládá, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Usnesením ze dne 26. 2. 2025, č. j. 10 To 78/2024-1479, rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) podle § 57 odst. 1 tr. řádu o návrhu odsouzeného I. M. (dále jen „odsouzený“) ze dne 7. 1. 2025 na opravu protokolu vrchního soudu o veřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2024 v trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 10 To 78/2024, a to tak, že předmětný návrh zamítl.
2. Z odůvodnění napadeného usnesení především vyplývá, že vrchní soud námitku odsouzeného ze dne 7. 1. 2025 řádně projednal, a v této souvislosti se také opětovně seznámil s obsahem zvukového záznamu z veřejného zasedání. Provedeným přezkumem pak osvědčil, že z vyhotoveného protokolu o veřejném zasedání, stejně tak ze zvukového záznamu, vyplynulo, že odsouzený vypovídal v silném citovém rozrušení, když část jeho výpovědi byla těžko srozumitelná. Ve vztahu k obhajobou tvrzené části výpovědi odsouzeného („o získání těch 18 milionů korun mi vůbec nešlo“) konstatoval, že tuto odsouzený neuvedl. Naopak i ze zvukového záznamu podle vrchního soudu vyplynulo, že provedená protokolace správně zachycuje vyjádření odsouzeného („neříkám, že o těch 18 mil. Kč mi vůbec nešlo“). Současně vrchní soud připomněl i zcela jednoznačné vyjádření odsouzeného, které učinil u předchozího veřejného zasedání konaného před vrchním soudem dne 12. 3. 2024, kde po svém řádném procesním poučení uvedl zcela shodné vyjádření (srov. bod 10 napadeného usnesení vrchního soudu). Vrchní soud následně uzavřel, že přepis zvukového záznamu z veřejného zasedání konaného dne 22. 10. 2024, zejména v odsouzeným namítané části, byl protokolujícím úředníkem proveden ve stavu odpovídajícím podstatnému obsahu pořízeného zvukového záznamu, a to v rozsahu požadovaném trestním řádem (§ 55b odst. 3, 5 tr. řádu), a tento je téměř doslovným přepisem zvukového záznamu. Z uvedených důvodů námitce odsouzeného nevyhověl (srov. bod 11 napadeného usnesení vrchního soudu).
3. Proti označenému usnesení vrchního soudu podal odsouzený, prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Aleny Sayduevy Knapové, advokátky (dále jen „obhájkyně“), včas stížnost, v níž uvedl, že s rozhodnutím vrchního soudu nesouhlasí a trvá na námitkách uvedených ve výzvě k opravě protokolu. Současně uvedl, že stížnost podrobně odůvodní v přiměřené lhůtě. Přislíbené písemné odůvodnění podané stížnosti však již Nejvyššímu soudu (ani vrchnímu soudu) nebylo před konáním neveřejného zasedání o tomto opravném prostředku nikterak doručeno.
4. Ve věci lze shrnout, že odsouzený se prostřednictvím své obhájkyně podáním ze dne 7. 1. 2025 (č. l. 1474) domáhal opravy protokolu vrchního soudu o veřejném zasedání, které se konalo dne 22. 10. 2024 v jeho trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 T 14/2022. Předmětem jednání vrchního soudu bylo rozhodnutí o odvoláních odsouzeného a poškozené obchodní společnosti Plastika Pipes Trade s.r.o., podaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 73 T 14/2022-1303.
Odsouzený v citovaném podání zejména namítl, že po provedeném porovnání textu protokolu o citovaném veřejném zasedání se zvukovým záznamem zjistil, že v protokolu je na s. 3 chybně proveden přepis jeho doplňujícího výslechu, absentují některé jím sdělené pasáže a obsah jeho výpovědi byl upraven. Následně pro porovnání provedl text z protokolu a vlastní přepis obsahu své výpovědi podle zvukového záznamu. Na základě uvedeného uzavřel, že ve své výpovědi uvedl, že o získání částky 18 milionů Kč mu nikdy nešlo a Městský soud v Praze ve svém prvním zrušeném rozsudku celou situaci a jeho motivaci popsal naprosto přesně.
Odsouzený odmítl, že by ve své výpovědi uvedl, že bylo jeho záměrem získat částku ve výši 18 milionů Kč.
5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem prověřil napadené usnesení vrchního soudu podle § 147 odst. 1 tr. řádu, tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost odsouzeného stran části písemného obsahu napadeného protokolu zachycujícího průběh veřejného zasedání o odvolání je důvodná.
6. Nejvyšší soud předně připomíná, že obecné formální náležitosti protokolu o veřejném zasedání jsou vymezeny v § 55 tr. řádu. Vyjma základních obsahových náležitostí vymezených v § 55 odst. 1 písm. a) až c) tr. řádu přitom musí protokol v souladu s § 55 odst. 1 písm. d) tr. řádu obsahovat stručné a výstižné vylíčení průběhu úkonu, aby z něho bylo patrné i zachování zákonných ustanovení upravujících provádění úkonu a dále podstatný obsah rozhodnutí, která byla při daném úkonu vyhlášena.
7. V řízení před soudem jsou pak ustanovením § 55b tr. řádu (vyjma výše uvedených podmínek) vymezeny některé zvláštnosti protokolace. Podle § 55b odst. 1 tr. řádu je o průběhu hlavního líčení pořizován zvukový záznam, přičemž podle § 55a odst. 2 tr. řádu platí, že pokud byl o úkonu pořízen zvukový nebo obrazový záznam, poznamená se tato okolnost v protokolu sepsaném o úkonu, v němž se vedle údajů o čase, místě a způsobu jeho provedení uvede též údaj o použitém prostředku. Technický nosič záznamu je pak nutné připojit ke spisu nebo se ve spise uvede, kde je uložen.
8. Podle § 55b odst. 3 tr. řádu se výpovědi osob, které již byly vyslechnuty, do protokolu o hlavním líčení zapisují jen potud, pokud obsahují odchylky nebo dodatky k dřívějším výpovědím nebo vysvětlením těchto osob. Státní zástupce nebo obviněný mohou žádat, aby výpověď, učiněná v řízení před soudem nebo její část byla doslovně zaprotokolována, přičemž předseda senátu takové žádosti vyhoví, pokud předmětem výpovědi není jen opakování toho, co je již zachyceno v protokolu. Pokud se však provádí doslovná protokolace výpovědi osoby, je tuto skutečnost nutné v protokolu vyznačit tak, aby bylo možné bezpečně určit počátek a konec doslovné protokolace.
9. Podle § 55b odst. 5 tr. řádu platí, že pokud byl pořízen zvukový záznam o průběhu úkonu před soudem a není-li dán důvod k postupu podle odstavce 4, zaznamená se do protokolu pouze podstatný obsah úkonu, a to již v jeho průběhu nebo bezprostředně po jeho ukončení. Z § 56 odst. 1 tr. řádu mimo jiné též vyplývá, že protokol o veřejném zasedání podepisuje předseda senátu a zapisovatel.
10. V rámci stížnostního řízení se Nejvyšší soud seznámil s podstatnou částí předloženého spisového materiálu, zejména pak s obsahem písemného protokolu o veřejném zasedání vrchního soudu ze dne 22. 10. 2024 (č. l. 1436 až 1439), jakož i s pořízeným zvukovým záznamem, a na tomto základě konstatuje následující. Vrchní soud v rámci svého postupu pochybil, neboť z pořízeného zvukového záznamu vyplývá, že obhajobou tvrzená část výpovědi odsouzeného zazněla. Písemný protokol o veřejném zasedání tak v této části neodpovídá pořízenému zvukovému záznamu z veřejného zasedání.
Nejvyšší soud k tomuto závěru dospěl po velmi pečlivém a opakovaném rozboru příslušné části zvukového záznamu, když ze zvukové stopy 3, 08:43 až 08:49 minut, vyplývá, že odsouzený v této části svého výslechu doslova uvedl, že: „… o získání těch 18 milionů korun mi vůbec nešlo ...“. Nejvyšší soud, a to zcela v souladu s vrchním soudem, konstatuje, že odsouzený vypovídal v silném citovém rozrušení, když části jeho výpovědi byly těžko srozumitelné a z tohoto důvodu se mohou jevit jako sporné, a to co do svého významu.
Z rozboru zvukové stopy však zřetelně vyplývá, že odsouzený nepronesl slova „Neříkám, že …“, která jsou uvedena v protokolu o veřejném zasedání na s. 3 v předposlední větě. S ohledem na tyto důvody tedy bude nutné, aby vrchní soud v novém řízení v rámci postupu podle § 57 odst. 1 tr. řádu uvedené pochybení napravil a provedl opravu příslušné části protokolu o veřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2024, č. j. 10 To 78/2024-1436.
11. Nejvyšší soud dále v rámci svého přezkumu zjistil, že v ostatních částech byl přepis zvukového záznamu z veřejného zasedání konaného dne 22. 10. 2024 proveden protokolujícím úředníkem zcela v souladu zejména s § 55b odst. 5 tr. řádu, když je téměř doslovným přepisem pořízeného zvukového záznamu. V tomto ohledu tedy Nejvyšší soud nezjistil žádné pochybení a postup vrchního soudu tak Nejvyšší soud shledává správným, a především pak zákonným (srov. zejména bod 11 napadeného usnesení).
12. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle § 149 odst. 1 písm. b) tr. řádu napadené usnesení vrchního soudu zrušil a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle § 149 odst. 6 tr. řádu je vrchní soud při novém rozhodování vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony, jejichž provedení nařídil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 3. 2025
JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu