11 Tvo 6/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. února 2004
stížnost obviněného O. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.
1. 2004, sp. zn. 6 To 129/2003, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného O. P. z a m í t
á .
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 23. 9. 2003, sp. zn. 39 T 6/2000, byl
obviněný O. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. a za to a za sbíhající
se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterým byl
uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 5. 3. 2003 ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka Tábor ze dne 28. 8.
2003 a za sbíhající se trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák. a
pomoc k trestnému činu podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250
odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně
ze dne 21. 2. 2000 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8.
2000, odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro
jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti v
trvání pěti let. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu rozsudku Okresního
soudu v Táboře ze dne 5. 3. 2003, který nabyl právní moci ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočka Tábor ze dne 28. 8.
2003, a výroku o trestu rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2000,
který nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8.
8. 2000, jakož i všechna rozhodnutí na tyto výroky o trestu obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání a trestní věc byla předložena
Vrchnímu soudu v Olomouci.
V průběhu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Olomouci poté, co byla v
rámci doplnění dokazování přehrána obviněným O. P. předložená nahrávka, na níž
muž označený obviněným jako T. G. opakovaně uvádí, že je schopen za blíže
nespecifikovanou finanční částku prostřednictvím buď JUDr. P., advokáta AK B.,
nebo prostřednictvím bratra předsedy senátu JUDr. K. zajistit, aby bylo
rozhodnutí o odvolání obviněného O. P. pro tohoto příznivé, namítl obviněný O.
P. podjatost soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. K., kterou blíže
nezdůvodnil, ani nespecifikoval.
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 1. 2004, sp. zn. 6 To 129/2003,
bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že předseda senátu Vrchního soudu
v Olomouci JUDr. M. K. není z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. řádu vyloučen
z projednávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u Vrchního soudu v
Olomouci pod sp. zn. 6 To 129/2003.
Proti tomuto usnesení podal obviněný O. P. v zákonné lhůtě stížnost, v níž opět
odkazuje na pořízený zvukový záznam a na skutečnost, že předseda senátu JUDr.
M. K., pokud bylo skutečně prokázáno, že by mohl mít jeho bratr zájem na
projednání věci, může být tímto ovlivněn. Proto znovu navrhl, aby po zrušení
napadeného rozhodnutí byl JUDr. M. K. z projednání předmětné věci vyloučen.
Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti
přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl
k tomuto závěru.
Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen
soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k
osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a
zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže
nestranně rozhodovat.
Zákonná úprava řízení o vyloučení orgánů činných v trestním řízení vychází z
předpokladu, že se k námitce podjatosti může nejlépe vyjádřit a rozhodnout o ní
orgán, jehož podjatost je namítána. Pokud tedy předseda senátu Vrchního soudu v
Olomouci JUDr. M. K. v napadeném usnesení uvedl, že se v trestní věci
obviněného podjatým necítí, a že je schopen ve věci nestranně rozhodnout, pokud
dalším důkazem nedojde ke zpochybnění tohoto výroku, je z něj možno vycházet.
Obviněný O. P. ke zpochybnění nestrannosti předsedy senátu JUDr. M. K. sice
předložil určitý důkaz, ze kterého by bylo možno dovozovat podjatost napadeného
soudce, jde však o důkaz tak nejasný a nekonkrétní, že jej JUDr. M. K., proti
němuž směřoval, snadno vyvrátil. Pokud tedy JUDr. M. K. svým rozhodnutím
vyjádřil, že bez ohledu na to, co obviněný předložil, je schopen ve věci dál
nestranně rozhodovat, považuje i Nejvyšší soud toto rozhodnutí za dostatečné
vyjádření požadavku uvedeného v ustanovení § 30 odst. 1 tr. řádu, a proto bylo
rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera